Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Časosběrná metoda se v dokumentárním filmu dávno vžila, občas už působí skoro stereotypně. Autoři prostě delší dobu sledují určitou osobnost či místo, zachycují proměny v čase a film se pak ve střižně dotvoří. Scenárista a režisér Marek Šulík nepostupoval zásadně jinak. A přece má jeho dokumentární snímek Prezidentka potenciál být dramatičtější a silnější než mnohé jiné.
Však si také film odnesl z Mezinárodního filmového festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava hlavní cenu za nejlepší tuzemský dokument. Živou a extrémně neklidnou kulisou prezidentského období Čaputové se stala sama realita.
Autora v průběhu natáčení a dokončovacích prací potkaly – či spíše provázely – mimořádné události, například pandemie covidu a první léta války na Ukrajině. A také – a možná hlavně – politická situace na Slovensku.
Po filmu mnohem lépe chápeme, proč žena, která vstupovala do prezidentské kanceláře s energií a pevnými postoji, nechtěla, a patrně ani nemohla bojovat o další mandát. Nám z Česka se lehce mudrovalo, že to neměla vzdávat.
Turbulentní vývoj probíhal od zavraždění Jána Kuciaka a jeho snoubenky – jakési tragické „předehry“ dalších politických dramat–, pak následovaly bouřlivé demonstrace a pád Ficovy vlády; agresivní opozice bývalého premiéra; volby, v nichž jeho strana zase zvítězila; Fico se stal opět premiérem a také obětí atentátu… Zuzana Čaputová byla zvolena prezidentkou nedlouho po Kuciakově vraždě a čas jejího funkčního období byl tím vším výrazně poznamenán.
Pět let na neklidné hladině
Autor filmu ji požádal o možnost natáčet ještě před druhým kolem prezidentské volby. Samozřejmě netušil, s čím vším se prezidentka bude muset setkat i utkat. Což je ostatně observační metodě vlastní. Na počátku musely být pouze vymezeny mantinely, kdy a kam s kamerou může a kam ne.
Paní Čaputová byla velkorysá už tím, že vůbec souhlasila s natáčením, a poté kameru ochotně přijímala. Tak se podařilo, že Šulík byl u důležitých veřejných vystoupení, návštěv a jednání i u pracovních porad a neformálních, improvizovaných diskusí. Sledoval prezidentku ve chvílích klidu při práci či u osamělého přemýšlení před důležitým rozhodnutím. Provázel ji na cestách, třeba na Ukrajinu. Nevynechal ani intimní okamžiky (těch ale bylo docela málo): strach matky kvůli onemocnění dcery, smutné loučení se zemřelým otcem.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorkou textu je publicistka Agáta Pilátová. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Prezidentské křeslo téměř po celou dobu balancovalo na nepokojné hladině let 2019–2024. Šulíkův film je proto i výpovědí o aktuálním Slovensku. A není to vůbec lichotivý obraz, protože svědčí o názorové labilitě a snadné manipulovatelnosti tamní populace: Od rozhořčených demonstrací po vraždě mladého novináře vedla cesta k novým volbám. A v těch opět zvítězily osoby, na něž nedávno mířil hněv demonstrantů.
Film je však především o tom, jak toto vše prožívala a řešila žena, která vstupovala do politiky s pozitivní energií, občanskou angažovaností a etickými principy hodnými respektu.
Autor vyhradil značný prostor (často marným) zápasům s podrazy a politickými podpásovkami. Zejména pak ve druhé polovině zachycující závěrečnou část funkčního období zaznamenává reakce na nevybíravé osobní útoky a brutální pomluvy, jimž Čaputová musela čelit.
Současně s tím, jak houstla politická atmosféra v zemi, vzrůstá i dramatická vypjatost snímku. Svým způsobem dramatická je i nezměrná únava a vysílenost, kterou lze vnímat ve tváři i gestech. I když Šulík neopouští svou pozorovatelskou pozici, samy události si říkají o komentář, lépe řečeno – líčení dějů už je vyjádřením názoru.
Z Česka se snadno mudruje
Po filmu mnohem lépe chápeme, proč žena, která vstupovala do prezidentské kanceláře s energií a pevnými postoji, nechtěla, a patrně ani nemohla bojovat o další mandát. Nám z Česka se lehce mudrovalo, že to neměla vzdávat.
Nezažili jsme naživo hysterický dav křičící nadávky směrem k prezidentskému paláci. Nestáli jsme tváří v tvář protřelým borcům, kteří „v mezích zákona“ obviňovali Čaputovou z angažmá v Sorosových službách či tvrdili, že působí v žoldu jakýchsi zahraničních rozvědek. (Ach, ten démonizovaný Soros! Hodí se nejen Orbánovi, ale i jeho slovenským souputníkům…) Nevyhrožovali nám, že ublíží našim dětem.
Můžu říct, že po Šulíkově filmu vnímám s mnohem větší empatií rozhodnutí Zuzany Čaputové znovu nekandidovat. A že jí vůbec lépe rozumím. Což je jeden z důležitých bonusů, které připisuji na konto pozitiv dokumentu.
Dalším sympatickým rysem je osobní zdrženlivost autora: Jako očitý svědek pětiletého funkčního období prezidentky nikde nevyčnívá, nestaví se do popředí. Po celou dobu ho není vidět, skoro jako by tam nebyl. Samozřejmě, že tam je, ale „pouze“ natáčí. Nechává mluvit události, prezidentku a její spolupracovníky, atmosféru doby. A zcela to stačí.
Snímku lze vytknout několik podle mě marginálních nedostatků: místy působí trochu zdlouhavě, některé protokolární ceremonie i jednání na nejvyšší úrovni jsou opravdu poněkud nudné. Všimneme si také určité odtažitosti, ne-li chladu (možná je to důsledek autorské snahy osobně se co nejvíc upozadit, jak zmiňuji výše). Divák by snad uvítal i více prostoru osobnímu životu a soukromí protagonistky. Ale tohle všechno není až tak podstatné, přínosy váží víc.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Investor Brůna: V čem jsou české banky lepší než ty švýcarské
Investor Brůna: Ceny stavebních pozemků v Česku dál rostou
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Čaputová je naprosto jednoznačný důkaz o tom, že do vysoké politiky ženy nepatří. Jsou ovládané emocemi, mají strach dělat odpovědná rozhodnutí a poku jsou v přechodu, tak je to katastrofa. Jakýkoli neúspěch těžce nesou a kritiku nedokáží přijmout.
Harisová po neúspěchu v prezidntských volbách utekla a šla se vybrečet do kouta. Vůbec nebyla schopná setkat se se svými voliči.
Jakýkoli časosběrný dokument nemůže nic změnit na tom faktu, že ženy do vysoké politiky nepatří. Nezvládají to.
Čaputová byla a je v pohodě. V pohlaví to není. Vzpomeňme s velkou úctou na Margaret Thatcher.
Je to o inteligenci voličů a skutečných výsledcích.
Když se podívám na mužské politiky + Schillerová, Malá, Jermanová, Majerová (Trikolóra)🙄,… v ČR, tak vidím jenom hloupost, diletantství, neschopnost, lháře a zloděje u chlapů narcisismus založený na vodě. Ekonomická trubka fotící se s pávem a obrazem Aloise Rašína 🙄, Malá- 19. ministryně spravedlnosti-opsaná diplomová práce o chovu králiků🙄…,Klaus-přefouknuté, duté ego, žádné výsledky, když nepočítám zpackanou privatizaci a amnestii pro odsouzené vrcholné ekonomické zloděje, Zeman-ožralý dement, přiblblé „bonmoty“ pro prosťáčky, výsledek, proruskočínský oslík, Babiš-donašeč StB, jen otevře tlamu, tak padají lži, Okamura-nácek a nepodařený cestovatel s plyšáky, Fiala-levicový omyl přírody, Rakušan-už neví komu by rozdal peníze, aby se udržel, Benda-životem nepolíbený primitiv, který musel dělat v diplomové práci 4,5 cm řádky, aby rigorózně splnil minimální počet stran🙄 a tak dále…. Samá obrovská „ega“ a výsledky ne nulové, ale těžce záporné. A tohle vše si volí „inteligentní“ obyvatelstvo?😂 Opakovaně?😂
Po všech zůstávají jenom dluhy a stagnující ČR.
Jedinou vyjímkou byl Václav Havel, což potvdil čas. Vstoupili jsme do EU a NATO a teď už zase padáme. Tak to tam zase nezapomeňte nějakému českému chytrolínovi bez užitečných výsledků hodit, čeští chytrolíni. 🙄😂
Rakušáci měli pravdu, když mluvili o českých podkoních a služkách. Československo a ČR jdou přesně ve stopách spodiny, chytré vyhnat, zabít a okrást, když se vrchnost nedívá, tak lhát a krást, novodobě dělat dluhy, když není žádná (rakouská) vrchnost… 😂😂
Stejná všehoschopná figurka v rukou loutkovodičů jako je nyní Pavel v Česku. Nic dobrého pro republiky z tohoto … nevzniklo ani nevznikne.
Stěžovat si můžete jenom sám na sebe.😂
Po 17.listopadu 1989 jste neutekl do té vaší země zaslíbené na Východ ke svým soudruhům a zbaběle jste zůstal s námi v EU a NATO.
Jedině na Východě s Putinovcema jste mohl žít v pohodě, bez USA.😂 Bez patentů a vynálezů USA jste si mohl lebedit na stromě s flaškouvodky, každý den, Jejich prezident nepotřebuje loutkovodiče, ale svěrací kazajku… 😂 Tak proč se tady u nás stále trápíte?
Stále je do Ruska cesta volná. Soudruzi na vás určitě stále čekají, taková bedna zajisté chybí, ráj na zemi čeká také, tak proč trpíte tady? 😂
Nic není zadarmo, první slovenská prezidentka pí Caputova je toho názorný příkladem. To, co se odehrálo na Slovensku v průběhu čtyř roku až do atentatu na, premiéra Fica je důkazem pronikání různých vlivu na řízení Slovenska. Stále je Slovensko v neklidu, který není ukončen. Zvláštní je priklon k Maďarsku, což je historicky pochopitelné v souvislosti s válečnou situaci na Ukrajině,obě země mají hranici s Ukrajinou. Opět nepochopení situace Slovenska českými politiky.
♥♥♥♥
Dostala se k moci pochybným způsobem, důsledně jednala ke škodě Slovenska a Slováků. nelze se divit, že jí Slováci většinově odmítali.
Mimochodem, ono přece není pravda že
„..Nezažili jsme naživo hysterický dav křičící nadávky směrem k prezidentskému paláci. Nestáli jsme tváří v tvář protřelým borcům, kteří „v mezích zákona“ obviňovali našeho prezidenta z angažmá v cizích službách či tvrdili, že působí v žoldu jakýchsi zahraničních rozvědek.“
To se přece dělo i v případě našich předešlých prezidentů, a té kritice davu není ušetřen ani dnešní pan prezident Pavel.
Pokud by se paní Čaputová domnívala, že jen tím že je žena se tím ta kritika vůči ní – v prezidentské funkci otupí a komunikace na téhle úrovni zjemní, tak to by se bohužel spletla.
Tedy, pokud lze tento výklad přijmout, jak se totiž dá dočíst v jejím životopise „..Před zvolením do funkce prezidentky působila jako právnička, advokátka a občanská aktivistka. Je spoluzakladatelkou a bývalou místopředsedkyní liberálního hnutí Progresívne Slovensko“..
Čili už tehdy ty verbální výpady vůči její osobě jistě existovaly a musela s nimi počítat i v prezidentské funkci..
V čem je asi ten důvod a bylo to ostatně vidět i v minulosti. Že občané vidí i postavu prezidenta natolik spjatou, s tou „reálnou politikou“ za kterou ho kritizují. Na rozdíl od konstituční monarchií, kde je ten monarcha přece jen té reálné politice vzdálen a jeho majestát si váží a otevřeně kritizovat a hlavně urážet si nedovolí .
Je mi líto, „Progresívne Slovensko“ na základě falešného obvinění z politické vraždy (protože se dobře vědělo, že Kuciaka a spol. zavraždili mafiáni, naprosto bez jakýchkoli politických motivů, jen se dozvěděl něco, co nechtěli, aby se vědělo) shodila demokraticky zvolenou vládu a po porážce v řádných volbách vyzývala k „likvidaci všemi prostředky“ řádně zvoleného premiéra, až se našel někdo, kdo se o to pokusil. Voláme po zákazu komunistické strany a dalších „extrémistických“ stran, které přitom toho mají na triku mnohem méně.
Jenže právě ti mafiáni, kteří zavraždili Jána Kuciaka a jeho snoubenku, byli s Robertem Ficem a Smerem ve velmi blízkém kontaktu. Robert Fico vykonával pokyny nebo dokonce příkazy mafiána Kočnera a dělal vše pro to, aby byl mafián Kočner spokojen. Kočner v minulosti platil Ficovi předvolební kampaně. Kočner přímo řekl Ficovi, že pokud bude mít on, Kočner, nějaké problémy s policií nebo s finančním úřadem, pak Fico v politice skončil. Fico Kočnerovi slíbil, že mít problémy nebude. A také Kočner problémy neměl.