Adam Drda: Diktatura národního zdraví a stát jako základna Agrofertu
Rozumný člověk nepropadá hysterii. Pokud jde o oběti viru, který masivně zasáhl svět i kvůli podvodům a lžím čínského režimu, jsme na tom v Čechách po pár týdnech dobře. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek zdůraznil 1. dubna novinářům, že úmrtnost v souvislosti s novou epidemií dosud v České republice představuje 0,25 úmrtí ze sta tisíc obyvatel a že za běžných okolností měsíčně zemře u nás v průměru 7451 osob nad 65 let, což je denně 245 úmrtí.
Dodal, že vloni byla virová chřipka přímo spojena se čtyřmi sty úmrtími: „Kdybych do toho započítal i jiné záněty plic bakteriálního původu a podobně, tak to číslo je v tisících, takže opravdu není důvod českou populaci strašit mortalitou Covid-19.“ O dva dny později oznámil, že počet pozitivních záchytů nákazy koronavirem i při zvýšeném testování klesá.
Text byl napsán pro internetový časopis Bubínek Revolveru.
Publikujeme jej s laskavým svolením autora i vedení časopisu Revolver Revue, tento text není určen k dalšímu převzetí jinými médii. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Nezaznamenávám to na podporu názoru, že epidemie není vážná věc a není tedy nutné leccos proti ní konat – jen je potěšitelné, že v atmosféře strachu, výhrůžek a neetického vyděračského informování o každém „koronavirovém mrtvém“ věcně promluvil státní úředník, který má všech pět pohromadě. Neboť hlavním podněcovatelem strachu a nejistoty je dnes u nás stát, který tak činí bohužel s pomocí mnoha, byť ne všech, zpitomělých či předsedou vlády zakoupených médií. Doufám, že pan Dušek nebude záhy proměněn v řadového úředníka a odsunut do pohraničí.
Rozumný člověk nepropadá hysterii, ani iluzím. Úmrtnost je u nás mizivá, rozšíření nákazy zvladatelné, k čemuž jistě přispěla plošná ochranná opatření, avšak která a jak silně, to se teprve ukáže, o viru ještě pořád nevíme dost; je možné, že epidemie, ohrožující především starší a již nemocné, v Evropě dosud není na vrcholu, i věrohodné německé noviny s odkazy na zdravotnický Institut Roberta Kocha varují před „druhou vlnou“.
Jenže ani ta „druhá vlna“ podle epidemiologů nutně neznamená, že přijde dramatický zvrat k horšímu a že se ve všech zemích vyvine nákaza stejně zle. Evropské státy získaly čas, potřebný k vylepšení zdravotního zázemí – uvidíme.
V mnoha jiných, řekněme nezdravotních ohledech lze situaci posuzovat jistěji: například nahlédnout, že v České republice vězíme až po uši v maléru, který se stále prohlubuje, že občané jsou tu uvrženi do existenční a občanské nejistoty, že se příliš snadno nechali připravit o příliš mnoho práv a svobod.
Argument, že obdobně razantní omezení práv zavedli „všude v Evropě“, není pádný: i kdyby všechny ostatní zachvátilo bláznovství, neznamenalo by to, že mu člověk musí také propadnout a nestarat se, co se děje doma. A především „všude v Evropě“ na tom nejsou stejně, většina západních zemí je na vyšší demokratické úrovni, česká karanténní opatření přitom patří k nejtvrdším a nejpřísnějším.
Není náhoda, že se Česká republika neobjevila mezi signatáři prohlášení, v němž třináct států Evropské unie deklaruje znepokojení z možného „porušování zásad právního státu, demokracie a základních práv“. Ministr zahraničí sdělil, že ČR k podpisu nikdo nepřizval: zjevně nikdo neměl pocit, že by to bylo užitečné, místní politická representace symbolizuje pro Evropu riziko.
Největším ohrožením u nás dnes není Covid-19. Stejně jako před epidemií je jím vláda Andreje Babiše a jeho politických společníků, zejména (i když nejen) těch, kteří se angažují ve prospěch politbyra komunistické strany Číny, to vše pod prezidentstvím Miloše Zemana.
Ve sdělovacích prostředcích se obsáhle zkoumá, jak špatně z výjimečného stavu vyjde ekonomika, píše se, že v době příchodu epidemie byla ve skvělé kondici (není to docela pravda, ale to by bylo na samostatné téma), sestavují se pomocné expertní týmy; oproti tomu na kritický stav demokracie v nejširším slova smyslu je kladen slabý důraz, jako by se z Čech víc a víc vytrácela soudnost, jako by zdejší občané měli v tomto směru zanedbatelný pud sebezáchovy.
A přitom právě úroveň politiky, právního státu, institucí a demokratické diskuse je pro budoucnost rozhodující. Včetně budoucnosti hospodářské, neboť až se uvolní „diktatura národního zdraví“, řízená oligarchou, populistickými autoritáři, policií a poněkud zdivočelým epidemiologem, bude možná většina z nás asi už jen nostalgicky vzpomínat na éru polistopadové prosperity a demokratických principů.
Zmatený muž s dobře napsaným projevem
Do pasti nás dostal nezodpovědný přístup k politice a k veřejnému životu, který se tu široce aplikoval spoustu let. A bují i teď, stačí se vrátit o dva týdny zpátky. Na počátku epidemie a omezování ústavních práv a svobod soudili mnozí hojně čtení komentátoři – a s nimi jistě i velká část obyvatelstva –, že je třeba odložit politické spory a táhnout za jeden provaz s kapitánem Agrofertu: jako by demokratická kritická rozprava a pluralismus byly klábosením na hospodské zahrádce, které lze v dešti přerušit – a zas obnovit, až mraky odtáhnou.
Za všechny lze zmínit bolestivý text Davida Klimeše (Hospodářské noviny, 18. 3.), v němž autor usoudil, že je „čas na svornost“ a „na soudy dojde až pak“, přičemž se legračně dovolával i komunistické propagandy – nejspíš nevědomě, což jen o to víc vypovídá o její účinnosti (viz reakci Michaela Špirita v revue Kanon z 26. 3.).
Babišův tým tohle vstřícné nabádání nemohl nepostřehnout, a tak 23. března provedl ministerský předseda prkenný přednes televizního projevu, který mu připravili jeho reklamní profesionálové. Do té doby se na tiskových konferencích projevoval, jak je mu vlastní: v premiérské roli zmatený člověk, jemuž působí potíže sestavit srozumitelnou českou větu, arogantní, chvástavý, agresivní, neschopný empatie vůči těm, kdo odnášejí vládní restrikce.
Ve zmíněné řeči k národu se však zčistajasna pokusil ukázat tvář laskavé a zodpovědné hlavy velké české rodiny, děkoval, deklaroval politickou odpovědnost za všemožná omezení, která na občany jeho vláda v jejich zájmu uvalila, a samozřejmě apeloval: „Zvládneme to, když se všichni spojíme a pomůžeme si.“
Přehrávajícího kmotra pak pochválili jeho zaměstnanci z tiskové divize Agrofertu, kupříkladu Petr Kamberský, který ještě týž den oznámil na serveru lidovky.cz, že odesilatel jeho výplaty pronesl nejlepší projev kariéry, a svou agitku zakončil sdělením: „Málokdy si člověk dovolí ten patos, citovat premiéra, ale teď si to risknu: ‚Společně jsme se této krizi postavili a společně to určitě zvládneme! A vyjdeme z téhle krize ještě silnější a lepší.‘“
Propagandistický stroj tu vyprodukoval dokonalou absurditu: Jeden píárista napsal šéfovi projev, druhý šéfa vynesl do nebes, podrbal ho za ušima, a přitom poinformoval, že tím drbáním „zariskoval“ – ten šílený hazard se jistě vyplatil, a netřeba mít strach, že by se čtenáři LN po letech vymývání mozků vzpouzeli.
Dobře, to je Babišův ubohý služebný tisk, tvořený lidmi, jimž by se slušná společnost měla vyhýbat. Jenže pak jsou tu komentátoři napříč mediální scénou, které Agrofert neplatí a službu agentu Burešovi provádějí na základě svých inteligenčních dispozic. Martin Fendrych na Aktuálně.cz Babiše a spol. s použitím zcela nekonsistentní argumentace střídavě zásadně kritizuje a oceňuje (zatím se mi nepodařilo vysledovat, je-li v tom vyvažování či lavírování předem daný rozvrh) – a po premiérově velkém projevu dospěl k názoru, že k národu promluvil „úplně jiný Babiš“, jemuž dokonce v plurálu děkoval, zřejmě za nás za všechny.
Spokojen byl i Jaroslav Spurný v Respektu, jehož Babiš „mile překvapil“, jeho slova mu „zněla státnicky“, a konstatoval, že „jsme v tom všichni spolu a měli bychom táhnout za jeden provaz. Budeme se těšit, jak to premiér potáhne s námi všemi – i s těmi, kteří jej nevolili a nikdy volit nebudou. I s těmi, komu nechutnají jeho koblihy. Že to nebyl jen kšeft, ale příslib.“
Podobně Ondřej Konrád v Českém rozhlase Plus usoudil, že projev vypadal, jako by „z obrazovek mluvil o dost jiný, státnický a lidsky působící Andrej Babiš. Skeptikové asi dodají: jen aby mu to vydrželo! To si ovšem také všichni přejeme.“ Opisují ti lidé jeden od druhého? Konrádův komentář obsahuje i větu: „Přejeme si přece všichni, aby vrcholná postava exekutivy řekla, co vlastně chceme slyšet.“
Svorně se semknout za šaškem
Je to dokonalý obraz české komedie posledních let: chválilové většinou připustili, že Babišovi napsal vykutálený projev kdosi z jeho zaměstnanců (nebo několik z nich) – a dali najevo, že je takový podvod ani Babišova věrolomnost nezajímá; že se nestarají o to, kým Babiš už dlouhé roky je, nýbrž o to, jak úspěšně ve vhodných chvílích předstírá, že je někým jiným.
Předstírá-li uspokojivě, umožňuje těmto opinionmakerům, aby i oni znovu a znovu předstírali, že se v Česku nic znepokojivého neděje a ohlupovali dál všechny, kdo si k sobě „neradi pouští ošklivé věci“. Ukonejšený lid pak v době zásadního politického nebezpečí hrdinně skloní hlavy k šicím strojům, napře v dobré víře veškeré úsilí do obětavé výroby látkových náhubků a nechá Babiše řádit. Kdo má co na práci, nezlobí.
S kým že jsme se to měli zavěsit na jeden provaz? Za kým jsme se to měli svorně semknout v „boji proti viru“? Za někdejším spolupracovníkem StB a komunistickým nomenklaturním kádrem, který udělal ze státu základnu své podivné mamutí firmy, nakoupil masmédia, obklopil se podobně bezpáteřními odpudivými figurami a vyrobil si politické hnutí, v němž sedí kohorta zaplacených loutek, jimž jsou nějaké občanské svobody a práva naprosto lhostejné?
Za šaškem, který považuje parlament za „žvanírnu“, za vyžírkou, který si vezme, co mu pod ruku přijde, a po celou dobu své politické kariéry se bez uzardění soustředí na vysávání a rozhazování veřejných peněz? Za autokratickým populistou, který vládne s pomocí komunistických extremistů a o další extremisty se opírá ve sněmovně?
Skutečně si někdo myslí, že tento člověk, který dosud uměl jen využívat konjunktury, nedokázal stát sebeméně povznést a myslel vždy výhradně na sebe, teď úspěšně provede zemi krizí, začne brát ohledy na demokratické „subtilnosti“, bude si počínat státnicky, racionálně a sociálně empaticky? Že jeho prvořadým zájmem se náhle stane blaho občanů?
Ty otázky zní tak hloupě, že je člověku skoro stydno je pokládat, stejně jako je trapné banálně připomínat, že „za jeden provaz“ mohou v době krize táhnout vláda a opozice, které spojuje demokratický základ a liší se pouze v názoru, jak ho naplnit – zatímco zájem populistických autokratů Babišova typu je se zájmem demokracie neslučitelný.
Jistěže vznikly také texty, které se k premiérovu projevu stavěly více či méně kriticky: nepočítal jsem je, mám však dojem, že jich bylo výrazně méně a vyšly ve výrazně méně čtených médiích. V každém případě tu nevytvářím analýzu, jen znovu připomínám, že „strategie“ citovaných autorů u nás v posledních sedmi letech (ano, tak dlouho to trvá) představuje hlavní politicko-mediální proud.
Tato strategie navázala na antikorupční fanatismus, který přivedl k moci to nejhorší, co se nabízelo, přispěla ke změně polistopadového režimu a téměř k demontáži demokracie. Dokud se většina lidí proti takovému způsobu „myšlení“ důrazně nepostaví, budeme jen padat a padat, jako slepci na Bruegelově obraze.
Stát jako základna Agrofertu
Teď je možno udělat střih. Po všech slabomyslných výzvách k soudržnosti a oceňování premiérova „státnictví“ (připomínám ještě, že ty pochvalné komentáře vyšly až PO vládním klanění se aeroplánu z totalitní Číny, který přivezl draze zaplacený zdravotní materiál pochybné kvality) jedná Babišův kabinet způsobem, který lze těžko označil jinak než jako skandální: Babiš se už zase chová přirozeně, řídí stát jako základnu Agrofertu, jen za změněných okolností. Ve sněmovně pronáší modlitby jako rohatý, který se vysmívá pánu Bohu, své špatné dílo nechává vykonávat zkažence, které si zavázal penězi a mocí.
Vytkněme před další text, že drastická omezení, jimž už týdny musíme čelit, nezpůsobila jen epidemie, ale do značné míry také selhání vládního „managementu“: například už 22. ledna varovalo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) před šířením nového typu koronaviru a o pár dní později upozornilo na akutní hrozbu přenosu do Evropské unie (viz například text Lukáše Hendrycha na Respekt.cz z 24. 3.).
Babišův kabinet varování ignoroval. Nebyl v Evropě jediný, ale to neznamená, že se to má mlčky přejít: premiéra a vládu si platíme i proto, aby prozíravě chránili naše bezpečí, a i v tomto úkolu selhali. Když se ukázalo, že je epidemie závažná a v zemi schází základní zdravotnický materiál, vyřešil to Babiš se svými ministry tím, že vydal drakonické zákazy a příkazy – a veškerou tíži výjimečného stavu a zodpovědnost hodil na obyvatelstvo.
Jistě, za daného stavu bylo zapotřebí jednat rychle a razantně. Jenomže slušná demokratická vláda by se za svou chybu opakovaně omlouvala, její členové by pečlivě vážili slova, trpělivě by vysvětlovali další účinnou strategii těm, které uvrhli do bezprecedentně obtížné životní situace. Všemožně by se snažili, aby dopad restrikcí byl co nejmenší, aby narušená důvěra byla obnovena věrohodnou plošnou pomocí.
Babišovi lidé si naopak od první chvíle až dodnes počínají jako sbor neschopných komunistických funkcionářů, hovořících nikoli k občanům, ale k nastoupeným pracujícím: nezvládají praktické kroky, uchylují se k absurdní válečnické rétorice a demagogii, lžou, vydávají zmatená prohlášení, znejišťují, vyhrožují, co všechno nepůjde a jak dlouho to nepůjde, oznamují, jaké příkazy budou muset všichni snášet, co si budou muset odříkat, s čím vším nemají do budoucna počítat. Žádají od lidí oběti „v zájmu celku“, samotná jejich politika je však přehlíživá, cynická a autoritářská.
Fungování vládě navzdory
Od samého počátku dělá Babišův kabinet kroky, u nichž panuje podezření z neústavnosti: nezákonně zrušil doplňovací volby do Senátu (o tom už rozhodl soud); nezavřel hranice jen pro příchozí z rizikových zemí, ale zakázal Čechům kamkoli vycestovat, což je nehoráznost, která má obdobu snad jen v Severní Koreji; původně rozhodl o vyhlášení stavu nouze a různých občanských omezení podle krizového zákona, aby vzápětí, ve strachu z oprávněných žalob, opřel veškerá represivní opatření o Zákon o ochraně veřejného zdraví – i to však představuje možný neústavní krok, navíc vůbec není jasné, k čemu pak vláda protahovaný stav nouze potřebuje (o tématu mluvil například 30. 3. ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Respekt.cz).
Babišovi „profesionálové“, kteří nemuseli nikdy prokázat skutečné řídící schopnosti, nezvládli od prvních týdnů zásobování ochrannými pomůckami a zdravotnickým materiálem, nepomohli lékařům, nepomohli sociálním pracovníkům, dokonce se nedokázali ani účinně postarat o seniory, nejvíc ohrožené epidemií.
Ukazuje se, že mnoho věcí v zemi funguje nikoli díky vládě, ale spíš navzdory ní, na základě běžných dobrých vztahů, solidarity mezi firmami a institucemi, péčí neziskových organizací a místní a regionální samosprávy.
V rozhovoru pro Respekt.cz z 2. 4. to postihl ředitel libereckého domova seniorů Jan Gabriel: „Já dělám v sociálních službách už nějakou dobu a myslím, že stát na nás zapomněl dávno. Teď ale bohužel strašně moc. Štve mě, jak všichni pořád říkali, že senioři jsou ti nejohroženější, ale nikdo jim nepomohl. Je tady spousta organizací a neziskovek, které dělají se seniory a zaměstnávají úžasné lidi, kteří to chtějí dělat. Dělají to proto, že je to baví, jinak by dávno utekli. […] Na vládě nebo na ministerstvu zdravotnictví vznikají nařízení, ale já z nich mám pocit, že ministr zdravotnictví v domovech seniorů nikdy nebyl. Ti, kteří je připravují, evidentně tahle zařízení neznají.“
Nejen to – Babiše staří lidé nezajímají, hází je přes palubu a výhrady vůči vládní neschopnosti pokrytecky komentuje: „Tady je stále nějaké očekávání, že my budeme řešit každý dům seniorů. Je třeba si ale uvědomit, že vláda není zřizovatel domovů seniorů,“ (viz Aktualne.cz). Tento přístup pak doprovází atak na neziskový sektor, snaha KSČM a SPD připravit neziskové organizace o státní podporu. Kde se bere vliv extremistů? Kdyby nebylo Hnutí ANO, které Babiš vlastní a které se s extremisty opakovaně spojuje, nedokázaly by tyto ničemné strany prosadit ve sněmovně nic – je to vždy Babiš, kdo jim zajišťuje vliv.
V krizi vymácháme ty nejslabší
Vládní pomoc postiženým občanům připomíná po celou dobu krize pochmurnou parodii: v kabinetu zasedá sociální demokracie, jejíž název dnes působí jako výsměch zdravému rozumu – strana, která už roky spolu s oligarchovým hnutím a ve prospěch jeho firmy dusí drobné podnikatele a živnostníky, a teď jim v jedné linii s Babišem docela sebrala práci, nechala ze dne na den zničit to, co často mnoho let budovali, převrátila jim lhostejně životy vzhůru nohama; na odškodnění jim vláda nabídla jen výsměšné ústupky, nenaplněné přísliby, půjčky, k nimž se nemohou dostat, komické peníze, které nestačí ani na měsíční život průměrné rodiny a které zatím navíc ani nedostali a kdoví jestli dostanou.
Je už zjevné, že vláda se bude snažit nejvíc pomáhat nejsilnějším, velkým firmám, které by přitom mohly dopad pohromy ustát lépe než ty malé, a pak i přispět k odstraňování následků; že si bude kupovat hlasy zaměstnanců a propagandisticky to využívat, protože jejím ideálem nejsou tvořiví lidé a občané, kteří se snaží postarat sami o sebe a stojí na vlastních nohách; že nechá v krizi vymáchat ty nejslabší.
Babišův Agrofert jistě strádat nebude: zastoupí malé farmáře, kteří nemohou zajišťovat odbyt, vyrobí dezinfekce místo těch, jimž to vláda zakázala, vycucá státní i evropskou pomoc – je ostatně další pochmurnou ilustrací současného stavu masmédií a veřejné debaty, že se téměř nezkoumá jedna z prioritních otázek, totiž kolik peněz do premiérových podniků v době krize přiteče. Už si tady většina na tu oligarchickou abnormalitu prostě zvykla.
Místo aby vláda malého a před světem dnes zcela uzavřeného státu po více než dvou týdnech dobrého vývoje a v čase ohlašovaného zavádění „chytré karantény“ představila srozumitelný a v maximální možné míře závazný scénář co nejrychlejšího návratu všech ústavních práv a svobod, místo aby myslela v první řadě na strádající rodiny, na seniory, odtržené od blízkých, nebo na děti, zavřené v bytech, žádá měsíční prodloužení stavu nouze, který umožňuje držet společnost snáze na řetězu a činit rozhodnutí, k nimž by jinak exekutiva neměla mandát.
V této situaci předložil Babišův ministr obrany Lubomír Metnar návrh opatření, které by dávalo vládě pravomoc omezit parlament a rozhodovat samostatně – učinil tak na Babišovu výzvu (premiér o věci později, když se dostala na veřejnost díky opozičním poslancům Pirátské strany, lhal).
Není na místě tuto věc bagatelizovat, i proto, že Metnar je jedním z typických Babišových spolupracovníků: předlistopadový příslušník Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti, po Listopadu mimo jiné člen hnutí BOS (Bezpečnost, odpovědnost, solidarita), které sdružuje bývalé policisty a vojáky, projevující nadšení pro politiku Vladimira Putina (aktuálně pro politiku Andreje Babiše).
Může snad průměrně soudný člověk zůstávat v klidu a brát na lehkou váhu stav nouze, který dává větší moc podobným politikům? Může přijímat, že právě oni chtějí kupříkladu prolamovat soukromí, sledovat občany prostřednictvím jejich mobilů a bankovních karet a posilovat svůj vliv? Že mluví o možném vstupování státu (rozuměj: opět Babiše a spol.) do podniků v potížích?
Prodloužení méně kontrolované moci o celý měsíc dnes důrazně žádá také šéf krizového štábu, ministr vnitra a předseda „sociální demokracie“ Jan Hamáček: 1. dubna vystoupil na tiskové konferenci s návrhem na změnu zákona, který by posílil pravomoci policie, jež by získala například možnost udílet na místě desetitisícové pokuty lidem porušujícím vládní nařízení.
S tímto návrhem, který už nese ovoce v rostoucí policejní šikaně (včetně mlácení „drzých mladých lidí“), přichází „papaláš v červeném svetru“, který u nás působí jako jeden z nástrojů čínské propagandy a jeho vztah ke kritice a názorové svobodě se projevil i tím, že po vzoru Zemana a Babiše označil sinologa Martina Hálu, jenž ho kritizoval, za „blba“ (viz server Sinopsis, 23. 3. – Hamáček tak učinil v listu Právo, který odmítl zveřejnit Hálovu odpověď, což je pro dnešní úroveň veřejné diskuse rovněž příznačné).
Je to týž Hamáček, který chce lidi pokutovat a buzerovat, avšak pro něho samotného omezení neplatí – viz například fotografie z vládního jednání a z hostiny s prezidentem a jeho spolupracovníky, kde i Hamáčkova rouška figuruje jen jako ozdoba, jež bude záhy odložena při společné žranici…
Babišova zdravotnická diktatura
Nechám už toho, i když by bylo možné připomenout sérii dalších znepokojivých jevů, počínaje dramatickými důsledky, jež může mít počínání vlády a prezidenta v zahraniční politice, a konče upozorněním, že i velitel boje proti epidemii plukovník Roman Prymula má silné čínské vazby, patří k Zemanovým lidem (podporoval obskurní stranu Zemanovci, za níž měl kandidovat), chybí mu bezpečnostní prověrka a jeho vědecká odbornost neskýtá bez demokratické kontroly žádné záruky – i nacisté měli podporu špičkových vědců a lékařů, i v komunismu byli zapálení odborníci, pro něž lidská společnost představovala totéž, co houf laboratorních krys.
Babišova vláda využije „zdravotní diktaturu“ bezezbytku. Má-li o tom někdo pochybnosti a chová-li například důvěru v poslaneckou sněmovnu, v níž drží většinu právě Babiš, Hamáček, Vojtěch Filip a Okamura, ať si přečte anketu, kterou mezi poslanci ohledně dalšího omezování práv a svobod udělali reportéři Českého rozhlasu.
Existují-li pro Českou republiku nějaké dobré vyhlídky, pak jsou spjaty s Evropskou unií, jenže i to je nevypočitatelné, vyspělejší členské země budou mít dost starostí samy se sebou. O Milionu chvilek demokracie není příliš slyšet, výzvy k občanské neposlušnosti se zdají formální – mohli by ji snad do jisté míry projevit alespoň lékaři či sociální pracovníci, kteří si na vládu sice stěžují na blozích a v rozhovorech, ale početnější společné prohlášení dosud neučinili.
Zvýšený význam mají osvědčené liberálně-demokratické nástroje: politická a občanská angažovanost, kritická žurnalistika a v první řadě demokratická opozice, které snad konečně naplno dojde, že Antibabiš je program, že musí pracovat a být vidět víc než dosud, jakkoli jsou k ní masmédia nevstřícná a její zástupci dostávají mizivý prostor.
Jediná skutečná naděje na zlepšení je totiž v Babišově postupné politické porážce: ve vytrvalé snaze vysvětlit lidem, kteří jeho vládu podporují, že to budou právě oni a jejich děti, kdo nakonec odnesou oligarchovu politiku. Jestliže smějícího se čerta zvolí znovu, ať počítají s tím, že jim posléze oznámí: pořád je třeba táhnout za jeden provaz – zůstaňte svorní, a společně zaplaťte mé účty.
P.S.: Situace na českém politicko-epidemiologickém „bojišti“ se mění každým okamžikem a je velice těžké ji komentovat. Upozorňuji tedy, že text jsem dopsal v neděli 5. dubna. V pondělí ministři kupříkladu oznámili, že čeští občané budou smět ze země vycestovat, a to od 14. dubna, ovšem jen v odůvodněných případech a podmínky vycestování bude teprve řešit krizový štáb. V pondělí také proběhla zásadní diskuse o „promořování“ obyvatelstva, která potvrdila, že vláda dokáže zastávat několik protichůdných postojů najednou. Celkově lze říci, že chaos vzrostl.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Kolik má kráva žaludků? Ústecký kraj zvýšil počet výborů, rozhodovaly stranické knížky
Čína slibuje prosperitu a mír. Udělá ale jen to, co pro ni bude výhodné
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
32 komentářů
Lež má větší účinky než pravda. Hlavně když se dosáhne cíle. V boji vítězí ten kdo je zákeřnější . V politice ten, kdo je ulhanější. Lenin, Stalin, Hitler atd.
ne lež, ale nemožnost prezentace jiného názoru, má větší účinky než pravda. Hlavně když se dosáhne cíle.
Dovolím si malý komentář. Je dobře, že občas v šumu hysterie zazní hlas rozumu. Nicméně, pokud autor článku označuje za viníky mediální hysterie deníky s portfolia pana premiéra, myslím, že to není zcela přesné – davovému šílenství propadají i média veřejné služby, byť nás ve zprávách neváhají usvědčit z toho, že oni jsou ti nejlepší, protože jim to řekl nějaký průzkum.
Jako příklad si dovolím celkem běžnou situaci: pustíte si film, který běží na ČT2 nebo ČT Art a oni vám do toho strčí běhací titulky jako na čtyřiadvacítce… Přece pokud by člověk chtěl sledovat běhací titulky a z nedostatku kyslíku vyvalená oka redaktorů za rouškami, naladí si zpravodajský kanál. Jinými slovy – ačkoliv to není nutné, i média veřejné služby tlačí korunový virus všude, kam se dá.
Potom je tu i moje věcná připomínka: média veřejné služby podléhají bulvarizaci, když např. uvedou, že USA je dnes nejvíce zasaženou zemí. To je nicméně velmi nepřesný údaj na úrovni Blesku, protože pro zjištění skutečného stavu musíme přepočítat počet případů na milion obyvatel (a to se USA rázem propadnou do hloubi pelotonu). Pokud pominu městské státy typu Vatikánu, který tuto tabulku vede, pak nejvíce zasaženou „normální“ zemí je v současnosti Španělsko.
Ale to jsou jen drobky na okraj.
Pokud jde o naše karanténní opatření a srovnání se západní Evropou. Ano, u nás není situace tak vážná, jako na západě – je jen otázkou, zda-li to souvisí s jejich větší mírou „demokracie“, nebo je to historií podmíněný fakt, že máme více proočkovanou a méně zpovykanou společnost. Opět pro ilustraci: mapa německých spolkových zemí a jasný rozdíl mezi zaostalým východem a rozvinutým západem: https://experience.arcgis.com/experience/478220a4c454480e823b17327b2bf1d4
Na závěr: souhlasím s tím, že tato garnitura se narodila pro sluníčkovou dobu hospodářského růstu, kdy se dá rozdávat z eráru a všechno roste více méně navzdory vládě „odborníků“. Jenže tato doba skončila a ukazuje se, že nám vlastně nevládnou žádní odborníci, ale z velké části nemehla a pokud se zaštítí nějakým odborníkem, tak je to nejčastěji fachidiot, kterému chybí mentální přesah a vidí jen svůj malý rybník bez souvislostí.
Jenže co s tím, když se zdá, že je většina společnosti s touto vládou spokojená a chyby nejenže nevidí, ale za kritiku a volání po revizi vládních opatření by byla – obrazně řečeno – ochotna věšet? Co s tím, když se zajíci počítají v průběhu honu a hlavní náhončí troubí halali na počest nejlepšího lovce sezóny?
Adam Drda jako vždy přesně do černého. Teda správněji do rudého.
Skvělý text. Dovolím si přidat svojí myšlenku. Dokud se to čela „antibabiš“ nepostaví světově/evropsky uznávaná osobnost s respektem, hezkou tváří a podporou demokratických stran, není šance agenta Bureše a dotačního podvodníka vyhnat od koryta.
1. Dokud se to čela „antibabiš“ nepostaví světově/evropsky uznávaná osobnost s respektem, hezkou tváří a podporou demokratických stran, není šance agenta Bureše a dotačního podvodníka vyhnat od koryta.
+++
Docela povedeně jste předvedl příčinu toho, proč je Babiš u moci.
Vy totiž nechcete dělat politiku pro lidi.
Vy chcete, jak jste sám uvedl, dělat politiku „antibabiš“.
A nejlépe, když si do čela vezmete bývalého komunistu Pavla, ten bude mít určitě proti agentovi Babišovi šanci. Nebo to zkusíte s agentem Plavcem?
2. Já si dovolím přidat svoji myšlenku. Váš problém není Babiš. Váš problém je volič. Ten volič, kterého starosta z Prahy 6 a nejen on nazývá LŮZOU.
A pokud tohle nezměníte, tak skutečně není šance.
Pro reakci na text a pro Martina23: je mi zcela lhostejné, jak Martin23 bude politiku proti Babišovi nazývat, hlavně když ten estébácký agent půjde od válu a zmizí v propadlišti dějin. Pracoval jsem kdysi v podniku, kde v každém pracovním kolektivu byl alespoň jeden spolupracovník StB. Mohli být i dva nebo dokonce tři, ale minimálně jeden vždy byl. Nevěděli jsme kdo to je, věděli jsme pouze, že je. Když přišla sametová revoluce a objevily se seznamy spolupracovníků StB a já jsem si ta jména, která jsem znal a která jsem tam objevil, připomněl a vybavil, zjistil jsem, že k StB rozhodně nebyli verbováni lidé kvůli svojí čestnosti, pravdomluvnosti a čistému charakteru. Ba právě naopak. Tyto vlastnosti byly pro angažmá u StB překážkou. Proto i já, stejně jako starosta Prahy 6, považuji voliče Andreje Babiše buďto za lůzu, nebo za nemyslící hlupáky. Na základě vlastních zkušeností se spolupracovníky StB mohu pouze konstatovat, že volit Andreje Babiše skutečně vyžaduje značnou dávku ignorance, neznalosti a hlouposti na jedné straně, nebo prospěchářství a karierizmu na straně druhé.
Vy o někom takovém víte?
Jestli existuje, tak musí být velmi dobře schovaný (hora Blaník?). Pokud se objeví, tak ho podpora demokratických stran velmi rychle přivede do hrobečku.
Osobně. Raději Ježibabiš, dotační podvodník než kdokoli z lůna demokratických stran.
A Ježibabiš si klidně může za evropské postavit ještě i 3 čapí hnízda.
Pokud se sám na obsahu konspiračních webů nepodílíte, čemuž bych se vůbec nedivil, pak jste zcela jistě jejich horlivým čtenářem.
Prosím, co je na mém názoru „konspiračního“?
Já jsem napsal něco takového??? Přečtěte si můj příspěvek ještě jednou. Až budete reagovat na to, co jsem napsal, pak se budu teprve vyjadřovat. Chápat smysl napsaného textu se učí děti už v první třídě.
Texty na NP jsou dukazem ze nekteri hystericti lide budou i umirat s Babisem na rtech, to uz je zkratka diagnoza
Moc pěkně a výstižně napsané. Děkuji. Kde to mám podepsat?
u mináře
Ano ano ano. Bohužel současná vláda je produktem frustrace lidí z polistopadového vývoje. Demokratickým rádoby stranám chybí sebereflexe a uznání chyb a bagatelizují svoje problémy. Rath je zloděj na vazbu a kriminál a politici z ODS jsou nevinatka(viz.Singh,Bach,Krotit a Slobodnik) většinou bez adekvatnich trestů. Praha je pupek světa a lidé v regionech nemají obchvaty,silnice,kulturu opět neochota něco měnit na daňovém přerozdělování. Místo politiky se tu politikařilo neboť co se nestihne v daném volebním období nemá smysl,protože výsledky by mohl sklidit někdo jiný,odpovědnost je i sponzorů politiků neb kdo nesežene penize je nezvolitelný a sponzor očekává satisfakci.Dokud se to nezmění není šance mít rozumnou vládu s rozumnou politikou vybalancovanou pro všechny.
Se začátkem vašeho názoru mohu jen souhlasit. O tom politikaření máte taky pravdu (ostatně politikařilo se i v meziválečném období, které teď většina lidí chválí; možná by bylo dobré si pro poučení i pro budoucnost přečíst Budování státu od autora, jehož se prezident Zeman snaží – doufejme, že neúspěšně – mezi občany dehonestovat). Podle mého názoru není naděje na pozitivní změnu, jestliže se nevymění garnitura politiků, kteří myslí v horizontu příštích voleb a navíc tak, že oprávněné požadavky lidí, které jsou voláním rozumu, zaměňují za volání tobolky.
To se dá změnit pouze při volbách. Otázka je, jaké potzřeby má většina voličů. Zatím se podařilo vládnoucí garnituře rozdělit občany na tři skupiny. Jedna skupina s mírnou převahou si zřejmě přeje současný stav, druhá skupina – nevoliči – tento stav akcveptují, třetí nespokojená skupina je v mírné menšině. Zatím to vypadá, že PR jedněch vítězí nad rozumem a potřebami druhých. To víme všichni. Opoziční strany jsou jednak nejednotné, jednak některé z nich populisticko-extremistické. Občanská společnost se v současné době (právem) soustřeďuje na charitativní skutky, tmelící prvek, jako bylo před mnoha lety OF, se již dávno vydrolil. Nechtěl bych šířit kdysi Václavem Havlem pojmenovanou „blbou náladu“, ale pomalu k ní směřujeme. Světlo na konci rokle (nikoliv ještě tunelu) vidím v uvědomění si občanské sounáležitosti, v ochotě sledovat dění kolem sebe a podle svých možností a schopností se snažit do něho zasahovat (neplést si aktivitu s aktivismem), vybavit už děti schopností posuzovat aktivně dění kolem sebe, podporovat neziskovky v opravdu nezištné a společensky užitečné činnosti a neházet těm dobrým zbytečně klacky pod nohy a nevfracet se tupě odo doby, kdy jsme museli rozlišovat – a to často diletantsky i s postranními úmysly občany na „staré“ a „nové“ struktury. Můžeme začéít například tím, že budeme odlišovat politiky od pletichářů, mluvky od skutečných lídrů a odborníky od neumětelů.
Výše uvedený článek A.Drdy je kontraproduktivní, nejen proto, že je dlouhý, ostrý a zbytečně dští síru. Jestli si autor myslel, že otevře oči příznivcům současné vlády, potažmo premiéra A. Babiše a oni sic neochotně, ale aspoň se zamyslí nad obsahem článku, tak si myslím, že žije v omylu. Já naopak mám dojem, že článek si objednal A. Babiš sám, neboť mu nepochybně nažene další body do dalšího průzkumu. Co se opravdu podařilo nejen politické reprezentaci a také zdravotnické lobby ( dnešním hrdinům), tak to je poctivý strach napříč společností, bez ohledu na intelekt občanů. Strach je tuplovaný nejen strachem ze smrti ( těžkého postižení zdraví), ale také sociálních dopadů na společnost, krach mnohých podnikatelů atd. To je silné střelivo do kanónů strachu. Z toho šikovnější a ti co se nebojí ( nebo ví více, jak ostatní) budou těžit a již těží. Komu není jasné, jaký ten strach má vývoj, tak ať sleduje co sdílí (svoje obavy a myšlenky) lidé nejen na sociálních sítích. Co si může občan v médiích přečíst je nasnadě – jsou to manipulace s daty, manipulace s občany a zmatečné informace. Chápu, že pro mnoho lidí by bylo těžké rozumově a citově zvládnout nepříjemné informace, ale je třeba se chovat statečně. Já se spoléhám na prof. Prymulu, že svou roli zvládne v tom mediálním a lidském chaosu tak, jak je třeba, i když ví jak se věci mají a nemůže to prezentovat nejen kvůli vychytralým (nebo hloupým) politikům, ale i neochotě společnosti přijmout neradostná fakta. Strach má velké oči zní jedno známé přísloví a prospělo by nám, kdybychom se rozhlédli kolem sebe po Evropě, jak jsou tam národy s úrovní strachu nejen v této době „korony“.
Myslite tohodle Prymulu? https://www.zdravotnickydenik.cz/2016/06/konflikt-zajmu-reditele-prymuly-horsi-nez-se-na-prvni-pohled-zdalo/?fbclid=IwAR3Zvmj6TlWUtoS6n56nCmQ02bG-e5UjxgxnLy4kcxdnnRiYpHPx474vvpU
No tak jo, no…
Když jinak nedáte, tak co má ten podnětný článek na který poukazujete společného s odbornou erudicí pana Prymuly? Víte, mezi normálními lidmi platí – voják se stará, voják má – to platilo nejen za socíku. V rodině platí, že dobrý táta se stará – rodina má. Jsou řady ( skoro světců) superpoctivých, obvykle tzv. šedivých myší, dle mne přínosných jen pro sebe, kteří ostatním lidem žádnou přidanou hodnotu nepřinesou, kromě své poctivosti a skrývané neschopnosti dát něco navíc pro druhé. Nevím, ke kterým patříte Vy, ale zeptejte se opatrně okolí. Když budete operovat „uloupenými“ miliony ze strany pana Prymuly, zkuste si vyspekulovat, kolik by za odborné schopnosti takových odborníků, jako je on, sypali v západních zemích, nebo třeba v USA. Já vím pro českého malého človíčka to není určující, pro toho je určující poctivost pokud možno u lopaty.
Lubomír Metnar.
Takový tichý, klidný, nenápadný a oddaný udělat cokoliv pro přízeň vůdce.
Teď chápu, proč jsme odmítli pomoc Itálii.
Díky HP a Pirátská strano!
Děláte svojí práci skvěle. 👍
Antibabiš je všude, Snaží se stejně jako vir. ČT je ještě velmi rozumná v tomto směru. Vědecky se dá zdůvodnit vše (v sociálních „vědách“), i blaho komunismu a nebo podpořit nesmyslný nadpis tohoto článku.
Pěkný článek a souhlasím s ním. Ale jedna věc mě zajímá: „…občané (…) se příliš snadno nechali připravit o příliš mnoho práv a svobod.“ Dobrá. a co s tímto stavem mohou občané v této situaci dělat ? Jak se mohou bránit ? Jaký nástroj použít pro to, aby toto nenastalo ? Mě moc variant nenapadá …
Příčetný občan, mající pud sebezáchovy, sám sobě omezí v době krize svobody, které užíval dříve.
Možná byste mohl vysvětlit, co znamená „připravit o příliš mnoho svobody“?
Chtěl byste v létě místo na lyže do Itálie k moři nebo o čem melete?
Jediná možnost je, že reinkarnujeme Pinocheta a udělíme mu české občanství. Ten by snad mohl tenhle ovčinec probudit.
Generál Augusto Pinochet že by se snažil obnovovat nějaká občanská práva a svobody…??? Tak to bylo přece spíš naopak (resp. ano, vzhledem k tomu, kam se Chile před tím jeho převratem v září 1973 ubíralo nebo nejspíš mohlo ubírat, tak můžeme připustit nějaké svobody ekonomické, jako podnikání)… A pokud dobře rozumím, tak Babiš že by měl být snad v pozici marxistického idealisty Salvadora Allendeho…??? Jestli by nebyl víc srovnatelný spíš s tím generálem Pinochetem, protože ten chtěl udělat z Chile apolitickou společnost, což u Babiše může přijít taky… Jinak, co bylo samozřejmě důležitou pohnutkou k tomu Pinochetovu převratu, byla veřejně veřejně aktivní a až doslova agresivní krajní levice, která se tak nějak hlásila k presidentovi Allendemu. To u nás mi tedy rozhodně přijdou rozhodně veřejně aktivnější (a tak nějak revolučně naladěnější) spíš antibabišisté než babišisté…
Měl jsem napsat, s tou krajní levicí v Chile, samozřejmě „veřejně velice aktivní a až doslova agresivní“…
no presne – tahle vseobecna fraze ‚nesmime si to nechat libit‘ je zoufalstvi…
co s tim asi tak muzeme delat 🙁
Konečně někdo kdo pochopil, že Babiš likviduje střední stav a veškerou konkurenci. Slovo od slova podepisuji už, proto,že je mi 73 a vidím tu Babišovu bandu neumětelů, jak se chovají a jak jednají. Tlačí republiku do změny režimu v jejich prospěch. Proboha lidé probuďte se a hlavně nezapomeňte na volby pokud vůbec ještě k nějakým dojde…..
vsechna cest, je to tak..kez by vas bylo v podobnem veku jako vy mnohem vice!! bohuzel realita je spise opacna..Bures rozehral variaci na tridni boj a opira se hlavne o volice ve veku 60+ v soucasnosti. asi za tim je zivot v totaci a pripadna kolaborace, deformace tim rezimem zanechala sve nasledky ..ale porad nechapu, ze jich je tolik, to je desive a doplatime na to vsichni
Seneca…….
Lůza je nejhoším vykladačem pravdy…..vláda
s clankem naprosty souhlas, ale situace je bohuzel vic nez spatna. velka cast volicstva je totalne zmanipulovane Zemanovsko – Babisovsko – Prchalovskou lzivou propagandou, ktera je navic pomerne sofistikovana a Bures se svym velkym medialnim zaberem tomu samozrejme velmi napomaha…neustale adorovani a podlezani totalitnim rezimum (Cina a Rusko) nemuze vest k nicemu dobremu v delsim horizontu a dusledky jiz obcas pocitujeme a budeme pocitovat dal. vzdalujeme se vyspele evrope, kam jsem jiz temer patrili a asi budeme dal, zaostavali jsme jak v rozvoji infrastruktury, vede, vyzkumu tak v socialni oblasti a nejake zakladni medialni gramotnosti – a na to doplacime. Bures mysli hlavne na svoje sobecke zajmy, je to bezskrupulozni oligarcha co podvani EU i nas vsechny..o MLhovi skoda mluvit, to je totalni traged a zradce..silena kombinace a tohle nedopadne dobre..
V naší Babišovské republice, je jasné, proč to dělají, to je asi bez diskuse. Docela by mě zajímalo, co by dělali, kdyby se nedali ženy do šití roušek, co by potom Babišovská republika dělala. Jedno bych jim přála, dělám ve firmě, kde máme 25 stupňů a víc, ať Pan Babiš ráno vstane, nasadí si v půl šesté roušku, posadí se do práce, celých 8,5 hodiny, má na sobě roušku a domu přijede v půl čtvrté a tam ji sundá, k tomu aby měl problémy s plícemi, jako astma, nedostatečnos plic a podobné příjemné onemocnění i bez roušek. Jak dlouho mají tyto páni, co nám přikazují tohle nesmyslné opatření, roušku za celí den, tak 10 minut před kamerou? Co se bude dělat, jak se tyto opatření uvolní a přijde druhá vlna? budou se šít už trojité roušky.Dokud neprojde vir národem, bude se vracet, nebo spíš neodejde. Nechci odsuzovat ženy, co ještě po práci jsou schopný si sednou a šít roušky (spíš před nimi smekám), ale nebylo by lepší, kdyby jako národ jsem se semkli a prostě proti tomu už začali protestovat? Tomu co se udělalo v Babišovsku asi rozumí každý, kdo má trochu logické myšlení, ale nechápu, proč se takoví zmatek stal po celém světě. Ekonomika už padala na celém světě dolu, takové epidemie, taky jsou „normální“ v průběhu několika let