Ještě vloni 12. října byl mezi přítomnými hosty vernisáže Rytíři nebes na brněnském výstavišti i Hugo Marom. Vojenský letec, bojovník za svobodu Izraele, zemřel ve svých 89 letech v neděli 7. ledna v izraelském Tel Avivu. Odešel v roce, kdy si občané Izraele budou v květnu připomínat 70. výročí vzniku jejich samostatného státu.

Hugo Marom, bývalý příslušník RAF, se narodil 9. října 1928 v Brně v židovské rodině. S nástupem nacismu v Německu začíná pronásledování Židů. Ti z nich, kteří mají tu možnost, odcházejí mimo Evropu.

Z Prahy jsou v roce 1939 vypravovány vlaky dětí z židovských a komunistických rodin do Velké Británie, kde se dětí Židů ujímají adoptivní rodiče. Transporty zajišťuje Nicholas Winton.

Hugo Marom s mladším bratrem Rudym nasedá do vůbec posledního Wintonova „kindertransportu“ a odjíždí do Velké Británie.

©Paměť národa; Hugo Marom při leteckém výcviku

V Anglii pobýval v dětském domově, pěstounských rodinách a od roku 1943 v Československé státní škole ve Walesu. Zde absolvoval letecký kurz RAF.

Po válce a po návratu do Brna prošel v Československu jako pilot tajným výcvikem. Jeho cílem bylo vojensky pomoci vznikajícímu státu Izrael.

V únoru 1949 odjel Marom do Izraele a zúčastnil se izraelské války o nezávislost i dalších válek. V roce 1953 byl pověřen sestavením 110. letky nočních stíhačů a o šest let později vedl vývoj střediska Israel Aircraft Industries.

Tradice česko-židovských vztahů

Dva roky po skončení druhé světové války rozhodlo v listopadu 1947 na svém 128. zasedání Valné shromáždění OSN o rozdělení Palestiny na dva samostatné státy – židovský a arabský. Letos v květnu uplyne 70 let od chvíle, kdy Prozatímní státní rada vyhlásila Proklamaci nezávislosti Státu Izrael.

Od samého počátku se snahy o ustavení samostatného židovského státu těšily značným sympatiím československých představitelů i široké veřejnosti.

Tyto sympatie získaly pak konkrétní podobu mj. ve vojenské pomoci mladému státu, který byl několik hodin po svém ustavení napaden sousedními arabskými státy, a jeho židovským občanům hrozila opět fyzická likvidace.

Česko-židovské vztahy mají dlouhou tradici, vytvořenou mnohasetletou přítomností Židů na našem území. K mimořádně dobrým patřily tyto vztahy v době demokratické první republiky, a to i díky autoritě československého prezidenta Tomáše G. Masaryka, který již v 19. století statečně vystoupil v tzv. Hilsneriádě na obranu Židů.

Občané židovské národnosti tvořili rovněž významnou složku v  československých zahraničních armádách. V rámci pozemních jednotek tvořili například v roce 1943 kolem třiceti procent vojska a v československé jednotce v SSSR ještě o něco více.

Po skončení hrůz druhé světové války usilovaly statisíce evropských Židů, kteří přežili holocaust, o odjezd do Palestiny. Již od roku 1946 navrhoval prezident Edvard Beneš jako nejlepší řešení této situace vytvoření samostatného židovského státu.

Nadšeným příznivcem tohoto řešení byl i ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Mezi první země, které diplomaticky uznaly nově vzniklý stát Izrael, bylo právě Československo. Stalo se tak necelý měsíc po vyhlášení nezávislosti Izraele.

Podpora židovského státu byla jedním z mála styčných bodů československé zahraniční politiky před a po únorovém puči v roce 1948. Prezidenti Edvard Beneš i Klement Gottwald podporovali poválečnou vystěhovaleckou vlnu, směřující z Československa do Palestiny. Podle dostupných informací se v letech 1945 až 1950 od nás vystěhovalo 35 000 Židů, další desetitisíce uprchlíků procházely přes Československo.

V té době již byla realizována vojenská pomoc Izraelcům; Československo bylo jedinou evropskou zemí, která poskytla rodícímu se státu na Blízkém východě dodávky vojenského materiálu, ale i výcvik vojáků. 

Brněnští rytíři nebes

Za účasti tehdejšího premiéra (a nynějšího prezidentského kandidáta) Mirka Topolánka bylo 29. listopadu 2008 ve Štefánikově ulici v Brně slavnostně otevřeno Muzeum českého a slovenského exilu.

Toto ojedinělé zařízení je soukromou iniciativou manželů Sabiny a Jana Kratochvilových. U příležitosti otevření zmíněného muzea Topolánek mj. prohlásil, že si „váží lidí, kteří odešli, ale nepřestali pomáhat“.

Měl tím na mysli také československé letce, kteří bojovali proti nacistům v uniformách britského královského letectva RAF. A právě o nich byla vernisáž výstavy s názvem Rytíři nebes, kterou na brněnském výstavišti za účasti kardinála Dominika Duky a představitelů kraje i města zahájili v říjnu loňského roku manželé Kratochvilovi.

Duka zde řekl, že si musíme připomenout osud izraelského národa po vyhnání ze země Římany a dvě významná povstání tohoto národa, který máme ve veliké úctě. Národa, který nám dal jednak Abrahamovu víru a také Bibli, knihu knih.

„Musíme si rovněž uvědomit, že kulturu a civilizaci v této zemi tvořily tři národnosti, Češi, Němci a Židé,“ zdůraznil Duka. Podle něj nikdo netvrdí, že například hudba Gustava Mahlera není českou hudbou. Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel psali německy, a přesto byli lidmi této země.

„Bylo to do jisté míry řešení po šoa, po holocaustu,  a tam myslím, že naše republika může být hrdá,“ řekl pro HlídacíPes.org Dominik Duka. Připomněl zároveň počáteční zájmy Sovětského svazu udělat z Izraele komunistickou republiku, což se nepovedlo. Pak se Sověti tvrdě pomstili občanům židovské národnosti v naší zemi.

Je to kapitola, která by mohla říci i něco dnešku. „Jsme malý stát, ale měli jsme svoje názory, své zásady, které jsme dokázali uplatňovat a byli jsme věrni těm, kteří byli věrni nám,“ prohlásil Dominik Duka.

Poslední žijící pilot RAF a brněnský rodák generál Emil Boček, který se rovněž zúčastnil vernisáže, konstatoval, že pokud by nebylo Československa, tak by stát Izrael nevznikl.

„My jsme je vyzbrojili letecky i tanky a s naší pomocí vyhráli válku s Araby. Roli hrálo ale také to, že v té době Sovětský svaz počítal s tím, že v Izraeli vznikne prosovětský režim,“ připomněl dnes čtyřiadevadesátiletý generál Boček.

Československé zbraně a instruktoři

Podle ředitele Muzea českého a slovenského exilu Jana Kratochvila řada pilotů RAF po válce odešla z armády a hledala uplatnění v civilním životě. Někteří z nich ho však také spolu s mnoha dobrovolníky z dalších zemí našli v řadách vojenského letectva nově vznikajícího státu na středním východě – Izraele.

Na jeho zrodu se z mnoha důvodů intenzivně podílelo Československo. Jednou z klíčových osob, podporujících jeho vznik, byl i ministr zahraničí Jan Masaryk. K  hlavním problémům vznikajícího státu patřil absolutní nedostatek zbraní. Přes vyhlášené embargo se je někteří snažili získat v zahraničí.

Velmi úspěšný v této činnosti byl například Ehud Avriel (Überall) – muž, vyslaný do Československa s úkolem nakoupit zbraně, který se později stal prvním velvyslancem státu Izrael v Praze.

V první fázi se mu podařilo zajistit životně důležitou dodávku pěchotních pušek Mauser Kar 98k s českým označením P-18 a kulometů MG-34, přezdívaných magled. Jako prostředek k dodání zbraní poskytla na jaře roku 1948 československá strana Izraeli jedno ze svých dvou letišť s asfaltovou ranvejí – Žatec-Staňkovice.

Vyvrcholením československo-izraelské vojenské spolupráce bylo vytvoření celé dobrovolnické brigády. Ta byla cvičena československou armádou ve vojenském prostoru Libavá u Olomouce.

Její jádro tvořili bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Původní vizí československé komunistické garnitury bylo, že se jako samostatná jednotka zasadí o lidově demokratické směřování Izraele, k čemuž však nedošlo.

Ihned po příjezdu v roce 1949 byli její členové přiděleni do různých vojenských útvarů, jejichž specializovanou páteř pak v řadě případů tvořili. Tím došlo k minimalizaci už tak velice nízkého komunistického vlivu.

Výcviku brigády v Libavé velel hrdina Sovětského svazu major Antonín Sochor, který dokonce v rámci tajné mise Izrael navštívil. Stalo se tak již po ukončení výcviku v létě 1949. Spolupráce se státem Izrael byla zprvu vítaná, a to i díky podpoře Sovětského svazu, později však dochází k ochlazení vztahů.

Vše vyvrcholilo soudním procesem s tzv. „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“, kdy byl obviněným přičítán k tíži také jejich židovský původ, respektive údajná účast v sionistickém spiknutí.

Souviselo to s tím, že většina z nich se i vzhledem k zastávaným funkcím nějakým způsobem podílela na československé pomoci pro Izrael. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo označeno jako osoby židovského původu a počátkem prosince 1952 byli popraveni.

Od vojenské pomoci k nepřátelství

Co zničilo přátelství Československa s Izraelem? Faktorů bylo několik. Veronika Havlíčková ze Západočeské univerzity v Plzni ve své bakalářské práci Vznik Izraele a Československo uvádí:

„Začalo to nejspíše prohranými parlamentními volbami Komunistické strany Izraele (KSI), kdy komunisté získali pouhá tři a půl procenta hlasů. Velkou naději Praha a Moskva kladla v levicovou stranu Mapam. Volby vyhrála pravicově orientovaná socialistická strana Mapaj v čele s Davidem Ben Gurionem.“

Přesné příčiny Stalinova nepřátelství vůči Izraeli nejsou ale dosud příliš jasné. Že Izrael není „vhodný stát“ se Stalinovi nedařilo vysvětlit. Československo, zejména ministerstvo financí, mělo zájem na udržení vzájemných vztahů, jelikož Izrael platil za zboží v dolarech a librách.

Rovněž prostřednictvím Izraele vláda získávala zboží, které by jinak těžko nakoupila. Stejný názor nesdílelo ministerstvo zahraničního obchodu, které považovalo tento druh obchodu za „pokrytecký“ a ani samotné ministerstvo nebylo ve svém postoji jednotné. Rovněž izraelská politika nebyla jednoznačná.

Na jedné straně se Izraelci snažili zachovat diplomatické a hospodářské styky s Československem a na straně druhé si nechtěli nechávat líbit počínající politiku nepřátelství.

Zklamáním Stalinových předpokladů o vybudování lidově demokratického státu na Blízkém východě a o sovětském spojenci proti britskému a americkému imperialismu ztratil SSSR v roce 1950 o Izrael zájem.

Československo pak Sovětský svaz následovalo o rok později. Po šestidenní válce v roce 1967 přerušilo Československo na pokyn Sovětského svazu diplomatické vztahy s Izraelem. Plné diplomatické styky a vzájemná spolupráce v různých oblastech mezi naší republikou a státem Izrael byly obnoveny až po pádu komunismu v naší zemi. 

Výstava Rytíři nebes – fragmenty, která je věnována československým letcům RAF a také naší vojenské pomoci Izraeli, je nyní až do 18. února k vidění v brněnském Technickém muzeu.

Zesnulého válečného letce a jedno z Wintonových dětí Hugo Maroma, který se osobně zúčastnil říjnové vernisáže této jedinečné výstavy, můžeme zde spatřit alespoň na fotografiích.