jurvetson via Foter.com / CC BY, zdroj

Made in China – za pomoci ukradených technologií. Proč čínské praktiky poškozují americkou ekonomiku

Napsal/a Sinopsis 18. srpna 2017

Vyšetřováním krádeží amerického know-how troubí Trump do boje v dávno prohrané bitvě. Pozornost je spíše třeba věnovat programům jako „Made in China 2025“.

Nejnovějším pokusem o narovnání obchodních vztahů s Čínou je pondělní akce amerického prezidenta Donalda Trumpa  namířená proti nucenému transferu duševního vlastnictví při obchodu s ČLR. Trump v pondělí pověřil šéfa Úřadu obchodního zmocněnce USA, aby přezkoumal čínské obchodní praktiky, jež de facto nutí americké firmy působící v Číně předávat své know-how.

To podle analytiků vážně poškozuje americkou ekonomiku: ukradené technologie se „často prodají zpět do USA – za nižší cenu, případně vytlačí americký dovoz z čínského trhu.

Made in China, invented in the US

Jak píší v New York Times Denis C. Blair (někdejší ředitel národní zpravodajské služby) a Keith Alexander (bývalý ředitel Agentury pro národní bezpečnost, NSA):

Čínské firmy – za podpory oficiální čínské politiky a nezřídka za aktivní účasti vládních představitelů – hromadí duševní vlastnictví amerických společností. Úhrnem stojí krádeže duševního vlastnictví americkou ekonomiku 600 miliard dolarů ročně, což je nejmohutnější přesun bohatství v historii. Čína se podílí na této ztrátě velkou většinou.logo

Opatření přichází ve chvíli, kdy Trump vyvíjí tlak na Peking, aby postupoval proti Severní Koreji, i když americká administrativa prohlašuje, že obě záležitosti spolu nesouvisejí.

Trumpův pokus uplatnit legislativní sankce z dob před ustavením WTO vyjadřují dlouhodobé frustrace z jednostranných výhod ČLR ve vzájemném obchodu:

Když vyjednávala Clintonova a Bushova administrativa o čínském vstupu do Světové obchodní organizace (WTO), byl Číně ponechán značný prostor pro omezení obchodu ve službách a zahraničních investicích. Očekávalo se, ze Čína postupně po čase tyto oblasti liberalizuje; Spojené státy měly za to, ze vstup do WTO je počátkem čínského otevírání, ale ukázalo se, že to byl spíše jeho konec. Od roku 2001 nedošlo k žádnému podstatnému otevření v těchto směrech. Obzvláště prezident Si Ťin-pching se zdá být velice oddán průmyslové politice a cílům vytyčeným k roku 2025.

Vyrobeno v budoucnosti

V souvislosti s evropskými a americkými opatřeními proti cíleným čínským nákupům strategických podniků se ve světovém tisku stále častěji připomíná čínský program Made in China 2025.

Tuto „desetiletku“ zaměřenou na inovace domácího zpracovatelského průmyslu zajištěné mohutnou vládní podporou vyhlásil prezident Si Ťin-pching už v květnu 2015.

Důležitou součástí čínského plánu je akvizice příslušných technologií, obvykle prostřednictvím nákupu technologicky vyspělých firem v zahraničí. Evropská unie se rovněž začíná domlouvat na legislativě k omezení čínských akvizic strategických podniků, respektive těch nákupů, za nimiž se předpokládají politická rozhodnutí Pekingu.

Západní svět spatřuje v plánu Made in China 2025 další ohrožení volné soutěže. Asymetrický čínský přístup k obchodu kritizuje EU už dlouho: čínské firmy těží z otevřeného evropského trhu, ale sama ČLR si svůj trh žárlivě střeží. Přitom čínské firmy požívají konkrétní politické i materiální podpory:

Zpráva komory EU pro obchod v Číně  nazvaná „Čínská výroba 2025: Průmyslová politika nad silami trhu“ kritizuje vládní subvence poskytované high-tech průmyslu v Číně s tím, že tyto firmy představují nespravedlivou konkurenci zahraničním společnostem, které žádné vládní dotace nedostávají.

Studie Merics (Mercator Institute for China Studies) z prosince 2016 tuto myšlenku podporuje. „Zatímco čínské high-tech společnosti požívají masivní státní podpory, jejich zahraniční konkurenti v Číně čelí při přístupu na trh řadě překážek: uzavření trhu pro IT, vyloučeni ze systému místních dotací, nízká úroveň zabezpečení dat a jejich intenzivní shromažďování čínským státem.“

Na těchto potížích také ztroskotává prozatím neúspěšná, ale o to úpornější čínská snaha získat status tržní ekonomiky.

Dohnat a předehnat

S pomocí tří set miliard dolarů ze státní pokladny má být vybudován čínský high-tech průmysl a konkurenceschopné domácí technologie. Deklarovaným cílem je technologická soběstačnost čínských zpracovatelských firem; čínský průmysl se má vymanit z role dodavatele levného „šuntu“ na globální trhy:

„Budeme plně uskutečňovat svůj plán rozvíjení vznikajících strategických odvětví,“ uvedl premiér Li Kche-čchiang … „Urychlíme výzkum a vývoj a komercionalizaci nových materiálů, umělou inteligenci, integrované obvody, bio farmakologii, mobilní komunikace 5. generace…“

Plán má jednoduchý mechanismus: poskytne rozsáhlé nízkoúročné půjčky ze státních investičních fondů a rozvojových bank; nabídne finanční účast při nákupech zahraničních konkurentů; extenzivní dotace na výzkum, to vše s cílem učinit Čínu z velké části soběstačnou v cílených odvětvích.

Tento program je jednou z odpovědí čínských vedoucích představitelů na radikální zpomalení hospodářského růstu ČLR zapříčiněné mnoha faktory: rostoucími náklady na práci, snižováním vývozu a nárůstem konkurence zejména v jihovýchodní Asii – nemluvě o problémech spojených s přírodními zdroji a životním prostředím obecně. Kromě odvětví jmenovaných v citátu premiéra Li se má hlavní podpora týkat také kosmonautiky, robotiky, elektrických automobilů a železniční i zemědělské techniky.

Útok v dávno prohrané bitvě

Jak ale zdůrazňuje James Lewis z CSSI, právě plán Made in China 2025 nejlépe dokládá, jak je Trumpův pondělní krok zpozdilý – o nějakých deset dvacet let. Transfer duševního vlastnictví, který dlouho poháněl čínský hospodářský rozmach, mezitím přešel do dalšího stadia. Trump bojuje minulou, dávno prohranou válku:

Nechceme se fixovat na krádeže duševního vlastnictví (DV). To odráží postoje z dob, kdy byly USA bezkonkurenčním vůdcem v technologiích. Ty dny jsou dávno pryč. Kdyby byly krádeže DV nadále tak cenné, nezkoušela by Čína nové cesty: skupovaní celých západních firem i s jejich know-how; otevírání výzkumných středisek v Silicon Valley; vynucování transferu technologií jako podmínky k obchodování s Čínou; a vynakládání miliard na technické vzdělání a vývoj a výzkum.

 

3 komentáře

  1. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Nebyl vložen žádný komentář a není divu. Americká ekonomika většině Čechů neleží ani u pr…., zvlášt ekonomika těch USA.

    • pavel v napsal:

      Nebyl vložen komentář, protože není co dodat – článek je pravdivý. Dnes jsou tyto informace Hanákům u p…, ale již brzy jim bude líto, že jim poněkud ujel vlak.

  2. ČERT napsal:

    Tak nějak to zevšeobecním, ale když se tu píše v souvislosti s čínskou ekonomickou expanzí o těch vztazích s vnějškem (USA, ale i EU), může člověka napadnout otázka – a co země, kterou lze označit prakticky za souseda Číny a s Čínou dost i kulturně provázanou, tj. Japonsko? Tak je známo, že Japonsko můžeme už ze starší minulosti označit též i za jistého rivala Číny – a také to, že si už ve druhé polovině 19.století vytvořilo před Čínou značný velmocenský a lze říci i určitý civilizační náskok, což pak vydrželo přinejmenším po celé uplynulé, 20.století (poté, co se otevřelo ostatnímu světu z izolace, která byla, a obvzlášť v předchozích více než 200 letech, ještě o dost hlubší než tomu bylo v případě Číny, respektive bylo k tomuto „otevření se“ ostatnímu světu, tak jako Čína, přinuceno, v první řadě tzv. „černými loděmi“ amerického komodora Perryho – a poté, co naplno přijalo západní technologie a vlastně, v podstatě, i západní myšlení v některých ohledech). – – – Pomineme-li, že když se podíváme na roli tandemu Japonsko-Čína ve světových dějinách v průběhu 20.století (druhá světová válka, studená válka), může to trochu připomínat roli tandemu Německo-Rusko (ale to je, prosím, spíš jen taková poznámka mimochodem), ještě před cca 20-ti lety bylo Japonsko standardně označováno jako ekonomicky druhá nejsilnější země světa po USA (samozřejmě, jako o jedné ekonomice se snad ještě tolik nemluvilo o EU, kde tedy pozice Německa byla kladena na třetí místo v takovém světovém žebříčku). A Japonsko jako země s třetím největším objemem své hospodářské produkce na světě (po USA a SSSR) bylo označováno už předtím, v posledních dekádách studené války. – – – Co tímhle chci říci? Samozřejmě to, že i Japonsko je nesmírně důležitým ekonomickým hráčem na globálním poli a o to více to musí platit právě z pozice Číny. – – – Tak jistě, určitě není problém dohledat se podrobnějších informací o současných čínsko-japonských vztazích, včetně těch, týkajících se ekonomických záležitostí. Ale jde zkrátka o takovou poznámku – zvlášť když Sinopsis, pokud si člověk může všimnout, zaměřuje svou pozornost třeba nejen konkrétně k Číně, ale i k tomu asijskému prostoru obecněji.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies