Odvolání v případu zneužívání Vojenského zpravodajství bude na Pražském městském soudu řešit senát za předsednictví soudkyně JUDr. Jarmily Löffelmannové. Bude zajímavé sledovat, jak si s tím tato soudkyně poradí. Mimo jiné proto , že už se případem jednou zabývala – když zrušila trestní příkaz vydaný soudkyní Helenou Královou a nařídila provést hlavní líčení.

Soudkyně Helena Králová poté v první instanci zprostila obžaloby jak Janu Nagyovou – Nečasovou, tak generály Páleníka a Kovandu s plukovníkem Pohůnkem. A kolegyni Löffelmannové tak připravila k posouzení pozoruhodnou matérii.

Podle názoru soudkyně Králové se žádný trestný čin nestal. Vojenské zpravodajství pouze plnilo svoji zákonnou povinnost zjišťovat informace „o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany České republiky“ v případě sledování Radky Nečasové a v souladu s vnitřními předpisy vynaložilo částku cca 125 tisíc na prověrku jakési detektivní agentury, což je běžný postup.

To, že se v rámci této prověrky pořízené záznamy hodily obžalované Nečasové, byla pouhá náhoda (celý text rozsudku ke stažení ZDE). Ztotožnila se s argumentací obžalovaných. V pořádku. Soudce je od toho, aby věc rozsoudil – a to učinila.

Ponechme stranou procesní podivnosti kolem vyloučení veřejnosti z celých jednacích dnů a dvouměsíční prázdniny mezi vyhlášením rozsudku a jeho odůvodněním. Připomeňme si jen, čemu musí člověk uvěřit, aby došel ke stejnému závěru jako ona:

• 1. Hypotetické ohrožení rodiny premiéra = ohrožení obrany České republiky. S touto konstrukcí přišel při své svědecké výpovědi před soudem Petr Nečas. V současné době manžel obžalované Nečasové dříve Nagyové. Pouze za toho předpokladu lze dovodit příslušnost Vojenského zpravodajství se ve věci jakkoli angažovat.

• 2. Svědek Nečas si doopravdy v létě 2012 všiml podivného pohybu kolem své manželky a místo, aby se svěřil některému z příslušníků Ochranné služby, kteří mají jeho bezpečnost v popisu práce a se kterými je v denním styku, vyčkal několik týdnů a po konzultaci s obžalovanou probral své „velmi vážné obavy“ s obžalovaným Páleníkem.

• 3. Premiér svěřil komunikaci se špióny ve věci obav o bezpečnost své legitimní manželky své milence.

• 4. Ohrožené manželce nesměl nikdo nic říct, aby nevyváděla a nebyla zbytečně znepokojená.

• 5. Příslušníci Vojenského zpravodajství jsou troubové, kteří své výtvory nadepisují Záznam o sledování, i když se jedná o něco úplně jiného.

• 6. Ředitel policejního Útvaru zvláštních činností je trouba, který nechápe rozdíl mezi sledováním a kontrasledováním a nemá se co vyjadřovat k metodám práce zpravodajců.

• 7. Ústava ČR neplatí, když se to nehodí. Konkrétně odst. 3) článku 2 Ústavy a odst. 1) článku 7 a odst. 2) a 3) článku 10 Listiny základních práv a svobod jsou jen takové obecné kecy, kterými není třeba se až tak řídit.

• 8. Existuje zákon, který stanoví, že při ochraně proti sledování (kontrasledování, monitorování) může státní moc omezit občana na jeho právech a je stanoven způsob, kterým se tak může činit.

• 9. Dostane-li Vojenské zpravodajství za úkol prověřit, zda není v ohrožení manželka premiéra, předává průběžně určené prostřednici písemné záznamy o sledování (které jsou ale vlastně něčím jiným) a fotografie, ale nepředá (a patrně ani nezpracuje) žádný oficiální dokument o tom, že se podezření nepotvrdilo.

• 10. Podezření, že dochází ke zneužívání služebního auta, je dostatečně závažným prohřeškem aby jej řešilo Vojenské zpravodajství.

• 11. Potenciálně spolupracující civilní bezpečnostní služba se nejlépe prověří tak, že se skrze prostředníka – kamaráda zadá nějaké (jaké, to se nechá na něm) agentuře úkol, v podstatě jedno jaký. Výstupy se, opět skrze téhož kámoše, koupí a poskytnou se, jako vedlejší produkt, vlivné kámošce, která tím má čirou náhodou vyřešený problém. K  vyhodnocování možností a schopností detektivní agentury pak postačí skouknout a vyhodnotit zakoupené výstupy. Zásahy do občanských práv netřeba řešit, protože sledování přece prováděl civilní subjekt a získané osobní údaje tudíž netřeba nijak chránit, lze se o ně podělit s kýmkoli.

• 12. Premiér Nečas 15. 6. 2013 jen přečetl prohlášení sepsané odborníky na politickou komunikaci a politický marketing, ve kterém popřel, že by věděl o sledování své ženy. Věděl sice, dobře jak to bylo, ale poslechl „odborníky“ a nepřiznal to vzhledem k blížícímu se zasedání Visegradské čtyřky.

Oříšků k rozlousknutí má soudkyně Löffelmannová na stole daleko víc. Třeba posoudit pravdivost jednotlivých výpovědí, nebo posoudit možné zneužití zákona o ochraně utajovaných informací při projednávání věci u obvodního soudu. Držme jí palce, lehký úkol před ní neleží.