Zuzana Čaputová. Foto: Profimedia

Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska

Napsal/a Přítomnost 18. listopadu 2024
FacebookXPocketE-mail

Časosběrná metoda se v dokumentárním filmu dávno vžila, občas už působí skoro stereotypně. Autoři prostě delší dobu sledují určitou osobnost či místo, zachycují proměny v čase a film se pak ve střižně dotvoří. Scenárista a režisér Marek Šulík nepostupoval zásadně jinak. A přece má jeho dokumentární snímek Prezidentka potenciál být dramatičtější a silnější než mnohé jiné.

Však si také film odnesl z Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava hlavní cenu za nejlepší tuzemský dokument. Živou a extrémně neklidnou kulisou prezidentského období Čaputové se stala sama realita.

Autora v průběhu natáčení a dokončovacích prací potkaly – či spíše provázely – mimořádné události, například pandemie covidu a první léta války na Ukrajině. A také – a možná hlavně – politická situace na Slovensku.

Po filmu mnohem lépe chápeme, proč žena, která vstupovala do prezidentské kanceláře s energií a pevnými postoji, nechtěla, a patrně ani nemohla bojovat o další mandát. Nám z Česka se lehce mudrovalo, že to neměla vzdávat.

Turbulentní vývoj probíhal od zavraždění Jána Kuciaka a jeho snoubenky – jakési tragické „předehry“ dalších politických dramat–, pak následovaly bouřlivé demonstrace a pád Ficovy vlády; agresivní opozice bývalého premiéra; volby, v nichž jeho strana zase zvítězila; Fico se stal opět premiérem a také obětí atentátu… Zuzana Čaputová byla zvolena prezidentkou nedlouho po Kuciakově vraždě a čas jejího funkčního období byl tím vším výrazně poznamenán.

Pět let na neklidné hladině

Autor filmu ji požádal o možnost natáčet ještě před druhým kolem prezidentské volby. Samozřejmě netušil, s čím vším se prezidentka bude muset setkat i utkat. Což je ostatně observační metodě vlastní. Na počátku musely být pouze vymezeny mantinely, kdy a kam s kamerou může a kam ne.

Paní Čaputová byla velkorysá už tím, že vůbec souhlasila s natáčením, a poté kameru ochotně přijímala. Tak se podařilo, že Šulík byl u důležitých veřejných vystoupení, návštěv a jednání i u pracovních porad a neformálních, improvizovaných diskusí. Sledoval prezidentku ve chvílích klidu při práci či u osamělého přemýšlení před důležitým rozhodnutím. Provázel ji na cestách, třeba na Ukrajinu. Nevynechal ani intimní okamžiky (těch ale bylo docela málo): strach matky kvůli onemocnění dcery, smutné loučení se zemřelým otcem.


Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost

Autorkou textu je publicistka Agáta Pilátová. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Prezidentské křeslo téměř po celou dobu balancovalo na nepokojné hladině let 2019–2024. Šulíkův film je proto i výpovědí o aktuálním Slovensku. A není to vůbec lichotivý obraz, protože svědčí o názorové labilitě a snadné manipulovatelnosti tamní populace: Od rozhořčených demonstrací po vraždě mladého novináře vedla cesta k novým volbám. A v těch opět zvítězily osoby, na něž nedávno mířil hněv demonstrantů.

Film je však především o tom, jak toto vše prožívala a řešila žena, která vstupovala do politiky s pozitivní energií, občanskou angažovaností a etickými principy hodnými respektu.

Autor vyhradil značný prostor (často marným) zápasům s podrazy a politickými podpásovkami. Zejména pak ve druhé polovině zachycující závěrečnou část funkčního období zaznamenává reakce na nevybíravé osobní útoky a brutální pomluvy, jimž Čaputová musela čelit.

Současně s tím, jak houstla politická atmosféra v zemi, vzrůstá i dramatická vypjatost snímku. Svým způsobem dramatická je i nezměrná únava a vysílenost, kterou lze vnímat ve tváři i gestech. I když Šulík neopouští svou pozorovatelskou pozici, samy události si říkají o komentář, lépe řečeno – líčení dějů už je vyjádřením názoru.

Z Česka se snadno mudruje

Po filmu mnohem lépe chápeme, proč žena, která vstupovala do prezidentské kanceláře s energií a pevnými postoji, nechtěla, a patrně ani nemohla bojovat o další mandát. Nám z Česka se lehce mudrovalo, že to neměla vzdávat.

Nezažili jsme naživo hysterický dav křičící nadávky směrem k prezidentskému paláci. Nestáli jsme tváří v tvář protřelým borcům, kteří „v mezích zákona“ obviňovali Čaputovou z angažmá v Sorosových službách či tvrdili, že působí v žoldu jakýchsi zahraničních rozvědek. (Ach, ten démonizovaný Soros! Hodí se nejen Orbánovi, ale i jeho slovenským souputníkům…) Nevyhrožovali nám, že ublíží našim dětem.

Můžu říct, že po Šulíkově filmu vnímám s mnohem větší empatií rozhodnutí Zuzany Čaputové znovu nekandidovat. A že jí vůbec lépe rozumím. Což je jeden z důležitých bonusů, které připisuji na konto pozitiv dokumentu.

Dalším sympatickým rysem je osobní zdrženlivost autora: Jako očitý svědek pětiletého funkčního období prezidentky nikde nevyčnívá, nestaví se do popředí. Po celou dobu ho není vidět, skoro jako by tam nebyl. Samozřejmě, že tam je, ale „pouze“ natáčí. Nechává mluvit události, prezidentku a její spolupracovníky, atmosféru doby. A zcela to stačí.

Snímku lze vytknout několik podle mě marginálních nedostatků: místy působí trochu zdlouhavě, některé protokolární ceremonie i jednání na nejvyšší úrovni jsou opravdu poněkud nudné. Všimneme si také určité odtažitosti, ne-li chladu (možná je to důsledek autorské snahy osobně se co nejvíc upozadit, jak zmiňuji výše). Divák by snad uvítal i více prostoru osobnímu životu a soukromí protagonistky. Ale tohle všechno není až tak podstatné, přínosy váží víc.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)