Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Aleš Rozehnal: Pro Romy není inkluze řešením

 -   - 

gypsyDancing Girls in Gypsy Costumes” Autor: Sam Salt

ANALÝZA. Sociální vyčlenění Romů je zřejmé i bez rozsáhlých empirických výzkumů. Součástí strategie romské integrace by tak mělo být i zintenzivněná péče státu o romské budoucí matky a o materiální úroveň romských dětí, argumentuje Aleš Rozehnal. Zároveň ale jako právník varuje před kvótami pro romské studenty či zaměstnance. 

Vláda České republiky v roce 2015 schválila Strategii romské integrace na roky 2015 až 2020. Cílem strategie je zvrátit do roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v České republice zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální.

Dokument je souborem dílčích opatření, z nichž některé jsou zcela jistě potřebné a mohly by mít pozitivní efekt, ale nepřináší nic zásadně nového. Nedá se tedy očekávat, že by se romská menšina do roku 2020 nějak podstatněji integrovala do většinové společnosti.

Romská problematika je evergreenem české domácí politiky. Sociální vyčlenění Romů je zřejmé i bez rozsáhlých empirických výzkumů. Stejně tak je zřejmý i důvod tohoto vyčlenění, který spočívá v jejich sociální slabosti a nízké vzdělanosti. Oba dva jevy jsou zároveň příčinou i následkem toho druhého.

Pokud jsou snahy o integraci Romů do většinové společnosti míněny upřímně, měla by začít diskuze o skutečně podstatném opatření pro zlepšení jejich situace – o pozitivní diskriminaci Romů.

Není diskriminace, jako diskriminace

Ta má v České republice naprosto minimální podporu, a to i z toho důvodu, že česká společnost je poměrně homogenní. Pozitivní diskriminace z důvodu rasy, pohlaví či etnicity je vnímána jako dílo sociálních inženýrů a jako zásadní nespravedlnost.

Právní úprava pozitivní diskriminace skutečně přináší řadu morálních, legislativních a technických problémů. Pozitivní diskriminace Romů by znamenala snahu zavést rovnost v postavení osob různých národností prostřednictvím právních prostředků zakotvujících nerovnost lidí. Vzhledem k tomu, že rovnost občanů je jedním ze základních pilířů naší společnosti, je zapotřebí k zavádění takové nerovnosti obzvláštní ostražitosti.

Heterogenita společnosti je založena na více faktorech, než jsou faktory více méně povrchní, jako je např. národnost nebo rasa. Na druhou stranu je zřejmé, že příslušnost k romské menšině pro mnohé znamená rozdílné postavení na pracovním trhu ve srovnání s většinovou společností.

Je to dáno jednak historicky, neboť Romové jsou sociálně vyloučeni již po staletí, a jednak předsudky, které vůči nim panují. Existence dalších příčin není uspokojivě prozkoumána a jejich výzkum je tenkým ledem, na který se málokdo odváží vstoupit.

Sociálně vyloučené lokality

Vyloučené lokality

(Zdroj: Strategie romské integrace na roky 2015 – 2030)

Zdálo by se, že jedinou cestou, jak vytvořit společnost rovných příležitostí, je přijmout politiku rovného přístupu ke každému, a že není možno léčit diskriminaci další diskriminací.

Problém je, že používáme stejné slovo „diskriminace“ pro dva rozdílné jevy.

Diskriminace z důvodu příslušnosti k romské národnosti je založena na jejich sociálním vyloučení a na předsudcích, kdežto pozitivní diskriminace je založena na snaze toto sociální vyloučení a předsudky překonat prostřednictvím většího zapojení Romů do vzdělávacího a ekonomického procesu.

Pozitivní diskriminace, nikoliv kvóty

Politika rovného přístupu k Romům, kteří mají ale fakticky nerovné postavení ve srovnání s většinovou společností, nenapraví nerovnost mezi Romy a ostatními. Navíc tato nerovnost v postavení různých národností ochuzuje celou společnost.

Diverzita je základním komponentou našeho života, a abychom dosáhli konečného cíle společnosti rovných příležitostí, musí být někdy etnicita člověka upřednostněna před jinou.

Pozitivní diskriminace Romů přichází v úvahu ve třech oblastech. První z nich je jejich zvýhodnění při přijímání na střední a vysoké školy, další je zvýhodnění Romů při přijímání do zaměstnání a třetí je zvýhodnění Romů při zadávání veřejných zakázek, resp. zvýhodnění uchazečů, kteří zaměstnávají určitý počet romských zaměstnanců.


Čtěte též:

Aleš Rozehnal: Jak bojovat s českou chudobou

Více žen do dozorčích rad podniků? Limity a rizika pozitivní diskriminace


Nejjednodušším, ale zároveň nejhorším řešením by bylo zavedení kvót pro počet přijatých romských studentů, romských zaměstnanců nebo romských uchazečů o veřejnou zakázku.

Pozitivní diskriminace je možná pouze tehdy, pokud nezavádí žádné kvóty pro zastoupení Romů, nevytváří preference pro nekvalifikované jedince a nezavádí diskriminaci příslušníků většinové společnosti.

Kvóty pro zastoupení Romů ve školách či zaměstnáních jsou v rozporu s naším ústavním pořádkem, který zakotvuje rovnost občanů. Pozitivní diskriminace Romů může tedy zavést pouze to, že se příslušnost k romskému etniku bude brát jako relevantní faktor při výběru mezi různými uchazeči o přijetí na školu, do zaměstnání či o udělení veřejné zakázky.

Pozitivní diskriminace může spočívat toliko v preferenci Romů, kteří jsou dostatečně kvalifikovaní. Je tedy možné zvýhodnění Romů pouze při výběru mezi stejně nebo srovnatelně kvalifikovanými kandidáty. Taková pozitivní diskriminace by k integraci Romů zcela jistě přispěla lví měrou.

Rozdíly vrozené, nikoliv dědičné

nemnohých výzkumů však vyplývá, že romské děti vykazují nižší inteligenci, a to i tehdy, pokud je při výzkumu kladen velký důraz na to, aby je použitý test neznevýhodňoval z důvodu jejich kulturně-sociálního postavení.

Romské děti mají signifikantně nižší výsledky jak v testech verbálních, které jsou podmíněny prostředím a výchovou, tak v testech neverbálních, které zkoumají inteligenci vrozenou. Tyto rozdíly žádná pozitivní diskriminace neodstraní.

Rozdíly mezi inteligencí většinového a romského etnika je dán jednak rozdílným přístup ke vzdělání a jednak rozdílnými hodnotami, které tato etnika vyznávají. Většina romských rodičů také nemůže svým dětem ve vzdělání pomáhat, i kdyby chtěla, protože učivo sami neovládají.

Vrozené rozdíly mohou spočívat v nedostatečné vydatné a zdravé stravě budoucích matek v době těhotenství, což vede k méně vyvinutému nervovému systému dětí. Pokud je navíc plod v době těhotenství intoxikován, může to mít na dítě fatální důsledky.

Mentální i fyzická retardace dětí se dále prohlubuje nedostatečnou kvalitativní i kvantitativní složkou potravy, nedostatečnou hygienou a špatnými životními podmínkami. Pokud jsou děti dokonce podvyživené, má to na jejich intelektuální schopnosti zásadně negativní vliv.

Rozdíly v inteligenci jsou tedy vrozené, ale nejsou dědičné. Součástí strategie romské integrace by tak mělo být i zintenzivněná péče státu o romské budoucí matky a o materiální úroveň romských dětí.

Integrace, nikoliv přizpůsobení

S tímto tématem úzce souvisí problematika inkluze školství obsažená v Akčním plánu inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 vypracovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

I když je obtížné odhadnout, jak bude inkluzivní vzdělávání ve skutečnosti vypadat, pokud by znamenalo, že vzdělávací podmínky heterogenní studijní skupiny budou společné, mohlo by to znamenat, že tyto podmínky budou pro určitou část skupiny příliš náročné, a tudíž nesplnitelné, a pro určitou část skupiny příliš jednoduché, tedy nemotivující.

Lepším konceptem je integrace jednotlivých jasně definovaných žáků a studentů zaměřená na jejich vzdělávací nebo výchovné problémy spočívající v jejich kulturně-sociálně podmíněné nižší inteligenci.

Integraci je nejvyšším stupněm socializace a spočívá ve sbližování jedince s hendikepem s majoritou žáků nebo studentů.

Integrace ale nenutí hendikepovaného přizpůsobit se majoritě, pouze mu dává možnost s majoritou navázat rovnoprávný kontakt tak, aby se stal její součástí. To prohlubuje demokratický charakter vzdělávání a sociální kohezi, odstraňuje předsudky a přispívá k empatii žáků.

Integrace je sice velmi finančně a personálně náročná, ale jedná se o investici, která se vyplatí.

Na závěr je třeba podotknout, že v některých případech může být intelektuální hendikep tak závažný, že by snaha o integraci byla pro žáka či studenta, ale i pro majoritu nevhodná, a vyvolala by pouze frustraci hendikepovaného a tenzi mezi hendikepovaným a majoritou. V takovém případě je na místě speciální vzdělávání. Takových případů je však ve společnosti naprosté minimum.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (4)
  1. český maloměšťák napsal - dne 6.5.2016

    Především by měla být dostupná data, systematická, ne epizodní – taková “data” inklinují k tomu stát se fraškou.
    Ale ta ( a já tomu rozumím, jde o strach z otevření Pandořiny skříňky rasového přístupu….nejprve se začnou měřit počty vězňů, pak zaostávajících žáků – a mohlo b yto jít opět přes nosy, lícní kosti a uši až k hodnotě člověka jako takového) nejsou. Na rozdíl např.od USA – tam sbírají data podmíněná etnicitou, jedině tak ale mohou vědecky zkoumat např. výskyt a charakter melanomů prsu v ženské populaci černošek, hispánek či bělošek…cílem je poznání benigní kvality, prospěšné lidem. Mají cool data užitá cool způsobem, nejsou zneužívána (až na mediální žumpy či rasistické spolky – ale ty to budou dělat vždy).
    Tady – v prostoru přímo zasažením holokaustem (i když vyvražďování a vytlačování Native Americans má také svůj nepěkný průbeh, v některých věcech se účastnil aktivně také stát, jeho státní organizace…ale už je to daleko, čas to strávil)je to zřejmě choulostivější, ještě žijí možná i ti, kteří kolaborovali s nacisty, jjeich přímí potomci zcela určitě.

    Pokud nemáte data – máte jen domněnky.

    Bez dat nemůžete nikdy zvolit správnou metodiku, budete pouze pokulhávat na jedné noze a zkoušet takhle pomáhat…bude to tedy drahé a nemusí to nakonec vést k ničemu.

    Vy nemáte ani základní údaj – kdo který člověk je skutečně Romem, která skupina je romská atd. (ale znovu – rozumím tomu, je zde ta obava ze zneužití…).

    Přitom i mně by se představa – že Romové jsou hojně zastoupeni v představenstvech a dozorčích radách bank , ve vedení Pražské burzy nebo mezi exekutory, mezi majiteli developerských ústavů nebo agrooligopolů či zbrojařských podniků …velmi líbila.
    Společnost by byla ještě více pestřejší a živější (tedy dynamičtější) než jak je dnes.

    • petrph napsal - dne 8.5.2016

      Tady je to složité že se v rámci inkluze směšují dvě skupiny, totiž děti mentálně postižené – a děti romské, které (prý, dne některých udání) jsou do těch mentálně postižených přesunovány a končí v praktických školách.
      Jenže, současně protlačovaným způsobem inkluze se to stejně nevyřeší, a spíše ještě zhorší.Ty děti sice nebudou evidovány jako romské – ale jako mentálně postižené (protože ně ně bude škola čerpat k tomu určené peníze), dostanou asistenta který je během školní docházky bude vodit za ručičku, a spoustu dalších ulehčení během výuky. Jenže co dál, po ukončení základní školy? Potom už jsou jakékoliv snahy o integraci ztraceny. Romy by šlo nějak zvýhodňovat jak při nástupu na SŠ, tak při nástupu do práce, či zakázky.(i když, jak píši v příspěvku níže…) Ovšem oficiálně uznané mentálně postižené osoby?

  2. petrph napsal - dne 6.5.2016

    Potíž je ale v tom že požadavky na pozitivní diskriminaci Romů ve zmíněných oblastech vypadají sami o sobě legitimní ovšem v souvislosti s celkovou situací ve státě naprosto nesmyslné a hrozivé. Požadovat zvýhodnění při přijímání na střední a vysoké školy? Za situace kdy tyto školy řadu let už přijímají prakticky každého zájemce bez ohledu na jeho vstupní znalosti, a je naopak aktuální požadavek státu na kvalitní a objektivní vstupní zkoušky?
    Požadovat zvýhodnění do zaměstnání při stejné kvalifikaci, za situace kdy podnikatelé říkají že formální kvalifikace ze škol je pro ně nedostačující a požadují lidi s předešlou praxí?
    Nebo snad dokonce požadovat zvýhodnění Romů při zadávání veřejných zakázek, za situace kdy potom mohou být (přesněji už dnes jsou) zodpovědní zastupitelé ve veřejných funkcí vyšetřováni, a souzeni (výběrově) pokud se taková zakázka jeví pro někoho zvýhodněná, nebo cenově nevýhodná či nekvalitně provedena? Tohle jsou bohužel zase jiné ,dnes privilegované požadavky tohoto státu.Takže ví snad pan doktor Rozehnal či někdo jiný komu pak bude při těchto sporech dána právní přednost? Nebo se tím subjekty v tomto státě dostávají do pasti politických experimentů různých směrů a mohou pak být snadno kriminalizovány at se rozhodnou tak či tak vždycky to bude v rozporu s něčím co stát vyplodil?

  3. Richter napsal - dne 6.5.2016

    No nevím, jsou dochované informace, že se cigánstvo v Evropě nachází asi tisíc roků a za toto údobí nezměnili své zvyky. A nejednou přijde akční plán a do roku 2020 se vše změní a budou z nich v tomto roce odpovědní občané. Ač mají k práci nevřelý vztah, i toto se změní a budou z nich úderníci. Zlatý voči.

    V roce 2020 se zjistí, že jsou tady jisté pokroky, ale musíme uvolnit víc prostředků, protože je to velice dobrý kšeft pro všeliké neziskovky jenž jsou napojeny na státní střik. Toto a jenom toto je neštěstí cigošů. Pokud cygáni nebudou sami, a to vyzdvihnu, SAMI chtít, je to jen ztráta času a hlavně peněz.