Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Proč je záporná úroková sazba výrazem makroekonomického šarlatánství

 -   - 

5734854387_f7bd428ec9_z Zdroj Autor: frankieleon via Foter.com / CC BY

Záporná úroková sazba se za dobu existence půjček a úvěrů doposud nevyskytla. Znamená, že je svět v nejhorší ekonomické situaci v historii?

Českými médii proběhla v celku bez většího zájmu informace, že elektrárenská skupina ČEZ si u banky půjčila na záporný úrok. Znamená to, že banka platí ČEZ za to, že si u ní vzala úvěr.

Větší pozornost již vyvolala zpráva, že Ministerstvo financí při aukci státních dluhopisů dosáhlo záporného výnosu a investoři tak paradoxně platí za to, že státu půjčují peníze. Investoři tedy od státu dostávají méně peněz, než mu půjčili.

Obě dvě zprávy provází stejný fenomén, a to záporné úrokové sazby. Záporná úroková sazba je něčím, co se za 5000 let existence úroků objevilo poprvé v posledních letech. Pochopit tento institut je složité, protože je v rozporu s tradičním chápáním peněz jako komodity.

Úrok pod nulou

Po pět tisíciletí byl úrok vyjádřením ceny peněz. Tak jako nájemce platil nájemné za to, že může užívat cizí věc, platil dlužník úrok za to, že může užívat peníze věřitele. V obvyklém uvažování lidí je cena nějaké komodity kladná, nikoli záporná.

Po staletí tedy panovalo přesvědčení, že úroková sazba nemůže klesnout pod nulu. Pokud by střadatelé museli platit za to, že uloží své úspory do banky, postrádaly by úložky u bank smysl a výhodnější by bylo držet peníze doma v hotovosti, kde je zaručena alespoň nulová úroková sazba.

Záporná úroková sazba je monetárním opatřením, které má být reakcí na recesi, pomalý ekonomický růst, nízkou míru investic a nízkou inflaci. Má stimulovat banky, aby více půjčovaly domácnostem a podnikatelům místo toho, aby měly vklady u centrální banky, za což jí musí platit.

Záporná úroková sazba má přimět podnikatele k větším investicím, protože financování investic je levné. Domácnosti má přinutit k tomu, aby méně spořily, více si půjčovaly a více utrácely. Efektem má být rovněž pokles poptávky po domácí měně, což povede k jejímu znehodnocení, zvýšení ceny dováženého zboží a zvýšení poptávky po levném domácím exportu.

Jedná se tedy vlastně o keynesiánský recept stimulace reálného růstu umocněním růstu monetárního. Tento recept je založený na přesvědčení, že stále rostoucí monetární oběh bude táhnout ekonomiku tím samým směrem.

Sluhové dluhů

Do určité míry není negativní úroková sazba nic nového. Pokud je totiž inflace vyšší, než je nominální úroková míra, je reálná úroková sazba záporná. To vede k znehodnocování vkladů a snižování kupní síly obyvatel.

Tato situace je celkem standardní nejen pro naši ekonomiku, nicméně dává střadatelům alespoň šanci investovat tak, aby byla reálná úroková sazba pozitivní. Naopak negativní nominální úroková sazba znamená vždy zaručenou ztrátu investovaného kapitálu.

Je však záporná úroková sazba skutečným lékem na ekonomický růst? Úvěrové možnosti velké části české populace jsou vyčerpány. Těžce zadlužené a nedůvěřivé domácnosti si odmítají na svoji spotřebu půjčovat, s výjimkou nezodpovědných dlužníků, u nichž je však reálná možnost splatit úvěr velmi nízká.

Přijetí úvěru má totiž logiku pouze tehdy, pokud má dlužník reálnou šanci na zvýšení svého příjmu v budoucnu. Rozumný dlužník totiž ví, že dluh dělá z jeho příjemce sluhu. To samé platí pro podnikatele. Úvěr je sice krví ekonomiky, ale ani této krve nemůže být příliš.

Půjčování si na záporný úrok vede k tomu, že je profitabilní investovat do projektů, u nichž stačí, aby měly jen poněkud nižší zápornou ziskovost, než kolik činí záporná úroková sazba. Investování do neekonomických projektů vede sice k růstu, ale je to růst neekonomický. Kladná úroková sazba omezuje objem investic, ale zaručuje jejich alokaci do produktivních projektů.

Makroekonomové a v závislosti na nich politici jsou posedlí ekonomickým růstem. Pokud však ekonomika neroste, neznamená to nutně stagnaci, ale i to, že narazila na své objektivní limity. Neekonomický růst sice zajišťuje menší nezaměstnanost, ale celkově ekonomiku oslabuje a ochuzuje její aktéry.

Negativní úroková sazba také mění roli bankrotu. Dlužník se do úpadku dostane až tehdy, pokud nesplácí jistinu úvěru. Neexistují žádná výstražná varování v podobě toho, že dlužník není schopen splácet úroky z úvěru.

Na druhou stranu umožňuje záporná úroková sazba přežívání společností, které jsou ve stadiu klinické smrti. Tyto neproduktivní podniky nic nenutí k tomu, aby byly prodány nebo restrukturalizovány.

Jak již bylo uvedeno, záporná úroková sazba se v průběhu 5000 zdokumentovaných let poskytování půjček a úvěrů doposud nikdy nevyskytla. Znamená to tedy, že je svět v nejhorší ekonomické situaci za toto období?

Zcela jistě nikoli. Znamená to pouze, že mnozí ekonomové zcela opustili pole ekonomické vědy a vydali se na pole ekonomického šarlatánství. Trochu to připomíná situaci, jako kdyby se chemici vrátili k alchymii a astronomové k astrologii.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (13)
  1. petrph napsal - dne 31.1.2017

    V tomto má pan doktor Rozehnal naprostou pravdu. (Je tady sice u nás jeden kŕatkodobý aspekt, ale ten si snad každý domyslí sám).
    Nicméně fakt je že nikoliv pouze monetární, ale celková keynesiánská politika už nedosáhla svého stropu, ale proraží střechu. Dalo by se toho popisovat hodně – ale uvědomme si že záporný úrok je maličkost proti tomu že stát (společně s EU) vyplácí nemalému počtu podnikatelů dokonce dotace všeho druhu. A že souasný vrchol už je nyní v tom, že ti megapodnikatelé jsou součástí státní moci. Takže si o té státní podpoře pro sebe rozhodují sami.

    Nicméně – jako námět k zamyšlení, jestli pan doktor správně připomíná že k takové situaci nedošlo za 5 000 let vývoje. Tak je ale nutné dodat že současný model demokracie funguje (po odečtu období totality) u nás i po většině Evropy sotva několik desetiletí..

    • nováček napsal - dne 31.1.2017

      Zápornou úrokovou sazbou zaniká důvod ukládání peněz do banky, tedy poskytování prostředků bance k vytváření zisků pro její vlastníky. Na to se může každý rozumný člověk vykašlat a toje zřejmě důvod, proč k takové situaci za 5000 let vývoje nedošlo.

      Poznámka: Dochází-li k ní teď, je určitě něco teď špatně!

      • petrph napsal - dne 31.1.2017

        Na to je složitější odpověd. V zásadě se dá říct že občan dnes nemá mnoho možností “nemít peníze v bance”, protože mu je tam posílá zaměstnavatel na účet. Rovněž jak víte, tak i spousta hotovostních plateb je penalizována. A “na západě” už je člověk který platí v hotovosti přímo “sprostý podezřelý”..
        Takže pak dojdeme k závěru že občan ty peníze v bance má chtě nechtě, i když mu banka neplatí skoro žádný úrok, ale ještě vybírá poplatky.(Leda si vybírat mezi více bankami)
        Ale naštěstí, jeho jako “střádala” se záporný úrok netýká. Ten se týká zatím jiných subjektů, jak to nahoře popsal doktor Rozehnal

        • nováček napsal - dne 31.1.2017

          Zatím netýká, ale už se to nejspíš chystá. Není šprochu, aby …

  2. Karel Novotný napsal - dne 31.1.2017

    Pan doktor se pustil na pole ekonomických úvah a opět to nedopadlo moc dobře … První škobrtnutí je u té záporné REÁLNÉ úrokové míry, která je běžná, standardní v našich podmínkách, to souhalsím. Ale nerozumím té kličce, proč by záporná reálná úroková míra -0,5% v situaci nominální úrok 2% a inflace 2,5% měla být z principu něco jiného než reálného -0,5% při nominální sazbě 0% a inflaci 0,5% (nebo nominální -1% a inflace -0,5%)? Co to je “mít šanci investovat”? Šanci investovat tak, aby měli reálný výnos nad inflaci mají lidé téměř vždy jen při přijetí rizika. I dnes si můžete koupit např. dluhopis se 4% kupónem – ale s nenulovým rizikem …

    Jádra pudla je tedy někde jinde: záporné úrokové sazby v eurozóně reagovaly na deflaci v eurozóně. A teď se můžeme bavit, jak dlouho v dějinách 5000 let trvala všeobecná deflace …

    • nováček napsal - dne 31.1.2017

      Zdá se, že t.zv. ekonomické myšlení je myšlením scestným. Inflace zajišťuje jen vyšší absolutní hodnotu čísel ve statistikách. Jedno jablko zůstává jedním jablkem, bez ohledu na to, že za ně bude chtít obchodník dvojnásobek peněz a ekonom zaznamená dvojnásobnou cifru v účetnictví. Od nuly, vždy může pojít jenom nula. Já vím, je to “primitivní” materialistický pohled, ale čísly hlad neukojíš. Ani reálnými; ba ani virtuální realitou, dnes tak opečovávanou.

      • petrph napsal - dne 1.2.2017

        Tak to asi platí nějaká “nová ekonomie” od té doby, co jsem z ní (dlouho po sametu) dělal zkoušku. Protože tenkrát nás učili že inflace nefunguje pro všechny vztahy v ekonomice časově stejně. Napřed se zvedají ceny, a až za nějaký čas (a ne všem) se zvedají příjmy. Rovněž ani úroky v bankách nerostou ihned (a dostatečně) aby tu inflaci u uložených peněz pokryly…
        Takže ona to není nula od nuly…

        • Richter napsal - dne 1.2.2017

          Jen jsem si vzpomněl na šetření na důchod, jak nám vtloukají do hlavy naši jistě i moudří politici. Dnes našetřeno, zítra záporně zúročeno. To budou mít důchodci v budoucnu radost. Ale jo, ještě těch pár blbostí politiků sneseme a pak je slavnostně dekorujeme na kandelábru.

  3. nováček napsal - dne 31.1.2017

    Pan doktor Rozehnal má pravdu, ekonomie přestává být vědou (pokud vůbec kdy byla něčím jiným, než kupeckými počty!) a stává se šarlatánstvím, podvodem za účelem nezákonného profitu.

  4. Michal Uryč napsal - dne 31.1.2017

    Jedna věc je diskutabilní – záporné úrokové sazby vlastně nejsou tak výjimečné. Pokud si dám peníze do bankovní úschovy (trezoru), tak za to samozřejmě platím. Jde vlastně o negativní úrokové sazby.

    Samozřejmě to platí jen pro peníze jako fyzický statek – do úschovy si dávám mince či bankovky, případně zlaté cihly (aby tomu příkladu rozumněl i Andrej Babiš). ČEZ si své peníze takto nikam nedává, zlaté cihly má “uloženy” v Temelíně.

    Jinak samozřejmě souhlas.

    • nováček napsal - dne 31.1.2017

      Vložení na vkladový účet v bance a uložení v bankovním trezoru, jsou dva odlišné úkony i když výsledný dopad může být stejný. Vložením na účet dávám bance své peníze k dispozici a ta s nimi nakládá dle svého uvážení do té doby, než si je vezmu zpět. Jinak zajímavá shoda jmén – znal jsem nějakého Jana Uryče, který žil v dětsví v Tišnově.

  5. Tomáš napsal - dne 31.1.2017

    Někteří současní ekonomové se vydali se zápornými úrokovými sazbami cestou pirátů typu Angličana Morgana ve službách státu. Tenkrát to prohrál španělský král a jeho lodstvo.Stejně příznivý výsledek současných pirátů Jejího Veličenstva jaký byl pro Anglii se nedá očekávat.O to horší bude konečné zúčtování a nedovedu si je dost dobře představit ani náhodou..

  6. nováček napsal - dne 31.1.2017

    Peníze, banky a úrok – bylo by dobré udělat si exkurz do historie vzniku těchto fenomenů a bylo by jasnější o co tady vlastně jde.