Aleš Rozehnal: Není co řešit. Ministr Pelikán žádná autorská práva ke „svému“ rozhovoru nemá
Expert na mediální právo, právník Aleš Rozehnal v textu pro HlídacíPes.org rozebírá pozoruhodnou argumentaci ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který se pokusil zamezit publikaci rozhovoru v týdeníku Respekt. Vyjádřil názor, že mu redakce upřela právo zaručené autorským zákonem rozhodnout o tom, zda rozhovor, jenž novinářům poskytl, bude či nebude uveřejněn.
Ministr Pelikán má pravdu v jedné věci – že rozhovor je autorským dílem. Jenže se nejedná o autorské dílo jeho, který vystupoval v roli dotazovaného, nýbrž o autorské dílo novináře, který s ním rozhovor vedl.
Ten má také, jakožto autor rozhovoru, plné právo rozhodnout, zda rozhovor bude zveřejněn či nikoli.
Dvě díla v jednom? Ne
Rozhovor, tedy soubor otázek a odpovědí, musí být považován za jedno dílo a nikoli za oddělená individuální sdělení dotazovaného a novináře a tudíž potenciálně dvě autorská díla.
- Co také řekl ministr Pelikán v rozhovoru pro Respekt k žádosti o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání:
„… každý, kdo alespoň zdálky viděl, jak se vyšetřují takovéhle věci, tak mu musí být zcela zřejmé, že jediným možným důvodem pro žádost o vydání, podanou několik týdnů před volbami, může být ovlivnění těchto voleb. V tom má Andrej Babiš nepochybně pravdu.“
„Někdo, kdo založí nějaký politický subjekt, má výraznou šanci se stát premiérem této země. To nejsou volby, které jsou tady každý týden. Tak to neříkejte. To je prostě podobné, jako kdybyste říkal, že když FBI v Americe před prezidentskými volbami oznámila, že znovu prošetřuje e-maily Hillary Clinton, tak to je normální, protože když na něco přijde, tak to má prošetřit. A to byste nikdy neřekl.“
- Respekt na konci rozhovoru uvěřejnil Pelikánův dodatek:
„S rozhovorem pro časopis Respekt jsem souhlasil s tím, že půjde o obecný rozhovor, přičemž jsem upozorňoval, že toto téma komentovat nechci. Bohužel rozhovor se potom vyvinul zcela jinak – tak, že v něm vyslovuji svoje osobní názory, za nimiž si sice stojím, jsem ale zároveň přesvědčen, že bych je ve své současné roli veřejně prohlašovat neměl. Protože mi redakce Respektu následně upřela právo zaručené § 11 autorského zákona (tedy právo rozhodnout o tom, zda rozhovor bude, či nebude uveřejněn), nezbývá mi než doplnit k rozhovoru tuto doušku a omluvit se váženým čtenářům, že jej musí číst.“
Rozhovor je jediným nedělitelným celkem, na kterém spolupracuje jak novinář, tak ten, kdo odpovídá.
Autorská práva k rozhovoru však nemají všechny osoby, které se na jeho vzniku podílejí. I u jiných autorských děl je zcela běžné, že se na jejich vzniku podílejí různé osoby, ale ne každá z nich může být považována za autora ve smyslu autorského práva.
Hlavní roli při vedení rozhovoru hraje novinář, který se v důsledku toho stává autorem tohoto žurnalistického útvaru. Rozhovor je tedy nutno považovat za originální autorské dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti osoby, která ho vede.
Novinář, který je tvůrcem rozhovoru, je jeho tvůrčím duchem. Má nad ním plnou kontrolu, protože dohlíží nad tím, jak je rozhovor veden, rozhoduje jaké otázky položí, určuje způsob jakým je položí, určuje tón jakým je klade a vytváří konečný produkt, který je šířen tiskem.
Skutečnost, že novinář formuje a kontroluje průběh rozhovoru, z něj dělá tvůrčího ducha výsledného produktu.
Dotazovaný si může zvolit, jak bude odpovídat, ale je to právě novinář, který vede a formuje rozhovor a je na něm, jaká bude konečná podoba publikovaného rozhovoru.
Myšlenky mimo zákon
Práce novináře tak trochu připomíná roli režiséra při tvorbě audiovizuálního díla. Na jeho tvorbě se rovněž podílí více lidí.
Umělci v něm vystupující do něho vnášejí své osobní umělecké vklady, nicméně autorem audiovizuálního díla je pouze jeho režisér.
Osoba, která dotazy zodpovídá, většinou nemá předchozí znalost otázek, a proto nejsou její odpovědi předem připravené. Spíše než o výsledek tvůrčí duševní činnosti u něj jde o vyjádření jeho myšlenek, což je však výslovně z působnosti autorského zákona vyňato.
Pokud je rozhovor zaznamenán na zvukové nebo zvukově obrazové nahrávací zařízení, řeší tuto problematiku autorský zákon tak, že výlučné právo zvukový nebo zvukově obrazový záznam užít má výrobce tohoto záznamu.
Výrobce záznamu tedy má výlučné právo rozhodnout, zda zaznamenaný rozhovor bude zveřejněn či nikoli.
V případě rozhovoru s ministrem Pelikánem je takovým výrobcem vydavatelství, které příslušného novináře, jakožto svého zaměstnance, vyslalo rozhovor vést.
Nabízí se i nedávné rozhodnutí soudu, jež je plně v souladu s citovaným ustanovením: soud rozhodl, že výlučné právo k rozhovoru s umírajícím Janem Palachem mají ty osoby, které ho pořídily.
Odmítat zveřejnění rozhovoru s poukazem na autorský zákon je tedy zcela nepřípadné a má asi tak stejnou logiku, jako kdyby chtěl herec zakázat vysílání filmu, ve kterém hraje – poukazem na to, že není spokojen se svým výkonem.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Ne že bych se chtěl zastávat Pelikána, to rozhodně nikoliv, ale Rozehnalův výklad mi přijde HODNĚ přitažený za vlasy. Tvrdit, že jediným autorem rozhovoru je novinář pouze proto, že právě on klade otázky. Podstatou rozhovoru je dozvědět se něco nového a to nové nám sdělují právě odpovědi. Ty jsou na rozhovoru obsahově/informačně hodnotnější, než dotazy. Stejně účelové je tvrzení, že novinář podobou otázek rozhovor „vede“. Copak Rozehnal nikdy neviděl odpovídat politiky? Vždyť ti jsou schopni svými odpovědmi odvést rozhovor úplně jinam. Tedy „tvoří“ minimálně stejně jako žurnalisté. I zde je to přinejmenším 1:1. Nevím, jak je to s právním posouzením Pelikánova konstruktu doopravdy, ale tenhle Rozehnalův článek moc seriózně neargumentuje.
Fascinují mě začátky mnohých příspěvků:
„Ne že bych se chtěl zastávat Pelikána (Babiše, Sobotky, Kalouska a v podstatě kohokoliv), to rozhodně nikoliv, ale ……“!
Tak se ho (jich) tedy nezastávejte!
Zkuste číst pro příště celý článek, než se k němu budete vyjadřovat – autor článku správně poukazuje: „… jde o vyjádření jeho myšlenek, což je však výslovně z působnosti autorského zákona vyňato“. U Pelikána jde, podle jeho vlastního vyjádření o jeho (Pelikánovy) názory, potažmo myšlenky, z žádného možného pohledu o tvůrčí činnost (cituji: „v něm vyslovuji svoje osobní názory, za nimiž si sice stojím, jsem ale zároveň přesvědčen, že bych je ve své současné roli veřejně prohlašovat neměl“). Stání si za svými názory je sice hodné úcty, ale není chráněno autorským a výslovně ani jiným, zákonem
Ono je to právě trochu složitější, v tom autorském zákonu totiž nestojí „.. vyjádření myšlenek“, tam je napsáno čistě „dílem …není ..myšlenka“ (v čísle jednotném a nic víc). Ergo z toho by šlo dovodit, že samotná myšlenka (teď mě něco napadlo) samozřejmě dílem není.
Ale naopak, když se nad tím zamyslíte, tak každé autorské dílo je tvůrčím vyjádřením myšlenek, a ničím jiným…
Sorry ale vy zákony nevykládáte. Výklad zákonů je práce pro soudce a v tomto případě je rozsudek v obdobném případě znám. Argumentujte si čím chcete, ale jste mimo jako pan ministr Pelikán.
Se obávám že se zde míchají dvě věci. Z vyjádření pana ministra Pelikána, viz zde
http://forum24.cz/pelikan-tlacil-na-tydenik-respekt-aby-nevydal-rozhovor-kde-mluvi-o-babisovi/
je patrno, že pan ministr Pelikán sice předem požadoval aby rozhovor s ním nebyl publikován – ovšem pouze požadoval a důvody k tomu byly zcela jiné. (viz uvedený odkaz). Ostatně, tohle je v novinářské branži poměrně běžné, že jim někdo poskytne v rozhovoru nějaké hodnotné informace, ale nepřeje si být v těch novinách citován s plným jménem. A jestli to novináři nectí, jejich chyba, příště už jim nikdo žádné hodnotné informace neposkytne.
A teprve druhá věc, ex post, po vyjíti toho článku se pan Pelikán, kromě jiných důvodů odkazuje na příslušný paragraf autorského zákona. Samozřejmě zcela právně nepatřičně, s tím lze s panem Rozehnalem souhlasit, ostatně lze to i z autorského zákona odvodit jednodušeji, v par.3 se z této ochrany vylučují „… další taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,“…
Takže, jak už to píši opakovaně, demokracie u nás bude taková jaká se tu vybuduje. Pokud budou lidé (politici úředníci novináři i občané) schopni spolu jednat v pluralitní diskuzi ve které si budou férově uznávat své argumenty a požadavky, bude ta demokracie vypadat nějak. Pokud si vybudujeme demodemokracii založenou na podrazech, neplnění slibů, podvodech, a ignoranci názorů a požadavků druhých, bude ta demokracie vypadat naprosto jinak. Nebo už tak vypadá. A snaha řešit to až následovně přes právníky u naších pomalu a formálně rohodujících soudů ten stav spíše zhoršuje než řeší..
Každý politik by si měl uvědomit že existují novináři a „novináři“. Před těmi druhými raději mluvit pouze o počasí, o tom by mohl vyprávět Topolánek!
Tomáš + Petr. Pánové, díky Vám jsem si utvrdil: čím více se s hov..m maluje, tím více smrdí. Já původní rozhovor Pelikána v klidu přešel s vědomím – koho chleba jíž, toho píseń zpívej. On NEMŮŽE jít proti s. Babišovi. Až Vaše diskuse mne dovedla k zamyšlení, jak naše společnost je prohnilá. Bez paragrafů a advokátů nejsme schopni v klidu žít. P.S. Pokud možno, přeji Hezký den.
Jen nedovedu pochopit proč p.Babiš neshodil Sobotkovu vládu, když se začalo s „čapím hnízdem“ ,nyní je to naplánováno jako vítězný útok,který vždy ovlivní volby a poškodí hnutí ANO.Navíc ještě budou vláčeni po soudech rodinní příslušníci p.Babiše. A to je velmi blízko procesům v padesátých letech.
No, správná odpověď asi je že o shození Sobotkovy vlády nikdo nestál a nestojí a rádi si to společně dovládnou do voleb. Tedy – kromě samotného Sobotky který dost zmotal Babišovo odvolání
Každopádně teď už zuří předvolební boj ve stylu catch as you can catch. Ale Babiš se může zatím spolehnout na to že při každé akci proti němu na každé procento které ztratí, ztratí ČSSD aspoň dvě..
Toto je obvyklá reakce člena zfanatizované sekty estébáka Bureše !!!
To o těch padesátých létech víte z doslechu, nebo jste to četl v životopisu Babišova otce? Ten se jich prý občas účestnil, ovšem na té správné straně, na straně dělnické třídy, jako každý správný komunista.
Pochybovat o tom, že ministr Pelikán vedl „svůj“ rozhovor s novinářem Respektu bez politických not, podle kterých teď „zpívají“ všichni členové ANO 2011 je pošetilé. Možná byl pan Pelikán rozrušen onou nespravedlností, která se páchá na jeho politickém šéfovi a šel z tohoto podnětu do pasti novinářské, ale faktem je, že moc mluvil a teď se bude snažit mlžit. Pro mne je pan Pelikán nekompetentní a „nespravedlivou“ osobou na místě strážce spravedlnosti již dávno, neboť míchá do svého rozhodování v úřadu politiku příliš a neměl by vůbec, i když není soudce! Myslím, že i přes jeho pokyvující, chápající hlavičku by měl jít dělat něco jiného.
Autorem je ten, kdo rozhovor poskytl.
Lze tak citovat názor Dilie k dotazu „Přispívám externě do různých časopisů. Nikdy však se mnou není podepsána žádná smlouva. Redakce si jen příspěvek vezme (například rozhovor, fejeton nebo reportáž) a otiskne ho. Následně je mi na účet vyplacen honorář. Když jsem se zajímala o smlouvu, skoro se mi smáli, že se to prý nedělá nikde. Jsem z toho rozpačitá, protože takhle vlastně vůbec nevím, za jakých podmínek jsem k dílu poskytla licenci, tedy jestli mohu dílo třeba později nabídnout dalšímu časopisu a prodat ho znovu, nebo jaké podmínky se na zacházení s tímto dílem vztahují. Jak je na tuto situaci nahlíženo z hlediska autorského práva? Co to pro mě, jako autora, vlastně znamená, když nemám žádnou smlouvu a jakým způsobem mohu dál s jednou již zveřejněným a zaplaceným textem nakládat? Můžete poradit, prosím? (Inka N.)“
ODPOVĚĎ:
Autorský zákon situaci, kdy mezi autorem a uživatelem díla neexistuje písemná licenční smlouva (resp. kdy licenční smlouva určité věci neřeší) upravuje.
Pokud autor vytváří dílo (např. článek) na objednávku, platí ze zákona (§ 61 autorského zákona), že autor poskytuje objednateli licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, tj. k tomu účelu, pro který dílo na objednávku vytvářel (nedohodnou-li se jinak).
Totéž bude platit také v případě, kdy dílo nevzniklo na objednávku, ale mezi autorem a uživatelem díla existuje pouze určitá ústní dohoda o poskytnutí svolení k užití díla (tj. ústní licenční smlouva), nikdy však nedošlo ke konkrétní dohodě o rozsahu takové licence. Při stanovení rozsahu licence tak bude nutné vycházet z účelu této ústní smlouvy.
Pokud tedy k objednávce díla nebo k ústní dohodě o užití díla došlo např. v souvislosti s určitým časopisem a účelem smlouvy je tedy vytváření článků pro tento časopis a publikování v tomto časopise, rozsah licence bude vzhledem k tomuto účelu omezen pouze na publikování článku v tomto konkrétním časopise, a to pouze v příslušném vydání, pro které je určen (tj. bude se jednat o rozmnožování a rozšiřování díla v tištěné podobě). Pokud je však obvyklé, že se takový časopis publikuje také elektronicky, bude se licence vztahovat také na takový způsob užití. Územní rozsah licence bude omezen na území, kde je takový časopis prodáván (pro případ elektronického šíření časopisu územní rozsah nebude omezen) a časový rozsah licence bude omezen na dobu prodeje (resp. elektronického šíření) konkrétního vydání časopisu.
V případě, že by ani z účelu smlouvy některou skutečnost nebylo možné dovodit, postupuje se podle ustanovení § 50 odst. 3 autorského zákona. Toto ustanovení stanoví, že v případě, kdy smlouva nestanoví nebo z jejího účelu nevyplývá něco jiného, je územní rozsah licence omezen pouze na území České republiky, časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu užití, maximálně však na dobu jednoho roku od poskytnutí licence (případně, má-li být dílo teprve odevzdáno uživateli, jeden rok od takového odevzdání), množstevní rozsah licence je omezen na množství, které je obvyklé u daného druhu díla a způsobu užití.
(…) zkráceno)
Odpověď připravila:
Mgr. Klára Parkanová
právní oddělení DILIA
Až na to, že z toho obsáhlého vyjádření vůbec nikde neplyne to, co tvrdíte v první větě. Odpověď Dilia se týká vztahu autor – vydavatel, nikoli autor – respondent.
Je nepochybné, že autorem těch hloupostí kolem kterých se točí tento článek je ministr Pelikán a jelikož se k nim statečně hlásí, tak není co řešit. Respekt uveřejnil názory pana Pelikána povinně, neboť to je dle mého ve veřejném zájmu! Takovéto názory ústavního činitele ohrožují bez důkazů pro jeho tvrzení ústavní pořádek a mohou mít zásadní vliv ve společnosti právě v pohledu v případě nadcházejících voleb. Nevím, zda toto není právě rafinovaný a vykalkulovaný záměr celé akce pana Pelikána a jeho řídícího činitele.
Ještě taková drobná poznámka, Vypadá to že se Respektu podařil poměrně zdařilý reklamní kousek. Nebo to byla spíš žurnalistická nešikovnost?
Ono jde totiž o to, že se všude (i na jiných serverech) bombasticky informuje že pan ministr Pelikán požadoval nezveřejnění toho rozhovoru Jenže když se ten rozhovor pokusíte dohledat a přečíst si co konkrétně řekl, zjistíte že ho má Respekt zamčený v placené sekci.
Kladu si otázku jaký to asi může mít efekt. Kolik lidí asi zaplatí aby si ho mohlo přečíst. a kolik se spokojí se sekundární informací (krátce před volbama) že pan ministr chce něco popírat, ale vlastně vůbec nevíme co řekl. Což je skutečně zajímavý způsob nezávislé žurnalistiky, zcela poplatný této šílené době..
S Rozehnalem souhlasím. Otázka zni „co vedlo Pelikána k tomu vést debatu s redaktorem časopisu Respekt“ ( ? ) – a oběma panum bychom měli PODEKOVAT. Klíčový osoba, Pelikán, nám -narodu – předal prostrednictvim Respektu znacne zavaznou a cennou informací, kterou by neměl nikdo z řídícího systému jinak zájem vůbec vypustit ve vlastním zájmu z pusy !!!!! Pelikán si je toho velice dobře vědom a uvědomuje si současně jak nebezpečný pro všechny je Babiš jako jeho kámoš. Pohotove zaregoval na systemove skolstvi.. ktere vyuzilo sytuace babise a (ANO) Pilneho. Rezignovat Pelikán nebude. Nikdo na něj v tomhle už netlačí. Pelikán ví na vladniky, na justici a zastupitele a se zastupitelstvím s práhlou policii dost prasaren. Pokud se o rezignaci Pelikána někdo zminil tak se stáhl.
Pokud činil z vlastni vůle Pelikán takovito rozhovor s redaktorem jedno jakého časopisu musel předpokládat ze zrejme podstaty povolání redaktora ze takova věc bude zveřejněna !! Zveřejňovat informace je povoláním redaktora. Zvláště jsou li informace přímo ze zdroje. Stále je to otázka “ proc Pelikán sděloval takové informace z vlastni vůle redaktorovi „. Vazby na Babise jsou tak silne ? Nebo se Pelikán cítil někde v něčem či nekym ohrožen? A nebo že by ta „vule“ Pelikána dorazit do redakce Respektu byla nějaka strategie Pelikána, Babise a redakce respektu kdy skutecny výsledek takové strategie je teprve v očekávání? – přitazeny za vlasy ? Všechno je možné. Tady se porad nestačíme divit co všechno je v tomhle prohnilem zkorumpovanem diktatorskem systemu statu možné. V šuplíku má Babiš ještě 200 zákonů. Budeme všichni sešněrování diktaturou svěrací kazajka hadr. V pristim životě chci byt orel !:)) tihle opěřenci jsou jedini kdo ví co je svoboda.