Vzdělání pro třetí tisíciletí: Jedinou jistotou je nejistá budoucnost
2 DÍL SÉRIE KONKURENCESCHOPNOST. České školství – respektive systém vzdělávání jako takový – je třeba od základu změnit. Extrémně rychlá a proměnlivá doba totiž žádá kreativitu, schopnost analýzy, práci ve skupině a další schopnosti, které u nás nejsou v kurzu. Podrobnosti diskutovali hlavní ekonomka České bankovní asociace Eva Zamrazilová a prorektor Vysoké školy podnikání a práva v Ostravě Vladimír Krajčík. Jako tradičně nabízíme hlavní teze (během léta bez expertní diskuze).
Teze 1:
Důvod, proč se v Česku klade tak velký důraz na memorování, je jednoduchý: učitelé rádi přednášejí fakta, protože ta se dobře zkouší. Mnohem složitější je odhalovat příčiny a souvislosti. Dobrou cestou, jak zavést alternativní – nebo chytré – vzdělávání je práce v týmu; naučit studenty pracovat společně, představit týmové role i myšlenku, že ne každý musí být dobrý matematik, že se někteří mohou kupříkladu naučit prezentovat dovednosti či výstupy skupiny, která daný problém řeší. Stručně, uniformita vedoucí například k jednotné státní maturitní zkoušce není to, co naše společnost potřebuje. Naopak, důraz musíme klást na individualitu a na specifičnost. Každý z nás je totiž jiný, každý z nás je lepší nebo horší v něčem jiném. To je fakt.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Společenská prestiž učitelů není nijak vysoká s čímž pak souvisí také to, že určitě nejsou nijak dobře placeni. Otázkou je, co je respektive by mělo být jejich motivátorem. Měly by to být jenom peníze, a nebo to má být i radost z učení; radost z toho, že má člověk možnost věnovat se dětem (a je úplně jedno jestli na úrovni mateřské nebo vysoké školy); radost z toho, že má člověk možnost vytvářet dětem obraz společenských hodnot, který je nesmírně důležitý. Z našeho pohledu ten současný problém jenom penězi nelze řešit, to je mnohem komplexnější. A pokud si někdo myslí, že to jen s pomocí peněz řešit lze – a chce tak do školství sypat více a více peněz – celému systému v konečném důsledku mnohem více škodí než přináší užitek.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Jedinou jistotou, kterou dnes máme, je to, že zítra (a pozítří opět) bude všechno jinak a my si nedovedeme představit jak. Zmínit lze v této souvislosti příklady z praxe – sdílenou ekonomiku, Airbnb, sociální sítě, Wikipedii. To vše posunulo hranice. Co se školství týče, to dnes velmi obtížně hledá cestu ke správnému vzdělávání. Jedinou možností je tak studentům na rovinu říci “nic není vytesáno do kamene, vše se mění. Vy se s tím musíte naučit žít a musíte se učit na to správně reagovat.” Je třeba, aby studenti hledali vlastní cesty a přístupy. Měli by se učit tím, že něco dokážou, udělají. A když se to nepodaří, měli by vědět, proč se to nepodařilo a hledat alternativy. Právě alternativa respektive individuální vzdělávání má totiž velkou budoucnost.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Rozhovor Evy Zamrazilové s Vladimírem Krajčíkem si můžete poslechnout zde.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Hlas byznysu, hlas boží: Českou konkurenceschopnost brzdí politici a státní správa
Práce v budoucnosti: Odkudkoliv a za kratší dobu více koláčů
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Dovolil bych si pár poznámek
1.A Jistě že (nejen) naše školy kladou na důraz na znalost faktů. Protože právě o takové odborníky, kteří dokáží spojovat znalost faktů a postupů s logickým myšlením, a odhalováním příčin a souvislostí mezi těmito fakty je největší zájem. O lemply kteří neumí nic, jenom nesmyslně kecat a tvrdí že „kdyby bylo potřeba“, tak si „všechno najdou na tom internétu“ nestojí nikdo.
Mimochodem, není pravda ani ta teze o státní maturitě. Na tu totiž není třeba, a dokonce ani to nestačí se „našprtat“. Konkrétně, třeba u testu z matematiky mohou mít studenti matematické tabulky kde jsou uvedeny všechny potřebné vzorce. Jenže je jim to k ničemu když nepochopí jak ten složitější příklad spočítat, a ani netuší k čemu ten který vzorec patří a co se z něj dá spočítat. Bez toho jsou naprosto ztraceni
Ad 1B) Ale jistě že, nic proti studentským projektům, samostatným i skupinovým. Jenže. jak je právě napsáno „..naučit studenty pracovat společně“…na tom projektu pracují společně, studenti s různými odbornostmi, které ale musí mít. Jestli si snad někdo představoval -jak je psáno dále pod pojmem „projekt“ pouze tu „prezošku“..kde studenti obecně odkecají (představí) myšlenku projektu,ale nikdo to odborně neudělá, tak to je právě špatně. Totiž „organizátorů“ tady máme dost ještě z dob komunismu
Ad 2. Jistě školství je drahé, a kvalitní je ještě dražší. Jenže od toho je právě ono elitní školství pro skutečně nadané studenty. Kterým po rozpoznání jejich talentu zaplatí tu drahou výuku různé nadace (kterých je u nás pomálu). Naproti tomu „veřejné školství“ vyučuje „všechny potřebné základy“ pro jejich – řekněme průměrnou kvalifikaci. Takže pak ale zase nemá smysl požadovat aby všichni žáci a studenti uměli ve všech předmětech (oborech) odhalovat příčiny a souvislosti. Udělejte si v tom pořádek a učte každé dítě to co zvládne.
Ad 3. Tézi o sdílené ekonomice vymysleli svým způsobem Američané už někdy v padesátých letech minulého století. Když vytvořili podmínky pro přesun podstatné části svých nezaměstnatelných pracovních sil do služeb. Protože služby (zejména v malém) to je v podstatě ona dnes ta propagovaná sdílená ekonomika. My sami jsme na ní mohli „najet“ hned po listopadu 1989, namísto toho aby jsme spustili privatizační (a drahou) rekonstrukci našich produkčních podniků. A podobně už na tento způsob výuky mohlo najet naše školství, jenže to zase místo toho najelo na požadovanou výuku manažerů a hned potom škálu neodborných žadatelů o dotace EU všeho druhu..A dnes by tedy mělo – dle požadavku podnikatelů chrlit kvanta odborně zručných dělníků, pro které je maturity škoda. A pro ty kteří by snad chtěli dělat sdílenou ekonomiku (nebo jiný způsob živností) leda tak EET a další státní buzerace..
Uff…
Tedy především je asi vhodné rozlišovat základní, střední a vysoké školství.
ad 1) V jedné větě je samospasitelná práce v týmu, o dvě věty dál je důraz na individualitu. Obojí je moc hezké, nicméně práce v týmu by neměla vést k tomu, že žák (student) nebude schopen udělat bez týmu nic.
ad 2) „Otázkou je, co je respektive by mělo být jejich motivátorem.“ – špatně položená otázka, jak by řekl slovutný profesor Klaus. Ano, problém je komplexnější, a tedy i ta motivace nebude jen jedna. Nicméně faktem je, že jsou učitelé placeni mizerně – a to je špatně. Jednoznačně a nepochybně.
A „možnost vytvářet dětem obraz společenských hodnot“ „na úrovni … vysoké školy“ zní hodně podivně. Fakt.
ad 3) To by se dalo formulovat lépe: škola (střední víc než základní; vysoká především) má lidi učit, jak se mají sami učit.
Není jasné, co se myslí „individuálním vzděláváním“. Jistě, celoživotní vzdělávání (life-long learning) má řadu různých podob včetně neformálního vzdělávání.