Český zákazník sice rád ochutnává piva, která potkal v zahraničí, základem ale dál zůstane ležák – ať už slabší, tedy to, co známe jako desítku, nebo silnější. Ty by se nově měly označovat premium. Nová kategorizace by zároveň měla umožnit správné označování piv, které se do současných škatulek prostě nevejdou, třeba piva pšeničná nebo stouty, říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. 

• Jak se mění chutě českého pivaře?

Pomalu – a to je dobře. Pije především český ležák. Začíná vyžadovat opravdu hořká piva a nenechává se opít slogany o vyvážené jemné chuti.

• Jak dlouhá a nákladná je cesta nového druhu na trh?

U velkého pivovaru je to minimálně půl roku a investice jsou jednotky až desítky milionů korun, především do obalů a marketingu. Samotná výroba piva až tak drahá není. U minipivovarů je to podstatně levnější a rychlejší.

• Jaké novinky se osvědčily, a co naopak český pivař odmítl?

Osvědčila se pšenice, i když až napodruhé. Svým způsobem se osvědčily i radlery, které vyletěly nahoru a zase spadly, ale své místo na trhu si drží. Naopak se neprosadily dovozy světových značek.

• Váš soukromý tip – co by měl český pivař ochutnat, co zde ještě není?

Český pivař by se především neměl bát ochutnávat jiné druhy piva a neměl by trpět předsudky ani u ležáku.

• Jak a proč by se měla měnit kategorizace piva, o které se nyní jedná na ministerstvu zemědělství ve spolupráci s oborovými svazy?

Je zastaralá, ovlivněná tehdejším pivním trhem  a nepostihuje nové trendy a piva, která k nám přicházejí ze zahraničí. Kategorizace by měla zohledňovat tři základní principy –  sílu piva, třeba v procentech EPM (hmotnostní procento extraktu původní mladiny – pozn. red.) nebo slovním popisem, jako je tomu teď, způsob výroby – spodní, svrchní, spontánní kvašení, nealkoholické pivo atd. – a použité suroviny, pivo pšeničné, žitné a podobně.

Čtěte také: Víte, co pijete? Naučte se nové pojmy, chystá se revoluce ve značení piva

• Jak je vůbec platná kategorizace stará?

Poslední novelizace pochází z roku 1997 a nevyhovuje v popisu stupňovitosti a charakterizace piv.

• Ono to přináší často neřešitelné situace, kdy se některá moderní piva prostě do kategorií nevejdou…

Pšeničné pivo o EPM 12 % se muselo jmenovat svrchně kvašený pšeničný ležák, i když ležák je označení pro spodně kvašená piva. stejně je tomu u ALE (svrchně kvašená piva, původně vyráběná bez použití chmele – pozn. red.). U nás ležák znamená jakékoliv pivo EPM 11 – 13 %. V Polsku lager znamená způsob výroby, což je správnější, takže se k nám vozily levné 8 % lagery z Polska, což mátlo spotřebitele. Nebo jiný příklad: každé tmavé pivo silnější než 18 % EPM se muselo označit jako porter, i když to byl stout.

• Jak to bude se značením stupňovitosti, které už nyní není povinné? Očekáváte, že se zachová, třeba z tradičních důvodů?

Zachová se z tradičních důvodů a i pro lepší orientaci spotřebitele. Pouze se vymění název kategorie 11 – 13 % EPM za například premium. Nebo se vymyslí jiná kategorizace, ale to je nepravděpodobné.

• Lze očekávat, že „základním“ pivem zůstane slabší lager – tedy pověstná desítka?

Lze očekávat, že zakladem zůstane výčepní pivo 7 – 10 % EPM a premium – tedy kategorie 11 – 13 % EPM.

• Jak to bude dál s označením České pivo?

Značka České pivo bude využívána stále více, především s ohledem na zahraničí. Zde mám na mysli jak export, tak turismus. Bude to stále silnější argument pro nákup piva. A především velcí výrobci ji budou používat častěji, aby zdůraznili kvalitu svého piva, použité domácí suroviny a postupy.