Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Více žen do dozorčích rad podniků? Limity a rizika pozitivní diskriminace

 -   - 

genderGender Neutral Restroom” Autor: Jeffrey Beall

Vláda podpořila evropskou směrnici, která by měla přimět velké korporace ke spravedlivějšímu zastoupení mužů a žen v dozorčích radách. Směrnice údajně nebude určovat pevné kvóty pro zastoupení mužů a žen v dozorčích radách, ale nabádat korporace, aby v případě, kdy se o místo ucházejí dva stejně kvalifikovaní zájemci, braly ohled na spravedlivé zastoupení pohlaví. To znamená, aby daly přednost ženě, pokud je v radě příliš velké zastoupení mužů, nebo naopak.


Je obtížné předvídat, jak bude směrnice skutečně vypadat, ale zdá se, že se bude jednat o doporučující normu, tedy o soft law. Soft law má zcela jistě svojí důležitost. Kodexy corporate governance nebo Nová basilejská kapitálová dohoda jsou koneckonců také soft law.

Význam však mají pouze tehdy, pokud sice není jejich nedodržování sankcionováno, ale jejich dodržování je nějak bonifikováno. V uvedených případech mohou být např. v některých zemích kótovány pouze akcie společností dodržujících kodex corporate governance, resp. banka, která by nerespektovala obsah basilejských dohod, by byla zcela nedůvěryhodná.

Nerovnost existuje…

Směrnice, jejíž návrh vláda schválila, je jedním z mála pokusů o pozitivní diskriminaci, která má v České republice naprosto minimální podporu, a to i z toho důvodu, že česká společnost je poměrně homogenní. Je však možné snahy o pozitivní diskriminaci z důvodu rasy či pohlaví apriori odmítnout jako dílo sociálních inženýrů?

Je zřejmé, že rozdíl v zastoupení žen v orgánech velkých korporací existuje, stejně tak jako existují rozdíly v odměňování žen a mužů ve srovnatelných funkcích. Pozitivní diskriminace se snaží zavést rovnost v postavení žen a mužů, avšak prostřednictvím právních prostředků zakotvujících nerovnost lidí. Vzhledem k tomu, že rovnost občanů je jedním ze základních pilířů naší společnosti, je zapotřebí k zavádění takové nerovnosti obzvláštní ostražitosti.

Heterogenita společnosti je založena na více faktorech, než jsou faktory více méně povrchní, jako je např. pohlaví nebo rasa. Na druhou stranu je zřejmé, že rozdíl v pohlaví způsobuje rozdíl v postavení na pracovním trhu. Je to dáno jednak historicky, neboť ženy se ve vysokých manažerských funkcích začaly vyskytovat ve větším měřítku poměrně nedávno, jednak biologicky, což je dáno jejich mateřskou rolí, a jednak předsudky, které vůči nim v profesním životě panují.

Zdálo by se, že jedinou cestou, jak vytvořit společnost rovných příležitostí, je přijmout politiku rovného přístupu ke každému, a že není možno léčit diskriminaci další diskriminací. Problém je, že používáme stejné slovo „diskriminace“ pro dva rozdílné jevy. Diskriminace z důvodu pohlaví je založena na předsudcích, kdežto pozitivní diskriminace je založena na snaze tyto předsudky překonat prostřednictvím zapojení žen do funkcí, ve kterých jsou málo zastoupeny.

… ale jak s ní bojovat?

Politika rovného přístupu k ženám a mužům nenapraví nespravedlnosti mezi postavením osob různého pohlaví, které existují z výše uvedených příčin. Navíc tato nerovnost v postavení různých pohlaví ochuzuje celou společnost. Diverzita je základním komponentou našeho života, a abychom dosáhly konečného cíle společnosti rovných příležitostí, musí být někdy pohlaví uchazeče o určitý post bráno v úvahu. Lidské bytosti se učí interakcí s jinakostí, nikoli reprodukováním toho, co již znají.

Pozitivní diskriminace je možná pouze tehdy, pokud nezavádí žádné kvóty pro zastoupení žen, nevytváří preference pro nekvalifikované jedince a nezavádí diskriminaci mužů. Kvóty jsou velmi rigidní a staví kvalifikaci a další faktory na vedlejší kolej. Navíc jsou kvóty pro zastoupení žen v rozporu s naším ústavním pořádkem, který zakotvuje rovnost občanů. Pozitivní diskriminace žen může tedy zavést pouze cíle, kterých je záhodno dosáhnout a které jsou dostatečně flexibilní.

Pozitivní diskriminace může spočívat pouze v preferenci žen, které jsou dostatečně kvalifikované. Lidé se však nedělí na kvalifikované a nekvalifikované. Mnohem složitějších bude otázka, zda preferovat méně kvalifikovanou ženu nad více kvalifikovaným mužem. Při pozitivní diskriminaci může být výběr mezi kandidáty založen na následujícím kritériu:

  • preference ženy při výběru mezi stejně kvalifikovanými kandidáty.
  • preference ženy při výběru mezi srovnatelně kvalifikovanými kandidáty.
  • preference méně kvalifikované ženy nad více kvalifikovanými mužskými kandidáty.
  • preference nekvalifikované ženy nad kvalifikovanými mužskými kandidáty.

Zatímco aplikace prvních dvou možnosti by zřejmě větších problémů ve společnosti nevyvolaly, poslední dvě možnosti by zcela jistě způsobily celospolečenské škody. Přijatelnou formou pozitivní diskriminace tak může být pouze tak, že je pohlaví uchazeče bráno jako relevantní faktor při výběru mezi kandidáty.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

(1) komentář
  1. petrph napsal - dne 19.12.2015

    Aha… ono by se proti tomu dalo hodně protestovat. Jenže, tady už bohužel neobstojí žádný argument o tom zda jsou ženy horší vůdčí osobnonosti než muži. (Jak biologicky, historicky, starostí o děti, atd…) A jistě by se dala sehnat potřebná tvrdá fakta, srovnávající podniky (stejných velikostí i typů) v nichž už ženy ve vedení jsou – zda tedy dosahují podobných výsledků jako muži. Podotýkám tedy nikoliv ženy, které se do toho top vedení sami dostaly ale byly tam už -podobným způsobem “dosazeny”. (Jen tedy abych nekřivdil, vzhledem k tomu že nejedná o privátní selfmade společnosti, ale dozorčí rady akciovek, dosazeny stejně jako většina mužů).
    Tady jde bohužel už jen o naplnění dalšího dogmatu současné potkapitalistické sociální společnosti řízené v pozadí nikým nevolenými elitami o “vytvoření rovných příležitostí”.. To prostě musí být splněno, stejně jako jiná ideologická dogmata v předešlých režimech. Bez ohledu na ztráty..
    Takže možná už jen drobná poznámka ohledně onoho porovnávání kvalifikace. Jak doufám každý uzná-(i pan doktor), tak součástí kvalifikace by nemělo být pouze dosažené vzdělání (navíc – pozor, pouze určeného oboru), ale rovněž i předešla praxe a zkušenosti v této práci. Z tohoto hlediska – pokud by se prováděl výběr mezi mužem který už podobnou pozici dříve (třeba v jiné firmě) vykonával, a ženou která nikoliv, mělo by se přiznat že ten muž má vyšší kvalifikaci a být vybrán. Ale obávám se že takové segregující hledisko kvalifikace bude brzo zakázáno, že?? 🙂