GLOSA. Zatímco se oficiální Kuba halí do smutku, v Miami na Floridě davy kubánských exulantů hlučně oslavují smrt „nesmrtelné“ ikony mezinárodní revoluce Fidela Castra. A s nimi se určitě tajně radují i mnozí obyvatelé ostrova nesvobody v Karibském moři.

Řada světových politických představitelů se již také k úmrtí kubánského vůdce vyslovila. Prakticky všichni se nejspíše shodnou v tom, že Castro byl silnou a charismatickou osobností. Přiznávají to i mnozí jeho zavilí nepřátelé.

To, že je Fidel charismatickou osobností, připustil před čtyřmi roky i ředitel kubánské exilové rozhlasové a televizní stanice Martí Carlos A. Garcia-Perez, s nímž jsem měl možnost neformálně hovořit v sídle této stanice v Miami na Floridě.

Oba jsme se shodli, že bratří Castrové do jisté míry prozřeli a snaží se z bahna, do něhož svou zemi svou dobrodružnou politikou uvrhli, nějak elegantně vycouvat. Trochu pozdě po téměř padesáti letech teroru i experimentů, které přivedly svět na práh třetí světové války……

Jako školák si dodnes vybavuji filmové týdeníky, v nichž Fidel Castro během obrovských lidových shromáždění v Havaně divoce gestikuluje, hrozí, mračí se a výjimečně se i usměje. To bylo ještě v 60. letech, kdy Castrovu Kubu obdivoval rozvojový svět, kdy ji obřími hospodářskými injekcemi podporoval Sovětský svaz a další jeho satelitní státy.

Čtěte také: 

Zemřel sebestředný diktátor Fidel Castro

Ostatně velkou hospodářskou pomoc si od SSSR kubánský diktátor Castro vysloužil také za podporu sovětské agrese proti Československu v srpnu 1968. Tímto svým postojem tehdy dost překvapil a zklamal různé radikálně levicové skupiny v západní Evropě. To ale Fidelovi příliš nevadilo, protože od nich žádné dolary očekávat nemohl.

Na rozdíl od některých jiných diktátorů Fidel již před lety pochopil, že zavedl svou zemi do slepé uličky. Proto s nechutí svolil k dílčím reformám, jež by v nějaké podobě zachránily režim, který počátkem 60. let na Kubě společně se svým bratrem Raúlem vybudoval.

Prakticky do posledních okamžiků svého dlouhého života zůstal Fidel Castro pro mnohé velitelem, vůdcem, tedy španělsky líder máximo či comandante. Pro jiné to byl zase velký komediální herec, ve španělštině comediante, kterému ale, což je nutno zdůraznit, ulpělo na rukou mnoho krve.