Vystudovali jste vysokou školu v zahraničí? Tak to máte problém
KOMENTÁŘ. Vystudovali jste vysokou školu v zahraničí a váš zaměstnavatel případně česká vysoká škola po vás vyžaduje oficiální uznání vašeho zahraničního vzdělání (tzv. nostrifikaci) českými státními orgány? V ten moment máte problém, protože vás čeká dlouhá a náročná cesta správním řízením, na jehož konci vám správní orgány vaše zahraniční vysokoškolské vzdělání osvědčí, či nikoliv.
Skutečná praxe v českém prostředí vypadá tak, že se správní orgány ne tak úplně řídí zákonem. Začíná to už tím, že ze zákona po vás vlastně nikdo nostrifikaci vyžadovat nemá. Ovšem vysvětlete to třeba potenciálnímu zaměstnavateli v rámci přijímacího řízení…
Vzdělání sice doložíte zahraničním diplomem nebo univerzitním transkriptem, kterému ale zaměstnavatel nerozumí a požádá vás tedy o jeho nostrifikaci. Podobná situace nastává, když budete mít zájem pokračovat ve studiu na vysoké škole v ČR.
Zkrátka, nostrifikace má důležitý společenský význam, protože vaše zahraniční vzdělání „přeloží“ zaměstnavatelům a buďto vám přizná, nebo nepřizná akademická práva v ČR, která jsou definována Zákonem o vysokých školách („ZVŠ“) a která mají absolventi českých vysokých škol s obdobným vzděláním.
Statisíce studijních programů
O nostrifikaci zpravidla rozhoduje veřejná vysoká škola, která uskutečňuje obsahově obdobný studijní program. Podle platného zákona vydá osvědčení – na základě znalosti úrovně zahraniční vysoké školy nebo na základě rozsahu znalostí a dovedností osvědčených vysokoškolskou kvalifikací. Spojka nebo v tomto případě slouží jako spojka slučovací, ve skutečnosti musí být splněny obě podmínky.
Veřejná vysoká škola osvědčení naopak nevydá, pakliže shledá, že studijní programy jsou po jejich srovnání v podstatných rysech odlišné. Upravuje to zákon, který je v souladu s tzv. Lisabonskou úmluvou č. 60/2000 Sb.m.s. o uznávání kvalifikací v evropském regionu a kterou je ČR vázána.
V případě zamítnutí se můžete do 15 dnů odvolat k nadřízenému správnímu orgánu, kterým je MŠMT a které rozhodne již definitivně.
Jenže jaká je současná praxe? MŠMT přiznává, že studijní programy obsahově neporovnává a jen formálně porovnává studijní programy, respektive jejich typ (stupeň). Nejde tedy o porovnání individuálního vzdělání (znalostí a dovedností), ale spíše o porovnání zahraničních vysokoškolských systémů. To, co jste se v rámci studia naučili a jaké znalosti jste nabyli, je vedlejší.
MŠMT tvrdí, že tento formální postup je v souladu s Lisabonskou úmluvou, nicméně tento právní výklad se jeví jako chybný.
Zároveň je tento postup v podstatě nepoužitelný, jelikož ve světě existují vzdělávací systémy se statisíci studijními programy, které se navzájem charakteristikou výrazně liší, a tak se přirozeně nedají jednoznačně unifikovat do jednoho všeobecného schématu.
Formální porovnání programů na základě stupně by mohlo fungovat pouze tehdy, pokud by platilo, že všechny země světa mají stejnou strukturu vzdělání a všechny studijní programy světa mají stejné charakteristiky i výstupní znalosti a dovednosti. Což je samozřejmě nesmysl.
Reálné znalosti a dovednosti
Zákon žádost o nostrifikaci definuje jako „Uznání zahraničního vzdělání a kvalifikace“. To jsou důležité pojmy.
Vzdělání je studium v rámci akreditovaných studijních programů, které přirozeně tvoří výstupní znalosti a dovednosti. Jedná se o ten nejpodstatnější účel studia – co jsem se studiem naučil a jak mě tyto znalosti a dovednosti obohacují v osobním, profesním i společenském životě.
Pojem kvalifikace sice není v zákonu o vysokých školách vysvětlen, ale je podrobně rozebrán v Lisabonské úmluvě, její důvodové zprávě i příslušnými judikáty Nejvyššího správního soudu („NSS“). Lisabonská úmluva pojem kvalifikace hrubě definuje jako diplom či jiný dokument osvědčující úspěšné dokončení vysokoškolského programu. A když se podíváme přímo do důvodové zprávy k ní, najdeme, že kvalifikací se myslí právě ty znalosti a dovednosti, na kterých celé uznání stojí. Studium programu a nabývání znalostí a dovedností tedy logicky předchází obdržení kvalifikace. Kvalifikace nemůže bez vzdělání existovat.
Pokud však MŠMT od sebe pojmy vzdělání a kvalifikace odtrhuje, jak vyplývá z webu ministerstva, aby si vytvořilo cestu k formálnímu porovnání programů (resp. kvalifikací) na základě struktur vysokoškolských systému, jedná se o hrubé pochybení ze strany ministerstva.
Cílem nostrifikačního procesu by přitom mělo být porovnání výstupních znalostí a dovedností v zahraničním studijním programu a jejich porovnaní s typem studijního programu v ČR.
Nepřesný výklad současného zákona ze strany MŠMT není ale jediný problém; je zde i novela, kterou se MŠMT snaží současné znění zákona změnit a kterou již nyní aplikuje. Ministerstvu tedy musí být jasné, že současná správní metodika uznávání zahraničního vzdělání a kvalifikace není v souladu se zákonem, a proto se jej snaží změnit.
Předložená novela (plánovaná účinnost je od 1. ledna 2025) celé posouzení staví do formální úrovně, stejně jako je tomu nyní (a k čemuž se MŠMT přiznává například ve veřejně dostupných prezentacích). Neřeší znalosti a dovednosti, ale jen tzv. kvalifikační úroveň, i když to představuje evidentní rozpor mezi současnou správní praxí a zněním zákona i nálezům NSS.
Zpochybnění podstaty studia
Lisabonská úmluva přitom zavazuje smluvní strany, tedy i ČR k dodržování principů uznávání zahraničního vzdělání a kvalifikace. I Česko se „zavazuje učinit příslušná opatření pro hodnocení žádosti o uznání kvalifikací výlučně na základě dosažených znalostí a dovedností.“
Navrhovaná česká novela je tedy v rozporu s tímto nejzásadnějším principem; s tím, že posouzení kvalifikace je založeno na vnitřním obsahu vzdělání – na znalostech a dovednostech.
Ve světě různorodosti vzdělávacích systémů je současný český přístup nepoužitelný. Například decentralizovaný a nijak legislativně nedefinovaný vzdělávací systém v USA se od toho českého liší snad úplně ve všech parametrech a studijní programy v USA se přes podobné názvy liší výstupními znalostmi a dovednostmi i kvalitou. Formální porovnání nemůže tyto individuální odlišnosti zachytit.
Českým studentům z elitních amerických univerzit s kvalifikací „bachelor“ tak podle metodiky MŠMT zbydou jen oči pro pláč, jelikož správní orgán automaticky přiřadí jejich vzdělání k českým bakalářským programům, a to přes to, že jejich vzdělání délkou a výstupními znalostmi i dovednostmi odpovídá českým magisterským programům. Autor tohoto textu je jedním z nich.
Odklon od individuálního posuzovaní na základě znalostí a dovedností – což je podstata vzdělání – k formálnímu porovnávání sice správním orgánům šetří práci a čas, ale vede k velkému množství nesprávných a diskriminujících rozhodnutí.
Tato praxe nejenže zpochybňuje podstatu studia a nerespektuje různorodost vzdělávacích systémů, ale především je společensky nezodpovědná.
Studium je intelektuální bohatství, které je individuální a speciální. Nabyté znalosti a dovednosti jsou to, co člověka i společnost neustále posouvá dopředu. Vzdělání společnosti přináší ekonomický růst, funkční zdravotní i sociální systém, technologický pokrok a další.
Zahraniční vzdělání (kvalifikace) je potřeba posuzovat individuálně na základě výstupů studia a přihlédnout i k jeho kvalitě.
Veřejné vysoké školy v ČR k tomu mají veškerou odbornou způsobilost a je společensky žádoucí, aby vysoké školy přistupovaly k žadatelovu vzdělání individuálně a rozhodly v nejlepší víře. Formální porovnání je nejen v rozporu s mezinárodní úmluvou, k níž se Česko hlásí, ale žadatele navíc diskriminuje na základě toho, v jaké zemi vystudovali.
Autor tohoto textu je absolventem University of Wisconsin-Madison a usiluje o řádnou nostrifikaci svého zahraničního vzdělání.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
44 komentářů
Problém zcela jistě spočívá ve velmi problematické a v řadě případů velmi nízké úrovni vzdělání, poskytovaného řadou zahraničních univerzit (či jiných VŠ). V řadě případů nemá jejich absolvent úroveň (Bc, ale někdy i Mgr.) ani našeho maturanta. A, bohužel, i na prestižních západních univerzitách existují „levné“ obory, které jsou pro ně zdrojem příjmů, ale fakticky žádné vzdělání neposkytují. Pokud by toho nebylo, tak by asi stačilo vyjít ze světového žebříčku univerzit, a uznávat automaticky diplomy z těch, které jsou nad českým průměrem.
Druhou věcí je i v článku zmíněná značná odlišnost programů (specialista na něco, co u nás nemáme, bude u nás k ničemu).
Třetí věcí je, že studium bylo absolvováno v cizím jazyce, což je v řadě případů hendikep. Od situace, kdy dotyčný nezná českou odbornou terminologii („kolego, podejte mi flašku se síranem sodným“ – a on místo toho podá siřičitan), až po obory, zahrnující komunikaci s lidmi, kde opět cizojazyčně studovaná osoba musí mít problémy (medicína, řada paramedicínských oborů, řada oborů ze sociálních studií, filosofie apod.). Celé to jistě komplikuje i situace, kdy dotyčný vystudoval v angličtině, tedy podřadné hatmatilce.
A jen pro zajímavost: U nás, na Slovensku a snad ještě v Maďarsku, jako reziduum staré monarchie, je profesorský titul udělován vedením státu a rozhodování o jeho poskytnutí zahrnuje vedle odborných kritérií i morálně volní kritéria uchazeče. Proto také Zeman mohl odmítnout dát tento titul např. některým udavačům STB. V západních státech je „profesor“ prostě pracovní pozice, na niž se člověk dostane konkurzem, naprosto stejně jako např. na pozici pokladní v supermarketu. A jakmile jeho úvazek skončí, tak profesor v podstatě není, stejně jako ta pokladní, když skončí. I to se, do jisté míry, promítá do kvality absolventů.
Moje dcera studovala na univerzitě v Heidelburgu, což jistě – jak jistě uznáte, není nějaká „pofidérní pokoutná“ vysoká škola a měla velké problémy. Nakonec byla nucena si studium o rok prodloužit u nás, jinak by nostrifikaci neobdržela.
To souvisí s tím, co jsem uvedl výše: že i prestižní univerzity a VŠ mají i „laciné“ obory, z nichž získávají finance. Rub komercionalizace školství.
Otázkou spíše je, jaký obor vaše dcera v Heidelburgu studovala… Jak vážený a důležitý je v ČR. I na UK v Praze dostali diplom lidé s diplomovou prací o Historii myslivosti v ČR, stejně tak všichni známe případ Taťány Malé (ANO) a její plagiát diplomové práce o chovu králiků… 🙂
Pan Pergill zde, ostatně jako všude, kde obšťastní internet svými vysoce inteligentními příspěvky, jen podkuřuje systému, který je postaven na aroganci jemu vlastní a značné fabulaci, taktéž jemu velmi vlastní.
Tady v čechystánu a je jedno odkud máte diplom, na vás prostě budou koukat jako na podvodníka co se stěží dokáže podepsat.
Slovy dotčených lidí, kteřé jsem měl tu smůlu potkat, cituji konkrétní osobu: „Nenecháme si naší akademickou půdu zaplevelit zahraniční verbeží.“ To jest výrok od pána, který měl/má na starosti nostrifikace. A je jedno, že máte diplom ze světové top 10 zahraniční univerzity, jestě podotknu z EU!, která svou kavlitou staví všechny místní univerzity na úroveň denního stacionáře pro mentálně retardované, ale talentované jedince.
(kdyby kdokoli měl možnost posoudit, upadla by mu brada jak moc špatné univerzity u nás máme).
A tím se dostáváme na jádro, oni to naši ví, a ví to všichni nebo alespoň tuší, a proto je tak extrémní odboj. Snaží se tím hájit „své“, ač v realitě by neobstála ani „karlovka“.
Úroveň čechystánských universit je těžce pod průměrem ve světě. Kdo měl možnost jít se podívat a studovat jinde, ví své.
Tady pan Pegill, protlačovaný komunistický kádr, komunisticky vystudovaný vysokoškolák zastává stejný názor, řekněme, že drží basu s ostatními, protože by se prostě přišlo na to, že jsou to akorát klauni.
On ten pán, byť hovoří expresívně, má do jisté míry pravdu. Naše školství bylo jednoznačně kvalitnější než západní, a pokud se pohoršilo, tak prakticky jen „harmonizací“ se starými zeměmi EU.
A je velice obtížné najít kritéria, která by jednoznačně nezvýhodňovala západní, potažmo americké, univerzity. Ony v podstatě i ty citační indexy, impact faktory a podobné jsou cinknuté (na úrovni bazální metodiky) tak, aby vyhovovaly velkým nakladatelským domům se sídly v USA, případně západní Evropě.
Já bych neměl nejmenší problém, kdyby zde kdokoli napsal, že „karlovka“ je v ČR velmi dobrá škola. Neřekl bych ani Ň. Ale jakmile začnou „oni“ protahovat ego do světa, tak je nutné jim srazit hřebínek, protože, jako všude, zkouší, co vše si mohou dovolit.
Váš argument – globální hodnocení jednotlivých univerzit, který se až nápadně často zmiňuje, je velmi zvláštní. Připomíná mi to hrabiše, který se také snažil jeden čas všem tvrdit, že se proti němu a jeho holdingu spikly všichni – celý EU parlament a potažmo celý svět! Což je arogance a brutální sebestřednost nejhrubšího zrna, při jeho maličkosti (v porovnání) – stejně jako v případě místních univerzit.
Jak říkám výše, hodnocení a srovnávání kvality univerzit mimo hranice čechystánu někým, kdo nestudoval jinde, případně místními akademickými potentáty je směšné.
Např. úroveň „zabezpečení“ studenta na studijích je ve světě nebetyčně jinde. U nás se na každého studenta kouká primárně jako na podvodníka, lháře, simulanta atd. a to prosím většinou přednášejících a převažující většinou doktorandů. Když jsme u doktorandů… o chování konkrétních jednotlivců bych mohl napsat knihu. Jak se baví mezi sebou o studentech. Z toho mi bylo až do breku, jak tito doktorandi mluvili a jak se chovali ke studentům, jehož jsem byl svědkem. Sami si ovšem neuvědomovali svou vlastní „kvalitu“, kdy konkrétní doktorand nebyl schopen z připravených papírů opsat příklad na cvičeních bez triviálních matematických chyb a studenti ho museli v jednom kuse opravovat. U zápočtů byl ale tím nejnesmouvavějším ze všech, co se jakýchkoli chyb týkalo. Sebereflexe 0%.
Víte, pane Pergill, Váš výrok, že náš středoškolák je kvalitnější než americký vysokoškolák… pramení z jedné konkrétní věci… dříve se toto tvrzení opravdu tlačilo silou, kde to šlo – za komunistů. Nikdo totiž neměl možnost porovnat, a ten kdo mohl jet za hranice studovat (jen přepečlivě vybíraní jedinci z už tak pečlivě vybraných komunistických kádrů), tak ten rozhodně žádnou kritiku nepřivezl. Ale z čeho že to pramení? Z trapného nepochopení amerického (či jakkoli odlišého od našho) systému školství. Oni prostě nemají školku, základní školu, střední učňovské obory, střední průmyslovky, gymnázia, VOŠ, VŠ rozdělené na bakalářské a magisterské. Ale to si náš soudruh nemohl a nechtěl připustit, že srovnává úplně blbě rohlíky s hovězím steakem a ještě s extrémně omezenou znalostí angličtiny což znemožnilo zcela objektivní srovnání (všichni víme kde končili lidé se znalostí cizích jazyků a nedejbože se zkušenostmi ze zahraničních univerzit – v lágrech! a nebo jako topiči v kotelnách, v kafilériích s lopatou, umývači mrtvol atd.).
A zcela na rovinu, největší a nejbrutálnější devalvace české inteligence a celého školství začal s nástupem bolševika. Inteligence se zavírala, existenčně ničila, vystěhovávala se násilím z ČR a na jejich místa se dosazovali inteligenční ubožáci, protože jediné kritérium bylo, zda je poplatný s režimem. NIKOLI KVŮLI HARMONIZACI SE ZÁPADEM!!! Stačilo se režimu znelíbit a byl konec!
——————————
Upřímně doufám, že poslední odstavec zpochybníte.
Vážený Anofertí zmare,
jenže přesně tím, co tu bylo za bolševika, jsme si prošli už za rekatolizace i za nacistické okupace. A dopadlo to stejně: „Zaťatí“ byli nějak eliminováni a ostatní se přizpůsobili, předstírali loajalitu a dělali si svoje, jak to jen šlo. A při první možnosti režimu namydlili schody a podrazili nohy. Takže váš poslední odstavec poněkud ignoruje širší souvislosti.
.
Jak jsem uvedl jinde, asi jediným rozumným a špatně cinknutelným kritériem jsou výkony našich studentů a čerstvých absolventů v nejrůznějších mezinárodních soutěžích, v nichž si zdaleka nestojíme tak špatně, jak by to plynulo z onoho citovaného žebříčku universit. Špatně cinknutelným i proto, že je pořádá mnoho různých institucí a s různým postavením k oficiálním autoritám, takže se dají daleko obtížněji nějak celkově, hromadně, ovlivnit.
.
Ostatně, o naše absolventy je velice silný zájem kde všude možně na Západě. Podezírám projekt Erasmus, že je v podstatě jen přípravkou na lanaření talentů z východních zemí, bez ohledu na postavení jejich alma mater na nějakém žebříčku.
.
A je zde ještě jedna souvislost, kterou možná nevidíte (zejména pokud se pohybujete někde kolem matematiky či teoretické fyziky).
My jsme do roku 1989 byli nuceni v laboratorní praxi pracovat prakticky zcela odříznuti od dovozové surovinové základny, protože ta byla nedostupně drahá, koruna nebyla konvertibilní a dovozy se plánovaly z pětiletky na pětiletku.
Když můj vedoucí SVOČ naplánoval koupení určité chemikálie pro pokusy o vývoj nové analytické metody, tak ta přišla až tehdy, když jsem ho navštívil coby četař absolvent na dovolence ze základní vojenské služby.
A my jsme mezi tím tu metodu, i bez té chemikálie, nakonec vyvinuli nad tuzemskou surovinovou základnou a opublikovali (tu a tam to ještě někdo i cituje). A velice se obávám, že pokud bychom měli tu flašku s práškem na stole do tří dnů od objednávky, a zjistili, že metodika i s touto látkou nefunguje, že bychom se k té fungující metodě (na zcela odlišném principu) nemuseli dobabrat.
Ostatně, později jsem musel sestavovat ekvivalenty západních mikrobiologických médií nad tuzemskou surovinovou základnou a většinou jsem ona omezení z nedostatku některých látek dokázal překonat.
MMCH, když tým brněnské lékařské fakulty za komunistů dosáhl třetího nejdelšího přežití telat s umělým srdcem na světě (a dvě pracoviště před ním, v USA, ho překonávala jen o procenta), tak to museli dělat s daleko větším nasazením znalostí a dovedností než ti Američané, kteří spoustu věcí dostali pod nos od „outsourcovaných“ pracovišť. Jenže tím outsourcingem jim však mohly, oproti těm, co si vše dělali na koleně (a v jednom týmu), unikat širší souvislosti.
.
A právě talentované lidi, kteří si poradí za i nepříznivých okolností, je snaha z našeho školství eliminovat, viz třeba aktivity Cermatu.
Z mnoha zdrojů, ale především z osobních rozprav s mnoha lidmi, kteří v produktivním věku zažili jak 2.sv.válku, tak bolševika (zejména 50.léta), jsem si mnohokrát ověřil, že nacisti si více vážili lidských zdrojů. Vážili si více know-how, ikdyž ve finále byli stejně nevolníky. Jenže bolševik ze své podstaty ničil lidi bezohledu na cokoli, kromě ideologie. Někde více, jinde méně či jinak, ale vždy se to dalo nazvat jedním slovem – fanatismus. To mi utkvělo v paměti jako neuvěřitelná věc, ale dává to smysl.
Hlavním rozdílem tedy je, že bolševik byl schopen zničit člověka na základě např. hudby, kterou poslouchal a vše ostatní mu bylo jedno. Stejně tak za dlouhé vlasy, vousy. Znám osoby, které byly nejednou ostříhány násilím. Za jeany jakbysmet a toho všeho dalšího bylo tolik… Jak někdo může obhajovat režim který, například kvůli poslouchání Beatles, znemožnil studium střední školy nebo vysoké. Za to samé se vyhazovalo z práce. A takhle se dá pokračovat docela dlouho. Tzn. že oba režimy „provinilce“ zavřely a nějaký způsobem je perzekuovaly, ale nacisti nechali odborníky velmi často dělat jejich odbornou práci, kdežto bolševik posílal vysoce kvalifikovanou sílu do kafilérií, kotelen a dalších podobných.
Čili širší souvislosti jsou mi známy, ale vypisovat všechno do internetové diskuze nelze. Samozřejmě můžeme rozbabrat historii až do neolitu a poukazovat na různé věci.
Trochu odbočení od meritu věci… Jsem přesvědčen, že vysoké školy u nás dosahují sotva do půlky žebříčků kvality, protože ze všeho nejvíc jde o zaostalost, zkostatění a z nemalé části i osobnostní podstatou akademiků (a mnoho dalšího). Ale materiál, který do těch škol dochází je značně jiný. Češi jsou obecně velmi důvtipní. Takže jedna strana, my, máme o něco lepší materiál, ale horší vzdělávací instituce.
PS: aby náhodou nedošlo k dezinterpretaci, nacisty a bolševiky mám za stejně rovnocené režimy, které si neměli co vyčítat co do nelidskosti a sympatizanti obou by měly být stíháni stejně.
Anofertí zmare,
asi se shodneme na tom, že bolševismus i nacismus jsou zhruba stejné svinstvo (nezaměňoval bych to s fašismem jako takovým (Itálie za Mussoliniho), který na tom byl v mnoha oblastech citelně lépe. Cílem fašismu totiž není fyzická likvidace „třídního nepřítele“, ale „třídní smír“, což je zásadní rozdíl od bolševismu.
Dál to ovšem dosti záviselo na místních podmínkách a lidech, kteří se konkrétně dostali na jakýsi mocenský post (a mohli tak ukájet své ego šikanováním kvalitnějších lidí). Což platí pro jakýkoli autoritativní režim.
Problém s tím nacismem ovšem spočívá v tom, že pro nás plánoval zgenocidování, které nerealizoval jen pro obtíže na frontách, a nakonec jeho porážku.
I v tom nacistickém Německu se Němci museli bát udavačů a provokatérů a myslet si své mohli jen v tichém soukromí. Speciálně pracovníci na klíčových profesních postech byli takovým provokacím vystavováni neustále, ale i jejich rodinní příslušníci (zda si doma nepouštějí huby na špacír).
S těmi odborníky ve vězení zase zcela pravdu nemáte. Jak sovětská atomová bomba, tak i sovětské rakety a sovětská špičková vojenská letadla byly konstruovány lidmi se statutem „zeka“, byť s různými privilegii. Až po pádu Stalina se někteří z nich dostali ven, ale pořád působili pod jakými zvláštním režimem.
.
K těm našim VŠ: Určitá zkostnatělost zde jistě vidět je (ale kde není i na tom Západě?). Nicméně výsledky dosavadní pedagogické postupy dávají lepší než „moderna“, módní v západních zemích.
Nejlepší v mezinárodních soutěžích jsou zpravidla Japonci. Jejich metodou je dril, dril, dril. Dril a psychický tlak s ním spojený, i za cenu poměrně vysokého počtu sebevražd mezi žáky základních škol i studenty středních a vysokých škol. A k tomu máme paradoxně přece jen o něco blíž než školství na Západě (vč. E12), byť vidím zuřivou snahu kvalitu výuky neustále snižovat a přizpůsobovat ji „sněhovým vločkám“, kterým nemůžete (v rámci studia medicíny, aby bylo jasno) ukázat ani fotku krvácejícího pacienta, protože by z toho měly ošklivé sny. V medicínské praxi budou tito absolventi naprosto nepoužitelní, „Ať žije EU!“ (narážka na jeden vtip, pamatujete ho?).
.
A k tomu stíhání: Bojovníci za progresivismus, ekologismus (atd.) by IMHO měli být stíháni naprosto stejně jako vámi jmenovaní, ne-li pro jejich společenskou rizikovost (oproti těm reliktům daleko vyšší).
Úřednická šikana bych to spíše nazval.
„… specialista na něco, co u nás nemáme, bude u nás k ničemu).“ A teď si představte tu hrůzu, že světu je to úplně u někde.
V ČR existují pouze 3 VŠ, které mají dobrou pověst a kvalitu. ČVUT Praha, VUT Brno, TU Liberec, potom ještě snad lékařské fakulty v Praze, Ostravě, Brně a Hradci Králové. Zbytek produkuje vatu, dobrou jedině pro navyšování zbytečných zaměstnanců státu.
Čecháčkové, hlavně úředníčci si směšně „tahají triko“, zaostalost za světem je přímo viditelná na ekonomických výsledcích celého státu, politiků a všeho úřednictva.😂
Vy mladí, kteří máte něco v hlavě a rukou, zůstaňte raději v zahraničí. Vyšší životní standart máte jistý a nebudete muset snášet primitivní úřednickou buzeraci, závist a vysoké daně, kvůli neomaleným důchodcům v ČR. Držím vám všem palce!
Objektivní testy znalostí ukazují něco jiného. Mnohé naše střední školy poskytuji kvalitnější vzdělávání než řada VŠ na Západě na bakalářském stupni
Můžete mi prosím nějak malinko doložit váš výraz „Objektivní testy znalostí ukazují…“ Vy máte k takovým testům nějaký přístup?
Stejně tak můžete doložit na nějakém příkladu své své tvrzení o lepších SŠ v ČR, než jsou VŠ na Západě? Jak jste vůbec přišel na ten Západ? A co Východ? Vy se už té komunistické převýchovy o tom zlém a ošklivém „Západu“ nikdy nezbavíte.😂
A přitom všechny technické vymoženosti dnešního světa, které sám každý den používáte, pocházejí z toho pro vás ošklivého, zlého a zaostalého „Západu“. Už jste s tím navštívil nějakého psychologa, odborníka na patologické lhaní a fóbie? 🙂
Existují mezinárodní soutěže pro žáky i studenty SŠ a VŠ a v nich se naši studenti uplatňují většinou dost nadprůměrně. A obávám se, že je to jedno z mála „neohnutelných“ kritérií kvality poskytovaného vzdělání.
To je sice pravda, ale predevsim tituly potrebujete na tabulky ve statni sprave, mozna jeste nekde v korporatu. V soukrome sfere rozhoduji zase znalosti, napady a tam je ten problem, tituly nikoho neochromi a ani nenakrmi.
Lžete Pergille.
O objektivitě v tomto případě nelze mluvit ani hypoteticky.
Když necháte postavit testy ty samé lidi, které popisuji o příspěvek výše… Asi je jasné, že se ty „testy“ prostě postaví tak, „aby nám to nějak vyšlo“, že?! Ostatně jako vše za bolševika.
Jeden příklad za vše… u nás, na jedné nejmenované škole, do vás tlučou, mimo dalších debilit, schéma polního telefonu z 40-50.let a je to „B“ předmět na kterém ale pohoří každý rok dobrá třetina všech studujících daný obor. O moderní věci, zajímavé věci, práci na živých projektech pro komerci, být člen skutečného týmu, o tom se čechystánským vysokoškolákům může tak nechat zdát. Pak přijde takový potentát, do testu nacpe ono zmiňované schéma a … jasně že to dopadne tak, aby si potvrdili, co tu tvrdí celou dobu! „Zahraniční studenti nic neumí, ani blbé schéma takhle starého telefonu!! A to nám tady bude kázat??“
Tož asi… tak…
Vážený Anofertí zmare, k tomu telefonu:
Já taky raději ve cvičení ukazuji studentům klasický Kochův hrnec (konec 19. století) než moderní autokláv.
Jednoduše proto, že na něm jsou všechny komponenty a ovládací prvky viditelné a dostupné a dá se na nich vysvětlit jejich funkce, zatímco ten moderní autokláv je prostě plechová krabice s pár kontrolkami, která by klidně mohla být i např. domácí pekárnou nebo atypickou mikrovlnkou. Dokonce kvůli těm moderním přístrojům musely být změkčeny bezpečnostní předpisy, protože na tom Kochově hrnci se musí v pravidelných intervalech ručně, zataháním za příslušnou páčku, vyzkoušet funkčnost bezpečnostní pojistky, zatímco u té plechové krabice je ta pojistka nedostupná, testovat ji má automatika, a pokud se tak neděje, zjistí se to až při „pitvě“ explodované mašiny.
Jistěže potom, co studenti pochopí princip, jim ukážu vymoženosti té moderní mašiny (např. teplotní sondy, vkládané do problematických míst autoklávovaného materiálu, které zajistí prodloužení doby záhřevu, dokud se příslušná teplota neobjeví i tam), ale celý princip bych jim na té kompaktní mašině prostě nevysvětlil.
A jako bonus jim po vychladnutí Kochova hrnce mohu předvést jak i „jen“ cca o 1/4 atmosféry nižší tlak uvnitř přidržuje víko silou vyšší, než je váha samotného hrnce (a připomenu jim známé Magdeburské polokoule, čímž u většiny zasupluji za mizernou úroveň fyziky na středních školách).
Jenže na Vašem příkladu je malinko disbalance. Je to zcela jiný level příkladů (složitost). Nestavíte na tom úspěšné složení zkoušky (aspoň tedy doufám) a doufám, že nebazírujete na doslovných citacích u zkoušky.
Co se elektroniky týče a co se autoklávu týče pardon, ale je to jako porovnávat hrnec a pochopení jeho funkce s elektronickými obvody (doslova…). Chápu proč jste to napsal, ale tento případ to opravdu není.
Jenže asi i ten telefon bude mít jakýsi princip, na němž bude fungovat, který se na nějakém digišitu vysvětluje mnohem obtížněji. I pro mikroprocesor platí obecné zákony o elektřině.
Ostatně, sluchátko i mikrofon v mobilu běhají na stejných principech jako na tom starém telefonu. A pokud je student nepopíše na něm, asi nemá nárok na zkoušku.
Já taky chci např. vědět, proč v autoklávu (a je jedno, zda je to Kochův hrnec nebo moderní výrobek) stačí teplota 121 stupňů a 15 – 20 minut, zatímco v horkovzdušném sterilizátoru je třeba 160 stupňů a hodina. A pokud to neví, přejde zkoušení plynule na domluvu o dalším termínu. A pokud mi student hodlá vařit půdy v horkovzdušném sterilizátoru (místo v autoklávu) dopadne to stejně.
MMCH, já opravdu nedbám na formalitách. Můj osobní rekord je 14 (14 krát jsem dotyčného zkoušel). Ono to bylo na pajdáku a dotyčný byl jediný zástupce trenýrkového genderu v ročníku a spoléhal na to, že si nikdo netroufne udělat z ročníku genderovou monokulturu. No, a já mu musel dokázat, že se mýlí. A dodnes považuji za svůj pedagogický úspěch, že se to skutečně naučil, protože hloupý rozhodně nebyl. Jen zkoušel, nakolik budu mít já pevné nervy. Asi by mi mnozí, zaměření na ryze formální stránku studia, láli, ale já jsem placen za to, že to studenty naučím, a ne za to, že jim budu ukončovat studium.
A možná ještě něco, vážený Anofertí zmare:
V dnešním vydání webu astro.cz najdete dva články, reflektující vysokou úspěšnost našich studentů v mezinárodních soutěžích, týkajících se astronomie a kosmonautiky. Dokonce jedněm bude z USA vynesena do vesmíru jejich družice.
Takovéto úspěchy jsou IMHO významnější, než nějaké žebříčky, z nichž kouká jak sláma z bot snaha udržet předem zadané pořadí.
Nějak se Vám „vytratila“ Přírodovědecká fakulta UK v Praze. Zjistěte si fakta dříve, nežli se začnete k čemukoli vyjadřovat. Jinak: o jaké průkazné skutečnosti se opírají Vaše „posudky“ ekonomické situace státu, politiků, úřednictva…?
Stav ekonomiky ČR = rychle rostoucí dluhy = řecká cesta, přesně odpovídá kvalitě voličů, politiků a úřednictva. ČR je nehybná byrokratická i ekonomická mrtvola. Stačí se zajet podívat k okolním sousedům, kromě Slovenska.
Kdy jste naposledy jednal s nějakým úřednictvem v ČR, kromě výdeje nové občanky?
UK (246. místo ve světě) samozřejmě vévodí tabulkovému žebříčku univerzit v ČR, ale její absolventi v drtivé většině plní místa státních zaměstnanců, úřady a instituce, placené z peněz daňových poplatníků. Na žebříčku rostoucího státního dluhu, výkonu ekonomiky a třeba výši HDP na 1 obyvatele, nejlépe vidíme jejich užitečnost.
Jak asi dlouho může vydržet stát, kde je průměrný plat státního zaměstnance, který daně pouze spotřebovává o 4.500,- vyšší, než v soukromém sektoru, který je živí? Stát, kde jsou důchodci materiálně nejlépe zabezpečeni na celém světě, když po sobě zanechali ekonomiku někde kolem 36. místa ve světě…
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-cesti-duchodci-jsou-v-kvalite-zivota-desati-nejlepsi-na-svete-40458433
Asi daleko větším problémem jsou velkoryse (miliony až miliardami) financované neziskovky, dotování chodu bezcenných nesmyslů (jako jsou OZE) apod.
A to úřednictvo plyne z legislativy z cca 80 % nadiktované EU. S níž mají problémy i občané západních států, viz včerejší „katastrofa“ vládních a probruselských stran ve dvou zemských volbách v Německu.
Zaostalost za světem…
Ono se stačí podívat jen za hranice naší kotlinky a většině dojde, že to s náma tak slavné není. Ti otřejšího rázu pak použijí i slova, která se obyčejně ve slovníku vůbec nenajdou.
Řekl bych, že čechystánští úředníci a další diagnózy jsou jako podržtašky a pucflekové rakušáckým protějškům. Nabubřelí, arogantní, bez špetky odpovědnosti za své počínání… úředníčci. Však například ve filmotéce Vlasty Buriana je mraky charakterů, které ukazují přesně to, o čem mluvím.
Jenže ty samé týpky, jako vypadlé z Gogolova Revizora, můžete vidět jak v EU, tak i kolem vlád původní E12.
V nových členských zemích jsou to postavičky že švejka. Třeba takový bureš jako by z oka vypadl josefu vyskočilovi.
Já také vystudoval v zahraničí, nostrifikaci jsem vůbec neřešil, titul používám a dosud jsem nikde nenarazil. Znám i řadu cizinců pracujících v ČR, s tituly ze své vlasti. To poslední co jejich zaměstnavatelé řešili bylo nějaké formální uznání titulu.
Ale také je pravda, že se pohybuji výhradně v soukromém sektoru. Ve veřejném to může být problém.
Rozumím, že se článek zabývá českou stranou této problematiky, nicméně jako někdo kdo vystudoval technickou univerzitu (na Slovensku) a víc jak 20 let pracuje mimo SR z toho posledních 11 let v Belgii, můžu prostě konstatovat fakt, že pravidlem je, že Vaše škola bude v jiném státě stále považována za méně kvalitní než ta lokální. Tedy pokud náhodou nemluvíme o MIT, Harvardu… Zářným případem je uznání MUDr. jakékoliv specializace v jiné zemi…
Tedy, omlouvám se za pochyby, ovšem vysoká škola se svými profesory, která by neměla světový přehled o obsahu vědeckého oboru, který přednáší, je asi špatná vysoká škola.
Takže by měla mít přehled a rozeznat, zda to co student studoval jinde, stačí nebo nestačí.
Tedy
1) Jasně že tohle nemůže dělat úřednice na studijním oddělení , ale musel by to udělat nějaký profesor, který ty potřebné odborné znalosti má mít.
2) A taky by nestačil jenom ten diplom a název studijního program, ale pěkné podrobný rozpis, po semestrech, ty a ty předměty, v nich se probíralo to a to. To už by jistě stačit mělo. Plus jestli se student věnoval nějakému výzkumu, jeho plus. Jestli si bude pan profesor myslet, že něco důležitého z jeho oboru chybí, může doporučit aby si adept tu zkoušku u něj třeba dodělal.
Jistě by to nějakou dobu trvalo a asi by za to ten žadatel musel i něco zaplatit. Ale snad by se to vyplatilo, ne?
A teď si představte zcela jinou situaci: absolvent univerzity v Británii se oženil v ČR, žije tu 20 let a protože v oboru nenašel práci, učí AJ. A MŠMT chce, aby si nostrifikoval diplom v oboru, který 20 let nedělá, na přírodovědné fakultě UK. Jinak není pro výuku AJ kvalifikovaný. Obory nemají žádnou souvislost, ale JE TO PŘECE VŠ! Že by po něm chtěli třeba nějaký certifikát z oblasti AJ, to ne, to nejde. Na PřF mu řekli, že nemají co nostrifikovat, když v oboru nepracuje a ani nebude. Patová situace, ale český úředník je spokojený.
Jak to čtu, v tom je asi další chyba že se do toho míchají nějací ´úředníci. Ale to je přece špatně.
Ještě jednou , VŠ diplom by měla – nostrifikovat nějaká konkrétní VŠ u nás , v rámci svého vědeckého oboru – a to čistě na základě těch odborných znalostí, získaných v průběh studia. Nikdo jiný..
Zajímavá je informace že „..Na PřF mu řekli, že nemají co nostrifikovat, když v oboru nepracuje a ani nebude.“.
To ž jsme totiž v té diskuzi o potřebě vzdělanosti a nutnosti její podpory zase někde ´úplně jinde. Třeba že jí vlastně vůbec nepotřebujeme a vysokoškoláků máme vlastně dost a i ty VŠ si i pro ty nostrifikace můžou vybírat..
Celý tento nápad problematizují dva momenty:
Jednak posílíme trend přeměňovat akademické pracovníky na administrativní sílu (a pak se divíme, že klesá kvalita i kvantita výzkumu i výuky). Navíc i zcela papírově ideální program může být „zabit“ nízkou kvalitou zkoušení (hlavně nízkými požadavky na úspěšnost), což se úplně z papírů poznat nedá. A tento trend, že se studenti musejí zkoušet testy a, pochopitelně, nikoli s tak těžkými otázkami, které by studenty mohly stresovat, se k nám od západu valí taky. Nehledě k tomu, že testy vylučují ze zkoušení celé kategorie látky.
K tomu prvnímu – přece vůbec tím neposilujme trend přeměňovat akademické pracovníky na administrativní sílu . Jak už jsem napsal výše, právě ta akademická odbornost by měla být nutným předpokladem vyhodnocení te certifikace.
To že její součástí je rovněž úřední zápis , to ale platí i v akademickém prostředí už dnes.. Třeba různých posudků a certifikací dělají ty VŠ dnes dost (ale často placené), takže těm taky musí sepsat a vydat tu požadovanou bumážku..
A k tom druhému – rozdílný systém hodnocení studentů – tohle totiž vůbec kontrolováno být nemá. Jak se i píše v patřičných předpisech „..Termín kvalifikace v tomto řízení označuje přímo diplom či jinak nazvaný oficiální doklad o dosaženém zahraničním vysokoškolském vzdělání v souladu s definicí podle Úmluvy o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 60/2000 Sb. m. s. (Lisabonská úmluva), termín kvalifikace zde neznamená tzv. odbornou způsobilost. „..
Ďábel se skrývá v detailu: Někde může být kritériem úspěšnosti u testu 40 %, někde 75 %.
Někde, kde mají otázky pouze ano ne, je kritériem statistická pravděpodobnost, odlišující výsledek od hádání (50 %). A i tam můžete stanovit, zda chcete 90, 95 nebo 99 procentní pravděpodobnost onoho odlišení, což je dost rozdíl.
Dalším ďábelským detailem je i znění otázek.
A, jak jsem uvedl výše, zásadním faktorem mohou být i opatření proti podvádění u zkoušek. V Indii jdou údajně na některých VŠ tak daleko, že studenty a studentky svlíknou do spodního, prádla, seberou jim vše, co je detekováno jako elektronika, a nechají je dělat testy pod dozorem mariňáků.
Já Vám rozumím
Ale přidám ještě jednu oficiální citaci
„..kvalifikace v tomto řízení označuje přímo diplom, nikoliv odbornou způsobilost..
a dále pak
“ nejedná se o uznání vzdělání pro výkon tzv. regulovaných profesí, jako je např. učitel, lékař, advokát, architekt a dále . Samotná nostrifikace nedává oprávnění k výkonu této regulované profese.“
https://msmt.gov.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/nostrifikace
————
Co to značí, že je sice možné pro takový diplom z jakékoliv VŠ uznat nostrifikaci, , i když je – jak píšete snadné ho získat.
Ovšem jako nutná podmínka pro výkon oněch regulovaných profesí (viz výše) to stačit nestačí,..
tam se přidává další stupeň té kontroly, což jsou atestace.
Takto se to dělá, posouzení, zda vystudovaný obor odpovídá našemu oboru, dělají vysoké školy, tj. škola, která obor nabízí, konstatuje, že zahraniční studium mu odpovídá.
No, jak tak čtu ty komentáře o tom, že zahraniční VŠ nejsou ani jako naše průmyslovky…nejuznávanější university ranking projects jsou tyto:Quacquarelli Symonds (QS), Times Higher Education (THE) and Shanghai Ranking Consultancy (the Academic Ranking of World Universities; ARWU). Ani na ty kapitalisty se to nenechá vzhledem k tomu Shanghai svést…..najděte si tam české vysoké školy…smutný příběh. UK je tam někde kolem 400 místa…a další věc je zajímavá – nejlepší unis jsou v mnoha případech soukromé školy. České soukromé unis nejsou nikde k nalezení. Ovšem pro vlastence typu A.S. Pergilla jsou to všechno imperialistické žvásty, samozřejmě.
Čirou náhodou jsem se, ještě před rokem 1989 dozvěděl od jednoho v tuzemsku stážujícího Američana, že některé US univerzity jsou nuceny v prvním ročníku pořádat kurzy gramotnosti, aby studenti vůbec byli s to zvládnout přednášky a výukové texty. S tím naše univerzity problémy naštěstí zatím nemají, takže mohou jít dál.
A pokud se týká zahraničních studentů, vyučovaných v angličtině – tak kdokoli s nimi přišel do kontaktu, hovoří o nich slovy velmi nelibými. Nevzdělaní, hloupí, arogantní, neustále si stěžují a jak jen trochu mohou, podvádějí. Už jsme odchytili i speciální technické k podvádění určené prostředky, jako např. brýle, jimiž na hodinkách vidíte text, posílaný „přítelem na telefonu“, který bez těch brýlí je neviditelný. Řešily se i právní aspekty rušení mobilního signálu v učebnách po dobu konání testů (technické prostředky na to jsou, používají se běžně ve věznicích).
Bezva, pokud někdo zpochybnuje dosažené vzdělání v zahraničí pro naše občany musí stejným způsobem pro zachování objektivity zpochybnit totéž vzdělání zahraničních občanů pracujících na základě tohoto vzdělání i u nás. Jinak se jedná jen o pouhou šikanu možná na základě politického zadání.
To jsme celí my, česká paka. Jeden náš student a absolvent naší umělecké školy se narodil v Texasu, protože rodiče zdrhli. Pak se rozvedli a matka se odstěhovala zpátky do Čech. Ze začátku to s ním nebylo s češtinou jednoduché, mluvit uměl, ale pravopis – problém. Nicméně odmaturoval z češtiny za 3. Pak na to tady hodil bobek a zase odjel, pro změnu za otcem do USA. Vzal naše maturitní vysvědčení a zapsal se na Chicagskou univerzitu a vyštudoval grafiku, kterou vyštudoval i u nás. Takže jejich slavná univerzita akceptovala naše maturitní vysvědčení, dost paradox, ale fakt je fakt!!! Četl jsem o dívce, která vystudovala v USA Harward a chtěla učit na UK a nechtěli ji udělit nostrifikaci. Je tedy jasné, že jsme papežštější, než papež!!!
Je to o tom, že když neuzná KU, tak může uznat MU, nebo třeba VŠB.
Jinými slovy, autor nedostal magistra ale jen bakaláře, tak začal blábolit o „chybném výkladu“ vysokoškolského zákona. Což je samozřejmě nesmysl. Představa, že vysoká škola, u které požádal o nostrifikaci bude ověřovat jaké má znalosti, je zcestná. Předmětem nostrifikace v ČR (nebo obdobných procesů v zahraničí) je jen a pouze a samozřejmě stupeň vzdělání a obor. Na univerzitě nikdo nebude pána zkoušet, aby se zjistilo co vlastně umí. Stejně tak dojem, že bachelor z USA je kvalitnější vzdělání. Může být ale nemusí. I v USA existují naprosto žumpoidní školy vedle extrémně kvalitních. Mimochodem, už jen to, že autor dovozuje nějaký chybný výklad zákona, aniž by příslušné ustanovení citoval a sdělil v čem je výklad chybný a jak by tedy měl být zákon vykládán správně, o kvalitě autorova vzdělání vypovídá spíše negativně. Nemluvě o tom, že si ani nezjistil všechny podrobnosti, které se procesu nostrifikace týkají.
Samozřejmě druhá věc je, že řada zaměstnavatelů a iúřadů vyžadují nostrifikace po uchazečích nadbytečně. Jak je zvykem, vidí cizí doklad, tak chtějí další papír. Ovšem zákonem to zakázáno není. Takže vše je jen o dohodě a konkurenci na pracovním trhu. Pán, po té co dostal bakaláře neuspěl na pracovním trhu, jak si představoval, a řeči o tom, jak vychodil elitní školu v USA mu nebyly nic platné.