Zavření registru majetkových přiznání je na hraně trestného činu, říká Kužílek
Dnes již bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová rozhodla, že stát přestane poskytovat informace z Centrálního registru oznámení – bez ohledu na zákon o svobodném přístupu k informacím.
Ještě donedávna bylo snadné podívat se na majetkové poměry vrcholných politiků a porovnat – v zájmu veřejné kontroly – například to, jaký je rozdíl mezi tím, co vlastnili před vstupem do politiky a po odchodu z ní. Vznikl kvůli tomu Centrální registr oznámení, kam mají poslanci, senátoři, či krajští i obecní zastupitelé informace pravidelně hlásit. I když to činí, veřejnost se to nyní nedozví.
Ministerstvo spravedlnosti totiž poskytnutí těchto informací z registru od letošního listopadu zakázalo s odvoláním na ochranu osobních údajů. Jako první na to ve svém newsletteru upozornil novinář David Klimeš, HlídacíPes.org se tématu věnoval i ve svém textu pro aktuální číslo tištěného Týdeníku Forum.
I když například Andrej Babiš oznámení podal, jeho obsah zůstává skrytý. Podobně nebude možné získat vstupní data nových ministrů a ministryň vlády Petra Fialy. „Do doby přijetí novely zákona nelze na oznámení ze strany veřejnosti vůbec nahlížet,“ píše se přímo na stránkách registru.
Vážná porucha státní správy
Podle experta organizace Otevřená společnost Oldřicha Kužílka, spoluautora informačního zákona, byl pokyn ministryně spravedlnosti neposkytovat informace z Centrálního registru oznámení ani na základě žádostí podle informačního zákona „svévolný a neopíral se o žádný právní důvod“.
„Lze to připodobnit k tomu, kdy by starosta města řekl, že poskytovat informace určitého typu je příliš obtížné, a proto přikazuje je nadále neposkytovat. Jelikož jde o rozhodnutí ministryně s vážným dopadem, a de facto jde o pokyn porušovat zákon, domnívám se, že by mohlo, pokud by šlo o úmysl, naplňovat skutkovou podstatu trestného činu podle § 329 Zneužití pravomoci úřední osoby,“ říká Kužílek. Zároveň ale dodává, že spíš než o úmysl jde o „projev nekompetentnosti, přezíravosti a bezduché svévole“.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Ve hře je podle něj ale i trestný čin podle § 330 Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, kde již není nutný úmysl a postačuje nedbalost. „Podmínka tohoto trestného činu, že způsobí ‚vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy‘, když ministryně nařídila ve velkém množství případů porušit zákon a neoprávněně odepírat významné množství společensky důležitých informací, se mi zdá naplněna,“ podotýká Kužílek. Odkazuje se přitom na řadu zásadních rozsudků Ústavního a dalších vysokých soudů, že transparentnost je významný úkol veřejné správy.
„Podle mého soudu by bylo namístě podat trestní oznámení, aby orgány činné v trestním řízení dříve, než by bylo možné v případě končící ministryně zahladit případné stopy pravděpodobně pouze ústně vydaného příkazu, mohly zadokumentovat okolnosti skutkové podstaty takového konání,“ říká Kužílek.
Na počátku nyní nefunkčního registru ministerstva spravedlnosti byly námitky starostů menších obcí, že i oni musejí zveřejňovat své majetkové poměry. Následně skupina senátorů podala návrh na zrušení některých ustanovení zákona o střetu zájmů. Věc doputovala k Ústavnímu soudu, který to v únoru 2020 skutečně označil za protiústavní a chtěl „aby nebyly majetkové poměry veřejných funkcionářů, kterými jsou i představitelé územních samosprávných celků, nekontrolovatelně přístupné komukoliv na internetu“.
Smysl a existenci samotného registru však Ústavní soud nijak nezpochybnil a vládě dal čas na přípravu novely zákona tím, že vykonatelnost svého nálezu odložil až na 31. prosinec 2020. Jenže Babišova vláda žádnou novelu neprosadila a ministerstvo spravedlnosti tedy na konci roku 2020 přístup k registru zpřísnilo. Informace přesto nadále získat šlo – na základě individuální písemné žádosti zájemce obdržel dočasně platné a nepřenosné přístupové heslo. Jenže od listopadu už ani takto informace z registru získat nelze.
Opět to spusťte
„Až do přijetí novely zákona o střetu zájmů, která zrušenou část zákona o střetu zájmů nahradí, neexistuje žádný zákonný způsob, jakým informace o těchto veřejných funkcionářích veřejnosti poskytnout,“ trvá na svém ministerstvo spravedlnosti. Odvolává na postoj Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), podle nějž se z hlediska ochrany osobních údajů „nepodařilo dosud celou věc ukotvit legislativně, a zacelit tak vytvořenou mezeru v právním řádu“.
ÚOOÚ ale ujišťuje, že „vypnutí“ po ministerstvu vůbec nepožadoval. „Úřad žádným způsobem nedoporučoval, aby ministerstvo omezilo, případně zcela zastavilo poskytování informací z Centrálního registru oznámení. Cílem bylo pouze upozornit na skutečnost, že stávající způsob, který zvolilo ministerstvo pro poskytování těchto informací, by nemusel být v souladu zejména s rozhodovací činností Ústavního soudu,“ říká Vojtěch Marcín z tiskového oddělení Úřadu pro ochranu osobních údajů.
To zdůrazňuje i Oldřich Kužílek: „Je mimořádně závažné, že dopis předsedy ÚOOÚ, vyjadřující názor tohoto úřadu, nijak nezakazuje ministerstvu spravedlnosti nadále poskytovat informace z Centrálního registru oznámení. Pouze požaduje při tom uplatňovat některé zatím opomenuté prvky z platového nálezu Ústavního soudu.“
Ministerstvo spravedlnosti by mělo například posuzovat, zda je žadatel o informace z registru tzv. „hlídací pes demokracie“. Pokud jde například o žádosti etablovaných novinářů, je podle Kužílka splnění této podmínky nepochybné. ÚOOÚ po ministerstvu chtěl i to, aby vždy oslovilo dotčené osoby a informace o nich poskytlo až po posouzení jejich vyjádření k žádosti, případně je o poskytnutí údajů na žádost informovalo.
„Pokud by se to ukázalo jako zatěžující, je odpovědností vlády věc napravit například posílením kapacit ministerstva, o to více proto, že končící vláda vědomě znemožnila včasné vyřešení pomocí již připravené novely,“ konstatuje Kužílek.
Podle něj by ministerstvo spravedlnosti mělo poskytování informací z registru okamžitě obnovit. „Zároveň by ti, kterým informace odepřelo, měli podat opravné prostředky a případně dohnat věc k soudu. Dále předpokládám, že v parlamentu se dá do pohybu novelizace, reagující na zrušení některých paragrafů zákona o střetu zájmů Ústavním soudem,“ konstatuje Kužílek.
Tématu se HlídacíPes.org věnoval i ve svém textu pro tištěný Týdeník Forum.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Do vztahů USA se zeměmi Blízkého východu promluví i Trumpův rodinný byznys
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
V listopadu 2020 soud rozhodl, že tento rejstřík nemůže být volně přístupný – tj. může být přístupný až po registraci přistupujícího občana (tak jak např. od 1.8.2021 údaje o vlastníkovi z katastru nemovitostí). Aby bylo možno provést programovou úpravu webové aplikace, bylo nutno pozměnit zákon. Soud předpokládal, že to vláda do voleb stihne … Vláda pana Babiše to neřešila, protože ji to evidentně vyhovovalo – Ministerstvem spravedlnosti byl v průběhu roku 2021 vydán metodický pokyn, že ti, co do té doby nepodali majetkové přiznání, nemohou být kvůli tomu postihováni.
Co k tomu dodat ?
Uvidíme jak se k tomu postaví současná vláda …
oprava – soudní rozhodnutí neplatí od listopadu 2020, ale od konce prosince 2020
Kdyby pan Kužílek prosazoval vždy a všude svobodný přístup k infomacím. Ono se to totiž vždy dá nějak obejít. A on jako tvůrce tohoto zákona to ví nejlépe.
Skvělý test pro nového ministra spravedlosti. Nyní má, dostal od paní MS Benešové šanci ukázat jak kovaný je dnešní Don Pablo po letech od brněnských kauz poctivec! Lépe to nezbytné odhalení nebylo možno zkomponovat. Díky pánové Břešťane a Kužílku… Jako otvírák k odhalení dalších právních neřádstev úžasné… Očekávám, že nový MS vykoktá po vzoru exprimátora Mudr. Béma: „S korupcí bojovat neumím, máme na 100.000 vyhlášek a nařízení, – kdo se v nich má vyznat?……….!“
Co chcete po bývalé komunistce soudružce Benešové, ona to dělala po celý svůj profesní život a pokračuje v tom- obzvláště, když byla chráněná svým guru Zemanem na Hradě a jeho přítelem premiérem Babišem- oba jsou také bývalí komunisté a jak říkám jednou komunista, navždy komunista. Soudružka to dělala po celý svůj profesní život, že na jedné straně zakrývala přestupky a zločiny mocných a pokud měla nějakou informaci- jedno od kohokoliv a tato informace byla neprověřená, ale sloužila k očernění politických protivníků, tak soudružka Benešová tuto informaci okamžitě ohlásila v médiích jako hotovu a čistou pravdu.
Až na to milý Sámo, že Benešová nikdy členkou KSČ nebyla. Ale vám jde pouze o to, aby jste se uvolnil a vypustil páru. To je sice správné a občas potřebné, ovšem pokud si své mindráky budete vylévat na konkrétních osobách, zjistěte si napřed co a jak.
Děkuji, také mi vadí plivání hnoje všeobecně na komunisty.
Dubček byl také komunista.
Majetek VŠECH politiků placených státem by měl být přiznán hned při vstupu do funkce. Do jaké míry zveřejněn, to netuším. Protože nikdo nechce zrovna lákat zloděje a vrahy.
Ivane, zjisti si to především ty, protože člověk, který spolupracuje s lidmi jako je Zeman a Babiš a jim podobnými, tak i kdyby skutečně nebyl ve straně KSČ, tak by byl komunista svým chováním a přesvědčením. Kdyby nebyla přesvědčenou komunistkou, pak by nebyla takovou kamarádkou Zemana, který kolem sebe soustředil na Hradě samé bývalé komunisty a už vůbec by nepracovala ve vládě Babiše, který je bývalým komunistou a pochází z rodiny ryzích komunistů, kdy matka i otec Babiše byli členy nejvyššího vedení KSS a sám Babiš byl podle zjištění i výroku slovenského Ústavního soudu agentem STB.
Benešová nikdy nebyla členou KSČ.
Nikomu nic není do toho, kolik vydělá a jak je bohatý. Člověk jde do politiky proto, aby zbohatl, tak o co jde? Poctivost není v této společnosti ctnost, celebritou se stává ten, kdo nejvíc nakradl a nepřišlo se na to. Takže ptát se kolik kdo vydělá a co vlastní je nemorální.
Já si taky myslím, že každý má právo na soukromí v maximálním možném rozsahu. U zveřejňování účetních výkazů soukromých firem vyjádřil ÚS názor, že musí existovat konkrétní nebezpečí, a zákon ponechal v platnosti (II.ÚS 2535/12). Politici jsou placeni z daní a spravují peníze všech, ale jim ÚS pomohl. Je to jasný postoj „když se chce, hledají se způsoby, když ne, hledají se důvody“.
Jste na velkém omylu, lidé kteří se rozhodli vstoupit do vrcholné politiky s cílem spravovat stát, tak musí jak se říká ukázat, že jsou čistí a ne jako Babiš, který šel do politiky jenom proto, aby si ošéfoval dotace svého Agrofertu a dělal to poctivě 8 roků, dá se to zpětně zjistit z výsledků hospodaření této firmy a také stát musí dokladovat kolik a komu udělil dotací od roku 2014 do roku 2022.
Vidím, že poctivost a slušnost je pro Vás cizí hodnota.
V normální světě by jste mohl mít pravdu, ale u nás v Kocourkově- ve státu, kde Babiš jako ministr financí dělal zároveň předsedu Komise, která rozdělovala státní dotace a u evropských dotací rozhodovala o tom, jestli žadatel splňuje všechna kritéria- pak si klidně z velké firmy účelově vyčlenil malou firmu, aby dosáhla na zmíněné dotace.
Jenze ono to tak prece je. US ta sporna ustanoveni zakona
zrusil a pozadoval aby byla napravena v novelizaci toho zakona. Ale k te novelizaci nedoslo. Tudiz ani to docasne technicke reseni s posilanim hesel nebylo podlozeno zakonem. Coz tedy urad nesmi, jak rika Ustava CR.
Ale to jiste nebude takovy problem, jisto jiste bude stacit se obratit na novou novou vladu p.Fialy a ta tu novelicku spichne rychlosti blesku 🙂
No, tak na TO se sakra těším!!
Typické, soukromé firmy jsou nuceny pod hrozbou likvidace zveřejňovat účetní výkazy, i když neberou dotace ani nedělají veřejné zakázky. Politici placení z daní náhle zjistili, že trocha soukromí je vlastně fajn, a tak to Maruška zařídila.
Je na hraně, nebo je to již trestný čin. To je převelký rozdíl. Když je něco na hraně, ale ještě ne za hranou, tak je to v pořádku. Na hraně je v současné době kde co. Netřeba si toho všímat. Snad jenom pro dehonestaci politického soupeře.
Víte to o čem píšete jest daleko složitější. Ono totiž jedna věc je zda ten který úřad postupuje právně/protiprávně/ nebo „na hraně“, leč toto samo o sobě ještě není řešeno jako trestný čin. Tohle řeší správní soudy po podání žaloby, jenomže meritum věci je pouze posouzení zákonnosti žalovaného rozhodnutí úřadu, a tedy rozsudkem může být pouze a maximálně jeho zrušení nikoliv tedy (a v žádném případě) potrestání toho kterého úředníka, či státního činitele.
Aby se podalo trestní oznámení na úředníka či toho státního činitele a vyšetřovala to policie a dostala ho za to k trestnímu soudu, to se děje jen v mizivém počtu případů. Jen abych si tak osvěžil paměť, čistě kvůli nestrannosti, jeden z mála, generál Lorenc za to že dal v prosinci 1989 příkaz k likvidaci svazků STB. Aby měl vůbec ten mový režim nějakou čárku za to že vůbec odsoudil komunistické zločince.:)) Ale on si to stejně neodseděl, neb uprchl do vzdáleného Slovenska :))))))
Vzhledem k tomu, že např. v obchodním rejstříku jsou zcela volně k dispozici osobní údaje ohromného množství lidí, je jasné, že stará čučkařova podržtaška benešová se na úřad pro ochranu osobních údajů vymlouvá nesmyslně a zavřením registru zjevně plnila a plní úkol shora.
Kam čert nemůže…
Ochrana osobních údajů je v dnešní době velice využívána hlavně v nezákonných nařízeních Vlády. Hned ráno se mi chce zvracet po přečtení prvního článku na Seznam zprávy.
Nač se u nás vytváří zakony, když je zejmena ti mocní nedodržují, nebo obcházejí. Kde se pak u státu bere drzost, vyžadovat dodržování zákonů od plebsu? Pokud nejsme schopni dodržovat elementární zákony, pak o sobě nemůžeme říkat, že žijeme v právním státu. Je to ostuda, ale je to tak!
Konečně rozumný a normální názor, že stejný zákon by měl platit pro každého a je jedno jestli je pán a nebo kmán to se rozhodně nedělo za minulé Babišovy vlády, viz jeho chvástání, když se mu podařilo položit konkurenční firmu z moci mu přidělené. Těch firem, které položil s následným prohlášením- Naši na ně klekli a už je ta firma v konkursu, protože neměla zaplacené daně- což nebyla pravda následně o tom pravomocně rozhodl Nejvyšší soud, ale nebyla žádná síla, která by donutila Babiše zaplatit za šikanování konkurenčních firem.