Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Proč může být Dana Drábová krajskou zastupitelkou (a ne, že ne)

 -   - 

stan_800x800_drabova-490x560Dana Drábová” Autor: stan2016.cz

ANALÝZA. Ministerstvo vnitra tvrdí, že předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová nesmí být zároveň krajskou zastupitelkou. Podle ministerstva si musí vybrat mezi prací v čele úřadu a působením v zastupitelstvu. Jak to tedy je? Jak už to u nás bývá: jsou dva zákony, stejně platné a silné. A rozporné.

Podle zákona o volbách do zastupitelstev krajů skutečně platí, že funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná s funkcí vykonávanou na ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností. Státní úřad pro jadernou bezpečnost takovým úřadem bezesporu je.

Zdálo by se tedy, že výklad Ministerstva vnitra je správný. Jenže…

Je tu novinka: státní služba

Pokud se podíváme do zákona o státní službě, zjistíme, že tento zákon upravuje danou věc odlišně. Podle něj do služebního poměru nelze přijmout člena zastupitelstva územního samosprávného celku, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn.

Ačkoli je předmětné ustanovení uvedeno tak, že se vztahuje pouze na přijetí do služebního poměru, ve skutečnosti jde o překážku trvání i již existujícího služebního poměru.

Uvolněným člen zastupitelstva kraje není každý zastupitel kraje, ale pouze ten, který byl pro výkon své veřejné funkce dlouhodobě uvolněn z původního zaměstnání.

Tím u něj nastaly překážky na straně zaměstnance při výkonu činností v jiném zájmu a náleží mu nárok na pracovní volno bez náhrady mzdy a namísto toho pobírá za výkon funkce uvolněného člena zastupitelstva odměnu, a to z rozpočtu příslušného kraje.

Jeho pracovní poměr k původnímu zaměstnavateli však trvá.

Drábová nechce do rady ani být hejtmankou

Výkon funkce zastupitele, který je pro výkon funkce dlouhodobě uvolněn, je překážkou “přechodného” charakteru ve vztahu k výkonu služby státního zaměstnance, a proto se služební poměr státního zaměstnance, na jehož straně nastaly, pouze pozastavuje.

Podle dostupných informací však Dana Drábová nemá zájem o výkon funkce uvolněného zastupitele kraje, ale o výkon neuvolněného zastupitele.

Je zřejmé, že slučitelnost funkce zastupitele kraje upravuje volební zákon a zákon o státní službě odchylně.

Zatímco volební zákon stanoví neslučitelnost funkce typu předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost s funkcí člena zastupitelstva, a to jak uvolněného, tak i neuvolněného, zákon o státní službě stanoví tuto neslučitelnost pouze ve vtahu k funkci uvolněného člena zastupitelstva.

Oba dva zákony mají stejnou sílu, jsou stejně platné a účinné.

V ideálním světě si zákony neodporují

Právní řád by měl být vnitřně bezrozporný. To je však téměř nedosažitelný ideál. V praxi jsme často svědky případů, kdy na tentýž právní poměr dopadá několik navzájem si protiřečících právních norem.

V takovém případě je nutno použít některou z výkladových metod práva.

V tomto případě se nabízí použití tzv. kolizních pravidel. Tato pravidla stanoví prioritu a hierarchii právních norem.

Tato pravidla jsou v zásadě tři. První zní, že právní norma obsažená v předpisu vyšší právní síly má přednost před normou obsaženou v předpisu nižší právní síly, tzn. například ústavní zákon má přednost před „obyčejným“ zákonem, který má zase přednost před nařízením vlády nebo vyhláškou.

V daném případě se však tato zásada nedá použít, protože jde o zákony stejné právní síly.

Druhou zásadou je, že zvláštní norma má přednost před normou obecnější, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám neupravuje.

Zákon o volbách do zastupitelstev krajů však není ve vztahu speciality k zákonu o státní službě a naopak. Ani tato zásada tak není aplikovatelná.

Pozdější nebo modernější bere vše

Zbývá tedy poslední zásada, která říká, že pozdější, resp. později účinný právní předpis má přednost před dřívějším („starším“) právním předpisem. Zákon o státní službě nabyl účinnosti 1. 1. 2015, kdežto zákon o volbách do zastupitelstev krajů nabyl účinnosti dne 1. 6. 2000.

Ačkoli se ve výše uvedených kolizních normách hovoří o “derogaci”“, nejde o zrušení zákona jako takového, ale platí, že se určitá právní norma na daný případ neaplikuje.

Vzhledem k tomu, že pozdějších zákonem je v tomto případě zákon o státní službě, je nutno na případ slučitelnosti funkce předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a krajské zastupitelky použít tento předpis, který stanoví, že tyto funkce by byly neslučitelné pouze v případě, že by se Dana Drábová stala dlouhodobě uvolněnou členkou zastupitelstva kraje.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (5)
  1. Jana Pechová napsal - dne 14.10.2016

    Pokusila bych se na to podívat skrze selský rozum. Proč zákon státním úředníkům zakazuje účastnit se praktické (tj. samosprávné) politiky v místě svého bydliště? Jako takoví jsou přece o to více na očích, a kdyby někde šli proti zákonu (anebo si “upravovali půdu”), jistě by si toho všichni hodně rychle všimli.
    Podstatné je podle mě to slůvko uvolněný: protože by bylo přinejmenším unfair, kdyby byl jeden člověk placen dvakrát z veřejných peněz. Navíc mám za to, že stát tím dává najevo, že sedět na dvou židlích naráz není pro záruku pořádně odvedené práce zrovna to pravé ořechové. (Pozoruhodné, že mnozí zákonodárci tohle dokážou pochopit při schvalování právních norem, nikoli však v praxi.)
    Proč by tedy paní Drábová neměla být (neuvolněnou)zastupitelkou kraje, v němž žije? Státní úřad pro jadernou bezpečnost je podle mě instituce s velmi specifickou problematikou, která s rozhodováním krajů přichází do činění vyloženě okrajově. A kdyby snad chtěla paní Drábová plédovat za vybudování trvalého úložiště za svým domem či za výstavbu jaderné elektrárny tamtéž, tak na to přece stačí prachobyčejný konflikt zájmů, uplatňovaný v každé slušné společnosti.

  2. nováček napsal - dne 14.10.2016

    Moje babička říkávala : Když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Z toho také ale vyplývá jné úsloví, totiž že: Když se chce, jde všechno; jen kojenci ne.

  3. Karel Novotný napsal - dne 14.10.2016

    Je ještě nejméně jedna metoda výkladu – pomocí důvodové zprávy k přijímanému zákonu (v předpisech EU to mají v recitálech, tam se praktičtěji hledá, co a jak zákonodárce zamýšlel).

  4. Němec napsal - dne 14.10.2016

    Já si myslím, že pan Rozehnal plete hrušky s jablky. Volby se řídí volebním zákonem. Pravidlo nějaké časové posloupnosti je jen klička k vleklým soudním sporům. Navíc je to ukázka, jak může vypadat právní systém , který mohou spoluvytvářet chovatele koní, trubači nebo taneční mistři.

  5. petrph napsal - dne 16.10.2016

    Děkuji za vele zajímavé právní stanovisko. Ovšem otázka stojí bohužel trochu jinak. Totiž je tento princip užívání kolizních pravidel (včetně té poslední zásady) ve společnosti široce uznáván jako naprosto legitimní, nebo ne?
    Pokud ne tak spolehat se na to, že v případě právního sporu rozhodne za pár let Ústavní soud, to si asi žádná partaj neriskne. Právě v tak dnes riskantních – a policii sledovaných případech jako je rozhodování zvolených zastupitelů ve vedení krajů, měst, kde jde o stamiliony korun? Mít takovou zástupkyni, u které ostatní (včetně opozičních stran, žalobců, policie, veřejnosti) předpokládají a prohlašují že je tam nelegitimně (ono stačí že spousta médií bude citovat jen ten první zakon-že je neslučitelné), tak bych jí k hlasování ani rozhodování o veřejných penězích vůbec nepustitů..To by mohlo tu stranu úplně potopit – další volby příjdou dřív než ten Ústavní soud rozhodne – pokud tedy vůbec média o rozhodnutí ÚS (za pár let, až to už nebude nikoho zajímat) zveřejní..