6 komentářů

1. František napsal:

   27.3.2017 (12:02)

   Je (tragi)komické jak ty média jenž se považují za seriózní se účastní štvanice na sestru bez důkazů případně dělají gigantickou bezplatnou reklamu i s návodem pro vraždící sebevrahy a podobně …
   A pak se diví, že populisté typu Zemana na ně úspěšně hází špínu.

2. nováček napsal:

   27.3.2017 (14:35)

   Kritika do vlastních řad? Nedivil bych se, kdyby se na kritizujícího Roberta Maleckého našlo něco, třeba jako že si staví chatu na cizím pozemku, který mu majitel hodlá prodat po kolaudaci a který bude spadat do nové CHKO, kterou plánuje ministerstvo životního prostředí pod vedením ministra a místopředy ANOFERTU Richarda Brabce vyhlásit někdy kolem roku 2037 (samozřejmě, jestli do té doby nepůjde ANOFERT do konkursu).

3. petrph napsal:

   27.3.2017 (20:27)

   Já bych tedy příliš nebazíroval s prohlášením typu
   „A teď to nejlepší: žádné vraždy se nestaly. Ne, že se je nepodařilo prokázat. Prostě se nestaly. Nebyly. Jak to víme? Rozhodl o tom soud. Pravomocně. Víte o něčem, co je v právním státě víc?“
   Ono úplně stačí, když občané -zatím-přijímají ty rozsudky soudů jako zákonné – podobně jako musí přijímat jako zákonné cokoliv co vyplodí naši politici v parlamentu. Protože ta vedoucí, nekontrolovatelná a nezpochybnitelná úloha soudců je vepsána v ústavě, podobně jako tam byla po desítky let vedoucí úloha jedné strany. (Samozřejmě, s tím dodatkem že se lze sice odvolat od jednoho soudu k druhému, což ale ve skutečnosti možnost dovolání se práva ještě zmenšuje.)
   Nakonec,řadu subjektivních pochybení některých soudců popsal pan doktor v předešlých článcích sám, takže je dost podivné, když se náhle snaží u jiných případů bazírovat na tvrzení „rozhodl to soudce a to je důkaz.
   To je na tom právě to nejhorší. Při této nedůvěře ve správnost rozsudků soudců si vlastně nikdo nemúže byt jist, zda třeba Marešová propuštěna protože nevinná, nebo zda soud (pro nedostatek důkazů – přesněji když se rozhodl pro jeden ze dvou naprosto rozdílných znaleckých posudků (a krom toho část důkazů odmítnul přijmout), propustil na svobodu mnohonásobnou vražedkyni.
   Pochybuji že by jí ještě někde přijali a pustili k pacientům…

   • Karel Novotný napsal:

     28.3.2017 (14:31)

     To od vás není hezké, že nás strašíte, že občané tolerují Ústavu jen „zatím“.
     P.S. Za posudek proti sestře z Rumburka jde znalec před soud

     • petrph napsal:

       29.3.2017 (7:17)

       Nejen že půjde před soud, soud už v tomto případě ve správním řízení rozhodl – a v rozsudku ho škrtl ze seznamu znalců. Prosím, pokud by nějaká nezávislá komise vědecky objektivně posoudila, že dotyčný znalec nedodržoval nějaké předepsané znalecké postupy tak by to mělo svou váhu.
       Bohužel o to právě nešlo, ten soud rozhodoval a trestal ty znalce zase stejným přístupem, proti jejich posudku z případu Marešová postavil jiný opačný posudek znalců který si proti němu objednal.
       Takový způsob vytváření „vědeckých“ posudků kdy si může obhajoba a obžaloba (nebo i soud) objednat naprosto rozdílné posudky které dojdou k naprosto rozdílným závěrům je stejně nesmyslný jako vlastní soudní systém, kdy k naprosto rozdílným posouzením téhož případu ve svých rozsudcích mohou dojít i různí soudci.

       Nicméně a právě proto, tu mojí větu “ že občané tolerují Ústavu jen “zatím”“, bych zase nebral tak nalehko. Jak je vidět třeba na příkladu ukrajinského Majdanu, tak lidé když se dostanou za určitou mez, už na ústavní omezení kašlou..

4. jadran napsal:

   29.3.2017 (9:36)

   Vážený pane Malecký, máte sice pravdu a popisujete postup médií docela přesně, ale co to takhle vztáhnout na článek Vašeho redakčního kolegy Břešťana o České televizi a její snaze „vymazat“ trapas s pořadem o amerických prezidentských volbách na podzim loňského roku? Podobně jalové argumenty (etický panel a audit oné ostravské mediální společnosti) a jejich použití je to to samé jako vámi popisovaná novinářská práce, týkající se !další vraždící sestry“. Je snadné kritizovat (a asi celkem oprávněně) z pozice samozvaného „čistého“ počínání druhých, ale možná by bylo dobré začít se zametáním před vlastním prahem. A možná zrovna u stejně tendenčního článku rovněž kolegy Břešťana, který má bombastický titulek o tom, že nejvíc z neziskovek dostávají fotbalisté, přičemž z kontextu vytržená informace, kterou ovšem zároveň popírá i hlavní graf o rozdělení peněz za rok 2015 má sloužit jen a jen proto, aby bylo vyvráceno tvrzení (které si ale vymyslel opět pan Břešťan, a totiž že nejvíc peněz dostávají neziskovky na uprchlíky…). Ono stále platí to, co napsal už do svého románu Lišky na vinici Lion Feuchtwanger, kde popisuje, jak jeho hlavního hrdinu (který se dostal zpátky na výsluní) Pierra Beaumarchaise (pro vaši informaci, abyste nemusel hledat na wiki – jednalo se o francouzského dramatika, který stvořil Figara a v tomto konkrétním případě pracoval jako agent francouzské vlády z jejíhož pověření dodával Američanům zbraně běhěm války za nezávislost…) navštíví při ranní audienci známý pařížský novinář a na dotaz Beaumarchaise, za kolik je k mání, odpoví, že kolegovi udělá vždycky dobrou cenu. Lidé jsou hloupí, pokud věří objektivitě a erudovanosti novinářů. Zejména pak těch, kteří svoji nezávislost a objektivitu dávají okázale najevo.