Juan Guaidó (vlevo)
Facebook: Juan Guaidó M, zdroj

Aleš Rozehnal: Českem uznaný Guaidó postupuje ve Venezuele podle ústavy, Maduro ji porušoval

Napsal/a Aleš Rozehnal 15. února 2019

KOMENTÁŘ. Uznání Juana Guaidóa prozatimním prezidentem Venezuely českou vládou sklidilo ostrou kritiku komunistů. Šéf KSČM Vojtěch Filip prohlásil, že rozhodnutí Babišova kabinetu je v příkrém rozporu s principy mezinárodního práva a Charty OSN i s venezuelskou ústavou. Ve skutečnosti to ale byl dosavadní autoritářský prezident Maduro, kdo ústavu své země porušoval.

Uznání Guaidóa je podle šéfa českých komunistů hrubé vměšování do vnitřních záležitostí nezávislé země a o zpochybnění ústavního pořádku Venezuely a jejího legitimně zvoleného prezidenta Madura.

Filip dále uvedl, že se jedná o pokus o státní převrat ve Venezuele, otevřeně organizovaný a sponzorovaný administrativou USA, s cílem svrhnout zákonně zvolenou vládu a instalovat „poslušného“ prezidenta, který by jen vykonával zadání ze zahraničí, a o akt, který odporuje ústavě Venezuely.

Mít mandát od lidí a kontrolu nad územím

Požadavky mezinárodního práva na uznávání představitelů států nejsou kodifikovány, přesto se však vytvořila určitá praxe, která je zárodkem mezinárodního práva v této oblasti.

První podmínkou je to, že vláda, která má být uznána, musí vykonávat účinnou kontrolu nad celým nebo alespoň podstatnou částí území státu a musí být pravděpodobné, že si tuto kontrolu udrží.

K tomu přistupuje další požadavek, totiž zda je tato vláda připravena ctít své mezinárodní závazky a zda byla tato vláda demokraticky zvolena, resp. zda je legitimním reprezentantem lidu, kterému má vládnout.


MAPA ČESKÉ JUSTICE od HlídacíPes.org

ZEMAN útočí na nezávislost soudů. Je justice připravená na podobné ataky?


V roce 2017 svolal Maduro svévolně shromáždění, které mělo nahradit Národní shromáždění, tedy demokraticky zvolený parlament, který ale ovládala opozice.

Toto protiústavní pseudoshromáždění je složeno výhradně z Madurových stoupenců a členů jeho rodiny zvolených ve volbách, které i samotní jejich organizátoři označili za podvodné. V 2018 Maduro v rozporu s ústavou vyhlásil prezidentské volby a protiprávně uvěznil nebo zakázal opoziční kandidáty.

Jak Organizace amerických států, tak Evropská unie odmítly tyto volby uznat. O legitimitě volby Madura tedy nelze v žádném případě hovořit a jediným demokraticky ustaveným orgánem ve Venezuele je tak v současné době Národní shromáždění.

Kdo tu porušuje ústavu?

Podle venezuelské ústavy se předseda Národního shromáždění stává prozatímním prezidentem v případě, že neexistuje žádný řádně zvolený prezident. Absence prezidentství může být založena i rozhodnutím Nejvyššího soudu.

Loni tento soud, který působí od roku 2017 v exilu, rozhodnul, že zbavuje Madura prezidentství. K tomu se připojila jeho nová nelegitimní volba. Za této situace začal podnikat předseda Národního shromáždění Guaidó kroky k obnovení demokratického zřízení. Postup Národního shromáždění není tedy protiústavní, ale je naopak ústavou předvídán.

Naprostá většina zemí sousedících s Venezuelou, jakož i většina západních zemí uznala Guaidóa jakožto legitimního představitele země. Z významnějších zemí Madura podporují již pouze Rusko, Čína, Irán, Turecko a Sýrie. Maduro se tak ocitnul v totální mezinárodní izolaci.

Není tedy pravda, že by motorem uznání prozatímního prezidenta Guiadóa byly Spojené státy. Tato propaganda se pouze snaží těžit z protiamerických nálad ve venezuelské populaci a vyvolávat vzpomínku na minulé intervence USA v regionu.

Klíč k řešení krize má armáda

Faktem ale je, že vládní instituce a bezpečnostní síly zůstávají pod Madurovou kontrolou. Tento stav hrozí chaosem nebo dokonce vypuknutím násilí. Uznání prozatímního prezidenta však mění kontrolu nad venezuelskými zahraničními aktivy.

Guiadó uznáním získal přístup k venezuelským účtům u Federální rezervní banky v New Yorku. Zřejmě začne brzo ovládat i venezuelskou státní ropnou společnost Petróleos de Venezuela, S.A. a její americkou dceřinou společnost Citgo.

To může Madurův režim odstřihnout od příjmů a prohloubit humanitární krizi v zemi. Nesoulad mezi kontrolou země de facto a uznáním mezinárodním společenstvím je tak z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečný. Jako již tolikrát v dějinách Latinské Ameriky, má i v tomto případě klíč k řešení krize v rukou armáda.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

3 komentáře

  1. josef napsal:

    K těmto “ rozumům“ advokáta Rozehnala doporučuji poslech pořadu „20 minut čtení ze světového tisku“ z  3.února t.r. na ČRo plus. Hned první čtení je od komentátora Agentury Bloomberg Noaha Feldmanna a věnuje se „zájmu“ USA vůči Venezuele s údajným porušením Venezuelské ústavy zejména na čl.233, 333 a 350. Tyto články v podstatě vysvětlují pojmy možného odvolání prezidenta apod., ale zdaleka nejsou natolik validní, že by měl být Maduro odvolán. A měl by si to poslechnout i snaživý Petříček než zase začne plácat své rozumy. U prezidenta ČR by si to měl poslechnout alespoň vedoucí politického odboru.

  2. ČERT napsal:

    „Není tedy pravda, že by motorem uznání prozatímního prezidenta Guiadóa byly Spojené státy. Tato propaganda se pouze snaží… a vyvolávat vzpomínku na minulé intervence USA v regionu.“ No, tak…(???) Nevím, jestli by třeba sousední Kolumbie a další jihoamerické státy se jen tak samy až tolik angažovaly, kdyby zůstávaly pasivní USA, které mají v tom panamerickém společenství pořád tu hlavní váhu…(???) I když možná zrovna Kolumbie… (???) Zdůrazňuji ty otazníky.
    A k té minulosti… Tady když se třeba předvídalo, že se USA s nástupem Trumpa budou více izolacionisticky chovat vůči Evropě, tak se dalo na druhou stranu očekávat, že intenzivněji možná znovu posílí takový ten svůj ještě tradičnější kurz na vlastní polokouli. Ano, zrovna za Obamy se prohlásilo, že ta někdejší tzv. Monroeova doktrína (která nakonec prakticky znamenala vyjádření velmocenské hegemonie USA v celé Americe) je už fakticky mrtvá…
    Jenže, proč se dalo taky více počítat s tím posílením velmocenského kurzu v Latinské Americe…(?) Tak už třeba ta Trumpova volební kampaň, ta se primárně obracela třeba proti migraci apod., ale pokud jde o zahraniční priority, tak na koho nejvíc mířila…??? Na Rusko, Čínu, KLDR, na otázky spojenectví v rámci NATO…??? Kdepak, samozřejmě, a celkem i logicky na sousední Mexiko, tedy také jednu z těch zemí latinskoamerického společenství – a víme, že tam určitý problém je pořád (taky, pokud jsem zaregistroval, aspoň mi přijde, že zrovna Mexičané, kterým tedy Trump mj. „vmetl do tváře“ řadu nepříjemných problémů, brali Trumpa ještě před jeho volebním vítězstvím vážněji než asi většina médií v ČR)…
    Já vím, teď jsem se dostal k úplně, úplně jiným problémům, ale možná (zdůrazňuji, MOŽNÁ) bychom tu nějaké souvislosti, v rámci toho Trumpova „America first“, hledat mohli…
    Opakuji, je to jenom hypotéza, ale… Je tak úplně náhoda, že zrovna Mexiko, dříve dost protichávezovké, teď patří k několika latinskoamerickým státům (a omlouvám se, pokud se to už náhodou změnilo, a uniklo mi to), které dosud uznávají Madura…(???)

    • ČERT napsal:

      Jo, když už jsem tady o tom takhle psal, tak jen pro upřesnění, už v lednu se uvádělo, že to Mexiko spolu s Uruguayí se tedy ujalo určité role vnějšího prostřednictví mezi Madurem a Guaidóem (nikoliv tedy Guiadóem)…

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama