Aféra Bamberg mohla Zemana před čtvrtstoletím stát kariéru. Spekulace kolem ní trvají dodnes

Návštěva v nenápadném podniku nedaleko Pražského hradu tak trochu připomíná konspirační schůzku. Nad kávou proběhne rychlé předání obálky s dokumenty. „Ta obálka je ještě původní, v níž jsem ten dopis dostal a pak jsem jej osobně odfaxoval do Švýcarska Janu Vízkovi,“ říká František C., který ani po letech nechce být s aférou plným jménem veřejně spojován.

Dodnes podniká v oblasti vybavení pro gastronomii a je někdejší spolužák z průmyslovky a kamarád Jana Vízka, československého emigranta z roku 1968, švýcarského podnikatele a klíčové postavy celé kauzy Bamberg. Je to také jeden z prvních lidí, na něž se Vízek po svém příjezdu ze Švýcarska v roce 1990 v Československu obrátil.

Obsah obálky je výletem do české politické historie. Obsahuje rukou psaný záznam ze schůzky mezi tehdejším vedením ČSSD, v čele s Milošem Zemanem, a Janem Vízkem s podpisy všech zúčastněných. Pravost tohoto dokumentu potvrdili tehdejší účastníci, média jej opakovaně publikovala v roce 1998, kdy takzvaná aféra Bamberg vypukla naplno.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

I druhý dokument už veřejnost měla možnost před řadou let vidět: návrh memoranda, podle nějž měli podnikatelé výměnou za významný finanční dar ČSSD nominovat své lidi do budoucí vlády. O jeho obsahu píšeme níže.

Nejzajímavější je třetí dokument, několikastránkový rukou psaný dopis adresovaný Vízkovi s popisem jednání s Milošem Zemanem a dalšími představiteli ČSSD ještě před poslední schůzkou v Bambergu, s návrhem dalšího postupu (viz fotogalerie níže). Jeho autorem je bývalý československý diplomat a spolupracovník StB Miloslav Kočárek, který se s Vízkem seznámil při svém působení ve Švýcarsku. Tento dopis osobně Vízkovi odfaxoval František C.

Text přináší detaily o ústních jednáních s představiteli ČSSD, která předcházela schůzce v Bambergu.

Dokumenty z kauzy Bamberg: osobní dopis podnikateli Vízkovi, protokol z jednání a návrh memoranda

„Zeman je ochoten sliby splnit“

I po letech je také zajímavé poslechnout si, jak někteří aktéři akce na celou věc vzpomínají – a mluví i o dosud neznámých detailech ze života podnikatele Vízka. Připomeňme si nejprve, co se tenkrát v německém Bambergu, necelé dvě hodiny jízdy od českých hranic, stalo.

Hlavní postavou byl již zmíněný ve Švýcarsku žijící český emigrant Jan Vízek. Schůzku pomáhal organizovat Jaroslav Vlček, který si pomýšlel na post ministra vnitra. Dalším, kdo se na straně Vízka ve věci angažoval, byl bývalý československý velvyslanec ve Švýcarsku Miloslav Kočárek, který po roce 1989 musel v diplomacii skončit kvůli svému angažmá u StB.

Právě exdiplomat Kočárek poslal Vízkovi prostřednictvím Františka C. výše zmíněný rukou psaný dopis s datem 22. 9. 1995. Píše v něm mimo jiné, že „MZ (Miloš Zeman, pozn. red.) s námi připraveným textem souhlasí a je ochoten sliby v plném rozsahu splnit respektive napomoci v jejich plnění“.

„Zajímavá postava byl Vlček. Tvrdil, že je z tajných služeb, hned mi přidělil krycí jméno. Někde na Zahradním Městě měli konspirační byt. Tvářili se, že zastupují švýcarské podnikatele a slibovali ČSSD peníze na kampaň,“ vzpomíná na první setkání s členy skupiny kolem Vízka František C.

Jaroslav Vlček byl na počátku 90. let krátce šéf Úřadu vlády, později předseda tehdejší Strany zelených a v letech 1993 – 1996 poslanec a expert na tajné služby v barvách ČSSD.

Jan Vízek a spol. na dvou schůzkách v německém Waidhausu a v Bambergu se zástupci ČSSD slíbili, že straně, jež se tehdy potácela ve značných finančních problémech, poskytnou až půlmiliardovou půjčku. Na oplátku měli pro své lidi získat významné posty ve státní správě i ve vládě, pokud by ji po volbách sociální demokraté sestavovali.

I když později celou věc vyšetřovala policie, případ byl odložen s tím, že nebyl spáchán žádný trestný čin.

A aféra byla na světě

Události z Bambergu vyšly najevo v roce 1998, kdy pro Českou televizi vše otevřeně popsal Jan Vízek a jako údajný důkaz předložil německý psaný list memoranda podepsaný aktéry schůzek.

Podle textu memoranda „zástupci skupiny českých a zahraničních subjektů – sdružené subjekty“ (SdS) slíbili podpořit ČSSD finanční půjčkou v předvolební kampani a naopak „nejvyšší představitelé ČSSD“ slíbili zabezpečit mimo jiné „odpovídající zastoupení reprezentantů SdS v ústředních orgánech státní správy“.

V memorandu se obě strany zavázaly „plně zajišťovat splnění závěrů přijatých na společném jednání“ a dohodly se na „dlouhodobé spolupráci v letech 1996 až 2000“.

Aféra byla na světě. Tím spíše, že Miloš Zeman nejprve novinářům tvrdil, že s Vízkem a spol. po pěti minutách vyrazil dveře, to ale nebyla pravda.

Schůzky i existenci zápisu z nich potvrdil jiný z účastníků Karel Machovec, v minulosti místopředseda ČSSD a volební manažer. Podepsané memorandum ovšem označil za falzifikát – podpisy byly podle něj ex post doplněné z jiného dokumentu. Na tom trvá dodnes, potvrdilo to ostatně i vyšetřování policie (které ale neřešilo podstatu schůzek a podezření z politické korupce, ale právě to, zda text předložený Vízkem je falzum).

„Když za mnou tehdy novináři přišli, potvrdil jsem jim, že jednání v Bambergu skutečně proběhla. Ovšem Miloš řekl, že Vízkem hned vyrazil dveře. Takže z toho byl rozpor a ta aféra, relativně zbytečná, se rozjela. Problém byl, že jsme se uvnitř strany nebyli schopni shodnout na tom, jak postupovat. Měli jsme už tehdy spory, takže mi nikdo neřekl že bych to měl zatloukat, i když to by se mi příčilo,“ říká s odstupem čtvrtstoletí Machovec.

Ale zpět do roku 1998. Zeman kauzu vysvětloval tak, že jde o spiknutí Unie svobody (tehdejší politické strany vzniklé odštěpením od ODS Václava Klause, pozn. red.), České televize a „vydíratelných členů ČSSD“, které mělo mít za cíl zničit jím vedenou stranu. Kvůli aféře pak Zeman prosadil vyřazení Machovce z volitelného třetího místa kandidátní listiny ČSSD pro sněmovní volby v roce 1998.

Zeman také operoval s tezí, že se sociální demokraté stali obětí zpravodajské hry. Původcem takového výkladu byl podle všeho dnes již zesnulý Miroslav Šlouf, dlouholetý Zemanův poradce a ostřílený zákulisní hráč.

Podle Šloufa za celou akcí stála americká rozvědka, která si údajně nepřála růst popularity levicové sociální demokracie. „Jisté síly na Západě chtěly, aby tady vládl Václav Havel dvacet let. A aby měl v politice co nejméně silných oponentů,“ cituje Šloufovy paměti Jaroslav Kmenta v knize Rudý Zeman.

Právě Šlouf si prý nechal přes své známé v Bank Austria prověřit bankovní garance, s nimiž operoval Jan Vízek, a ukázalo se, že banka, jíž se zaštiťuje, neexistuje. Pokud by prý lidé z ČSSD zkusili někde garanci uplatnit, mohli být zatčeni pro podvod.

Vízek slíbil, že ve dvou splátkách pošle ČSSD pro začátek zhruba milion švýcarských franků, tehdy nějakých 30 milionů korun. „Já mu věřil, převzal jsem od něj i garance, ale pochybovat jsem začal, když jsem je ukázal známým z České národní banky, kteří mi řekli, že je to cár papíru,“ vzpomíná i Karel Machovec.

Podle něj byl prapříčinou Bambergu fakt, že ČSSD byla v té době bez peněz. „Měli jsme obstavený Lidový dům, byli jsme odříznutí od příjmů, tehdy se ještě žádné státní příspěvky politickým stranám neplatily. Já byl místopředseda pro hospodaření, měli jsme roční rozpočet asi 18 milionů korun a kampaň pro volby 1996 nám vyšla na 60 milionů. Museli jsme si na ni půjčit,“ říká Machovec, který měl v roce 1996 na starosti volební kampaň, nakonec úspěšnou, pod heslem Lidskost proti sobectví.

Dobrodruh ze Švýcarska

Dobové texty Vízka označovaly za dobrodruha, Miloš Zeman jej v roce 1998 v rozhovorech v novináři nálepkoval jako psychopata. Vízkův spolužák ze střední školy František C., který s ním byl v úzkém kontaktu před Vízkovou emigrací i po jeho příjezdu do Československa v 90. letech, na něj dnes vzpomíná s rozporuplnými pocity.

„Vízek je po matce poloviční Srb. Jeho strýc byl ministrem v Titově vládě. Srpen 1968 nás společně zastihl na prázdninách v Sarajevu a on se rozhodl nevrátit a emigroval odtamtud do Švýcarska. V Bernu si postupem času otevřel advokátní kancelář, i když není jasné, kde a zda vůbec vystudoval práva. Po revoluci přijel do Československa zjevně s touhou tu něco dokázat,“ říká František C.

Vízek prý po příjezdu do Československa sršel nápady. Plánoval, že otevře síť lékáren a čerpacích stanic. Chtěl od vlády kupovat pasivní radiolokátor Tamara nebo někdejší rozestavěnou budovu Českého rozhlasu na Pankráci.

To potvrzuje i Machovec. „Zájem Vízka bylo to, aby mohl koupit rozestavěnou budovu Českého rozhlasu na Pankráci. Pokud jde o nějaké vládní posty, mluvilo se o tom, že by se mohla nějaká funkce mohla najít pro Jaroslava Vlčka,“ dodává.

V 90. letech prý Vízek přijel do Československa s hromadou vizitek a tvářil se jako velký byznysmen. Mimo jiné zde založil akciovou společnost International Investment Holding, která je stále k dohledání v obchodním rejstříku. Ta sehrála i svou roli v pozdější aféře.

Jedním z akcionářů byl totiž v minulosti i Bohumil S., v roce 1998 zaměstnanec ministerstva zahraničí. I když tou dobou už dávno akcionářem firmy nebyl, posloužilo to jako „stopa“, že kauzu Bamberg na Zemana údajně připravili lidé ze „zamini“. Ti se v rámci hledání obětního beránka hodili, v kauze se kvůli tomu ocitlo bez jeho přičinění třeba i jméno bývalého velvyslance v Rusku (dnes již zesnulého) Luboše Dobrovského.

I když podle Františka C. byly slibované peníze pro ČSSD ze strany Vízka bluf, část peněz podle něj sociálním demokratům Vízek skutečně poukázal. Důkazy o tom však neexistují.

„Další peníze už neměl. Byl to naopak on, kdo později okradl několik lidí, včetně mne. S Vízkem jsem se pak dokonce ve Švýcarsku soudil, ale právníci z něj udělali duševně narušeného a soud ho jako nesvéprávného de facto vyvinil. Zabavili mu asi 400 tisíc franků a ty rozdělili mezi šest lidí dle výše jejich pohledávek,“ vypráví František C. Podle něj se Vízkova osobnost proměnila v důsledku těžké autonehody, kterou měl někdy v 70. letech.

V kontaktu již dávno nejsou, podle něj by ale Vízek měl být stále naživu: „Bude mu teď kolem 75 let. Myslím, že se dodnes nemá špatně: měl dvě vily na jihu Itálie, ty pronajímal, a měl několik bytů v Bernu.“

Ačkoli se korupční aférou Bamberg zabývala policie i tajná služba BIS, nakonec vyšuměla do ztracena. Miloš Zeman se pak brzy poté, po předčasných volbách v roce 1998, stal českým premiérem.