Zvolení Petra Pavla není žádný generální pardon pro komunisty, říká Pavel Kosatík
Rozhovor s historikem a publicistou Pavlem Kosatíkem je přepisem části diskuse magazínu Přítomnost v pražském Eccentric Clubu – mimo jiné při příležitosti vydání jeho nové knihy Česká inteligence 20. století. Rozhovor vedl šéfredaktor Přítomnosti Petr Fischer.
„Kniha obsahuje na padesát profilů českých intelektuálů (básníků, vědců, filozofů, psychologů). Jsou to neuvěřitelně čtivé, strhující, skvěle zpracované příběhy,“ řekl úvodem Petr Fischer, který je autor předmluvy k nové Kosatíkově knize.
Knihy Pavla Kosatíka, to není jen literatura faktu, jsou to takové malé romány o jednotlivých lidech. Chyběly ti, Pavle, v naší společnosti nějaké další příběhy? Co tě vedlo k tomu, že nová kniha vznikla?
Myslím, že naše současné elity stále nedělají, co by mohly dělat. Náš veřejný prostor je prázdný. Oproti Německu nebo Americe se naše společnost liší například v tom, že naši vzdělanci mají menší vůli vymýšlet společné věci. U nás se hodně rychle vytvoří parta nadšenců a pak tyhle party drží při sobě – ale velice často se vymezují proti jiným partám.
Z české společnosti mám střídavé pocity. Snažím se, aby převládaly ty kladné. Proto jsem se snažil vydobýt z textů, které jsem četl, lidi, kteří byli ve společnosti realisticky postavení a snažili jí – ať už vědomě, nebo nevědomě – pomáhat a něco jí vracet. Nebyli to idealističtí blázínkové, ale ti, kteří společnosti právě něco vraceli. Takže ta moje nová kniha by měla takzvaně spravit náladu. Jsou v ní lidé, na které je pěkný pohled.
Text, jehož autorem je šéfredaktor Přítomnosti Petr Fischer je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.
Když jsi psal knihu Fenomén Kohout, do jaké míry ses potýkal s licencí autora a s tím, že dodáváš do příběhu něco, co z něj dělá literaturu?
Základní věc je rozlišovat mezi zprávou a komentářem. Proto je dobré v knize reflektovat, co zrovna dělám: jestli popisuji něco, co je objektivně platné, nebo jestli něco interpretuji, anebo jestli kladu otázky. Mě moc nezajímají odpovědi. Mě zajímá to nejisté. Proto rád jezdím na besedy a baví mě, když vidím, že lidé ty otázky zvedli a odpovědi na ně si nějak posunuli.
Napsal jsem například knihu o Věře Čáslavské. I měl jsem s ní jet do Tokia tu knihu představit, ale ona umřela. A pořadatelé mi řekli, ať tam jedu stejně. Takže jsem byl situaci, kdy jsem zastupoval Věru Čáslavskou. Přišla tam tehdy spousta lidí… A došla řeč na to, že Věra Čáslavská a Emil Zátopek byli dobří kamarádi. Řekl jsem, že je jako olympioniky spojoval nejenom určitý druh sportovní tvrdosti, ale taky smysl pro humor. No a okamžitě vstal pán a ptal se, jak to mohli být kamarádi, když Věra byla člověk se smyslem pro hodnoty a Zátopek se přece v roce 1970 zachoval špatně v době procesu s Vilémem Novým o tzv. „studeném ohni“? Kolik Čechů dnes tohle téma zná? Ale tehdy tam tohle téma velmi rezonovalo a publikum se rozdělilo na dva tábory, kdy jeden bránil Čáslavskou a druhý říkal, že i Zátopek má právo na život.
Tvoje kniha už zahrnuje i současníky. Je to jiné psaní než psát o někom, koho známe jenom z citátů? Ačkoliv Pavel Kohout je stále současník, jak dobře jste se poznali?
Má to samozřejmě své výhody, když můžete s tím člověkem mluvit z očí do očí. Moje knihy nevznikají tak, že bych někomu zavolal a řekl mu, že teď se s ním budu scházet, protože pak z toho vznikne kniha. Je to spíš tak, že předtím, než začnu s někým na knize dělat, se spolu několik let kamarádíme.
S Pavlem Kohoutem jsem to tehdy úplně neodhadl, asi že jsem byl začínající autor, zatímco on už byl velký autor. Měl jsem velký odstup, a i když jsme si tykali a vůbec měl ten náš vztah mnoho kamarádských prvků, tak i přesto bylo jasné, že rovnosti se to hned tak podobat nebude. Pavel tehdy stanovil pravidla, která jsem přijal. A jedno z nich znělo, že si knihu přečte, až bude hotova. A já jsem uvěřil tomu, že když to takhle vymyslel, tak že to i zvládne. Ale mělo mě napadnout, že ani já bych to asi nevydržel. A že možná ani není v lidských silách, aby to někdo vydržel…
Za tři roky jsme měli na dvě stovky sezení. On je člověk pera a já taky, takže texty mezi námi jen lítaly. No a já jsem to napsal asi hodně tvrdě, takže v první fázi to on nepřijal. Dneska jsme kamarádi a můžu o tom mluvit, už jsme si dávno všechno vysvětlili – ale jeho první reakce tehdy byla „a teď napíšu knížku o Kohoutovi já!“
Pavel Kosatík: Česká inteligence 20. století. Padesát profilů předních českých intelektuálů a intelektuálek minulého století.
Vyšlo v nakladatelství N media v roce 2023.
Co zjistí skrze tvou knihu o Pavlu Kohoutovi příští generace? Co bys chtěl, aby si jednou čtenáři o něm přečetli?
To je právě to, co se během té práce totálně změnilo! Já jsem si myslel, že když to bude o člověku, který byl tak hluboko v komunismu, že z toho vyplyne zajímavá knížka o komunismu. Jenomže pak jsem zjistil, že on byl tak specifický komunista, že to o komunismu nevypovídá téměř nic! On byl komunista opravdu velmi zvláštní.
Čím?
No například tím, že tak, jak šíleně se do komunismu v tom poválečném – jak on sám tomu říká – pomatení navezl, tak stejně tvrdě se z něj zase vyvezl ven: s Havlem napsali Chartu 77. On to slovo vymyslel. A vymyslel i spoustu jiných věcí. Já teď shodou okolností bydlím kousek od baráku, kde bydlel on v té době, kterou popisuje ve svém memoarománu Kde je zakopán pes. Vždycky si vzpomenu, jak byl uzamčený v autě, dobývali se na něj fízlové, protože ho chtěli odtáhnout do Bartolomějské k výslechu, a on z toho auta křičel: „Spisovatele Kohouta zatýkají!“, ale nemohl být slyšet! A přes náměstí k němu běžel tehdy jeho kamarád Karel Kosík, aby mu pomohl.
Myslím, že Pavel Kohout to všechno zvládl s glancem; až na to mladistvé zhloupnutí. Zkrátka dostal se z toho ven – a to je na tom pro mě dneska to nejpodstatnější. Protože i s ohledem na dnešního prezidenta nebo na debaty, které se o komunismu dnes vedou, že snad prý bylo s prezidentem Pavlem údajně odpuštěno všem bývalým komunistům, tak si myslím, že to vůbec není pravda! Na soudci Fremrovi bylo vidět, že co bylo odpuštěno, alespoň u mě, Pavlovi, tak jsem ale já neodpustil Fremrovi. Takže žádný generální pardon pro komunisty s novým prezidentem nevyplynul, každý se musí posuzovat individuálně. I to mně vyplynulo z příběhu Pavla Kohouta.
Pojďme třeba k Věře Čáslavské. Je to žena, kterou si díky tvé knize budou lidé i za 40 let stále připomínat jako hrdinku?
Hrdinkou snad zůstane. I když je zvláštní, že dneska se na základě dokumentu, který o ní byl natočen, nejvíc traduje to, jak na olympiádě v Mexiku, když šly vlajky nahoru, odvrátila tvář, když vyjela ruská vlajka. Je to pravda, to se tak stalo. Ale není pravda, že tehdy v osmašedesátém roce to pro národ něco znamenalo! Národ to neviděl, protože kvůli časovému posunu se v noci nevysílalo! Takže lidé se to dověděli možná až po roce 1989. Což je jedno, na podstatě věci to nic nemění.
Pro mě je i ona velmi ambivalentní, tvrdý člověk. Bylo to vidět i na jejím soukromí, i na tom, jak se strašně tvrdě vyrovnávala s tou tragédií v rodině. Já jsem ji nikdy ani na vteřinu nepovažoval za „matku otcovraha“, jak ji nazýval bulvár. Bylo to v té rodině komplikované, ale rozhodně to nebylo v této rovině. Ona si to celé velmi vyčítala.
Tohle byl zrovna případ knížky, která vznikala tak, že o ní dlouho ani nebyla řeč. Já jsem znal pár bývalých olympioniků, kteří se o Věru starali i v dobách, kdy ona skoro deset let nevyšla ven. Já jsem za ní chodil do takového baru na Kulaťáku, kde bylo šero a ona tam sedávala v tmavých brýlích úplně vzadu v koutě. Dlouho jsme si povídali… Velmi dlouho… A pak ji jednou přivedli do televize na nějaké předávání cen a všichni z toho byli v šoku. A ona se takhle pomalinku začala vracet do života. I tím psaním jsme se tomu snažili pomoct. Což ale nevím, to si jenom myslím, že to tak bylo.
Zdálo se mi, že nikdy nebyla zahořklá. Nikdy to nechtěla nikomu takzvaně spočítat…
Oni ti sportovci, aby vyhráli, musí být velmi tvrdí. Jediné, co v ní zůstalo, byla neláska k Odložilovi, která byla ale vzájemná. V tomhle jsem si přál, aby byla velkorysejší, ale donutila mě tehdy k jedné věci: ve fotopříloze knihy musela být složenka, jak málo peněz jí Odložil posílá na děti.
To se týká osobní roviny. Ale ve vztahu ke společnosti nebo k režimu to tam asi nebylo?
Tak v tom ona byla velká srdcařka. Když třeba dělala s Havlem na Hradě a dostala na starost dopisování s národem, no tak asi odhadnete, kolik těch dopisů na jaře 1990 tak mohlo být? Tisíc denně? No a ona si nosila kufry s těmi dopisy domů, tahala je tam a zpátky. S dětmi je četli, rozlepovala je s kamarádkami v Černošicích, takhle to řešila. A nemyslím si, že ji to shazuje. Prostě takový byl její přístup k věcem a nad něčím v životě neměla nadhled. Ale to bych jí nevyčítal.
Zároveň byla mile roztržitá na ty své zlaté medaile, které vozila dětem na besedy. Každou chvilku je zapomněla někde ve vlaku! Ale vždycky jí je pak někdo vrátil. Kůlna u ní na zahradě byla plná pohárů, teď už o tom můžu mluvit. Ta kůlna neměla ani dveře, jenom takové lítačky, které nešly ani pořádně zavřít, a tam byly její sportovní trofeje z celého světa. No a mezi tím slepice. Tak to se mně zase na ní líbilo.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
29 komentářů
Kosatíku, Kosatíku, jako historik zamlčuješ podstatné věci.
Zátopek byl přesvědčený kovaný komunista a spolupracovník STB. Udával a oznamoval vše, co mohl ale bylo to z přesvědčení, ne pro výhody.
V tom jsou velmi podobni s P.Pavlem, přesvědčeným komunistou a cvičeným rozvědčíkem z přesvědčení.
V. Čáslavská byla jiná. Nespolupracovala a vzdorovala nátlaku a postavila se proti nespravedlnosti.
Petr Pavel na Hradě, tím rehabilitoval komunisty a ukázal, že to jsou fajn kluci, hezcí, sebevědomí a mají správný politický názor, a když se to hodí převléknout kabát úplně stačí.
Radko, už nějaký čas mám velmi, ale opravdu velmi silný dojem, že jelikož se na stránkách Hlídacího psa Pergill/Šimůnek kompletně zdiskreditoval a nick petrph nebere nikdo vážně, rozhodli se kremelští soudruzi nasadit do diskuzí na HP radku a Milana. Troufám si tvrdit, že vy dva dopadnete podobně jako ti dva jmenovaní.
Skeptiku, musíte prostě akceptovat realitu, že vaše názory jsou minoritní. V situaci, kdy má vláda podporu jen asi 16 % obyvatel a premiér boduje v soutěži o nejméně oblíbeného premiéra na světě, jsou papoušci vládní propagandy v menšině.
Nepsal jsem ani o vládě, ani o premiéru Fialovi. Psal jsem přesně a konkrétně o vás Pergille/Šimůnku. A vaše diskreditace, která je na neoblíbenosti či oblíbenosti vlády zcela nezávislá, je mnohem hlubší, než neoblíbenost či oblíbenost vlády.
Zastávám názory, které zastává významná část naší společnosti.
Vzpomínám si, že podobný názor jste zastával i před dvěma a půl lety. Bylo to před volbami v roce 2021. Pořádně jste se tehdy sekl. I tehdy se ukázalo, že lidé s vašimi názory jsou pouze ukřičenější.
Vážený skeptiku, ve volbách v roce 2021 propadlo skoro 1,5 milionu hlasů, vesměs pro strany v opozici současné vládě. Takže tato vláda vládne s minoritní podporou voličů a ještě navíc stále hlasy (alespoň podle průzkumů veřejného mínění) ztrácí.
To ovšem nemění nic na tom, jakým mizerným prorokem jste. A nejen ve volebních odhadech.
Ani nevím 🙂 proč po řečňování soudruha presidenta o 17. listopadu spousta diskutujících na různých fórech i sociálních sítích přiznávala, že se jim vybavil verš K. Kryla a někteří ho i explicitně citovali:
„Na rohu ulice vrah o morálce káže …“
Tím nechci tvrdit, že by nesměl vystoupit, ale součástí jeho projevu měla být omluva za to, že byl členem mocenského aparátu, který předlistopadový režim držel u moci.
Tak Pergille/Šimůnku jděte prezidentovi příkladem a omluvte se vy za své členství v KSČ a studium VUMLu. Až něco takového učiníte vy, můžete pak něco takového teprve požadovat od prezidenta. Prezident se svým členstvím v KSČ na rozdíl od vás alespoň nikdy nechlubil. Vy v minulosti ano.
Cpu se já na presidentský post?
A to má být Pergille/Šimůnku důvodem pro to, abyste jiným vyčítal jejich členství v KSČ navzdory svému vlastnímu členství v té samé straně a navíc i navzdory svému studiu VUMLu? V minulosti jste spílal do „soudruhů“ lidem, kteří nejen že nebyli prezidenty, ale nikdy s KSČ ani neměli nic společného. Zameťte si tedy před svým vlastním prahem! A zameťte si před tím svým prahem pořádně pane pokrytče! A omluvte se za své členství v KSČ alespoň svým bývalým studentům, kterým jste podle svých slov měl údajně přednášet. Jistě by to uvítali.
Soudruh agent Pávek byl agentem vojenské části STB a podle svědectví spolužáků přesvědčený zastánce okupace v srpnu 1968.
Neodpovídáte stále na moje otázky mnou položené 19. 12. 2023 (13:39). Odpovědím se vyhýbáte jako čert svěcené vodě. To vaše tvrzení o tom, že Petr Pavel byl přesvědčeným zastáncem okupace v roce 1968 jste už v minulosti hlásal. Když jsem chtěl od vás konkrétní důkaz, který by potvrzoval, že tomu tak skutečně bylo, tak jste zmlkl. Žádný důkaz nemáte, jen opakujete stále stejné lži a výmysly. A i kdyby to pravda byla, jako že jste pro tento svůj blábol nepodal ani jediný důkaz, neomlouvalo by to ani v nejmenším vaše vlastní členství v KSČ a vaše studium VUMLu.
Na tom že pan Kosatik píše populární histocke knížky o pozitivních osobnostech nedávné historie není nic špatného A jestli se nějak zápletli s komunisty, je na něm aby to v té knize pozitivně vysvětlil(jinak by je do té knihy asi nezařadil.)
Ovšem těžko lze toto aplikovat na celkový přístup současného režimu k bývalým komunistům. Ten je sice obecně propagandisticky negativní, ale v případě uzitecnych loajajnich osob velice pragmaticky.
Už kdyz se podíváme na zmíněného soudce Fremra, tak přece pravda je ze tomu tenhle režim odpustil už dávno od začátku a za tohoto režimu prošel bez problémů dlouhou kariérou soudce až k Nejvyššímu soudu.Ale že dokonce kýho výra, si právě jeho pan nový prezident(bývalý komunista) vybral jako kandidáta na soudce US, že mu toto potvrdil jeho expertní tým poradců, ale že tento návrh potvrdily i pravnicke elity kterých se ptaly. Na to co provedl za komunistu se najednou zapomnělo a nechybělo mnoho aby byl schválen soudcem US hlasy těch, ‚spravnych senátorů. Jenomže a asi se dá dohledat, které naprosto nezávislé médium si jako první ty informace o působení pana Fremra za komunismu sama dohledala a na poslední chvíli publikovalo.
Což je skutečně poučení pro ta nezávislá média – právě ta si nemohou dovolit rozdělovat politiky na ty hodné a špatné, ale musí si každý jejich projev či návrh (i tech hodných) sama nezávislé prověřovat i svá zjištění publikovat , publikovat.. padní komu padni a co nejdřív..
Zvolení Pavla je signál, že Ti největší fanatici KSČ mohou zastávat největší posty v ČR. Komunisté radujte se, máte svého člověka na Hradě. A ženštinu, kovanou politrukyni rovněž. Ať žije KSČ!!! Sláva! pracující lid je zvolil ve svobodných volbách. Hanba kapitalismu, socialismus v ČR opět zvítězil!
Ono jest to ještě smutnější, když si uvědomíme že předtím byl skoro zvolen prezidentem rakouský kníže, a po něm náhle vytažený z klobouku jakýsi téměř neznámý vědecký pracovník (Drahoš) oba pochopitelně pro účely volby s naprosto vyčištěným CV.
Takže, v téhle společnosti volba starého oficíra Pavla není tak výjimečná, ať bojoval v kterékoliv armádě a byl kdysi v jakékoliv straně.
Ono to néco o politické situaci v tomto státu vypovídá, ale komunisti za to fakt už nemůžou,,Tenhle bordel přišel až potom.
Pravice již neví jak okecat,volbu prezidenta,coby rozvědčíka a manželku coby politručku KSČ.To se nedá okecat,když lidé viděli jak se urážel tým prezidenta Zemana!!!!!!!Ahoj
Proč si fremr vše za těch 34 let neodpracoval, jako pavel?
Jane, ty budeš asi hloupý Honza. Soupeřem Prezidenta Petra Pavla byl nějaký Babiš, který pocházel ze Slovenska. Jeho rodiče byli kovaní komunisté, kteří byli členy ÚV Komunistické strany Slovenska. Matka byla hlavní metodičkou ÚV KSS a otec pobýval i s malým Andrejem ve Švýcarsku, kde měl diplomatické krytí. Tam také Andrej vystudoval lyceum. Pak se vrátil do Bratislavy , kde vystudoval vysokou školu. Pak nastoupil do podniku zahraničního obchodu Chemapol, vstoupil do Komunistické strany Slovenska a následně podepsal spolupráci s tehdejší STB. Hned vzápětí vycestoval do Libye a celou dobu byl vedený jako agent STB Bureš. Pokud porovnám oba – Babiše a Pavla, tak vím jedno- Babiš byl vždycky křivák a do dneška se chová jako ten největší křivák, který řekne pravdu jenom když se zmýlí, kdežto Pavel má sice za sebou krátkou kariéru vojáka z povolání, který vstoupil také do KSČ, ale tím to skončilo. Včas pochopil, že jeho vstup do KSČ byla hloupost a udělal vojenskou kariéru bez nějaké pomoci této strany.
Normalizační lampasák, schvalující v osmdesátých letech okupaci Československa . Na rozdíl od Babiše ne řadový komunista, ale předseda základní organizace komoušů, dbající na řádný komunistický výplach mu svěřeného mužstva a v superlativech za tento hnus hodnocen. Absolvent přípravky komunistických rozvědčíku, školených škodit demokratickým zemím. Do poslední chvíle zarytý komouš, který pouze po Sametu briskně otočil kabát. Babiš je proti Pavlovi Mirek Dušín.
Pokud je Babiš Mirkem Dušínem, pak jste vy ladisi archandělem Gabrielem. Babiš byl nomenklaturním členem KSČ, požívajícím všechny výhody z toho plynoucí, o jakých se běžným občanům ani nesnilo. Jako nomenklaturní člen KSČ pracoval v podniku zahraničního obchodu a i z toho požíval řadu výhod. Kromě činnosti pro podnik zahraničního obchodu prováděl i obchody své vlastní, a zisky z těchto vlastních obchodů si vozil na svůj účet ve švýcarské bance. Viz kniha od Jaroslava Kmenty Babišovo Palermo. Vřele doporučuji. Babiš lhal při vysvětlování původu peněz, které použil na rozjezd svého byznysu. Tvrdil, že pocházejí z půjčky od švýcarských spolužáků z lycea, na kterém studoval. Žádný z bývalých Babišových spolužáků, které se podařilo novinářům najít, o nějaké půjčce peněz Babišovi nic nevěděl. Objevily se však spekulace, že ony zmíněné peníze by docela dobře mohly pocházet od Rusů. Kauza Čapí hnízdo je už natolik známá, že ji už nemá smysl rozebírat. Jeho hulvátské chování, nadávky do kokotov a posílání do pi.. také nesvědčí o tom, že by něco z Mirka Dušína Babiš měl. Díky Bohu, že se prosťáčkům na straně jedné a mafiánům na straně druhé zvolit Babiše prezidentem nepodařilo.
Nicméně přes vše, cojste uvedl, j Babiš o 100 % lepší než agent vojenské složky STB (na kterou se, bohužel, nevztahuje lustrační zákon) Pávek.
V seznamu spolupracovníků StB je uvedeno několik Šimůnků. Neznám bohužel vaše datum narození, abych vás mohl identifikovat, ale vůbec bych se nedivil. kdybyste jedním z uvedených Šimůnků v seznamu spolupracovníků StB byl i vy Pergille/Šimůnku. Pak by mě ovšem váš názor a chvála na agenta Babiše vůbec nepřekvapovaly.
Já dělal jeden čas vedoucího ústavu, a na to musí být čisté lustrační osvědčení.
Jak čisté nebo nečisté je vaše lustrační osvědčení se asi nikdy nedozvím a na to se nejspíše spoléháte. Jisté je však to, že se urputně zastáváte agenta Bureše – Babiše a jako velmi možný důvod se nabízí fakt, že byste rád nějakým způsobem očistil své vlastní svědomí. Pokud ovšem nějaké máte.
Babiše se zastávám proto, že je menší zlo než Fiala, i než soudruh nynější president. Čímž jistě není mnoho řečeno.
Tak že podle vás Pergille/Šimůnku je Babiš menším zlem patrně proto, že po sobě jako předseda české vlády zanechal takové dluhy, se kterými musí Petr Fiala zápasit, Babiš je podle vás menším zlem proto, že dovede lhát, nadávat do kokotou a posílat do pi.., že hovoří mizernou češtinou, že jako bývalý předseda české vlády neví, kdo byl Jaroslav Hašek, že neví, který že český spisovatel je nejpřekládanější, že jeho hlavní starostí jako předsedy vlády bylo zvyšování dotací pro Agrofert a který se na rozdíl od Petra Fialy chová jako nevychovanec a hulvát.
Když autor napíše životopis, měl by projít souhlasem osobnosti, pokud zije a dát jí autorovi. Samozřejmě, že se zápornými udalostmi je to problém. Potom takovy cenzurovany životopis či rozhovor je zkreslený a je to zmanipulovane.Proto máme tolik kladných osobnosti, ktere byli agenty různých služeb. Platí ale vždy, že se to vymsti a odnese to, ta nejširší komunita státu. Výjimečně se stane, že tu osobnost ocisti průběh dějin, např, prezident Hacha. A tak jsou naše dějiny manipulovane od dob obrozenectvi. Stejně zůstává doba husickych válek problematická, ale i jiná krizová obdobi českého naroda. Lhát se nema, protože se otevírá Pandorina skrinka. A vrací se to v průběhu dějin v jiné podobě. Historie probíhá ve spirále, ale jaké?To naší historici a různí autoři neradi potvrzuji, proto máme tolik bludu v národní historii.