Petr Pithart: Když už se demokracie nemůže bránit, zachránit ji mohou jen občané
KOMENTÁŘ. Na tu větu, která vstoupila do historie politologie i ústavního práva, jsem si vzpomněl možná při trochu nečekané příležitosti: když jsem sledoval fotbalové utkání Viktoria Plzeň – Sparta Praha. Bylo to finále pohárové soutěže MOL Cup.
Jak sportovní fanoušci dávno vědí, Sparta vyhrála 2:1. Když utkání skončilo, na hřiště vtrhli přes špatné zabezpečené hrazení – neřeknu „fanoušci“, ale příznivci Viktorky a jali se – co? Netušil jsem, co tím vpádem myslí.
Teprve když za nimi začali do středu hřiště vybíhat i příznivci Sparty a jedni s druhými se začali rvát, začalo být jasněji. Kupříkladu dva plzeňští zaklekli na pažitu jakéhosi člověka a ze všech sil mu bušili do hlavy. Na stanoviště televizních reportérů přiletěla židle.
Vzhledem k okolnostem se tedy asi budete divit, na jakou větu že jsem si to vzpomněl.
Když se demokracie vyčerpá
Věta je tak slavná, že se jí v branži politologů a ústavních právníků neříká „věta“, tedy obyčejná věta, nýbrž „dictum“, výrok. Tedy něco mimořádně závažného. Něco, co by se mělo tesat do kamene.
Pronesl ji (prof. Dr. Dr. Dr. Hc. Mult.) Ernest-Wolfgang Böckenförde. Bylo to v půli šedesátých let, když se v malé bavorské vesničce Ebrach sešli žáci či obdivovatelé slavného i neslavného (zapletl se hodně s nacismem) filosofa politiky Carla Schmitta, aby si volně popovídali.
A tam z úst zmíněného soudce německého Ústavního soudu padl tento výrok: „Svobodný, sekularizovaný stát žije z předpokladů, které sám nemůže garantovat.“ Ještě k ní prý měl dodat: „To je velké riziko, které demokracie podstupuje kvůli svobodě.“
Ale pak někdo, prezident nebo třeba rozzuřený dav, do váhy kopne a celý systém se hroutí. Nebo se přímo zhroutí…
Filosof práva, svého času soudce Ústavního soudu České republiky, Pavel Holländer nazval tuto větu „E = mc2 vědy o státu a právu“. Einsteinův základní objev přirovnal k větě německého ústavního soudce, která je tak závažná, že ji přirovnává k té veleslavné rovnici matematika a fyzika.
Převedeno do běžného jazyka: „Já, demokracie, podstupuji rizika, abys byl, člověče, svobodný. Ale opustíš-li mne, zahynu. Sama totiž nemám dost prostředků, abych se za všech možných okolností dokázala udržet“.
Svobodný stát nemůže být jiný než demokratický, ale demokracie nakonec nemá ke své obraně nic jiného než angažovaného občana, který se v případě nutnosti vzepře.
Takže dohromady to znamená: když demokracie vyčerpá všechny své právní a ústavní prostředky k sebeobraně, může skončit, nevystoupí-li na veřejnou scénu občan, občané.
Zdálo by se přitom, že demokracie toho má ke své obraně dost. Celý koncept vlády práva vypadá neporazitelně: jedna moc (zákonodárná, výkonná a soudní) kontroluje druhou, ale tak, aby si zachovala nezávislost.
Že je to paradox, požadavek, kterému nelze dostát? Lze, ale musí se kontrola na jedné misce a nezávislost na druhé vážit a vyvažovat na lékárnických váhách. Ale pak někdo, prezident nebo třeba rozzuřený dav, do váhy kopne a celý systém se hroutí. Nebo se přímo zhroutí…
Hroutit se, ale nezhroutit se
To je, oč dnes skoro na celé zeměkouli běží. Pohleďme na Ameriku, zemi s nejstarší demokracií, kde váhy dosud stojí a váží, ale kde bývalý prezident Donald Trump, který by se nyní rád do Bílého domu opět vrátil, říkal již před minulými volbami, že jestli nevyhraje, bude to jen proto, že volby budou zfalšované!
Dopředu zpochybňuje férovost, korektnost voleb. Měl by to být výrok, který by ho měl pro politiku naprosto diskvalifikovat a jeho příznivce přimět, aby ho nevolil, opak je pravdou. Když pak Trump pozici prezidenta neobhájil, přesvědčil dav, a ten 6. ledna 2021 pronikl do budovy Kongresu právě ve chvíli, kdy poslanci a senátoři hlasovali o správnosti voleb podle jednotlivých států.
Viděli jsme to všichni mnohokrát v přímém přenosu. Vypadalo to jako poněkud přehnaná scéna v některém z katastrofických filmů. Nebyl to film, ale realita, v níž se systém sice hroutil, ale naštěstí nezhroutil.
Je zřejmé, že když politici, občané, nebo vůbec lidé, odmítnou uznat porážku ve férově provedených volbách, nastane situace, ze které nevede cesta ven. Důsledky mohou být závažné a vedoucí až do extrému občanské války, kdy se může změnit celý režim.
Jako když bolševici jali 7. listopadu 1917 obsazovat Zimní palác v Petrohradě. Nebo jako když se o to pokoušeli 6. ledna 2021 stoupenci poraženého Trumpa v budově kongresu.
Nebo jako když fotbaloví chuligáni vtrhli na hřiště ve Štruncových sadech? To je – uznávám – přehnané. Ale musí se někdy nějaký argument přehnat, aby to méně situací znepokojeným našincům došlo.
Občané mohou využít zejména práva shromažďovacího a vyjádřit tak na veřejném prostoru svou vůli. Nikoli zaútočit na Sněmovnu či na Valdštejnský palác.
Ve všech těch případech přeci šlo o neuznáni porážky, k níž přitom došlo za regulérních podmínek. Jenže poražení se stávající pravidla rozhodli neuznat, chtěli by nejlépe jiná pravidla, pro ně výhodnější. A byli naštvaní. A byli nikoli součtem lidí – občanů, ale davem.
Lidé shromažďující se ve velkém počtu na veřejných prostranstvích mohou ovšem také demokracii zachránit. To ve chvíli, když ona „své předpoklady nemůže garantovat“. Když se jejími pravidly odmítnou řídit ti, kteří byli zvoleni do mocenských funkcí a/nebo ti, kteří byli těmi prvními jmenováni.
Právo postavit se na odpor
Připomínám článek 23 naší ústavy: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny“.
Takovéto ustanovení ve většině ústav kupodivu chybí. My víme své a věděli to i ústavodárci. Občané mohou využít zejména práva shromažďovacího a vyjádřit tak na veřejném prostoru svou vůli. Nikoli zaútočit na Sněmovnu či na Valdštejnský palác.
Dokázali jsme, že to umíme. Naposledy na Letné v červnu a v listopadu 2016, kdy se podvakrát sešlo na tři sta tisíc lidí s podporou 195 měst. Dokázala to zorganizovat jedna zprvu nenápadná neziskovka Milion chvilek pro demokracii.
Takže ne dav rváčů, ale soudní a svědomití občané. Kteří si své svobody, jež jim demokracie nabízí, považují nade vše. Kteří proto zranitelnou demokracii neopustí.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Ukrajina zakázala vstup českému novináři Tomáši Vlachovi. Prý kvůli článku
Ivan Kytka: Místo pláže Omaha přístav v Rotterdamu. Den D v čase ruské agrese
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Děkuji, jasně a i mně srozumitelně napsáno.
To platí jen v případě,že je demokracie.A ta u nás není!Je jen jediný správný názor a ten je podpora vlády.Všechno ostatní je dezinformace(dříve nepřátelství vůči lidu).My jsme tomu říkali cenzura.Vláda slyší jen svůj hlas,ví že slyší jen svůj hlas,ale dál si namlouvá,že slyší hlas národa a nutí národ,aby tomu věřil.Národ sám pak propadá politické pověře,politické nevíře a nebo se mění ve stádo jedinců,žijící jen svými zájmy.Základ nedemokracie je v politických partajích,kde se soustřeďují karieristé!
BOhužel s vámi v tomto nesouhlasím.Jedna věc je mít svůj názor a i právo na něj, ano, to je demokracie. Ale za a) lež není názor a právo na lež není. A už vůbec nejsou názory antidemokratické až třeba i trestné projevy, zpochybňující či přímo vyvracející pravdu a činy, jež se staly. A nyní řeknete k tomuto:“Ano, ale pravda je to, co my říkáme, ten náš názor je pravda.“ A právě, že není, kdo říká, že třeba RuSSko je v právu a vlastně se brání nebo bojuje s USA a nikoliv s Ukrajinou, tak lže a na tento názor může mít sice možná nárok (není to, bohužel azatím, trestný čin), ale nesmí se divit, že za tuto lež za tuto dezinformaci, za tento „lžinázor“ bude pak posílán do patřičných mezí. Právo na názor není a nesmí být právo na lež a její šíření !!!!
1. Kdo rozhodne, co je a co není pravda? Nějaké pochybné organizace typu demagog.cz nebo Čeští elfové (či podobné?), mnohonásobně usvědčené ze lhaní.
Naposled soudruh Kartouz za elfy blekotal o pro tyhle lidi neúspěšném místním referentu o větrné elektrárně, že „desinformace proti ní“ šířil místní lékař. Přitom studie, kolik VE zlikvidují létajících živočichů od hmyzu přes ptáky až po netopýry (MMCH všechny druhy netopýrů jsou u nás chráněné) existují a jsou dohledatelné. A informace, že VE vyvolávají hlukové pulsy a pokud je za nimi světlo, tak i světelné, je známá, a že takové rytmy, pokud se „strefí“ do rytmu mozkové aktivity, jsou s to vyvolat epileptický záchvat, a to i u zdravého člověka, se dají dohledat v učebnicích neurologie pro pregraduál. Takže prostě bezcenné blekotání od „bojovníků proti desinformacím“.
2. Nevidím důvod, proč by něco takového měla autoritativně určovat současná vláda, u jejíchž členů se dá poznat že lžou jednoduše tak, že mají otevřená ústa a z nich vycházejí nějaké zvuky.
3. Nevidím důvod, proč věřit IPCC (klima), když je napojena na spekulanty s emisními povolenkami a zcela jistě bude potlačovat všechny informace (i pravdivé), snižující jejich cenu.
1/ Chybí vám věrohodný důkaz, který by usvědčoval demagog.cz a Elfy ze lži. Osobní dojmologie a pocitománie nestačí. 🙂
2/ Ještě by to chtělo odkazy na nějaké technické a odborné studie, prověřené praxí a mnohaletým výzkumem…
Pokud vím, tak epileptický záchvat vyvolá kdeco, klaksonem auta počínaje, přes cinknutí mikrovlnky až po domovní zvonek…
3/ Neříkám, že bych byl příznivcem obrovských větrníků, ale položil jste si někdy otázku, co je horší?
Jestli nějaká vrtule, nebo karcinogenní prvky, vypouštěné po tunách nejen z elektráren na spalování fosilních paliv? Co by asi s vámi udělala diagnoza, rakovina plic, způsobená prouděním vzduchu ve stopě za spalovací elektrárnou?
4/ Samozřejmě, že se zelené energie, povolenky apod., staly obrovským politickým a hlavně ekonomickým kšeftem. Problém je s občany. Drtivá většina není dost inteligentní, aby rozpoznala zlo, podvodníky, lháře, šmejdy a aby je nevolila. Myšlení většinu bolí a proto i ta ČR vypadá tak jak vypadá. Někdy se zaposlouchete do hovoru lidí, třeba ve frontě v marketu… Přirozené elity v populaci vyhnala vláda mrzké lůzy po roce 1945. Proto také nikdy nemůže ČR dohnat ani to často vysmívané Rakousko, nebo dokonce Švýcarsko. Není přítomen mozkový potenciál v populaci. Je to krásně vidět na rozdílu v zemích, kde nikdy nevládli komunisté a tam v podprůměru kde vládli.
1. Demagog, elfové a další podobní byli ze lží usvědčeni opakovaně.
Poslední taková kauza byl ntb Huntera Bidena, o němž obojí tito lháři tvrdili,, že je to „ruská desinformace“ – a bum! H. Biden byl na základě toho ntb. odsouzen. A Aeronet (nesleduji ho) už údajně před pár lety tvrdil, že je to ohlas Bidenovy reálné trestné činnosti. Takže nevidím sebemenší důvod věřit profláklým hlasatelům nepravd typu Cempera nebo Kartouse.
2. Opravdu stačí učebnice pro medicínský pregraduál. Příslušné studie jsou tak staré, že je zpravidla ani nenajdete na netu.
3. V dané lokalitě budou jednoznačně horší ty větrníky, než nějaké vámi spekulované „karcinogenní prvky“.
4. Hloupost. Výsledek toho referenda je zcela jednoznačným důkazem, že Češi nejsou hloupí.
A „obchodníci s klimatem“ (narážka na známou divadelní hru a film) jsou jen smečka hochštaplerů a zlodějů, nic jiného.
A to, že nás předběhlo Rakousko, je jen a jen důsledek sovětské okupace. Ještě ve druhé polovině 60. let byly naše životní úrovně +- srovnatelné. Ale když jsme museli vykrmovat Rusáky …
Škoda že Petr Pihart se nechce angažovat v politice .Chybí tam jako sůl .
Ať si pan Pithart pečlivě přečte knihu Marka Tullia Cicerona (106-43 př.n.l.) „O povinnostech“, seznámí se
s jeho řečí „Contra Catilinam“ i s celým tímto dějem a poté ať si ještě dobře promyslí tuto větu Lucia Annaea Seneky:
„Tytéž činy jsou buď čestné anebo nečestné, záleží na
tom, proč nebo jak jsou konány.“
Demokracie smí být tvrdá, chce-li přežít.
Tedy, že bych a znovu si dovolil, pan Pithart dělá ohromnou chybu, když se pokouší jakkoliv spojovat
1) právo shromažďovací a i touto cestou právo veřejné vyjádření své vůle, svého názoru.
a na straně drhé té spojnice 2)právo odporu občanů dle zmíněného čl. 23 naší Listiny základních práv a svobod.
Ten důvod, proč tato dvě práva nelze spojovat, je zřejmý, na to 1) mají občané právo v demokracii vždycky ,
zatímco to
2) – jak i tamo uvedeno, pouze za zcela mimořádných podmínek, která se dají stručně popsat tak, že v té zemi už nefunguje demokracie vůbec ale už tam vládne totalitní režim.
Takže, nemohu si pomoci, ale jakákoliv relativizace v tomto srovnávání je dosti nebezpečná, a může značit, že jí může zneužít kdokoliv.
A není to rozhodně není o rozdílu mezi křiklouny rváči a „soudnými, svědomitými občany.
Ale spíše o poznání, že soudní spravedlnost, která je ale součástí té demokracie, pracuje velice velice pomalu a navíc s nejistým výsledky. Ovšem, ale právě proto, je nutné i na její závěrečný rozsudek počkat a až tento, všichni přijmout.
Chápu že až toto je velký problém, za dnešní politické i mediální situace, když už se vedou ostré spory o tom, zda policie zasahovala někde příliš brzo nebo pozdě, nebo zda narušitele eliminovala hodně, málo nebo vůbec..