Žena, kůň a flinta se nepůjčují! Proč raději zapomenout na „tradiční rodinu“
POZNÁMKA. Kulturní války se vedou na mnoha frontách. Populárním bojištěm jsou svalnaté řeči na sociálních sítích, odvážné i zcela pitomé výroky skryté v domnělé anonymitě internetu se ale přelévají i do světa „analogového“, kupříkladu do poslaneckých lavic, kde je klání o největšího hulváta často i soutěží o přízeň jistého typu voličstva. Nikoli nepočetného.
Témata kulturních válek nejsou v Česku zatím ještě tak extrémní, jak je vídáme ze zahraničí, snahy importovat k nám tyto štěpné tendence jsou ale stále častější a nalézají zde již slušný ohlas.
Příkladem je ochrana tzv. tradičních hodnot, rodiny a manželství před domnělým nebezpečenstvím představovaným samotnou existencí gayů a leseb a jejich snahami domoci se v partnerství stejných práv jako mají manželé – tedy sezdaný pár muž a žena.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Někteří lidé, jako třeba Tomio Okamura, by prý raději skočili z okna, než aby je měl vychovávat stejnopohlavní pár. Myslím sice, že by stejně neskočil, ale zní to dostatečně radikálně… a zapadá to také do myšlenkového schématu asi tak 19. století, kdy byla role muže a ženy daná tak jasně, že jen z představy, že by si žena oblékla místo sukně kalhoty, šly na člověka mdloby.
Nehodlám se v tomto textu a v této válce o „zachování tradiční rodiny“, stavět na ničí stranu, otázku položme protentokrát jinak: Co to hrome je ta tradiční rodina a hlavně – od kdy se ta tradice vlastně počítá?
Ženě můžeš vždycky natlouct
Pomůžeme si vědou, konkrétně pak přednáškou z nedávno skončivšího festivalu Šrámkova Sobotka z moderní etnolingvistiky, kam autor tohoto textu shodou okolností zavítal. Netřeba se děsit. Jde prostě o to, jak roli ženy (v tomto případě ženy – manželky) zachycuje český jazyk v zavedených příslovích, frázích, lidových písních a folklorních textech. To je přeci ta správná česká tradice, nebo ne?
Pohled do historie je v mnohém zajímavý, potvrzuje, že leckterá schémata a stereotypy si v sobě stále neseme, byť třeba jen ve zdánlivě nevinných slovních obratech. Zastáncům tradice se možná stýská po časech, kdy přirozenou součástí (božího) řádu bylo jasné rozdělení rolí muže a ženy a přístup ve stylu „lepší špatně vdaná než dobře svobodná“.
Zní to možná zastarale a vzdáleně, ale stereotypy muže živitele a ženy hospodyně jsou stále velmi živé.
Tradičním obrazem ženy – manželky v češtině je podřízenost ženy muži: „Co muži draho, to buď ženě svato.“ Nebo: „Dobře hospodářství stojí, kde se žena muže bojí,“ velí tradice. Už slovo vdát se znamená cele se oddat muži (který má ženu dále poučovat a vychovávat), zatím co slovo oženit se má význam opatřit si ženu, vzít si ji. Jasné jak facka. Doslova. Tradiční byla totiž i možnost „zkázňovat“ ženu bitím.
„Ženě můžeš vždycky natlouct, vona už bude vědět proč,“ zní jedno z českých přísloví. Chtělo by se říct, že zapomenuté.
Mentalita předminulého století
Jenže o tom, že si mentalitu předminulého století s sebou nese mnoho českých mužů dodnes, svědčí statistiky domácího násilí. Jasný trend jeho nárůstu dokládají údaje neziskových organizací, které se zaměřují na pomoc obětem sexuálního a domácího násilí.
Nebo třeba zahraniční data o tom, jak souvisí domácí násilí s vítězstvími a prohrami jejich týmů v rodinách některých „fotbalových fandů“ ve stylu „když můj tým dostane nakládačku, tak ona taky“.
Bylo by lepší, kdyby některé (nejen české) tradice zůstaly zavřené v minulosti a sloužily jen jako studijní materiál pro zajímavou jazykovědnou přednášku. Jsou však často až příliš živé a aktuální.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Antisemitismus. Počátky nejstarší nenávisti v dějinách přetrvávají dodnes
Proč Západ selhává a roste moc internetového fašismu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
26 komentářů
No úplně si nemyslím, že „tradiční rodinné hodnoty“ znamenají mimo jiné to, že můžu ženě nařezat a je to v pořádku. To je docela velký argumentační faul. Bít (s jakoukoli intenzitou a četností) svého partnera je ubohostí nejhrubšího kalibru ať se děje v rodině klasické, či například v registrovaném partnerství. Tudíž to z mého pohledu nijak nesouvisí s pojmem „tradiční rodina.“
V diskuzi na toto téma bych se pak nijak neomezoval na LGBT komunitu. Z mého pohledu není dobré takto profilované lidi ani odsuzovat, ani prosazovat. To, že gay či lesbický pár nemá nikdy možnost naplnit svůj svazek vlastními dětmi (alespoň ne přirozenou cestou) není v době, kdy si velké množství heterosexuálních párů děti nepořizuje z pouhé lenosti, pohodlnosti a sobectví příliš silný argument. Na druhé straně máme mnoho dětí v sociálních zařízeních a tady je dle mého možnost uplatnit se společensky přínosně i v homosexuálním svazku. Myslím tím adopci. Nezastávám názor, že život dítěte v ústavu je lepší, než v harmonickém homosexuálním svazku. Pokud by navíc pan Okamura v takové rodině skákal z okna, mohli bychom to s jistou nadsázkou považovat za jednoznačné potvrzení společenského přínosu těchto svazků 😉
Z úst ochránců „tradiční rodiny“ bych mnohem raději slyšel návrhy toho, jak propagovat klasickou funkční rodinu s nejméně dvěma potomky (abychom dlouhodobě nevymírali), jak zvýhodnit tento model tak, aby byl i v dnešní době lákavý namísto toho věčného a pokryteckého zjednodušení tématu do roviny heterosexuální pár versus homosexuální. To však z úst těch nejhlasitějších homobijců příliš slyšet není.
Na druhou stranu však nechápu ani krvavé boje novodobých liberálů za takové pitomosti, jako je například název homosexuálního svazku. Ve chvíli, kdy bude mít registrované partnerství stejnou právní úroveň, jako manželství (což v současnosti bohužel nemá), pak je asi každému soudnému člověku jedno, jak je jeho svazek úředně pojmenován. Spíše bych tedy pochopil snahy o postavení obou typů svazků na stejnou úroveň v právech i povinnostech, než nekonečné plýtvání časem i energií na prosazení stejného názvu. Zvláště proto, že protistrana tohoto sporu je stejně urputná a neústupná.
Vy máte pravdu, jen bych si dovolil jednu technickou poznámku k větě „Na druhé straně máme mnoho dětí v sociálních zařízeních a tady je dle mého možnost uplatnit se společensky přínosně i v homosexuálním svazku. Myslím tím adopci.“ – ono je totiž, jak se domnívám obráceně – že totiž těch „volně přístupných, vhodných dětí k adopci v v sociálních zařízení“ je málo, a cesta je získat je právně velice náročná a zdlouhavá **
Tudíž, touto cestou ani většina homosexuálních párů jít nechce, ale požaduje jinou variantu – jak jsem se nyní četl, ve Francii už se nyní má uzakonit že mají mít nárok zdarma na umělé oplodnění…
** Možná pro pochopení, že všechno je právně složité a vše souvisí se vším, byl .návrh paní e-poslankyně Šojdrové o tom že přiveze sirotky z táborů z Řecku a-že tady už se o ně hlásí zájemci o adopci. Houby s voctem. Protože, pokud na té cestě migrace nějací sirotci vhodní k adopci byli, tak ty už si rozebraly agentury, které si vyhledávají děti k adopci pro movité klienty po celém světě – ale taky musí zařídit tu velice právně složitou a finančně nákladnou stránku adopce dětí z cizího státu..A to paní Šajdrová určitě zařizovat nebude.. Ostatně, co mohla dovézt se potvrdilo i vloni
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/jde-o-mlade-muze-pred-dovrsenim-plnoletosti-pise-ambasada-v-internim-dopise-o-sirotcich-z-recka-40309784
Je to pravda, ohledně adopcí dětí je to tak, jak píšete. Jde o složitý proces, bylo by to na samostatný rozbor od někoho, kdo se touto sociálně-právní tématikou dlouhodobě zabývá. Pro zjednodušení by pak bylo zapotřebí mnoho zákonných úprav ve velmi citlivých oblastech práva.
Ale jelikož nejsem politik a nedisponuji armádou právníků, sociálních poradců atd., není v mých silách toto vymyslet v podobě, která by byla životaschopná. Navíc si naivně myslím, že právě proto máme celý systém státního aparátu nastaven tak, aby mohli politici svým úředníkům zadávat podobná témata k rozborům a návrhům možných řešení namísto toho, aby svým občanům neustále komplikovali život nesmysly (především před volbami).
Jsem to ale naivní moula! 😮
Jak to, abychom dlouhodobě nevymírali?! Kdo „my“? My češi? My evropani? Protože my jako lidi jsme tak přemnožený, že si s takovouhle svoji nádhernou palnetu, dokonalou matku, učitelku a místo nepřebernejch zázrak, sežereme pod nohama.
Primárně jsem tou vymírající společností myslel vyspělou část světa. Tedy Evropu, Ameriku atp. S rostoucím blahobytem byla v podstatě vždy v historii spojena stále menší ochota pořizovat si potomstvo. A tak se vyspělé kultury často spolu s dalšími faktory podílely na svém zániku sami tím, že se nedostatečně „množily“ a neomaleně drancovali své zdroje.
Na druhou stranu si nemyslím, že jsme coby lidstvo až tak „přemnožení,“ jak se obecně traduje. Jde podle mě spíš o značně neefektivní a nehospodárné nakládání se zdroji. Pokud by lidstvo napnulo snahy směrem k neplýtvání zdroji, pak jsme i v dnešní době schopni bez problémů uživit celou planetu. Když si zjistíte, kolik potravin se ve vyspělé části světa ročně vyhodí, uznáte, že bída a hlad je v našem světě zbytečná.
A pokud mám v prvním odstavci pravdu, pak by ke snížení populačního růstu zásadně přispěla i snaha o zvýšení životní úrovně chudých částí světa. Tedy snaha o naplnění rovnice vyšší životní úroveň = menší populační růst.
I kdybychom skutečně „zvýšili efektivitu“, vedlo by to jen k boomu v rozvojových zemích. Uvědomte si, že v některých z těchto zemí je průměr IQ populace mezi 60 a 70 body. Plyne to ze studie, která hodnotila v různých zemích závislost IQ populace na intenzitě prožívání religiozity. Se závěrem, že je mezi těmito jevy signifikantní záporná korelace
Studie? Uveďte odkaz.
Myslím, že IQ, tak, jak ho měříme my, hodně souvisí se vzděláním a výchovou (motivací dosahovat výsledků a řešit problémy) a není genetický. Ale tím vlastně podporuji vaši teorii. Religiozita k té motivaci rozhodně nepřispívá. Ta říká jen „množte se“.
Odkaz se pokusím najít, ale klíčová slova jako IQ, religiosity a correlation by mohla stačit. Já ji zachytil zprostředkovaně přes blog jednoho ateisty a jen se přesvědčil, že existuje (je to cca deset let, možná už byla jako „politicky nekorektní“ smazána), protože to podstatné bylo v tom blogu (včetně finálního korelačního grafu).
Ta závislost IQ a religiosity (měli nějaký dotazník na postavení náboženství v hodnotovém žebříčku, které pak bodovali a korelovali s IQ) dokonce seděla i na jednotlivé státy USA mezi sebou, prostě nejnižší IQ v USA má obyvatelstvo v „Bible belt“.
IQ je obecně konstruováno tak, aby nebylo kulturně závislé. Dokonce některé neverbální testy byly úspěšně aplikovány i na velké primáty (šimpanz, gorila).
A taky si, prosím, uvědomte, že v zemích, kde má v současnosti náboženství nejsilnější pozici, je velmi vysoké procento pokrevně příbuzenských sňatků (některé informační zdroje uvádějí až 70 procent pro kombinaci bratranec – sestřenice a/nebo strýc – neteř s tím, že i ten zbytek jsou z větší části příbuzenské sňatky, ale vzdálenější).
Je to poněkud kontrast proti Evropě, kdy je známa žádost grónských osadníků papeži, aby u nich paušálně povolil možnost sňatků bratranců a sestřenic z druhého kolena, protože méně bližší příbuzní se v tamní nepočetné komunitě už nedali najít (Islandští Vikingové podobný problém řešili nájezdy na Irsko a Francii a únosy tamních žen, na což Gróňané logisticky neměli).
A co udělají opakované příbuzenské sňatky ve více generacích po sobě, to demonstrovali dostatečně názorně Habsburkové (jejich španělská větev vymřela na to, že její příslušníci už nebyli schopní se pářit ani s dopomocí služebnictva).
Případně zkuste přidat ještě „fundamentalism“.
Bez jakýchkoliv emocí a stranění bych chtěl podotknout, že tradice jako vzorce chování ve společnosti nevznikaly jen tak „pro srandu králíkům“ (zdravím exministryni Malou), ale byly to věky ověřené způsoby, jak co nejefektivněji žít a přežít. Zatím každý pokus o revoluční změnu chování společnosti (od Francouzské revoluce přes revoluci bolševickou a kulturní po dnešní libtardy) skončil nebo skončí fiaskem a hromadami mrtvol.
Jen tak na okraj ke článku – autor potírá obranu těch zpátečnických nehezkých stereotypů aka „obrana tradičních hodnot a rodiny“ stereotypy profláknutými a slušně řečno ubohými – „když můj tým dostane nakládačku, tak ona taky“ a to celou jeho snahu hodně znehodnocuje.
degradace pravdy
cit: „…Už slovo vdát se znamená cele se oddat muži (který má ženu dále poučovat a vychovávat), zatím co slovo oženit se má význam opatřit si ženu, vzít si ji. Jasné jak facka. Doslova.“ A výsledkem je manželství. Když je tak špatné, proč se do něj tedy všichni homo… tak tlačí? Takže plný souhlas se závěrem prvního komentáře…
Bohužel, všechno špatně. . Jestli její autoři HP nedokáží chápat pojem “ „tradiční (jakékoliv) hodnoty“, v pozitivním smyslu tak potom ani nemá smysl aby psali jakoukoliv kvalitní kritickou žurnalistiku o čemkoliv. . Protože to jim pak taky každý může říct, že korupce, zneužívání politické moci, rozkrádání veřejných peněz, atd.. se taky děly „tradičně“ v minulosti pořád .a ať do toho nestrkají nos, jinak jsou extrémisti.
V čem je tedy, chyba úvahy ohledně „tradiční rodiny“ ? Že i tato tradice se vyvíjí a mění. a je hloupost se účelově odkazovat na 19.století a dříve, protože už v té době se rozvijela feministická hnutí (sufražetek), která už ty předešlé tradice (kdy žena byla podřízena muži) bořila.. Ono neškodí připomenout, že za toho fujky fujky komunismu nebyla žena „domácí puťkou u plotny“, ale musila chodit do práce (i s řádnou kvalifikací) – takže tu práci v domácnosti a o děti měla (a to už se tehdy otevřeně říkalo) jako druhou směnu – (ženy, díky za to) – přičemž, ale protože manželství není otroctví, tak se halt museli spolu s manžílkem dohodnout o rozdělení manželských povinností….
O tom jak je to dneska u mladých párů se radši ani neptám, ale vzhledem k tomu že si dnes nemůžou ani ušetřit na byt, tak bych čekal že v tradičním páru mají jiné starosti, než jestli „kluci s klukama a holky s holkama“ a podobné sprosťačinky…:))))))
Snad jen jednu drobnost: Hnutí sufražetek mělo jen minimální dopad. Daleko silnější dopad měla první světová válka, protože muži šli na frontu a ženy je v podstatě plnohodnotně nahradily ve fabrikách i jiných provozech. Čímž se taky daly dohromady. A tím vznikla síla, která prosadila věci, o nichž sufražetky mohly leda snít. Navíc stojící na praktickém důkazu toho, že žena v řadě oborů zvládne to samé, co muž (a v některých dokonce i více a lépe, např. ve výrobě munice pracovaly ženy i před WW2, přestože bylo na tuto práci mužů dost, ale ony to dělaly a dělají, vzhledem k trochu odlišné filosofii, líp).
Svou roli sehrálo také oslabení vlivu ideologie méněcenných primitivů – křesťanství, hlásající ideologii postavení ženy „KKK“ (kinder küche kirche), na němž se první světová válka podílela taky. Řada vojáků se vlivem utrpěných hrůz stala ateisty, nebo jejich víra byla alespoň silně otřesena.
pardon, odlišné fyziologii.
Opírat se dnes do rodiny je politováníhodné, jako je politováníhodná dnešní rodina pracujících rodičů obdařená dvěma a více dětmi. Stát od roku 1993 okrádá nadměrným zdaněním mzdy rodiče o peníze určené dříve na krytí poloviny (!) nákladů výchovy dětí v rodině. Okrádá o peníze, které si rodiče sami vydělali! Dnes musí pracující rodiče vychovávat děti z peněz, které mají bezdětní pro svoji vlastní potřebu (více v nové knize „Ekonomům to myslí černobíle“). Proto si dovolím tvrdit, že značná část konfliktů pramení ze státem uměle vytvořeného nedostatku peněz v rodinách s dětmi. S těmi neziskovkami bych přibrzdil. Vykazování vysokých čísel může být účelové, tj. může ospravedlňovat existenci neziskovky. Co se týká rodiny třígenerační i nukleární, tu se podařilo rozbít sociologům až do karikatury rodiny. Podobu nové rodiny definoval již zesnulý sociolog Prof. Ivo Možný, když řekl: Rodina budoucnosti se skládá z matky, dítěte a sociálky.
Bohužel, už to opakuji často i zde, klasickou třígenerační rodinu se podařilo rozbít už v 19.století, když docházelo k přechodu proletariátu do měst. A kde vydržela o něco déle tak v prostředí elit, které na to měly (ekonomicky, velikostí bydlení, zaměstnáním služebnictva, a pod..)
A v současnosti, když si budete číst současné úvahy sociologů o třígeneračních rodinách, tak je sice popisují jako možné (existující vyjímky), leč současně i upozorňují i na riziko přetížení aktivních jedinců v nich, na kterých pak leží celá zodpovědnost na jejich funkčrnost a přežit´íTo je totiž právě to, co se dnes označuje společenským pojmem „sendvičová generace“ -tedy ta generace kteří se musí současně starat jako o své děti, tak i o své rodiče.
No a pak stačí aby ty děti nebo rodiče (popř, dost často obé ) měly nějaké zdravotní/mentální potíže (dnes rovněž poměrně časté), mít je dohromady v jednom bytě kde se o ně musí jedna ženská starat (chlap pro ty všechny vydělává a hákuje v práci, popřípadě, i hůře už zdrhnul), a je to opravdu na šlehnutí
Sice si nemyslím, že je dnes v Čechách (samozřejmě až na výjimky) až tak velký problém uživit několik dětí, ale máte podle mě naprostou pravdu v tom, že žít single je dnes mnohem finančně výhodnější. A když k těm penězům přidáte ještě to, že single a bez dětí se staráte jen o sebe a tudíž máte mnohem více možností a volnosti, pak celkem chápu, že se mladí lidé do ženění a pořizování dětí příliš neženou.
Takže řešení se nabízí v tom, že podpoříme vznik nových rodin s dětmi právě finančně. Bohužel to nejde zvýšením porodného, bezúročnými půjčkami a podobnými nesmysly, což je tak zhruba vše, co navrhují partaje, které před volbami nejvíce vykřikují hesla o podpoře rodiny.
Mnohem větší efekt by měly úlevy na straně daní (v současné výši nejsou nijak významně motivující), vyšší důchody pro rodiče většího počtu dětí, podpora bydlení atp. Zjednodušeně by prostě bylo zapotřebí nastavit systém tak, aby byl finančně (i službami pro rodiny – školky atd.) mnohem atraktivnější právě pro sezdané páry s dětmi.
Tak ono jistě máte pravdu v tom, že „..by bylo zapotřebí nastavit systém tak, aby byl finančně mnohem atraktivnější právě pro sezdané páry s dětmi.“ – jenomže obávám se, že už to reálně víc nejde.
Dejme tomu, v případě snižování daní kvůli dětem, stát dokonce může vyplácet i daňový bonus.
Školky /ty veřejné/ jsou skoro zadarmo, nyní hrazená podpora pro dojíždění veřejnou dopravou, snížená DPH na spoustu věcí pro rodiny s dětmi. A v případě důchodů, pořád musíme vycházet z toho, že to jsou spojené nádoby – z toho co se vybere od pracujících , se může vyplácet důchodcům. A už teď jsou v případě jak daní, tak i důchodů ohromné dluhy, které bude nutné v budoucnu tak nebo tak zaplatit..
Takže – v tom bych zůstal u závěru, že děti jsou nám (rodičům) drahé, spolykají většinu rodinných zdrojů – a stejně je máme rádi, a soudruh stát nám s tím příliš nepomůže, ono by stačilo kdyby ještě navíc, spoustou direktiv neškodil.
Stát, i přes výkřiky o vzdělanostní společnosti, nepotřebuje, aby se množili chytří lidé (to by podpořily ty úlevy na dani a zkrácené úvazky pro rodiče s dětmi). Stát potřebuje, aby se množili voliči levice a populistů, což nejlépe podpoří sociálními dávkami. V Americe a i v západní Evropě případně podporou imigrace.
Nižší daně pro pracovníky ženaté / vdané s dětmi tu měli komunisté. Příplatek k důchodu za řádně vychované dítě (vydělává a není v kriminále) má v programu SPD.
Problém spočívá v mnoha věcech:
1. V páru nemůže fungovat demokratické hlasování (a ono obecně nefunguje při počtech nižších než nějakých třicet), přitom aby byl pár funkční, musí uzavírat jednoznačná a oběma členy respektovaná rozhodnutí. I v situaci, kdy to každý z nich vidí jinak. V opačném případě se rodina rozsype (a zcela jistě i tento faktor spoluzodpovídá za vysokou rozvodovost). V dobách, kdy byla žena podřízena muži (a v zemích, kde tomu bylo nebo i je naopak) bylo a je tohle jednoznačně vyřešeno. Přiznám se, že obecné řešení pro populaci mužů a žen se stejnými právy neznám.
2. Už jsem tu psal, že L a G páry by spolu mohly mít děti, protože na myších to už funguje. Další výzkum blokují církevníci.
3. Rozhodně je třeba podpořit pro L a G páry adopci dětí jednoho člena páru tím druhým, případně adopci dětí jednomu z členů páru svěřených (z různých důvodů, např. potomci zemřelých sourozenců).
4. Nemám ani problém s obecnou adopcí dětí LGBT+ páry.
5. Jsem toho názoru, že pokud budou svazek hetero osob a svazek LGBT+ osob něčím jiným (byť formálně se stejnými právy), bude vždy tendence LGBT+ páry nějak diskriminovat (byť by se tím prostor na diskriminaci dost zmenšil). V momentě, kdy to vše bude manželství, prostor pro diskriminaci bude opravdu silně omezen.
6. Speciálně wenkovanovi: Model soužití mužů a žen vznikal a vzniká na základě potřeb společnosti, někdy i akutních. Když např. Sámo vypráskal u Wogastisburku Franky takovým způsobem, že to mělo dopad na demografii francké populace, tak museli ve Francku (byť už bylo formálně křesťanské) dočasně povolit mnohoženství, aby vdovy po padlých byly sociálně zajištěny a současně nebyly vyřazeny z rození nových bojovníků. Stalin po WW2 tak daleko nešel, ale byla v SSSR po této válce zavedena velmi silná podpora svobodných matek.
Ona je ta složitost někde úplně jinde. Sice jsem zkusil napřed odpovídat na jednotlivé Vaše body, ale pak jsem došel k bodu 5-a došlo mi to. Vy sice předpokládáte že “ bude vždy tendence LGBT+ páry nějak diskriminovat – ale „V momentě, kdy to vše bude manželství, prostor pro diskriminaci bude opravdu silně omezen.“.. Jenomže, bohužel Vám nedochází že to může být i naopak, že mnohá opatření pro manželské páry jsou a budou diskriminační (a nesmyslná) pro ty homosexuální , a budou tedy požadovat pro sebe právní vyjímky. Abych dal poměrně primitivní příklad, Zákon o rodině, poměrně známý § 51, odst 1. – račtě si ho přečśt :)))
On by se musel zrušit hned první odstavec prvního paragrafu. Ten paragraf 51 reflektuje situaci v biomedicínských vědách z dob školní výuky autorů, která byla zastaralá už v době vzniku tohoto zákona.
Prostě, tento zákon by se měl buď zcela zrušit, nebo totálně překopat, aby odpovídal stavu v biomedicínských oborech po roce 2000.
S těmi neziskovkami bych přibrzdil. Vykazování vysokých čísel může být účelové, tj. může ospravedlňovat existenci neziskovky. Co se týká rodiny třígenerační i nukleární, tu se podařilo rozbít sociologům až do karikatury rodiny. Podobu nové rodiny definoval již zesnulý sociolog Prof. Ivo Možný, když řekl: Rodina budoucnosti se skládá z matky, dítěte a sociálky.