BPPrice via Foter.com / CC BY,

Křesťanský svátek přepočtený na peníze. Den volna připraví stát o 13 miliard

Napsal/a Robert Břešťan 25. března 2016

Po 65 letech se do českého kalendáře vrátil komunisty v minulosti zrušený svátek – Velký pátek. I když jde o svátek především náboženský, i ten se dá přepočítat na peníze.

Odhady toho, jakou finanční hodnotu má v Česku jeden pracovní den, se liší. Podle OECD „ztráta“ jednoho pracovního dne odpovídá 0,28 % HDP. To aktuálně v Česku znamená asi 13 miliard korun. Když se v českém parlamentu hlasovalo o zavedení nového svátku padala i jiná čísla.

Průměrně devět dní

Ministerstvo financí předpokládalo dopad na státní rozpočet ve výši 0,4 % ztráty ročního reálného HDP. Jiná data pracovala s nižším odhadem ve výši zanedbatelných 0,1 % HDP. Hlavní ekonom společnosti Delloite David Marek se přiklání spíše k odhadu OECD.

„Změny v kalendáři ovlivňují ekonomické statistiky, jež berou v potaz počet pracovních dnů. Osobně pracuji s 0,26 % HDP, což odpovídá 12,5 miliardám denně,“ říká David Marek v rozhovoru pro HlídacíPes.org a pořad Českého rozhlasu Plus Řečí peněz.

V současné době má Česká republika v kalendáři už 14 svátků. Z toho je sedm státních svátků, šest ostatních svátků a zbývající dva připadají na jeden den, na 1. ledna.

S přihlédnutím k svátkům připadajícím na víkendy se mohou Češi těšit ročně mezi lety 2000 – 2020 průměrně na devět dnů placeného volna navíc.

Svátky lze z ekonomického hlediska rozdělit na konzumní, jež mají pro ekonomiku vyšší přínos, a na ty „línější“. „Na jedné straně nám dny volna ubírají pracovních dní a tak i vytvořené přidané hodnoty. Na straně druhé jsou některé svátky spojené s vyšší spotřebou, nejvíce Vánoce, částečně Velikonoce, což má zase na ekonomiku pozitivní efekt,“ říká ekonom David Marek.

Nejpracovitější? Statisticky Řekové a my

Hodnota každého pracovního dne stoupá s tím, jak roste celá česká ekonomika. „Takže pokud vloni vzrostla česká ekonomika o čtyři procenta, zvýšila se hodnota pracovního dne také o čtyři procenta. Plus inflace, ale ta je teď v podstatě nulová,“ podotýká David Marek.

Výkon ekonomiky souvisí i s produktivitou práce. Na souvislost produktivity se dny volna a dny, jež jim předcházejí, či po nich následují lze pohlížet různě. „Obecně ale platí, že odpočinutý zaměstnanec je výkonnější zaměstnanec,“ míní Michal Walter, předseda České asociace psychologů práce a organizace.

„Důležitý je i sociální aspekt velikonočních svátků. Zavedením tohoto svátku podpoříme prorodinnou politiku a přispějeme k lepšímu skloubení rodinného a pracovního života,“ argumentoval v debatě ve sněmovně například předkladatel zákona, poslanec KDU-ČSL Jiří Mihola.

Statisticky vzato patří Češi – podle ročně odpracovaných hodin – mezi nejpracovitější národy v Evropě. Nejvíce hodin statisticky vzato odpracují Řekové.

„Celkový výkon ekonomiky můžeme podpořit tím, že budeme opravdu velmi pracovití a budeme pracovat třeba pět a půl až šest dní v týdnu, nebo budeme pracovat méně, ale budeme produktivnější. Nebo oboje a pak budeme mistři světa,“ konstatuje David Marek.

Čtěte též

4 komentáře

  1. J: Nemec napsal:

    Každý náboženský svátek by si věřící měli platit a nevěřící normálně chodit do práce.

  2. poi napsal:

    quality > quantity

  3. Tomáš Fuk napsal:

    Snad máme sekulární stát. Co nás má Mihola vychovávat ? Zavírání obchodů, další a další náboženské svátky, kam to povede. Strana založená na víře by v sekulární společnosti vůbec neměla existovat. Víra patří do soukromí, jinak se pomatení pánbíčkáři začnou roztahovat a nevědí kdy přestat. Za chvíli nás budou povinně nahánět do kostela. Je to jak islám, jen jiná varianta slabomyslnosti.

    • Josef napsal:

      Vaše: Vychovávat, roztahovat, nahánět do kostela, slabomyslnost.
      Miholovo: prorodinná politika, lepší skloubení rodinného a pracovního života.

      To souvisí.

      V církevním pojetí je i dospělý člověk stále dítětem (dítko Boží), o které se Bůh prostřednictvím své viditelné zástupkyně, církve, stará. Takže „správně“ pro tyto osoby je z vás vychovávat nesvéprávné, „prorodinné“ (čtěte „procírkevní“, neboť Velký Pátek se nijak netýká rodiny, ale ukřižování Krista a Velikonoce jsou prvním a hlavním církevním svátkem) jedince, jejichž chování má být regulováno církevními autoritami, které si nechají říkat „otcové“.
      Prý aby nedocházelo k sobectví a tak. Skutečným cílem je podřízení se církvi, jejím naukám a teologicky vykonstruovanému způsobu myšlení a života.

      V podobných snahách tak u nás probíhá rekatolizace salámovou metodou.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies