Vedle „nácka“ sedět nebudu. Němečtí poslanci řeší, co s novými kolegy z AfD

Napsal/a Vojtěch Berger 25. září 2017
FacebookTwitterPocketE-mail

Do spolkového sněmu se vrátila krajní pravice. Poprvé od roku 1961. Alternativa pro Německo (AfD) hecuje proti přistěhovalcům a islámu. V Bundestagu bude mít desítky poslanců; někteří z nich se hlásí k dědictví nacismu. Německý parlament proto už skoro rok před volbami řešil, jak se na AfD připravit.

Vstup AfD do parlamentu je prolomením dlouholetého tabu. Není pochyb o tom, že nálepka krajní pravice (nebo jak říkají Němci „rechtsradikal“ či „rechtspopulistisch“) straně přísluší.

Na volitelných místech jejích kandidátních listin před volbami do Bundestagu byli lidé, kteří například mluvili o černoších jako o „negrech“, byli členy buršáckých spolků (část z nich německá tajná služba považuje za ultrapravicové) nebo byli v kontaktu s popírači holokaustu.

Krajní pravice se ale mohla vrátit ještě mnohem triumfálněji. Prvním řečníkem, který by před novým parlamentem promluvil, totiž mohl být volební lídr AfD Alexander Gauland. Tedy muž, který končil předvolební kampaň výrokem, že „výkony německých vojáků v obou světových válkách jsou důvodem k hrdosti“.

Gaulandovi je 76 let a pohled na seznamy kandidátů ostatních politických stran ukazoval, že se může stát nejstarším členem Bundestagu. Což by mu automaticky přiřklo roli „seniorního předsedy“ parlamentu, který vede ustavující schůzi a k poslancům se může obrátit v samostatném projevu.

Nová pravidla hry

Tenhle scénář německé politiky děsil natolik, že už skoro rok před parlamentními volbami hledali způsob, jak zabránit, aby Gauland k nově zvolenému sněmu takto promluvil.

Nakonec parlamentní strany změnily pravidla tak, že rozhodujícím kritériem pro „seniorního předsedu“ nebude věk, ale to, kdo je v Bundestagu služebně nejstarší členem. Bude to proto nejspíš Wolfgang Schäuble, dosavadní ministr financí za CDU.

Je ale řada dalších otázek, které zbývá vyřešit. Třeba tu, kam si poslanci z AfD vlastně sednou. Podle zvyklostí Bundestagu by jim mělo patřit místo úplně vpravo z pohledu předsedajícího.

Německý parlament se totiž řídí starým zasedacím pořádkem, který odráží příslušnost poslanců k pravo-levému spektru. Vládní CDU ale nechce, aby nováčci z AfD seděli úplně vpravo, protože by tak měli nejblíž k místům, kde sedí ministři a kancléřka.

Poslanci z jiných parlamentních frakcí už také vzkázali, že nechtějí vedle krajně pravicových poslanců sedět.

Podle pravidel má však AfD nárok i na křeslo jednoho z místopředsedů parlamentu. Navíc mohla AfD dostat i předsednictví ve vlivném rozpočtovém výboru. Tuhle funkci nepsaná pravidla připisují nejsilnější opoziční straně (to by ale v Německu musela vzniknout další velká koalice křesťanských a sociálních demokratů).

Rakouská zkušenost

Podobné dilema, jak se vypořádat s krajně pravicovými nováčky, v minulosti řešily i parlamenty v dalších zemích regionu. V Rakousku se to týká strany Svobodných, která kritéria krajní pravice splňuje podobně jako AfD.

Dlouhodobé „hříchy“ Svobodných (kontroverzní výroky jejich politiků na adresu menšin i případnou propagaci neonacismu) nedávno sepsal Mauthausenský výbor. Ten se v Rakousku stará o památku obětí holokaustu a bojuje proti extremismu.

I přes tyto veřejné známé důkazy má strana od roku 2000 za sebou účast ve vládě a patří jí křeslo jednoho ze tří místopředsedů rakouského parlamentu.

Když v roce 2016 po několik měsíců nemělo Rakousko řádně zvoleného prezidenta, byl Norbert Hofer coby místopředseda parlamentu za Svobodné dokonce třetinovou hlavou státu.

Svobodní se tak už dávno stali součástí parlamentního establishmentu, i když se stále prezentují jako strana, jež není „potřísněná mocí“.

Politická laboratoř v Bratislavě

A do třetice – Slovensko. To má od loňska v parlamentu i krajně pravicovou Lidovou stranou – Naše Slovensko Mariana Kotleby.

Ta ve srovnání s německou AfD a rakouskými Svobodnými asi nejotevřeněji odkazuje k fašistické minulosti (používáním loga připomínajícího znak Hlinkovy gardy nebo chválou válečného autoritářského Slovenského štátu a jeho prezidenta Jozefa Tisa).

Xenofobní projevy Kotlebových spolustraníků (včetně jeho poslanců) jsou také dlouhodobě známé a zmapované.

Navzdory tomu, že se i Kotlebovci na začátku svého parlamentního působení chtěli od zavedených stran distancovat, jejich poslanci dnes zasedají v parlamentních výborech a v plénu hlasují o poslaneckých návrzích jiných stran.

Podobně vycouvali i z někdejšího slibu, že se vzdají státního příspěvku za hlasy získané ve volbách a za přidělené mandáty. Později tvrdili, že se příspěvku vzdají jen pokud to udělají i jiné strany. Nestalo se ale nic.

Německo udělalo od války bezpočet důsledných kroků proto, aby se neonacisté do parlamentu už nikdy nedostali. Bylo poctivější než Rakousko, kde skutečné vypořádání s minulostí přinesla až Waldheimova aféra v 80. letech.

A je nesrovnatelně dál než Slovensko, kde s výchovou k demokracii třeba na školách pořád teprve začínají.

Přesto si teď Němci touhle zkušeností musí projít. Jak jsou připravení, ukážou už první týdny práce nového Bundestagu.


Redakce HlídacíPes.org připravila exkluzivní publikaci mapující byznys i záměry Andreje Babiše.

Zájemci o publikaci ji mohou získat takto:

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)