Zhoubní sedmilháři. Když dva krát dva se rovná sedm
Nejednou máme dnes příležitost pozorovat, jak nějaký politik či politička veřejně hlásají, že – obrazně řečeno – 2 × 2 = 7, a jak tímto svým tvrzením (údajně svobodně projeveným „názorem“) zvyšují své charisma u, z hlediska (skutečných či předpokládaných) volebních výsledků relevantní, části příslušné populace.
Podíváme-li se na mnohé současné evropské a severoamerické státy, můžeme odhadovat, že tato část populace představuje něco mezi 20 a 40 % oprávněných voličů. Ještě před deseti lety jsme se mohli, snad trochu malomyslně, domnívat, že se jedná především o rys postkomunistických společností středovýchodní a východní Evropy.
Avšak rychlost, se kterou Trump a jím uhranutí stoupenci dokázali, ne-li zdevastovat, tak značně narušit demokratickou politickou a právní kulturu USA, ukazuje, že máme co do činění s jevem vyskytujícím se dnes obecně v rámci celého „Západu“.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorem textu je Jan Horský, badatel v oboru historické sociologie na FHS UK.
Přitom funguje – z hlediska podílníků křesťanskohumanistické, osvícenské či masarykovské tradice až paradoxní – mechanismus, o němž jsem se již před několika lety na stránkách Přítomnosti zmínil: Čím více tito političtí sedmilháři lžou, tím větší mají v očích svých voličů charisma, tím větší disponují – řečeno terminologií Maxe Webera – charismatickou mocí. Této moci nabývají nikoli přes to, že lžou, nýbrž právě proto, že a jak lžou.
Weber ve své teorii „charismatického panství“ (charismatische Herrschaft) předpokládá, že moc „pána“ je – viděno z perspektivy jemu poslušných – stvrzována jeho magickými schopnostmi. Zdá se, že pro určitý okruh případů sociálních svazků, které lze na Západě nyní pojednávat pomocí pojmu charismatického panství, platí, že v podmínkách elektronickými sociálními sítěmi potencované postmoderní situace bylo „magické dosvědčování“ moci nahrazeno způsobilostí nadměrně, ba až chorobně lhát.
Při tom ovládaní namnoze vědí, že „pán“ lže. Možná že právě proto a o to více jim imponuje.
Těm, co zvětšují své charisma výkřiky, že 2 × 2 = 7, je nutno čelit, a to čelit důsledně. Nejde dokonce snad ani tak o jednotlivé nepravdy a lži, ale především o to, že tím devastují – a to mnozí z nich patrně záměrně – veřejný prostor.
Porozumění podle motivace jednání
Zkusme si ještě jednou vypomoci Weberovou teorií sociálního jednání. Ve vztahu k jednání Weber rozlišuje dva základní způsoby, jimiž mu můžeme porozumět.
Je to (1.) „aktuální porozumění [aktérem] míněnému smyslu jednání (včetně nějakého výroku)“. Vedle něj je zde (2.) „vysvětlující porozumění“. „Aktuálně např. ‚porozumíme‘ smyslu výroku 2 × 2 = 4, který slyšíme nebo čteme“, což Weber označuje jako „racionálně aktuální porozumění myšlenkám“ (vedle něj pojednává ještě „iracionálně aktuální porozumění afektu“, např. vidíme-li stopy hněvu v něčí tváři, nebo „racionálně aktuální porozumění chování“, kupř. pozorujeme-li třeba někoho, kdo sahá po klice dveří, aby je zavřel).
Výkřiky, rozčilené pohledy a především specifická zakvašená nenávistnost, jíž jsou plné sociální sítě, nám umožňuje „iracionálně porozumět afektu“ části dnešního voličstva.
Naproti tomu „vysvětlujícím způsobem rozumíme či ‚porozumíme‘ podle motivace“, pokud „porozumíme“ tomu, „jaký smysl přikládal výroku 2 × 2 = 4 ten, kdo jej vyslovil nebo napsal, a že to učinil právě teď a v této souvislosti, kdy vidíme, že se zabývá obchodní kalkulací, vědeckým podáváním důkazů, technickým výpočtem nebo jiným jednáním, do jehož souvislosti tento výrok, jehož smyslu jsme s to porozumět, ‚patří‘, tzn. stává se pro nás souvislostí smyslu, které rozumíme (racionální porozumění motivaci)“ (Max WEBER, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha: OIKOYMENH 1998, s. 140).
Rozhorlení, ale savo by nepili
Výkřiky, rozčilené pohledy a především specifická zakvašená nenávistnost, jíž jsou plné sociální sítě, nám umožňuje – s Weberem řečeno – „iracionálně porozumět afektu“ části dnešního voličstva. Díky tomu i pochopíme případnou diskrepanci mezi aktuálním rozuměním významu určitého výroku („zajisté vím, že 2 × 2 = 4“) na jedné straně a na straně druhé motivaci toho, v jaké podobě a proč je sdílen a uznáván („je to samozřejmě 7, vždyť to řekl Trump, [Babiš, Fico…]“).
Patrně značná část těch, kterým imponují političtí lháři, jejich výrokům (aktuálním porozuměním) nevěří, ale sdílí je jako politické stanovisko (jsou s nimi konformní co do „souvislosti smyslu“ jejich voličského či obecně politického jednání).
Pravda, patrně někteří ministři a poslanci za Smer a za SNS, a zajisté někteří z jejich voličů, si opravdu myslí, že Země je placatá (do vzděláním nevyklenuté a morálně zploštělé duše se totiž nevejde jiný obraz Země než jako ploché desky), představují však jen tragikomickou kuriózní výjimku.
Soudím, že naprostá většina těch, kteří dál šířili nesmysly o tom, že covidu-19 lze čelit popíjením sava, takové trumpovské a turkovské hlouposti nevěřila a savo by je samozřejmě nikdy pít nenapadlo. Přesto však, namísto toho, aby se odvrátili od šiřitelů takovýchto stupidních a nebezpečných hloupostí, začali je o to více voličsky podporovat.
Obávám se, že to, co je lákalo, bylo, že tito noví charismatičtí pánové v sociokulturním poli ruší empiricko-logický režim pravdy. Proč je to ale lákalo?
Nabízela by se odpověď, že proto, že jsou nevzdělaní a morálně otupělí. Taková odpověď by však jednak nebyla korektní (jen by utvrdila negativní postoj některých z nich vůči „akademickým elitám“), jednak by nebyla ani ve většině případů patrně věcně správná.
Nadto, chceme-li se k dané věci vyslovit z pohledu akademického světa, neměli bychom se ani tak ptát, jací jsou „oni“, nýbrž jací jsme „my“. Co děláme pro to, abychom nahněvanému zjednodušování čelili podněcováním pozornosti pro jemné, ale nejednou podstatné, rozdíly mezi jevy či skutečnostmi?
Medvědí služba demokratické politické kultuře
Dnešní akademický svět Západu (včetně toho českého), a to zejména akademický svět humanitních a sociálních věd, se, bohužel, vyznačuje tím, že v něm potkáváme i takové kolegyně a kolegy, kteří se buď dopouštějí výroků typu, že 2 × 2 = 4,1 (7 by bylo moc), a nárokují si pro tyto výroky „vědeckou“ platnost, nebo se snaží doložit, že trváte-li na tom, že 2 × 2 = 4, nečiníte tak z důvodů metodické správnosti ryzího poznání, tj. z důvodů logické či empirické evidence, nýbrž proto, že podléháte moci diskurzu, nebo proto, že se implicitně podílíte na západním kolonialismu, či proto, že jste bílý muž (popř. bílá žena) atd.
Jinak řečeno: ztrácejí vnímavost vůči „aktuálnímu porozumění“ a zdůrazňují „porozumění motivaci“. Nejednou svou vlastní vědní disciplínu nahlížejí natolik v její kulturní a sociální funkci (tj. nahlížejí ji především vlastně jako složku té které ideologie), že se jim ze zřetele vytratí její primární a vědu konstituující poznávací funkce. Odhaduji, že dnes je mezi badateli humanitních a sociálních věd zhruba 10 až 15 % takovýchto kolegyň a kolegů.
Avšak prohlašovat evidenci „aktuálního porozumění“ za pouhou funkci té či oné ideologie, či dokonce substituovat tou kterou vědní disciplínou konstituovaná „fakta“ pouhými ideologií nesenými názory (2 × 2 = 4,1), znamená poskytovat demokratické politické kultuře medvědí službu.
Pouze by to totiž posilovalo představu, že diskuse je pouhé, někdy i rozčileně hřmotné vršení názorů. Lži však nelze čelit nepravdou (či přímo ideologicky motivovanou lží). Lidská interakce hodná jména diskuse je – tak, jak ji Masaryk chápal jako esenci demokracie – zvažováním argumentů. Zvažovat argumenty znamená brát v potaz především věcný obsah tvrzení.
Politickým sedmilhářům nemůžeme čelit tím, že budeme proti „černému“ prostě klást „bílé“, proti tvrzení, že 2 × 2 = 7, tvrzení, že 2 × 2 = 4, jako názor proti názoru.
Vzdorovitost vůči složitosti světa
Těm, co zvětšují své charisma výkřiky, že 2 × 2 = 7, je nutno čelit, a to čelit důsledně. Nejde dokonce snad ani tak o jednotlivé nepravdy a lži, ale především o to, že tím, že prosadili lež jako princip strukturující politická jednání a politická uskupení (Babišovo ANO je učebnicovým příkladem), devastují – a to mnozí z nich patrně záměrně – veřejný prostor.
Devastují jej tím, že ho emotivizují a vytěsňují z něj diskusi, tj. činí jej z hlediska demokratické politické kultury dysfunkční. Těm, kteří jsou tímto způsobem politiky nalákáni, bychom ihned a bez dalšího neměli podsouvat zlovolné motivy. Možná, že tak činí jen z důvodu jakési implicitní vzdorovitosti vůči složitosti světa.
Zaměřme však znovu naši pozornost na akademické prostředí a ptejme se: Neztratili jsme schopnost (pokud jsme ji vůbec někdy měli) komunikovat složitosti světa do širšího sociokulturního pole? V nejrůznějších reformách školství se stále snažíme nahradit memorování encyklopedických znalostí jinými, zdánlivě vhodnějšími cestami k informacím a faktům.
Zdá se však, že co do společenského průměru to nikterak nezvýšilo způsobilost s informacemi a fakty adekvátně nakládat a porozumět skrze jejich vrstevnatost komplikovanosti (dnešního) světa. Politickým sedmilhářům však nemůžeme čelit tím, že budeme proti „černému“ prostě klást „bílé“, proti tvrzení, že 2 × 2 = 7, tvrzení, že 2 × 2 = 4, jako názor proti názoru.
Musíme vysvětlovat a umět vysvětlit, že tyto dva výroky jsou podstatně rozdílné co do své noetické, tj. poznávací kvality. Ztratíme-li tuto schopnost (či nenabudeme-li ji nazpět), ztratíme i demokratickou politickou kulturu.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
22 komentářů
Podle toho, jak mainstrém čtí síru na Trumpa, jak ČT chválí a upřednostňuje Harrisonovou, je to jednoznačně Trump, kdo by pro obyvatele české kotlinky byl přijatelnějším prezidentem. Jako že 2+2=7.
Takže svoji preferenci jsi sdělil, plavčíku. Klíčové ovšem je jakou preferenci mají ti příčetní obyvatelé, tedy 90 %.
Vždyť je to tak jednoduché. Stačí se podívat na ČT, přečíst si Novinky, nějaké Bakalonoviny, vynásobit vektor jimi valené propagandy -1 A MÁTE JASNO!
No jo no, naše vláda si z toho udělala životní styl. 40 % hlasů je většina. 80 % = 130 % ve školství. Trump je proti Fialovi žabař.
Jednoduchá pomoc ,: likvidace , takoví politici jsou nežádoucí pro prospěšný vývoj občana a společnosti .
Autor má v hlavě galimatyjáš a nechce se přidat ani na (Trumpovu)stranu tradičních hodnot ,ani na stranu tzv. liberální demokracie s migranty a islamizací .
Už ví,že od Trumpa nedostane nic a ti druzí mu asi taky nic nedali,když je tak zmatený.Nechť mu tedy Bilderberg zaplatí aby prskal jedním směrem.
Skvělý článek. Bohužel jsem už ztratil schopnost komunikovat složitosti světa do širšího sociokulturního pole a už vůbec ne substituovat je tou kterou vědní disciplínou jakožto konstituovaná „fakta“ pouhými ideologií nesenými názory. Určitě to každý chápe. Nicméně jsem přesvědčen, že:
2 + 2 = 5 (pro mimořádně velké hodnoty 2).
Jestli bych si dovolil oponovat, ale samozřejmě že je nutné uvažovat výroky nejen politiků v souvislostech celého jejích projevu. To se dá zrovna v případě matematiky prokázat zcela snadno.
Pokud ten vytržený výrok politika zní „výsledek výrazu odmocnina z 9 =3, tak pravdu nemá, resp. má jí jen částečně. Protože, čistě matematicky, v oboru reálných čísel jsou dvě řešení 3 a -3.
Zatímco pokud ten stejný politik řekne, „čtverec s obsahem 9 centimetrů čtverečních má stranu rovnou odmocnině z 9 =3“
tak pravdu má, protože v této souvislosti uvažujeme jako možnou pouze kladnou délku strany toho čtverce.
Ovšem, „naštěstí“ není oblíbeným tématem politiků čistá matematika ale ani novináře by pravdivý výrok 2+2=4 „správného politika“ jistě neohromil to by jim ani za titulek nestálo.
Ta ekonomie o které mluví politici a novináři píší častěji, není ryze přírodní, ale spíše společenská věda – a v ní se tedy dá i řada tvrzení ohnout a lidem lhát, to je jistě pravda.
Mimochodem ,zase řada jiných politiků vyjadřuje tak symbolicky, že sice plkají nesmysle, ale z hlediska nějakého vyššího symbolu, to prý smysl má – jak jistě zase i někteří novináři rádi dosvědčí.
Kdož třeba sledoval včera zakončení OH v Paříži, viděl tamo nejvyšší funkcionáře jak pronášejí dlouhéé projevy, aby pak olympijskou vlajku, převzal ďábelsky rychlý Tom Cruisse , odjíždí s ní na motorce aby s ní sotva za minut ( přeletu hypersonikem?) seskočil padákem v USA, kde se k němu a té vlajce okamžitě začínají sbíhat a křepčit místní davy olympijských fans.
Novinářští experti jistě rádi vysvětlí divákům, jaký obrovský symbolický význam tento bezpochyby dávno předtím předtočený a sestříhaný trailer představoval.:))))))))
A ostatně, a že si vzpomínám, a dohledat se dá, onen jistý slovenský politik, „. Lukáš Machala“ vlastně netvrdil že Země není kulatá, pouze odpovídal na otázku jistého novináře, zda by diskuzi o takovém tématu připustil ve slovenské televizi“, kdyby se byl býval stal jejím ředitelem. Pokud v tomto někdo hledá souvislost se situací v naší ČT, no budiž, i její generální ředitel už taky neví co by v ní vysílal, jen když na to dostane od občanů, s posvěcením od politiků, ještě víc peněz :)))))
To „Savo“ se popíjelo na úrovni koncentrace, v jaké se nachází např. v bazénech veřejných koupališť. Tam se ho napije spousta lidí a hory mrtvol se nekonají. A jím vyvolaný oxidační stres mj. stimuluje imunitu. A, MMCH, některé buňky imunitního systému produkují peroxidy a další podobné látky v koncentracích, jaká by v tom bazénu už plavce vcelku spolehlivě zabila (zabíjejí tím bakterie).
Oxidační stres je stav kdy je v těle velké množství škodlivých látek a není dostatek antioxidantů, které by je pomohly vyloučit. Výsledkem dlouhodobého oxidačního stresu mohou být chronické nemoci nebo rakovina. Takže popíjení nízké koncentrace Sava je stejně tak zdravé jako kouření, alkohol nebo pobyt v chemicky exponovaném prostředí. Mě osobně nestojí za to mít nějaké krátkodobé nepatrné zvýšení některých leukocitů nebo proteinů, které je zcela převýšeno škodlivostí té pozřené chemikálie. A vy jste to Savo v příslušné koncentraci také pil?
Chronický oxidační stres, jaký mají třeba kuřáci, není nic pozitivního. Ovšem jednorázový v době, kdy je třeba posílit imunitu, je něco jiného. Tam může být rozdíl ve smyslu „onemocním x neonemocním“.
Ostatně rány si lidé léta matlají jodovou tinkturou nebo jejími deriváty, přičemž ten jód mj. cestou oxidačních reakcí jednak likviduje infekci, jednak stahuje k poranění elementy imunitního systému (ty, co se mohou pohybovat). A vzhledem ke koupání v bazénech s chlórovanou vodou k těmto látkám přijdu také. A je docela zajímavé, že Američané u nás odmítají pít vodu z vodovodu, protože je podle nich málo chlórovaná. Jim musí páchnout chlórem jako ta voda z veřejných bazénů.
V jednom románu Julesa Verna došlo k diskuzi mezi jedním vědcem a jedním laikem, který mu tvrdil, že „je to přece jasné, jako že dvě a dvě jsou čtyři“. Na to mu ten vědec odvětil: „Jedna a jedna jsou dvě, to bezesporu; ale že dvě a dvě jsou čtyři, to už byste musel dokázat.“
Jinými slovy: Není nutné s někým diskutovat a snažit se ho přesvědčit svými argumenty. Stejně je to zbytečné, jak kdysi tvrdil F. X. Šalda: „Pařez zůstane pařezem a vůl volem.“ Ale nechte dotyčného, aby své tvrzení dokázal. Argument, že to říkal ten nebo onen, mě nezajímá. Když už to tvrdíte, dokažte pravdivost vašeho výroku. Možná by nám to ušetřilo spoustu jalových diskuzí… Přeji hezký den všem.
Máte pravdu , že jsem si na ten Vernův román hned vzpomenul , Zmatek nad zmatek se v českém překladu jmenoval.
Dokonce i z hlediska dnešních médií neškodí připomenout o co v něm šlo.
Skupina investorů skoupí lacino pozemky v polárních oblastech, a hned potom zveřejní svůj megaprojekt, že výstřelem z gigantického děla pohnou zemskou osou, a tím přesunou ty své polární oblasti do mírnějších pásem. Světová veřejnost šílí, protože tím by se zase znehodnotily jiné lokality na Zemi a došlo k řadě velkých škod. Pak se podaří zatknout geniálního matematika této skupiny, který jsa vyslýchán, pronese hrdinně ten výše zmíněný výrok.
Jsou i nalezené jeho výpočty, které po rychlém prolistování (i oficiálním vědcům to stačilo), prokazují, že by to mělo vyjít, takže poslední dny a hodiny do odpalu prožívá světová veřejnost, dopována hrůznými titulky v médiích, v naprostém děsu.
Tedy, krom jediného mladičkého vědce, který si dal tu poctivou vědeckou práci, a ty výpočty po onom matematikovi zopakoval a objevil v nich dosti banální chybu.
Docela by mne zajímalo, jak by na takovou událost reagovala ta dnešní, mainstreamová média.
Mimochodem, tenhle román, patří do pozdního období satirické tvorby Verna, kde si už z tehdejší kapitalistické společnosti, včetně velkých médií, dělal docela srandu..
dokazovat někomu něco předpokládá,že ten někdo vám rozumí.Pokud však nerozumí počtům,uchopí to skrze toho kdo to říká.Proto „Odvolání na autoritu je jedním z pěti důkazů pravdy“ (Aristoteles).
Proto pro masu bude 2×2 tolik,kolik stanoví autority. .
Píšete to správně
Četl jsem a je to již dávno, diplomovou práci, která měla za cíl matematicky dokázat existenci řady přirozených čísel a výpočty v ní.
A byly to tak hutné matematické důkazy, že bych je nechtěl někom zopakovat. Takže bych se i já odkázal na autority, ty učitelky, co to učí déti od první třídy. 1+1 = 2, 2×2 = 4. To jsou asi tak stejně přijaté základní vědomosti od autorit, jako že nás v srpnu 1968 okupovali Rusáci.
Nicméně, v čem je problém přijmutí názoru autority, ukazuje tento jednoduchý příklad. A snad na něm i hlasatelé těch jediných pravd pochopí v čem se mýlí.
Když si koupím v obchodě 2 rohlíky po 2.80 Kč, kolik za ně zaplatím? Chyták, jistě. Když zaplatím kartou tak 5.60 .
Když hotovými penězi, tak 3 koruny, protože dle autority státní banky se ta částka musí zaokrouhlit na celé koruny. Btw – omlouvám se jestli se pletu, ale vedle v Německu by to tak není, protože tam mají i eurocenty.
Těžko asi tvrdit, že v Německu, kousek od nás, mají jinou matematiku..
:)))))))))))))))))))))))
sorry samozřejmě 6 korun
Byl to román, česky vyšlý pod názvem „Zmatek nad zmatek“ a zdůvodnění bylo takové, že 1+1=2 je definice, zatímco 2+2=4 je už výpočet nikde není dokázáno, že se dosud všichni počtáři nezmýlili.
Nejhorší na celém tom rádoby vědeckém článku je hned v záhlaví , v informaci , že autor přednáší na Univerzitě Karlově. To celé dál jsou bláboly , ale tahle informace je děsivá.
Ve světě, kde se počítá modulo 3 (v konečném tělese Z_3, https://cs.wikipedia.org/wiki/Kone%C4%8Dn%C3%A9_t%C4%9Bleso), je 4 = 7, protože 4 – 3 = 1 = 7 – 2 x 3.
Pro 4 lze použít 4 = 5 nebo 4 = 3. Jakmile je rozdíl m – n přirozených čísel m > n větší než 1, jsou si čísla v Z_(m-n) rovna. 5 – 4 = 4 – 3 = 1, a tedy čísla v dvojicích (4, 5) a (4, 3) si v žádném konečném tělese rovna být nemohou.
Týká se to propagandistů současného režimu.
Text sociologa je důkazem faktu, že jednooboroví specialisté nejsou schopni pochopit složitost dnešního vyspělého světa, natož jej uchopit a smysluplně řídit. Je to buď a nebo. Buď přejdeme na mezioborovou sociální ekonomii, nebo naše stopa v historii lidstva skončí. Vzhledem k demografické křivce nemáme žádnou budoucnost. Proč je tomu tak a ne jinak, si můžete přečíst v kapitole Hrobníci národů a hrobníci rodin v knize Ekonomům to myslí černobíle. Kniha je pro vás k dispozici v městské knihovně a také v knihovnách ČNB, MF ČR, VŠE v Praze a dalších.
„F. X. Šalda: „Pařez zůstane pařezem a vůl volem.“ Ale nechte dotyčného, aby své tvrzení dokázal. Argument, že to říkal ten nebo onen, mě nezajímá. Když už to tvrdíte, dokažte pravdivost vašeho výroku. Možná by nám to ušetřilo spoustu jalových diskuzí…“: Diky moc za radu, myslim, ze to je to nejinteligentnejsi, co jsem za posledni dobu cetla. F.X.Saldu mam opravdu rada. Specialne jeho clanek „Ostrym zrakem“.