Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Zemanův čínský poradce: „Když půjde Česko proti Číně, přehodnotíme naši strategii“

 -   - 

zemanchina Zdroj Autor: Tiskový odbor Pražského hradu

KOMENTÁŘ Vyjádření, s nímž po oficiální schůzce ministra Daniela Hermana s dalajlámou přispěchali společně český prezident, premiér i šéfové obou parlamentních komor, mnoho lidí pobouřilo. Přesto má svoji neúprosnou vnitřní logiku. 

Dokonale totiž zapadá do obrázku podřízené role, již ve vztahu k Číně v posledních několika letech čeští politici předvádějí.

Stáhneme své investice…

A stejně dokonale to odpovídá čínským představám o tom, jak by se k nim měli chovat ti, kdo usilují o čínskou ekonomickou přízeň. Tedy ne jako slovenský prezident Andrej Kiska, který se s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou sešel v bratislavské restauraci a Čína za to pohrozila – nijak nespecifikovanými – odvetnými opatřeními.

Ať už by to znamenalo cokoli (například prohloubení gigantického obchodního deficitu v česko-čínském zahraničním obchodě?) něco takového rozhodně čeští ústavní činitelé nechtějí připustit.


Čtěte též:

Kolik stojí setkání s dalajlámou


Nejde ani tak o obsah textu, který v podstatě jen kopíruje i ve světě běžné stanovisko k územní celistvosti Číny. Až kontext a načasování dělají z vyjádření českých pomazaných hlav poníženou supliku o přízeň čínského obra.

Vždyť česko-čínským vztahům se v posledních několika letech tak dobře daří. Alespoň měřeno množstvím mezistátních návštěv, investicemi čínské společnosti CEFC v Česku, počtem gólů, jež vstřelila Slávie, novými leteckými spojeními či rekordy v počtu letů Jaroslava Tvrdíka do Číny a zpět. Nenecháme si to nikým kazit!

Poměrně jasný vhled do toho, jak sami představitelé komunistické Číny vnímají svou rostoucí a stále viditelnější přítomnost v České republice dává rozhovor, který americkému časopisu Fortune nedávno poskytl šéf CEFC Jie Ťien-Ming. V Česku jeho slova trestuhodně zapadla. Připomeňme si je.

Podle Jie Ťien-Minga má čínská CEFC v Česku velké investiční plány. Ale mohlo by se to za určitých okolností změnit. Čtěte – pokud na nás Češi nebudou hodní: “Musíme přihlížet ke geopolitice. Pokud by jednoho dne šla Česká republika proti Číně, musíme stáhnout zpět naše investice a přehodnotit naši strategii v této zemi.”

Do Číny rychle a spolehlivě

Jie Ťien-Ming působí jako zvláštní poradce prezidenta Zemana a nepříliš přesvědčivě vyvracel podezření, že jeho minulost je spjatá s Čínskou lidovou armádou a její vlivovou a propagandistickou složkou – Čínskou asociací pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC). Oddělení této asociace se angažují v „politickém boji”, včetně šíření propagandy a verbování potenciálních zpravodajských zdrojů.

Informaci, že Jie Ťien-Ming v CAIFC působil objevil HlídacíPes.org hned v několika zdrojích. Nyní má pro to šéf CEFC nové vysvětlení. Podle něj se snaží „menší partneři CEFC v Číně“ nafouknout jeho roli a spojení s vládou ve svůj vlastní prospěch; právě proto se prý jeho jméno objevuje ve starých životopisech ve spojení s CAIFC.

Americký časopis Fortune upozorňuje i na to, jak se CEFC, jež si Prahu zvolila jako svou evropskou základnu, podobá typickým čínským státním společnostem i navenek:

  • Společnost má stranický výbor a výbor Komsomolu, což jsou typické známky státních podniků. Uděluje svým zaměstnancům tituly jako “vzorný pracovník”, “vynikající člen strany” či “pingpongový přeborník”.
  • Podniková kultura CEFC zdůrazňuje přísná pravidla ve vojenském stylu. V minulosti zaměstnávala jako konzultanty a manažery bývalé vojenské důstojníky.
  • Najímání bývalých vojenských důstojníků a vliv komunistické strany se dají podle Fortune interpretovat různými způsoby. CEFC může být de facto nástrojem státu na provádění transakcí různě po světě, což by z ní činilo jednu z mnoha čínských soukromých firem, které expandují v zahraničí za pomoci nejasného propojení se státem.
  • CEFC provozuje i think tank zvaný China Energy Fund Committee. Jedním z jeho analytiků byl Taj Sü, bývalý plukovník čínského letectva. Pod pseudonymem Lung Tao obhajoval v roce 2011 použití síly v Jihočínském moři.

Vyjádření českých ústavních činitelů zkrátka a dobře jistě doputovalo na ta správná místa. Rychle a spolehlivě.

O autorovi

Autorem článku je Robert Břešťan

Komentáře

Komentářů (7)
  1. Petys napsal - dne 20.10.2016

    Čínské vyhrůžky v této souvislosti svědčí o tom že Zemanův čínský poradce má naprosto ujetou představu o rovnoprávné spolupráci dvou suverenních států.
    Zeman odmítl přijímat amerického velvyslance za údajné vměšování při pouhém vyjádření jeho názoru.
    A teď mlčí když nám Číňan vyhrožuje???
    Jak to že ho nevyhodí? Je to snad čínský pacholek? Hájí Zeman ještě vůbec české nebo čí zájmy?

  2. Němec napsal - dne 20.10.2016

    Slovní kouzelník pan Kmoníček by svým čínským komunistům měl vysvětlit, že pan Herman je ministr KULTURY a co to slovo KULTURA znamená. Prezidentu Zemanovi by měl zase vysvětlit, čí je prezident.

  3. Marie Metelková napsal - dne 21.10.2016

    Čínský poradce by nám měl specifikovat co to je a čeho přesně se týká jejich strategie.Protože jde li jenom o pány Zemana, Tvrdíka,Kellnera a jejich partnery z ČSSD,soudím, že větší část národa jejich soukromé obchody nechávají v klidu.

    • nováček napsal - dne 23.10.2016

      Proč by nám měl čínský poradce něco vysvětlovat? K čemu by nám bylo, kdybychom věděli, čeho přesně se týká čínská strategie? Měli by ne-Zemanovci důvod k větší nenávisti vůči prezidentovi a jeho příznívci důvod, aby se ho více zastávali?

  4. ČERT napsal - dne 21.10.2016

    Citovaná slova zjevně odráží, jak je ostatně naznačeno i ve článku, pocit určité velmocenské nadřazenosti a sebevědomí. Ona by taková slova nepřekvapila ani z úst představitele kterékoliv jiné velmoci, ale… V případě Číny je něco trochu pikantního. Její pozice na skutečně globálním poli vyplývá z její ekonomické síly. Ještě poměrně nedávno se hovořilo o tom, jaké komplexy trápí čínské vlastenecké intelektuály ze zaostalosti jejich obrovské země vůči Západu (nebo můžeme ukázat na japonské skoro-sousedy). Tedy ve středověku, kdy úroveň vzájemných kontaktů zcela pochopitelně nedosahovala ani zdaleka úrovně srovnatelné s dnešní, Čína technologicky i jinak v mnohém převyšovala Evropu (o lecčems může vypovídat i slavný cestopis Benátčana Marka Pola, druhá pol. 13.stol.) – jenže o to intenzivnější byl ten komplex ze zaostalosti v 19., 20.stol. – – – Alespoň pokud jde o celkový objem její hospodářské produkce, teď se Čína zase dostala na světovou špičku. Ale jaký vpravdě závratný vzestup zaznamenala za historicky tak krátkou dobu; její rychlý boom v posledních desetiletích je obecně známá věc a stačilo by jen pátrat po některých číslech, naznačujících její ekonomický potenciál, z doby před dvaceti lety a srovnat je s dnešními. Můžeme vzpomenout, že když v r. 1997 Velká Británie vracela Číně Hongkong, uvádělo se, že tato ne tak velká britská kolonie, souměstí o několika milionech obyvatel, vytvářela cca čtvrtinu HDP celé té obrovité Číny s miliardou a dalšími 200 miliony obyvatel. A už jenom tohle dost vypovídá o tehdejší pozici země, která je dnes označována za druhou nejsilnější ekonomiku světa.

  5. nováček napsal - dne 23.10.2016

    Jsme suverení stát Čechů? Jsme-li, tak by nám neměl nikdo říkat co máme a co nemáme. Ovšem v tomto případě, se čínská velvyslankyně “jen” ptala (de jure), zda se změnilo něco ve vztahu ČR k Číně a to vzhledem k tomu, že ministr vlády ČR se v sídle ministerstva setkal na jednání s osobou, která je Čínou vnímána jako ne-přítel. Možná se měla ještě zeptat, jestli šlo o pracovní, či soukromé setkání. Je ale zcela pochopitelné (a vyplývá to z logiky věci), že v případě, že by se česká vláda přiklonila k ne-příteli Číny (a jednal s ním na vládní úrovni), že by čínská vláda volila v přístupu k ČR jinou strategii, než v případě opačném. Na tom není nic divného.

  6. zdenek napsal - dne 27.10.2016

    Zeměkoule je opravdu kulatá. V roce 1989 jsme vyhnali diktaturu na východ a vrátily se ze západu.