Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Hrátky tajné služby v předvečer války. Od Gliwického incidentu k současnosti

 -   - 

7561667444_0e772f28f0_z Zdroj Autor: KrzysztofTe Foto Blog via Foter.com / CC BY-NC-ND

„Dne 1. září 1939 nacistická vojska vpadla do Polska a tím začala 2. světová válka“ – podobně obvykle začíná v učebnicích dějepisu kapitola o největším globálním konfliktu, který dosud lidstvo zažilo. Je to ale o něco složitější.

Vpád do Polska neměl vypadat jako akt nevyprovokované agrese Německa vůči sousedovi; Hitler velmi stál o to ukázat světu, že je vůdcem, který pouze úzkostlivě střeží potřeby a bezpečí svého národa. Vše mělo vypadat tak, aby verze událostí nepřiměla západní spojence Polska (Francii a Velkou Británii) k intervenci.

Byla proto připravena diverzní operace, jež měla agresora udělat z Polské republiky. Plán dostalo do režie SS; jeho hlavním hybatelem byl Reinhard Heydrich – toho času šéf bezpečnostní služby, která pod SS spadala a jeho kolega z Gestapa.

Svědectví z Norimberka

Plán byl vcelku prostinký – německý vysílač v Gliwicích měl být „přepaden“ SS-many přestrojenými do polských uniforem, kteří měli následně odvysílat do rozhlasového éteru depeši, že polská invaze do Německa začala, přičemž měl tento vzkaz doputovat až k anglickým břehům.

Hitler by měl svůj casus belli a západ zase „omluvenku“ ze vstupu do války po boku Polska. Vykonáním plánu byl pověřen Alfred Naujocks, který se těšil pověsti muže schopného plnit podobné speciální úkoly.

Ostruhy si vysloužil už dříve v Československu, kam byl vyslán s cílem najít a zabít Rudolfa Formise, který z Čech na území Říše šířil po rádiových vlnách protinacistickou propagandu.

Teď měl být Naujocks tím vyvoleným, kterému se dostane té pochybné cti rozpoutat nejkrvavější válku v dějinách lidstva.

Naujocks s odstupem let u Norimberského tribunálu vykládal i o tomto svém polském podniku a podrobnosti o této kapitole zná historie právě jen díky jeho svědectví.

Bylo 31. srpna 1939 něco po 20. hodině. Opona celého zinscenovaného dramatu se rozestoupila. Na scénu, rozuměj k vysílací místnosti stanici v Gliwicích, vstoupilo šest či sedm mužů vedených Naujocksem.

Jeden z protagonistů přistoupil k mikrofonu s kratičkým monologem, který měl být prologem ke tragédii 2. světové války.

Každé drama však na jevišti vyžaduje své oběti. Ty v Gliwicích představovali vězni z koncentračního tábora v Dachau. Jejich ozbrojený doprovod jim prý tvrdil, že budou komparsisty ve filmu.

Na konci „inscenace“ tu zůstali ležet mrtví spolu s polskými rekvizitami, aby hra na polské ozbrojence vypadala věrohodně pro zraky těch, kteří přijedou záležitost vyšetřovat.

Leželi tu se zohyzděnými tvářemi, aby nehrozilo, že by mohli být poznáni. Mezi nimi dodýchal i Franciszek Honiok, který dostal injekci se smrtelným jedem a pak byl několikrát střelen do těla – jen jeho obličej měl zůstat identifikovatelný.

O Honiokovi totiž bylo známo, že pomáhá polským lidem a jeho tvář tak měla dodat autenticitu divadlu, které připravilo SS.

Představení skončilo a čekalo se na reakci publika. Očekávaný úspěch se ale nedostavil. Francouzi ani Britové předkládané verzi událostí neuvěřili; a pokud snad ano, nebyl to pro něj dostatečný důvod nezůstat dál na straně Polska.

Zastření mlhou neznáma

Německo však i tak získalo argument pro zahájení vojenských operací a hned druhý den vstoupili němečtí vojáci bez vyhlášení války na polské území.

Západ se nezprostil závazků ze záruk, které Polákům dal, nicméně jeho podpora byla neúčinná a za měsíc bylo Polsko ztraceno – od svých západních hranic převálcováno německými tanky a na východě doraženo rudoarmějci.

I události ze samého počátku 2. světové války potvrzují, že konspirace a fabulace tajných služeb, „false flag“ útoky a prvky hybridní války nejsou úplně nejnovějším vynálezem.

Neobjevily se poprvé na Krymu, Ukrajině, v Iráku ani v Jugoslávii. Provázely každou válku v moderních dějinách.

Někdy jí předcházely a přímo ji pomáhaly na svět, jindy byly operace, události či související okolnosti smyšleny a vypuštěny do světa až ex post.

To někteří tvrdí dokonce i o incidentu v Gliwicích… Objevují se hlasy tvrdící, že byl fingovaný útok na radiostanici vybájen až pro Norimberský proces a ústy Alfreda Naujockse prodán světu, aby ten učinil spojenecký triumf ještě bezchybnější a poraženým přitížil.

Co rozhodně zůstává je poučení z historie, jež nabádá k obezřetnosti při přijímání zprostředkovaných zpráv.

Někdy je totiž skutečnost tak zastřená mlhou neznáma, že vzdálený pozorovatel si může vytvořit pouze jakousi vlastní představu o skutečnosti.

Tak to může být v případě Gliwic nebo každé jiné události, ke které nemáme dost autentických pramenů a důkazů, jež by mohly naši představu o skutečnosti co nejvíce zpřesnit.

O autorovi

Autorem článku je František Štambera

Autor je historik oddělení novodobých českých dějin Národního muzea

Komentáře

Komentářů (21)
  1. Tomas napsal - dne 31.8.2016

    Provokace byla Hitlerova parketa, Také důvodem k vpádu do ČSR mělo být zabití německého velvyslance v Praze.

  2. Nenidulezite napsal - dne 31.8.2016

    Pane Stanbero, dekuji za pekny clanek k 1.zari 1939.
    Jiste by bylo zajimave si s vami mit moznost promluvit o dalsich udalostech z historie naroda.
    V cem mi ale asi date za pravdu uz nyni je, ze se ale lide prilis z tragickych dejin nepoucili. Vlastne z takove te zastrene valky nas narod nikdy vlastne nevysel.

    • FŠ napsal - dne 1.9.2016

      Já se lidí nestraním, k zastižení v Národním muzeu jsem. Jinak díky za pochvalu, snad se mi podaří takových článků napsat více. Za pravdu Vám určitě dávám. Ovšem je to dáno i tím, jak malý hlas mají historici v médiích, byť i oni velmi dobře vnímají, co se kolem nás děje a díky svým znalostem dokáží vnímat i některé aspekty událostí a problémů, které jsem zatím méně zřetelné nebo opomíjené, ale které mohou být i klíčové.

  3. petrph napsal - dne 31.8.2016

    Ano, pan Štambera má samozřejmě (i) pravdu v tom že “..prvky hybridní války nejsou úplně nejnovějším vynálezem, a provázely každou válku v moderních dějinách, dokonce si může škrtnout i to “moderní”, tyto “prvky hybridní války” popisuje už starý dobrý Machiaveli ve svých radách Vladaři (vydáno A.D.1532).
    Jestli se snad něco změnilo v “moderní době, tak možná (ne)schopnosti a (ne)zodpovědnosti moderních politiků. vzešlých dočasně (na 4-5 let) z demokratických voleb – k řízení států, omezovaných dalšími institucemi (a navíc kontrolovaných médii závislých (pro další zvolení) na spokojenosti občanů svého státu).
    Tito politici totiž těmto prvkům “hybridní války” ani nedokáží, a ani nemají zájem čelit,..a tuto svou neschopnost maskují alibistickými prohlášeními o “moderní hybridní válce (pana Putina), která prý jest překvapením.
    Ostatně, řekl to už jasně pan Baťa někdy v polovině třicátých let, když kulminulovala světová krize. Že demokracie je úžasná věc, když se nic neděje a všeho je dostatek-pak se vlastně omezuje na líbivé přerozdělování vybraných daní. Kdežto když příjde krize, tak demokracie žádné prostředky na její řešení nemá, naopak už pak jasně ukáže na dřeň že veškeré zdroje už jsou utraceny.

    • FŠ napsal - dne 31.8.2016

      Ano, máte pravdu. Raději jsem voli slovo “moderní”, aby se tu nemnožily jedy a stesky třeba na to, že “jestli byly prvky hybridní války všude, tak kde třeba byly u husitských válek nebo reconquisty?”. Asi jsem přece jenom podcenil zdejší čtenáře, což mě mrzí. Machiavellliho Vladař je univerzální učebnice o principech takových praktik, přestože už je na světě pár staletí. Souhlasím i s Vašimi další vývody, ono je pohodlné nečelit těm prvkům hybridní války a pátrat po pravdě. Ostatně ti, kteří to dělají, bývají přečasto vysmíváni. Je to dost nevděčné, takže je pohodlné si prostě vybrat jeden tábor a recyklovat její rétoriku. I proto jsem se snažil napsat závěr tak, aby mohl posloužit k zamyšlení – a na Vašem příspěvku vidím, že se to povedlo, neboť jste to velmi vhodně rozvedl. Děkuji

  4. Míla napsal - dne 31.8.2016

    Dobrý den,
    článek je moc zajímavý.
    Smlouvy jsou dobré, ale ani Československu, ani Polsku nepomohly.
    Jak je v článku napsáno, smlouva se západem, s Francií a Británií, byla formálně dodržena, ale prakticky neúčinná. Ani tehdejší mocipáni ve Francii se moc nepředvedly, Francie byla rozdělena…
    Hodně se mluví o Rusku. Rusko však nevyváží západní demokracii tam, kde ji lidi nejsou schopní použít. Nebylo u rozpadu Lybie, Íráku. Všichni vidíme následky změny vedení státu na ekonomiku JAR.
    Pojďme se na svět koukat střízlivě, nikoliv dříve prorusky, a teď přesně naopak.
    Panu magistru Štamberovi děkuji za zajímavý článek.

    • petrph napsal - dne 31.8.2016

      Ano,jistě, smlouvy ze strany Francie i Velké Británie byly dodrženy jen formálně. Ale obávám se že stejně formálně kdysi byly i podepsány, s předpokladem že už fakt tohoto spojenectví odradí případného útočníka. A že tedy západní státy nebudou muset posílat své občany jako kanonefutry na obranu cizího státu. Ostatně, je to vidět na tehdejší jejich politice appeasementu, že se válce vyhýbaly do poslední chvíle, i za cenu obětování svých spojenců…

      • Petr Homoláč napsal - dne 31.8.2016

        Nevím o žádné vojenské smlouvě s Británií, vím pouze o vojenské smlouvě s Francií. Británie měla takovou smlouvu s Polskem a dodržela ji. Jenže Polsko padlo za 3 týdny, to není možné stihnout účinnou pomoc.
        Jsem až deprimovám jak mizivé znalosti máme o své vlastní historii a jaké mýty dodnes se šíří o naší údajné smlouvě s Británií.

        • Laj napsal - dne 31.8.2016

          Stran smlouvy s V.Británii je patrně všeobecně myšlena garance hranic ČSR při dohodě velmocí v Mnichově.

          • petrph napsal - dne 31.8.2016

            To se obávám že žádná garance hranic při dohodě velmocí v Mnichově neexistovala. Při Mnichovské dohodě se skutečně dohodlo jen to co se dohodlo, že si Německo odtrhne podstatnou část naší republiky, nic víc, žádné záruky,žádné dohody o neútočení do budoucna, nic..

        • petrph napsal - dne 31.8.2016

          Já jsem v tom myslel samozřejmě – s ohledem na článek, smlouvy s Polskem. A to mělo smlouvu i s Británií. Tvrzení že “nebylo možné poskytnout” do doby dobytí Polska účinnou pomoc, souvisí s tím co jsem psal, zda tedy vůbec Británie a Francie byly připraveny v potřebné době Polsku tu smluvenou vojenskou pomoc poskytnout Očividně nebyly a nepočítaly s tím.
          A pokud se tedy týká našeho případu – povinnost Británie zasáhnout lze odvodit už z Versailské smlouvy z roku 1919. Ta totiž Německu jakékoliv akce na podporu německých menšin v jiných státech v jednom ze svých článků. výslovně zakazovala. Čili – to nejmenší (skutečně nejmenší) ze strany Británie bylo Mnichovskou smlouvu jednoznačně odmítnout…

    • zdenek napsal - dne 1.9.2016

      Souhlas. Peníze jsou vždy na prvním místě. Populistický miliardář Sobotka a ostatní politici udělají vše pro rozšíření svých kont v Panamě a vůbec nedbají na to že i u nás mohou umírat děti z rukou Muslimů.

  5. nováček napsal - dne 31.8.2016

    Ad Gliwice : “Byla proto připravena diverzní operace, jež měla agresora udělat z Polské republiky.” Netřeba chodit tak daleko do minulosti, neexistující student Šmíd (či tak nějak) byl ubit, zavražděn krutými příslušníky SNB a tak získala legitimitu tak zvaná Sametová revoluce; v tomto případě není dokonce ani nutno, aby byly “události či související okolnosti smyšleny a vypuštěny do světa až ex post.”

    • zdenek napsal - dne 1.9.2016

      Listopad 1989 překvapil jak KSČ tak disidenty v čele s Havlem. KSČ a disidenti měli dohodu o podílu na vedení státu od ledna 1990. Studenti to nevěděly jako většina obyvatel. Havla si vybrala KSČ už v roce 1986 za možného prezidenta se souhlasem SSSR.

      • Robert Břešťan napsal - dne 1.9.2016

        Koukám, že disponujete nadmíru zajímavými informacemi. Odkud čerpáte?

      • petrph napsal - dne 4.9.2016

        Pochybuju že by Listopad 1989 někoho skutečně překvapil. “Míša Gorbačov” totiž v rámci své politiky glásnosti dal ruce pryč od satelitů Ruska ve střední Evropě. Soudruzi věděli že už jim Moskva nepomůže. Nejen u nás, ale i v Polsku, východním Německu, Maďarsku, atd, a postupně všude předali moc. U nás to bylo ještě s malým zpožděním. Tipuji že se hledala jakási “story” pro media aby to předání moci nevypadalo tak okatě, Což se jim s vymlácenými studentíky (a dokonce fiktivní smrtí Šmída) docela povedlo. Mezitím už si ti chytřejší komunisté zajistili beztrestnost a docela slušnou kapitalistickou budoucnost..

  6. nováček napsal - dne 31.8.2016

    K ad Gliwice dodávám: je dobře, že vzhledem k mezinárodní situaci (pád komunismu v SSSR) nevznikla žádná válka.

    • ČERT napsal - dne 1.9.2016

      Snad by bylo možno dodat, že žádná opravdu velká válka. Ale lokální ozbrojené konflikty se s rozpadem SSSR a pax sovietica v euroasijském prostoru objevily nebo ho doprovázely (problém Náhorního Karabachu, akutní už v době Gorbačovovy perestrojky, dále Moldova, Tádžikistán).

  7. zdenek napsal - dne 1.9.2016

    Dnes je Evropa opět na pokraji války. Díky EU a USA. A také část viny na hrozbě války mají prodejní novináři kteří za dolary se nechaly zkorumpovat i když nedávno přísahaly věrnost SSSR. Je to na zvracení když někdo dá přednost dolarům před svobodou a mírem. Všichni zkorumpovaný novináři by se měli podívat do zrcadla.

    • nováček napsal - dne 1.9.2016

      Ten pravopis! Studenti i novináři jsou TI studenti a TI novináři, nikoliv TY studenti nebo TY novináři!

  8. Lucie napsal - dne 5.9.2016

    Povedený článek – čtivý, přitom neztrácí punc odbornosti. Hodnotím také závěr, totiž že informace, které přijímáme, bychom měli podrobit (alespoň trochu) kritice. A to zejména při současných mediálních masážích na nejrůznější témata.