Koláž vytvořená pro publikaci Babiš. Vůdce pro 21. století
,

Igor Lukeš: Demokracie není z cukru. Nerozpustí se, když začne pršet, bránit ji ale musíme

Napsal/a Robert Břešťan 7. listopadu 2017

Voliči se bojí rapidně se měnícího světa a hlasují pro politiky, kteří jim falešně slibují, že je bezbolestně vrátí do světa čitelných a bezpečných starých pořádků, říká honorární konzul České republiky v Bostonu a profesor historie a mezinárodních vztahů na Bostonské univerzitě Igor Lukeš.

Dá se podle vás nějak zobecnit vývoj ve světě: vztah volič – způsob vedení kampaně – populismus – a překvapivé výsledky voleb typu brexit, Trump, ale i Macron? Co to má vše společného?

Politické kampaně dnes mohou zjistit o každém voliči téměř vše. Kde bydlí, kolik vydělává, koho v minulosti volil, co dělá na internetu, zda vlastní zbraně, jakou má sexuální orientaci…. Tyhle a podobné vědomosti dnešní politiky tlačí nedělat nic, co by jim mohlo ubrat hlasy, a naopak udělat téměř cokoli, co hlasy získá. Politickou scénu postupně ovládli tichošlápci a oportunisté, kteří automaticky imitují hodnoty svých voličů a vlastní názory potlačují. Liberální demokracie bude muset v budoucnu najít v politice prostor pro osobnosti, které mají odvahu a jsou pro dobrou věc schopny riskovat dočasnou nepřízeň voličů.

Čím je podle vás ten pohyb v demokratickém světě způsoben?

Rozhovor s Igorem Lukešem vyšel v publikaci Babiš. Vůdce pro 21.století. ZÍSKEJTE JI CELOU.

Stojí za ním automatizace, robotizace a globalizace výroby, stejně jako vznik postfaktických médií a to, že dnes do politiky, v níž není místo pro velké a inspirující osobnosti, hromadně vstupují grázlové, zloději, lháři, podvodníci všeho typu, tajní agenti, televizní baviči a političtí amatéři.

Události v Charlottesville ze srpna 2017 ukazují, že dokonce i Ku-klux-klan, neonacisté a další extremisté tohoto typu mají tendenci vylézat z temných děr, kde desítky let přežívali. Žijeme v době velikých změn. Připomínají to, co se odehrálo na počátku 19. století: příchod textilních strojů vyvolal hnutí ludditů, na něž reagovali utopičtí socialisté jako Robert Owen, od něhož se kriticky odrazili na cestu ke Komunistickému manifestu Marx a Engels.

Přednost autoritářským způsobům

Často je jako příčina změny zmiňován úpadek tradičních médií, nástup sociálních sítí, demokratizace společenské diskuse a fenomén sociálních bublin nejen ve virtuálním, ale i reálném světě. Vidíte to také tak, nebo je příčina jiná?

Zánik tradičních médií je jistě jednou z příčin dnešní krize důvěry. Ve Spojených státech po dlouhá léta četl večerní zprávy Walter Cronkite, který vypadal jako ideální strýček, na jehož návštěvu se těšíte celý rok. Na konci každého segmentu se do kamery otcovsky usmál a řekl: „A tak to je“ (And that´s the way it is). Každý z nás cítil, že je to čestný člověk a že nám řekl pravdu. Národ mu věřil.

Dnes máme stovky tisíc zdrojů informací, ale nikdo neví, co je pravda, co je lež a zda na tom ještě vůbec záleží. Advokáti brexitu se ke svému těsnému vítězství vylhali tvrzením o sumě peněz, kterou Velká Británie posílá do pokladny Evropské unie, a v Bílém domě je teď prezident, který vstoupil do politiky pomocí lži o místě narození a náboženství Baracka Obamy

Vidíte nějaké spojovací znaky u současných lídrů – v USA Trump, v Turecku Erdoğan, v Maďarsku Orbán, v Polsku Kaczyński, v Česku Zeman a Babiš?

Všichni zmínění dávají přednost autoritářskému způsobu vládnutí, nenávidí Evropskou unii a jsou chladní vůči NATO. Tvrdí, že reprezentují autentické voliče, kterým nepokrytě pochlebují, ne elity. Nigel Farage oslavil brexit téměř sovětským prohlášením, že to bylo vítězství „opravdových lidí“. Recep Erdoğan rád svým oponentům klade řečnickou otázku: „My jsme národ. Kdo jste vy?“

Zeman sám sebe povýšil na krále „dolních deseti miliónů“. Jeho útoky na tzv. kavárnu jsou hloupé, ale zjevně fungují. Ve všem ostatním se populisté vzájemné liší. Zeman a Orban spolu závodí, koho rty budou blíže usměvavé tvářičce Putina, zatímco Kaczyński skoro otevřené viní Rusko z vraždy polské vládnoucí elity u Smolensku a otevřel v Polsku americkou vojenskou základnu.

Jobbik, druhá největší strana v Maďarsku, je antisemitský, ale Freedom Party Geerta Wilderse v Nizozemsku je na straně izraelských jestřábů. I ty dokáže uvést až do rozpaků Zeman, když jim veřejně radí, aby se s ničím moc nepárali a Palestince prostě ze svého území vypráskali, tak jako to udělali Češi po válce s Němci. Kdo se má v téhle džungli vyznat?

Dá se to ale vyložit tak, že lidé jsou nespokojeni a poptávají zkrátka nějakou změnu?

Voliči jsou velmi nespokojení. Bojí se rapidně se měnícího světa a hlasují pro politiky, kteří jim falešně slibují, že je bezbolestně vrátí do světa starých pořádků, který si pamatují jako čitelný, smysluplný a bezpečný.

Může za tím být ale i reálný strach – existenční, z uprchlíků, v USA se mluvilo v souvislosti s Trumpem o „naštvaném bílém muži“…

Nejméně od konce 70. let se pracovní příležitosti stěhují do rozvojového světa. Nepřekvapuje, že se s tím severní Amerika a Evropa už tehdy smiřovaly těžko. Když se zdálo, že se to skoro podařilo, začali se lidé z rozvojového světa masově stěhovat sem, do prostoru, z něhož už předtím jejich země vysály tradiční zaměstnání. Není divu, že to voliče štve a dávají své hlasy demagogům a podvodníkům. Nenávistní kritici muslimských utečenců zapomínají, že dnešní migrační vlny způsobily zejména vojenské intervence Západu na Blízkém východě, které právě oni nejhlasitěji podporovali.

Chtějí lidé vládu silné ruky?

Ano a ne. Jsme morálně nezakotvení a nestálí. Naše hodnoty se oportunisticky mění. Když žijeme v politickém kriminále, toužíme být svobodní. Když se svobodnými staneme, hned hledáme někoho, komu bychom svou těžce nabytou svobodu mohli odevzdat. A tak dokola.

Nejsou vlastně pak lidé překvapeni a zaskočeni výsledkem své protestní volby, jak jsme viděli v Británii po brexitu?

Autentičtí brexitáři a voliči Trumpa výsledky překvapeni nebyli. Ve svých sociálních bublinách nečekali nic jiného, tak jako my jsme v našich bublinách „věděli“, že Trump do Bílého domu nikdy nevstoupí. Byl bych jen rád, kdybych mohl věřit, že empirická realita dnes přiměla brexitáře a trumpovce kát se za své omyly. Taková víra by ale byla nepodložená. Trump v prezidentském úřadu vrší jednu chybu za druhou, což ale jeho velikost v očích jeho fanoušků jen zvyšuje.

Spasitel na bílém koni nepřijede

A co z toho všeho plyne? Oslabení demokracie, neschopnost dohlédnout dopady svých činů, intelektuální úpadek?

Společnost je dnes atomizována víc, než kdykoli v minulosti. Libertariáni věří jen v silné individuality, které jsou samy sobě zákonem. Národ je nezajímá a stát je překážkou. Občané 21. století dokážou žít, pracovat a vytvářet hodnoty kdekoli. Jsou multikulturní a zcela otevření podnětům odkudkoliv. Starají se ale jen o sebe a jejich jediným náboženstvím jsou pracovní výsledky.

Liberální demokraté mají pocit sociální a společenské zodpovědnosti. Trápí je chudoba a bezdomovci a snaží se s tím něco dělat. S ostatními kategoriemi ale postupně ztrácejí kontakt pro svou toleranci absolutně všech menšin bez výjimky.

A pak je tu zbývajících padesát procent voličů, kteří se na rozdíl od liberálních demokratů nezajímají o práva gayů nebo o to, kolik typů záchodů má být ve školách nebo na letišti. Mnohem víc si přejí, aby se znovu otevřela místní ocelárna nebo textilka.

Vidíte nějaké řešení pro budoucnost?

Zbavme se iluze, že přijede spasitel na bílém koní. Spíš budeme muset s Trumpem a jeho středoevropskými koryfeji doklopýtat k nějaké větší krizi, po níž se snad odrazíme ode dna zpět na cestu vzhůru.

Takže pro demokratický svět vidíte spíše černý scénář?

Demokracie není z cukru. Není to systém, který se rozpustí, protože začalo pršet. To ale neznamená, že můžeme sedět s rukama v klíně. Nesmíme si myslet, že je naše politická svoboda garantovaná navždy. Je zejména třeba bojovat proti lhaní ve veřejném prostoru a proti pokusům znovu východní Evropu zatáhnout do ruských sítí.

11 komentářů

  1. Nemec napsal:

    Je naprosto jasné , že dnešní politický hnus, který naordinovali pánové Babiš a Zeman pramení z bolševické poučky s kterou se dostal k moci soudruh Lenin. Ta poučka zní : LEŽ MÁ VŠTŠÍ UČINEK NEŽ PRAVDA. Ti , co by měli dohlížet na to aby se lež nedostala k moci, se mají jako prasata v žitě a proto jim to nevadí. Chudáci odvážní novináři na vše nestačí a hrdina Kalousek je sám úplně.

    • jan rich napsal:

      Proto fanděme Kalouskovi a dalším neznámým hrdinům.I v tom,že zvolením za poslance má vládnutí zvládnout Babiš,ostatním postačí točit palečky.Ať ho z vlády tedy vyšachují.Mají proti jeho 78 hlasům hlasů 122.Na co tedy čekají?Stačí prezidentovi předložit dokument o min.101 poslancích,kteří podpoří jinou než Babišovu vládu.Jak je to jednoduché.A nemusí se už tolik vysilovat bušením holí do Babiše,tedy do ANO.Už to trvá pár let před volbami,mohli by vysílením padnout.

  2. Richter napsal:

    Tak nevím co pan profesor vlastně sděluje.
    Na začátku píše jak jsou voleni „Politickou scénu postupně ovládli tichošlápci a oportunisté“ aby nakonec skončil s tím, že tu máme autoritáře.
    Ano, školství je na tom velice, ale opravdu velice špatně. Soudím, že nalít těmto lidem peníze na „cestu institucemi“, je největší genocida národa.

  3. petrph napsal:

    Problém samozřejmě je, že demokracie je z cukru a může se rozpustit v dešti. Což se dá doložit řadou historických příkladů z minulého století Jen jako jeden, nebyl pouze německý nacismus, ale fašismus během 30.let minulého století, převzal vládu v řádě evropských zemí…A o tom jak dopadly nedávné pokusy Arabského jara ani nemluvě..
    Možná to pan profesor vidí z Bostonu jinak. Jenže právě USA si svou demokracii dokázaly vždycky udržet, díky svému ústavnímu systému, který umožňuje skutečnou nezávislost a vzájemnou kontrolu ústavních institucí. Tedy něco, co evropské státy převzaly jen částečně, jak se to místním politickým elitám hodilo. Takže namísto skutečné pluralitní demokracie to končí u semitotalitního „Nerušit, vládnem“…Což tedy – k totalitě nemá daleko, jak jsme nakonec zjistili i u nás, velice rychle po Únoru 1948…
    Tedy, USA to alespoň donedávna měly. Co se děje v poslední době a jak lze snadno mediálně zradikalizovat jak veřejnost tak i ty´ústavní instituce jedním směrem, vzbuzuje dost velké obavy..

  4. Eman napsal:

    Mr. Lukes se zda byt dost cinny v ceskych medii, zejmena v prispevcich do Ceskeho rozhlasu v prubehu americkych prezidentskych voleb. Jeho nenavist ke konzervativni casti politickeho spektra, a zejmena k Trumpovi, je velmi zjevna, jako je ostatne typicke pro tamni univerzitni komunitu, a kde se moznost pluralitniho nazoru je cim dal tim mene tolerovana. Je pak tezke jeho komentare povazovat za objektivni. Trump zrejme neni neco, co bychom mohli Americanum zavidet, ale mluvit hned o dne? Jakoze pokud jdeme doprava misto doleva, jsme na dne? AneB kdo nejde s nama, jde proti nam… No, to mi smrdi levicatstvim. (Sorry za diskritiku a chyby, pisi z mobilu).

  5. Laj napsal:

    Franc. přísloví „Starejme se o své ženy a prameny“ lze rozumět také tak, že nezáleží na množství vody ,ale na její kvalitě.
    „Čeho je moc ,toho je příliš“, další přísloví ,které nás má vést k tomu ,že není jedno jaké knihy čteme= příliš mnoho informací přivodí ,když, nejsou odlišené neplné informace a přímo desinformace, možnost nesprávným závěrů,
    Nadějí je tak pracovat s daty důvěryhodných agentur a osobností nebo si neustále nabízená data ověřovat, což je při nabízeném množství fakticky nereálné.
    Populisté jsou si tohoto faktu plně vědomi a projekt „naděje na změnu “ dobře ovládají.
    Realisté pak jen dodávají ,že proces změny může proběhnout oběma směry, nečekejme na spasitele, souhlasím s autorem a dodávám poslední přísloví- Největšího pomocníka hledejme na konci svého ramene.

    • petrph napsal:

      No to je ta potíž, kdybych začal od závěru u přísloví „Největšího pomocníka hledejme na konci svého ramene“, toto vlastně zástupná demokracie popírá. Protože ve svých faktických důsledcích říká že absolutní většina (miliony) jednotlivců se má podrobit rozhodování „těsné většiny z marginální menšiny“, tedy oné známé parlamentní 101čky.. A bohužel, vůbec se to nedá podepřít tvrzením že „přece si je lidé zvolili“, protože předvolební sliby se obvykle neplní, a navíc povolební koalice nikdo předem nezná .

      Nemluvě samozřejmě o těch dalších složkách demokracie, jako je třeba justice a státní (úřední) správa, které už občané nemohou volit (ani odvolávat) vůbec.
      Jistě že máte pravdu že „je kvantum informací, různého obsahu i různé kvality“. Ovšem – nastává otázka, i kdyby občan všechny ty informace měl a dokázal je dokonce analyzovat, jak by je mohl – vůči tomuto politickému, justičnímu i úřednímu molochu státu efektivně použít. Když /kromě voleb – jednou za 4 roky/ má k dispozici jen právní (soudní) řešení, které může být ještě delší..
      S nadějí na změnu bych moc nepočítal – ty poslední případy nedopadly moc dobře. Na Ukrajině je z toho dosud neskončená občanská válka a ve Španělsku ty kverulanty dali napřed rozehnat policií a potom jejich politické vůdce obvinili z velezrady a zavřeli..

      • Laj napsal:

        V mém čtení historie demokracie rozumný volič neplnění slibů trestá- novou volbou nebo se sám pokusí o vstup do aktivní politiky .
        Je-li s vládou spokojen pak volí opakovaně stejně nebo nepovažuje za nutné se vyjádřit soudí , že situace je v pohodě , tzn nehlasuje rukou ,ale nohama.
        Osobně soudím ,že volební právo by mělo být povinné a bud ho odpracuji= zúčastním se voleb nebo zaplatím příspěvek ve výši příspěvku za volební hlas.

  6. jan rich napsal:

    Česko a EU nemá „hutnou“ demokracii.Že aby člověk jeden věděl,když se mu děje křivda,se na ně obrátil.Zkušenost má takovou,že křivda je obnažována řadu let a je vždy pofiderní.Proto ta touha po „okamžitém“ a „tvrdém“ řešení.Pak se divte.

  7. jan rich napsal:

    Demokracie není z cukru a tudíž se nemůže rozpustit.Příkladem je právě nástup fašismu v Německu v 30.letech.To,co se děje v USA v posledních 20 letech není antidemokratické,ale naopak.Kéž by se Evropa od nich poučila.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies