,

Luboš Dobrovský: Novinařina ztrácí na síle, rozumná politika ještě víc

Napsal/a Robert Břešťan 22. února 2016

S čerstvým držitelem Ceny Ferdinanda Peroutky Lubošem Dobrovským o současné novinařině, sociálních sítích i propagandě.

„Svoboda slova bez odpovědnosti za ono slovo, to není svoboda. V některých případech to může být naopak morální zločin,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org někdejší disident, signatář Charty 77, československý ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla, velvyslanec v Rusku a novinář Luboš Dobrovský.

  • Dostal jste cenu Ferdinanda Peroutky i za svou celoživotní novinářskou práci. Novinařina se hlavně vlivem internetu značně proměnila. Jak se vám jeví současná žurnalistika?

Došlo tu k velkému posunu. Někteří novináři si osobují právo býti čímsi více než jen vzdělanými šiřiteli názorů a informací, které jsou oproštěny od zájmů té které politické strany. Máme tu zároveň názorově nejasné redakce. Neznám, snad kromě Respektu a zpočátku Echa, redakci, kde by se lidé sdružovali na základě blízkosti svých názorů a cílem redakce by bylo nabídnout argumenty ve prospěch jejich hodnotového souboru vlastním čtenářům. Další věc jsou vlastníci. Většinou byli těmi, kdo byli názorově ve shodě s redakcí, to už také neplatí. Vadí mi i jazyková nedbalost, s níž mnohé redakce nepečují o jazyk, to je zoufalé až trestuhodné… Je toho zkrátka hodně.

  • Dotkl jste se vlastníků médií. Máte na mysli hlavně Andreje Babiše a trojjedinou roli byznysmena, politika a vlastníka médií?

Myslím, že je to celkový problém, jsou tam ale samozřejmě nějaké vrcholy. Babišův Agrofert se z politického rozhodnutí stal vlastníkem několika deníků a rádia a je zjevné, že sleduje vlastní politický zájem a ten je po mém soudu antidemokratický. Ale Babiš v tom není sám. Do tohoto oboru vstupují i další bohatci a teprve tím se stávají těmi skutečnými oligarchy a ovlivňují rozhodujícím způsobem veřejné mínění.

  • Takže kdyby se váš starší syn, podnikatel Jan Dobrovský, rozhodl začít podnikat v oblasti médií, tak byste mu to rozmlouval?

To by šlo asi tak daleko, že bychom se úplně zásadně nepohodli. Ale pokud by se rozhodl, že bude jakýmisi granty finančně podporovat nějakou redakci, tak proč ne. Šlo by o to, o jakou by šlo redakci a jaký by měla hodnotový systém. Pokud by to měl být Hájkův Protiproud… Ale to by ho asi ani nenapadlo.

Svoboda slova není vše

  • Ještě zpět k proměnám českých médií…

Ano, není to všechno, co se tu děje. Ta skutečná žurnalistika jako by ztrácela na síle. Zejména když se její tvůrci formou svého psaní a výroků přibližují tomu, co se děje na takzvaných sociálních sítích. Já jsem do nich, ač nerad, také nahlédl a mám z toho velice nepříjemný pocit i zážitek. Kdokoliv, koho to napadne, má svobodu napsat cokoliv ho napadne, bez ohledu na to, zda je dostatečně připraven věcně, odborně nebo mravně. Každý napíše to své a s jakousi – až překvapivou – pravděpodobností je těch, kteří se vyjadřují nekvalifikovaně a zároveň hrubě, víc než těch, co si udržují nějakou kulturu jazyka, kulturu postoje, který je dán dobrým kvalifikovaným vzděláním.

  • Obvyklá námitka je, že je svoboda slova a svobodně se mohou vyjadřovat i lidé nekvalifikovaní…

To je další otázka, co je svoboda slova v demokratickém státě. Svoboda slova bez odpovědnosti za ono slovo, to není svoboda. V některých případech to může být naopak morální zločin… Ten název sociální sítě připomíná jiné použití adjektiva sociální v češtině a to je takzvané sociální zařízení, čímž se rozumí záchod. Mě tak napadlo, zda v tom případě ta sociální média nejsou žumpa.

  • Vidíte tedy ten hlavní rozdíl mezi přístupem novináře a psaním na sociálních sítích v tom, že novinář má nést zodpovědnost a za vyřčené ručit?

Samozřejmě. Skutečná novinařina je institucionalizovaná. Je tam redakce, která se mi může i nemusí líbit. Mohu být s redakcí spojen blízkostí svého názoru, či jen svého očekávání. Nebo redakce může mé očekávání zklamávat, jako se to stalo mně v poslední době ve vztahu k Echu24, které se stalo centrem protiněmecké aktivity a já nevím proč. Zkrátka skutečná novinařina sdružuje nejen redakce, ale i jejich čtenáře…

  • Nedá se ale ta proměna vysvětlit tím ohromným množstvím zdrojů, mnohem větším tlakem na rychlost, právě vlivu sociálních médií, případně propagandy, záměrně smyšlených informací?

Já s vámi souhlasím, ale není to jen otázka množství informací, ale stavu celé společnosti. Mám nepříjemný pocit, že v naší společnosti vymizely sociální vrstvy, které by byly jakkoli detekovatelné, identifikovatelné. Těžko bychom tu našli nějakou tiskovinu, rádio, nebo televizi, které by byly institucí, jež by vyjadřovaly potřeby, požadavky a názory nějaké společenské vrstvy. Jsou tu rozhlasové stanice, které hrají hudbu blízkou určité části mládeže, ale to je něco jiného. Bavíme se tu o takových novinářských výkonech, které vyjadřují názor politický, politikou-ekonomický či sociální. A to já postrádám.

Nedávno byl zveřejněn průzkum, podle nějž polovina Čechů nedůvěřuje prozápadnímu směřování země, téměř 70 % by uvítala vládu silné ruky… Překvapuje vás to?

Dá se říct, že ne. I mezi lidmi, s kterými se setkávám, zaznamenávám jistou potřebu vyrovnávat kritický postoj k současnému Rusku kritickým postojem ke Spojeným státům. U lidí názorově mně blízkých je to opatrnější a věcnější; poukazují na řadu chyb americké politiky. Hledají odpověď na otázku, do jaké míry tu celkovou situaci v Sýrii, Iráku a celé části islámského světa spoluzavinila nedokončená válka USA a koalice v Iráku a do jaké míry to vede k tomu, že nyní zápasíme s tou neuvěřitelnou migrační vlnou, jež nás v mnoha ohledech ohrožuje.

  • Ty otázky jsou ale na místě…

Jistě, USA nejsou bez chyby. Ale nelze tvrdit, že chyby Spojených států mají pro nás stejnou bezpečnostní hodnotu, jako cílené jednání vlády prezidenta Putina. Já se velmi snažím dbát na to oddělit Rusko jako zemi od režimu, který tam nyní vládne. Rusko je složitá entita, která se významně podílela na utváření evropské kultury. Jen ty režimy, které tam vlády, nikdy nesměřovaly k demokracii.

Vladimír Remek měl rezignovat

  • Co byste si mimochodem jako velvyslanec v Rusku, jímž jste v letech 1996 – 2000 byl, pomyslel, kdyby vás prezident nepřizval na jednání s prezidentem Putinem, jako se to stalo Vladimíru Remkovi, a šel tam jen s s poradcem Nejedlým a kancléřem Mynářem?

Není podstatné, co bych si myslel, ale co bych udělal. Okamžitě bych rezignoval na své místo. Ostatně já jsem na své místo v Rusku také rezignoval, když se mi tehdejší ministra Kavan snažil vnutit jako mého obchodního radu člověka, který byl někdejší pracovník kádrového obchodu ministerstva zahraničí a měl v Rusku svůj obchodní podnik. Já trval na tom, že s takovým člověkem nemohu spolupracovat a protože jsme v tom sporu s ministrem neuspěl, nemohl jsem zůstat velvyslancem. Rezignovat měl i pan Remek.

  • Co myslíte, že se za těmi zavřenými dveřmi dělo?

Netuším, co se tam dělo. Vím jen tolik, že něco takového se nedělá.

  • Sledujete české takzvaně alternativní, obvykle proruské, weby?

Několikrát jsem je navštívil a určitě to nejsou spontánně vzniklé projekty. Je to něco, co je zřejmě dokonale organizováno. Všechny dohromady oslabují demokratické prvky našeho politického i sociálního života, ukazují zejména na chybnost naší orientace na Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, a z toho je zřejmé, že směřují k podpoře kremelského postoje s prezidentem Putinem v čele. Troufám si tedy usuzovat, že organizační centrum je řízeno představiteli současného ruského režimu a není to bez nějaké finanční účasti. Proč se k tomu tolik českých občanů propůjčuje, to nevím, ale už jsme zmínili, že je tu velké množství těch, kdo se vyjadřují v neprospěch naší západní orientace.

  • Když byste měl přeci jen zkusit pojmenovat jejich motivaci, či důvody, co by to bylo?

To je úkol pro sociology, od nich bych se to rád dozvěděl. Těch důvodů bude asi hodně. Ale musím říct, že i mnou velmi kriticky viděný Václav Klaus už před drahným časem řekl, že jedním z velkých neštěstí našeho celkového sociálního života je degradace a degenerace politických stran. Politické strany nemají členstvo, nemají skutečné programy, nejsou ve skutečnosti mluvčími nějakých sociálně-ekonomicky definovatelných vrstev a jsou založeny – aspoň mi připadá – na pouhých ideologických floskulích, jež jsou málo srozumitelné. Problém je i to, že u nás, navzdory tomu, kolik mladých lidí studuje humanitní obory a sociální vědy, právě v tomto oboru neuvěřitelně poklesla vzdělanost. Měli bychom se možná trochu staromilsky vrátit k poznání, že se máme identifikovat s Evropou, máme být Evropany, máme vědět, jaké jsou kulturní a hodnotové základy, na nichž stojíme.

V druhé části rozhovoru s Lubošem Dobrovským se detailněji zaměříme na současný ruský režim, jeho vliv a zájmy.

7 komentářů

  1. český maloměšťák napsal:

    Zajímalo by mě, co si pan Dobrovský myslí o vyjádřeních svého profesního kolegy (ten sice není držitelem Ceny Ferdinanda Peroutky, ale pouze Pulitzerovy ceny) jménem Seymour M. Hersh, zprostředkovaných serverem vlkovobloguje, zda je také organizovaně proruským.

    https://vlkovobloguje.wordpress.com/2016/02/22/tezky-zivot-papousku-a-cvicenych-opicek-z-ceskeho-mainstreamu/

    Odkaz na původní článek Military to Military je v textu.

    • Milan Šmíd napsal:

      Je dobré vědět, kdo je Seymour Hersh, kterému pan Vlk dává bezvýhradný kredit. Tak například Seymour Hersh „neobjevil“ mučení v Abu Ghraib. To vyšlo najevo díky whistleblowerovi jménem Joseph M. Darby, který svá svědectví již předal příslušným orgánům a vyšetřování bylo v plném proudu.
      Toto téma začala zpracovávat publicistika CBS pro pořad 60 minutes. Když se dozvěděla, že se k materiálům dostal i Seymour Hersh, urychlila CBS vysílání pořadu 28. dubna 2004. Seymour Hersh publikoval svůj článek v The New Yorker až následně 10. května 2004. Ve svém článku pouze rozvinul téma, které již nastolila CBS.
      Pan Vlk se chová stejně jako většina lidí na internetu – používá pouze ty argumenty, které se mu hodí do figury, vidí především to, co chce vidět.
      Kdyby se nespoléhal jenom na Wikipedii a zdroje, které fandí Hershovi, poznal by, že Hersh je z podobného těsta jako Janek Kroupa a další „ivestigativci,“ kteří slídí po jakémkoli skandálu, který mohou úspěšně prodat do médií, takže kromě nesporných faktů a argumentů občas využívají informace, které nelze potvrdit, ale bohužel také jen zřídka vyvrátit – metoda tvrzení proti tvrzení.
      Takový byl jeho alternativní příběh o zabití Bin Ládina,
      který podobně jako současný materiál o Syrii
      publikoval v kontroverzním, ale populárním London Review of Books.
      Jistý odstup a opatrnost, kterou pan Šindelář v přístupu k Hershovým informacím prosazuje, jsou oprávněné, i když se to panu Vlkovi nelíbí
      P.S. Svoje tvrzení jsem podložil platnými internetovými odkazy, ale bohužel jsem musel odstranit, protože systém mne považoval za spamera.

      • český maloměšťák napsal:

        Vy jste také nositelem Pulitzerovy ceny či ďokonce Ceny Ferdinanda Peroutky ?
        V tom případě děkuji za názor i Vám.
        P.S. To jsem rád, že se také explicitně chováte tak, jak tvrdíte že se chová většina lidí na internetu…. že používáte jen ty argumenty, které se Vám hodí do figury a vidíte jen to, co chcete vidět. Mám rád většiny, jsou milé. Menšiny jsou mnohdy moc dotěrné, ale to jistě víte sám.

  2. J: Nemec napsal:

    Za komoušů se říkalo, že kráčíme rychlým krokem ke komunismu a prasata nám nestačí. Což mělo vysvětlovat nedostatek vepřového masa. Dnešní situaci bych zase hodnotil, že nás ta politická prasata zase dohnala a navíc si nahrabala. To vysvětluje dnešní politiku a novinařinu.

  3. petrph napsal:

    K tomu asi dvě poznámky,
    Za prvé, nedočetl jsem se to podstatné vysvětlení, že (zejména klasická) média jsou zcela prodělečná. Čili ona -se- skutečně musí prodávat, ovšem nikoliv čtenářům, nýbrž těm kdo v nich chtějí mediálně prezentovat své partikulární zájmy a názory. Pravda a objektivita musí jít stranou. Otázka „za sto bodů“ by byla, zda to je fenomém posledních let, a nebo zda tomu bylo už v době,když jsme vstupovali do Evropy my a věřili naivně v pevné pilíře západní demokracie, mezi něž (by) skutečná nezávislost médii pevně patřila.
    A ta druhá, pan Dobrovský se mýlí když říká že „v naší společnosti vymizely sociální vrstvy, které by byly jakkoli detekovatelné, identifikovatelné“. Ty sociální vrstvy nevymizely, ony se zcela změnily.Pokud si toho novináři nevšimli a pokoušejí se analyzovat tuto společnost dle svých zastaralých představ o sociálních třídách z dob předválečného kapitalismu (či tatíčka Masaryka) docházejí tak samozřejmě ke zcela špatným závěrům. Pak je tu ještě další věc, že totiž jsou dnes klasická média natolik drahá, (viz poznámka jedna), že si je většina sociálních vrstev, pokud nemá přístup k silným ekonomickým zdrojům,ani dovolit nemůže. Ostatně „zatím“ je mít nemusí, protože mohou využívat internet a sociální sítě. Tedy „zatím“ – než politici ten poslední svobodný, nezávislý (a taky levný) zdroj informací „v zájmu demokratické partajní disciplíny“ zakážou

    • český maloměšťák napsal:

      Myslím si, že pan Dobrovský se nemýlí. Když totiž někdo píše něco s určitým záměrem – tak těžko toto nazývat “ omylem“. Kor když jde o nositele Ceny Ferdinanda Peroutky.

  4. Petr Homoláč napsal:

    Pan Dobrovský propásl možnost uvést na pravou míru alespoň jeden z bodů ruské propagandy – ten o vině Ameriky za dnešní migrační krizi. To je lež, příčinou dnešní migrační vlny je syrský prezident Asad, který už více jak 5 let všemi možnými drastickými prostředky potlačuje opozici, takže to vedlo ke vzniku nejprve občanské války v níž Asadovy vládní síly masakrují vlastní obyvatelstvo v počtu statisíců lidí a ti prchají před následnou regulérní válkou do níž se zapojila Evropa, Amerika i Rusko. Vina Ruska je, že podporuje tohoto řezníka Asada, který dokonce v České televizi navíc vystupuje jako osvícený vládce díky naprosto servilně vedenému interview pana Michala Kubala. To je pokračování ruské propagandy v české televizi. Nedivme se pak pomateným názorům Čechů.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies