Rada OSN pro lidská práva se sídlem v Ženevě je – nejen ve vztahu k válce na Ukrajině – aktuálně asi nejfunkčnějším orgánem celé Organizace spojených národů. Vlivnou Radu bezpečnosti OSN totiž fakticky blokuje agresor – Rusko, který byl naopak vyloučen z Rady pro lidská práva. V jejím čele i díky tomu stojí poprvé v historii Čech, velvyslanec Václav Bálek.

Už vloni v březnu, jen krátce po útoku Ruska na Ukrajinu, zřídila Rada OSN pro lidská práva vyšetřovací komisi k dění na Ukrajině. „Jménem OSN vede vyšetřování, shromažďuje důkazy a připravuje je pro případné mezinárodní soudní řízení. Pokud by probíhal nějaký soud, budete mít balík důkazů shromážděný pod hlavičkou OSN, které nemůžete jen tak lehce diskreditovat,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org český velvyslanec při OSN v Ženevě a pro rok 2023 také předseda Rady OSN pro lidská práva Václav Bálek.

Pokud jde o současnou OSN, je důležitější a prestižnější Ženeva, nebo New York?

Myslím, že takto se to poměřovat nedá. Mezi New Yorkem a Ženevou jsou jasně rozdělené kompetence: rozvojové záležitosti a bezpečnost sídlí v New Yorku a lidskoprávní pilíř je v Ženevě. Dá se na to ale dívat i optikou toho, jak ty instituce fungují. V New Yorku máme Valné shromáždění, které sice funguje, ale jeho slabinou je univerzální členství více než 190 států, které se musí na něčem shodnout. Pak je tam Rada bezpečnosti, která je ale kvůli Rusku zablokovaná a některá témata nyní nedokáže řešit. Naopak ženevská Rada OSN pro lidská práva má jen 47 členských států, není tam privilegium práva veta a jsou v ní nyní zastoupeni čtyři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti. Na Radu OSN pro lidská práva lze proto myslím nahlížet jako na aktuálně nejvýznamnější orgán OSN, který je funkční. To podtrhuji – ta funkcionalita je důležité kritérium.

Proto se na to ptám: sám jste před časem zmínil, že Rada OSN pro lidská práva do jisté míry supluje zablokovanou Radu bezpečnosti…

Myslím, že Rada pro lidská práva skutečně ve své důležitosti posílila. Ukazuje se to na tématu Ukrajiny – role Ruska ve válce na Ukrajině není v tuto chvíli v New Yorku diskutované téma. Rada bezpečnosti se sice zabývá třeba Súdánem a dalšími problematickými regiony, ale protože Rusko jako stálý člen rady bezpečnosti je součástí konfliktu na Ukrajině, tak to – s ohledem na to, jak je fungování RB OSN historicky nastavené – prostě neumožňuje, aby se to v ní smysluplně řešilo.

Jak vlastně reagovalo Rusko na to, že bylo už vloni v dubnu vyloučeno za Rady OSN pro lidská práva?

Rusko se tváří tak, že vyloučeno nebylo, že samo odstoupilo. Na základě hlasování Valného shromáždění bylo Rusku pozastaveno členství, ale Moskva se následně členství vzdala – jako by dobrovolně odstoupila. Můžeme tedy vést právní disputace o tom, jak to vlastně je, ale faktem je, že Rusko členem Rady OSN pro lidská práva není. Je jen pozorovatelskou zemí a má jen omezené kompetence k tomu, aby vstupovalo do diskusí a ovlivňovalo agendu. Pro Česko to zároveň znamenalo příležitost se do Rady vrátit a dokonce jí předsedat.

To Ruskem uvolněné místo, jsme obsadili my. Respektive vy.

Tu pozici má Česká republika a je to pro nás historická záležitost.

Radě ovšem fyzicky předsedáte vy. Je to pro vás osobně momentální vrchol kariéry?

Dosavadní vrchol to určitě je. Je to i obrovská škola a velká diplomacie, kdy mám otevřené dveře úplně všude a zároveň řeším problémy, o nichž jsem dosud ani nevěděl, že existují. Ale mám kolem sebe schopný tým lidí a myslím, že to dobře zvládáme. Na bilancování je ještě brzy, ale pro Česko je to určitě diplomatický úspěch.

Zabetonovaná Rada bezpečnosti

Po útoku na Ukrajinu se pravidelně opakují výzvy k tomu, aby Rusko bylo vyloučeno z Rady bezpečnosti OSN či dokonce z celé OSN. Reálně se s tím mnoho dělat nedá, přesto: jsou nějaké diplomatické, zákulisní snahy, nápady, jak Rusko z Rady bezpečnosti dostat?

Nápady tohoto typu jistě jsou, ale reálná možnost prosadit změnu tu není. Máme systém OSN s pravidly platnými od konce druhé světové války, které odrážely tehdejší stav světa. Nyní je to sice sedm desítek let poté, svět se změnil, ale privilegia některých členů jsou zkrátka zakotvena v ustavujících listinách. A těžko si představit, že kdokoli, kdo má privilegované postavení v jakémkoli klubu, se ho dobrovolně vzdá pro – řekněme – obecné dobro. Osobně ani diskusi vámi zmíněného typu v rámci OSN nevidím, i když Rada bezpečnosti OSN skutečně neodpovídá stavu současného světa. To jsme ale věděli už před konfliktem na Ukrajině.

Návrhy na reformu Rady bezpečnosti OSN tu byly už od devadesátých let, od dob Kofiho Annana, možná ještě dřív.

Přesně tak, teď sice máme další dodatečné argumenty, proč by se Rada bezpečnosti měla reformovat, ale zda-li se to někdy stane, to si vůbec netroufám spekulovat. Protože to by znamenalo oslabit privilegium práva veta.

Objevily se i výklady, že Rusko vlastně členem Rady bezpečnosti vůbec není, protože v článku 23, který direktivně vyjmenovává její členy, Ruská federace nefiguruje: je tam zapsán stále Svaz sovětských socialistických republik… Co si o tom myslíte?

Tohle není cesta. Pokud nějaká cesta vůbec existuje, vede jen přes vyjednávání a dohody, s nimiž by museli souhlasit všichni. My potřebujeme funkční systém, který nelze upravit způsobem, kdy by někdo začal zpochybňovat legitimitu celého systému mezinárodního společenství.

Má ale Rada bezpečnosti ve stávající podobě vůbec smysl, vliv a význam?

Nerad bych si znepřátelil kolegy v New Yorku… Všechny orgány systému OSN mají své místo, jsou relevantní a pokud se neshodneme na tom, že je musíme změnit, musíme s nimi pracovat tak, jak jsou. Nicméně pokud je v konkrétním konfliktu zapojen někdo, kdo má specifická privilegia a práva, tak to opravdu ten orgán oslabuje a relativizuje. A tím se zase vracím do Ženevy: proto se více díváme na alternativní orgány. Rada pro lidská práva sice není tělesem OSN, které se má primárně zabývat mírem a bezpečností, ale její agenda je s tím přirozeně velmi spojená. Pokud se bavíme o lidských právech, mezinárodním humanitárním právu, tak tam mír a bezpečnost je také.

Jak tedy vypadá praxe v Radě OSN pro lidská práva? Vy stojíte v čele, máte to doslova z první ruky: je na vás tlak na to, aby nějaká rezoluce neprošla, nebo aby z pravidelných zpráv nějaké zmínky a odsudky vypadly?

Tlak je obrovský, ale ten plyne hlavně z odpovědnosti. Mojí rolí předsedy je udržet funkční a efektivní radu, která je schopná reagovat a přijímat rozhodnutí. To se zatím daří, i když svět je ale pořád složitější a i v Radě pro lidská práva vidíme stále větší politizaci některých témat. Agrese Ruska proti Ukrajině to jen podtrhuje. Jsou to ale i další témata: stačí připomenout nedávnou debatu v Radě, která se týkala spálení Koránu. Velké emoce byly i k zvláštnímu jednání k Súdánu, kde se hodně angažovaly africké země. Rolí předsedy je držet tu skupinu 47 zemí pohromadě, udržet schopnost bavit se mezi sebou a hledat řešení.

Rada pro lidská práva se popisuje jako „hlavní lidskoprávní orgán OSN“, který „reaguje na porušování lidských práv na celém světě, odkrývá jejich porušovatele a požaduje změnu“. Ale jak je to s vymahatelností?

Význam rezolucí a jejich vymahatelnost je zejména v politické rovině. Ideální stav je, když se o rezolucích nehlasuje a jsou přijaty konsensuálním rozhodnutím. To pak vysílá jasný signál, který lze těžko ignorovat. Ale i když jde třeba jen o většinové hlasování, pořád má silný význam, když se většina členů Rady OSN pro lidská práva shodne na tom, že něco děláte špatně. Ovšem vymahatelnost typu, že pokud někdo něco nesplní, tak dostane ultimátum a pak můžete poslat vojska OSN, to tu není.

Máte nějaký příklad, kdy rezoluce Rady pro lidská práva něco reálně změnila? Často se to týká zemí jako je Súdán, Sýrie, Myanmar, kde to s lidskými právy je pořád dost na štíru…

Dobrým – a nám blízkým příkladem – je zřízení vyšetřovací komise k dění na Ukrajině rezolucí Rady OSN pro lidská práva. Komise vede vyšetřování jménem OSN, shromažďuje důkazy a připravuje je pro případné mezinárodní soudní řízení. To má sílu. Pokud by probíhal nějaký soud, budete mít balík důkazů shromážděný pod hlavičkou OSN, které nemůžete jen tak lehce diskreditovat. Rada pro lidská práva má i další mechanismy, jako je univerzální periodický přezkum, kde členské státy OSN skládají účty z toho, jak u sebe doma řeší lidskoprávní agendu a naplňují mezinárodní normy. Tam najdeme příklady, kdy třeba Sierra Leone na základě toho ve své legislativě zrušila trest smrti.

Kdo je agresor, kdo je oběť

Pokud jde o vámi zmíněnou vyšetřovací komisi k Ukrajině – s čím už přišla, jak pracuje?

Vyšetřovací komise vznikla velmi krátce po vypuknutí konfliktu, už počátkem března 2022. První členy jmenoval můj předchůdce, je tam norský soudce Erik Mose, kolumbijský soudce Pablo de Greiff a bosenská soudkyně Jasminka Džumhur, jejíž mandát ale skončil a já na její místo jmenuji uznávanou indickou právničku. Komise zahájila práci, zřídila úřadovnu, začala shromažďovat důkazy. Má k dispozici asi dvacet lidí, sídlí ve Vídni, pravidelně jezdí na Ukrajinu, mluví s uprchlíky, s nevládními organizacemi, mají volnou ruku ve sběru a ověřování informací a důkazů. Na základě toho zpracovávají pro Radu pro lidská práva dvakrát do roka zprávy; reportovat Radě budou nyní v polovině září.

Spolupracují v tom i s jednotlivými členskými státy? Protože i česká policie, čeští státní zástupci se podílejí na shromažďování důkazů o zločinech proti lidskosti páchaných ruskými vojsky na Ukrajině…

Vyšetřovací komise OSN je nezávislá, nikdo jim nemůže říkat, s kým se mají bavit, ale nikdo jim ani nemůže říkat, s kým se bavit nemají. To znamená, že je to na jejich úvaze, na jejich potřebách. V komisi jsou velmi erudovaní právníci, například zmíněný Erik Mose je bývalý předseda soudního tribunálu pro Rwandu, a pracují na základě své zkušenosti. Hlavním cílem je shromažďovat důkazy, objektivně reportovat a také dávat doporučení, co by mezinárodní společenství mělo v této věci dělat. Specifickým partnerem je pak mise Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, která na Ukrajině působí už od roku 2014. Plus je otevřená komunikace s Mezinárodní trestním soudem v Haagu.

Kromě důkazů o porušování lidských práv se sbírají i důkazy o porušování ženevských konvencí. Pakliže by se toho dopouštěli Ukrajinci, bude to také součástí zprávy vyšetřovací komise?

Primární je vyšetřování porušování univerzálních lidských práv a mezinárodního humanitárního práva a je to padni komu padni. Rezoluce ani neukládá, kde a od koho má ta vyšetřovací komise důkazy sbírat. Podstatné je, aby mandát nebyl napadnutelný ani jednou ze stran konfliktu. Koneckonců v jedné již zveřejněné zprávě je uvedeno porušování lidských práv i ze strany Ukrajiny. Ale stále z toho poměru jasně plyne to, kdo je agresor a kdo je oběť. Excesy na ruské a ukrajinské straně jsou nesrovnatelné.

Máte v práci vyšetřovací komise vy, jako předseda Rady pro lidská práva, nějakou specifickou roli, nebo „jen“ jmenujete její členy?

Já je jmenuji, ale jinak je nemohu nijak ovlivňovat, abych nenarušoval jejich nezávislost. Jako předseda mám samozřejmě možnost se s nimi mnohem intezivněji bavit, řeším s nimi třeba různé technické záležitosti, ale do obsahu jejich práce nijak mluvit nemohu.

O válce na Ukrajině se pochopitelně referuje velmi důkladně. Čím to ale, že některé konflikty a také zločiny jsou pro mezinárodní společenství naopak prakticky neviditelné? Mám teď na mysli třeba občanskou válku v Jemenu, která trvá už od roku 2014 a kde se páchají neuvěřitelná zvěrstva.

Agendu Rady stanovují členské státy. Stává se, že nějaké téma je sice důležité pro konkrétní skupinu států, ale stejně se jej nepodaří dostat na agendu, protože je jiné státy přehlasují. Není žádný arbitr, který kouká do novin a říká: dnes se budeme zabývat Ukrajinou a zítra Jemenem nebo Afghánistánem. Je v tom samozřejmě velká politika a některé konflikty trpí tím, že jsou v pozadí – vlivem politických či jiných silných zájmů. Případně jsou naopak některé konflikty a problémy na té agendě tak dlouho, že přidaná hodnota diskuse v Radě je už jen malá. Typicky je to Afghánistán, Sýrie, Írán – to jsou dlouhodobá témata, která už prostě nemají tu pozornost. Ostatně když dělám tiskové konference před jednáním Rady, i novináři jdou po titulcích, po tom, co je nové, zajímavé, kontroverzní, co třeba bude na jednání poprvé.

Už jste zmínil, že jedním z výstupů Rady OSN pro lidská práva je, že každého čtyři a půl roku proběhne kolečko pravidelného přezkumu stavu lidských práv po celém světě, po jednotlivých zemích, ve všech 193 členských státech OSN. Ten aktuální začal v listopadu 2022 a skončí v říjnu 2026. V listopadu 2022 proběhlo hodnocení Česka – vyčítala Rada pro lidská práva něco i nám?

V listopadu se podávala zpráva, v lednu proběhlo jednání a letos v červnu pak závěrečné jednání, kde se přijímala doporučení. Některé výtky byly, obecně vzato se týkaly romských menšin, některých aspektů postavení žen ve společnosti… Celá zpráva je k dispozici na webu. Osobně jsem se ve zprávě o Česku neangažoval: abych jako předseda garantoval svou nezávislost, byl jsem z jednání o České republice vyloučen. Ale ostatních jednání se účastním a obecně je to vždy proces, kdy vás Rada za něco chválí, něco doporučuje. Ne vždy je to jen kritika. Rozhodně velmi zajímavý bude v následujících měsících periodický přezkum stavu lidských práv v Rusku. Už jen to, kdo to za Rusko bude prezentovat a jak ta debata bude vypadat. Troufám si odhadnout, že ten ruský přezkum bude politicky velmi třaskavý.