Vysoká hra generála Svobody. Tvrdil, že Rusy zná a při srpnové okupaci nechtěl krveprolití
ROZHOVOR. Jeho životopis Gustáva Husáka z roku 2017 se stal knižním hitem – prodalo se zhruba 13 tisíc výtisků. Od té doby historik Michal Macháček strávil hodně času v ruských archivech a zjišťoval, co všechno věděla všemocná KGB o politicích z jedné své gubernie – tehdejší ČSSR. „Překvapila mě vysoká míra sovětského monitoringu dění v Československu. Vytipování lidí, zjišťování, co si skutečně myslí. Z různých, i interních zdrojů. Bylo to opravdu detailní,“ říká Macháček v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Jednou možná přijde doba, kdy Gustáv Husák bude vnímaný jako pozitivní osobnost, říkal jste mi v rozhovoru před více než dvěma roky. Už je ta doba tady? Respektive, změnilo se vnímání jeho éry, tzv. normalizace?
Dva roky nejsou dlouhá doba. Ale přeci jenom se staly věci, které mnohé změnily. Narážím na koronavirus a ním související bezpečnostní opatření i celospolečenskou atmosféru. Když budu mluvit o normalizaci, tak jde třeba i o otázku potravinové i jiné soběstačnosti. Časový odstup a naše přítomnost, co zrovna intenzivně prožíváme, má velkou roli v tom, jak vnímáme minulost. Na to především jsem také chtěl tou provokativní tezí o Husákovi jako budoucím dějinném klaďasovi upozornit. Budoucí výklad o minulosti holt bývá nejistý.
Určitě. Myslíte tedy, že v souvislosti s „koronou“ se lidé více upínají ke státu? Věří, že je silnější stát spíše ochrání?
Může to být zaměření na „více státu“. Aby stát více zasahoval do veřejného prostoru, do našich životů, ochránil nás a zabezpečil. Ale to bychom se museli podívat na nějaký průzkum, jak lidi smýšlí a jak moc tento aspekt smýšlení vzrostl. Jistě vzrostl, ale současně mi přijde, že je cítit u nemalé části společnosti protitlak, což souvisí s politickou situací.
Průzkumy již delší dobu ukazují, že po silné ruce, po silném lídrovi je v ČR vysoká poptávka.
Ano. A souvisí to i s efektivitou a akceschopností státu a samosprávy. Vidíme to vlastně dennodenně. Banální příklad. Dojíždím do pražské zoo, která byla spojena s druhým břehem Vltavy lávkou. A ta lávka spadla a už se tam obnovuje tři roky…
Zatímco dálniční most v Janově, který spadl jen o něco později, je již v provozu…
A když budeme ještě více provokovat, stačí se podívat, co stihli za tři roky postavit v Asii, konkrétně v Číně. Za tři roky jsou schopní postavit město. Samozřejmě, systémy jsou rozdílné…
Zmínil jste téma potravinové soběstačnosti, které zhruba před rokem nastolil ministr zemědělství Miroslav Toman, chytil se ho i Andrej Babiš. Na druhou stranu – bylo socialistické husákovské Československo skutečně soběstačné? Byli jsme navázáni na RVHP, něco jsme museli dodávat do SSSR, ten nám za to poskytoval suroviny a potraviny… Nebyla ta naše soběstačnost jen chiméra?
Československo nikdy nebylo plně soběstačné. Vzhledem k tomu, jakou tady máme strukturu zdrojů. Ale je pravda, že jsme před rokem 1989 byli více soběstační než dnes. Silně to platilo v otázce potravin. Ale vše bylo spojené s plánovaným hospodařením, které ne vždy zafungovalo. Takže se stávalo, že bylo nějaké zboží nedostatkové. A samozřejmě tehdejší výběr se nedá s dneškem srovnat. A pak je tu zase otázka kvality.
Na vnímání Husáka jsem se ptal i v souvislosti se známou debatou Pullman versus Klíma. V ní část historické obce zastává tezi, že existovala jistá nepsaná „společenská smlouva“ mezi ovládanou většinou společnosti a vládnoucí komunistickou věrchuškou dosazenou ruskými tanky.
Mně ta „debata“ přišla tak trochu jako produkt okurkové sezóny, i když v lecčem pro náš intelektuální prostor symptomatický. Pullmanova knížka vyšla už před deseti lety. Tehdy to také zarezonovalo, i když ne tak hlasitě. Myslím, že Jan Rejžek se vůči tomu razantněji vymezil a použil i osobní aspekt – rodinu Michala Pullmana. Můžeme to nazvat kádrování. Nepřišlo mi, že by nyní padlo něco zásadního, co by posouvalo naše poznání. Trochu to připomínalo dialog hluchých, který byl přiživován médii.
Výklad minulosti souvisí i s generační otázkou. Přichází nová generace historiků. A ta se někdy ráda vymezuje vůči předcházející, vůči svým učitelům, neopozitivistickým přístupům i aktivističtěji laděné antikomunistické historiografii, přičemž sama bývá nejednou neméně aktivistická. Inklinuje někdy až k samoúčelnému teoretizování. Ale nejde přirozeně generalizovat. Inspirativní a poctiví historici mohou být rozličného smýšlení a přístupů. Klíčové podle mého názoru je, aby byla zachována pluralita přístupů v bádání a nevítězil klientelismus s průměrností nebo senzacechtivost. Historik by se měl zasazovat i o kultivaci diskuse.
Barvy historie
Kdo po roce 1989 nastavoval historický narativ?
Ten dominantní, někdy se hovoří o zakladatelském mýtu, který ve zvýšené míře akcentoval již prvorepublikový mýtus, roli disentu a perzekucí, silné vymezení vůči předcházejícímu režimu, pomáhali nastavovat historici, kteří často sami bývali komunisty, ale i nejmladší generace historiků odkojená zážitkem sametového převratu a posametovou euforií. A s tím se nějak vezli ostatní. Historici, kteří mohli oficiálně působit před rokem 1989, museli být víceméně konformní s tehdejším režimem. Proto se také stávalo, že radši utíkali ke starším dějinám. Aby nemuseli dělat nejnovější dějiny, jejichž interpretace byla nejsilněji poplatná tehdejší době a muselo se vycházet z vedoucí role KSČ ve společnosti. Tak vznikala i kvalitní díla. Po roce 1989 se z popředí vytratily ty nejvýraznější tváře, ale samozřejmě působí dál. Proto mě mimochodem i trochu překvapilo, kdo se nejen k tomu letnímu rádoby historickému sporu vyjadřoval a jak… Jsme strašně malý rybník, takže historici se znají navzájem. Takže se i ví, kdo byl v roce 1989 v komunistické straně, kdo byl kandidátem strany či zapálený svazák a co psal. A že byl víceméně konformní s režimem a dnes vystupuje z až pravicově-konzervativních a antikomunistických pozic. Což někdy působí půvabně. Ale samozřejmě každý má právo na myšlenkový vývoj.
Trochu to připomíná historiky, kteří působili v padesátých letech a pak po roce 1968 odešli do emigrace. Takže by to pro vás nemělo být až takové překvapení.
Mne to překvapilo, ale mohlo to být samozřejmě i taktické. Snahou přebít vlastní minulost. Vždycky, když nějaká z „morálních autorit“ mluví v televizi, tak čekám, co v tom štítku se jménem bude napsáno… Je tam napsáno chartista. Nebo chartistka. Bojovnice za občanská práva. Bývalý politik… Ale před tím také něco bylo. Nemělo by tam být naopak „bývalý komunistický funkcionář“ – „sekerník“? Protože byl v padesátých letech velmi aktivní a spoustě lidem neudělal zrovna dobře. A podobně. Chybí mi komplexita. Ale chápu, že je to nutné. Z praktického hlediska se do titulku nedá dát všechno. Je to určitá zkratka.
Ale historii bychom měli chápat komplexně. Proto jsem se snažil na Husákovi ukázat, že Husák nebyl jen normalizace. Že je tam i pražské jaro, tání 60. let. Před tím padesátá léta a kriminalizace, ale ještě před tím období 1945 – 1950, kdy se podílí na budování monopolu moci komunistické strany a používá represi. A ještě před tím Slovenské národní povstání a on jako prvorepublikový intelektuál. A to nám ukazuje nejen jeho barvitost a vede i k lepšímu porozumění našich dějin.
Zmíněný historik Pullman tvrdí, že existovala nepsaná společenská smlouva mezi ovládaným národem a komunistickou mocí (když se budete chovat jak my chceme, tak vás nakrmíme a ošatíme). Ale už jsme zde mluvili o našem napojení na SSSR, na RVHP, na Varšavskou smlouvu. Není v tomto slabina Pullmanova konceptu? Že jsme byli v podstatě vazalská země, satelit SSSR, který nejen v roce 1968 rozdrtil jakýkoliv pokus o samostatnost, nebo i jen pokus o jinou cestu, než jaká byla diktována z Moskvy?
Myslím, že obojí se nemusí vylučovat. Ale koncept „společenské smlouvy“ je samozřejmě teoretický konstrukt, a to mnohem starší datace. Dáte hypotézu a na tu pak nabalujete další věci a snažíte se původní hypotézu dokázat….
Tedy odsunete, ignorujete, co se vám tam nehodí?
Nemělo by to tak být. Ale když máte nějakou predikci, tak se občas i podvědomě stává, že spíše hledáte věci, které vám ji potvrzují.
Aha. Já myslel, že historie je věda…
Samozřejmě, že je to i věda, ale humanitní. A ta věda je často založena na teoretických východiscích, teoreticko-metodologických konceptech. Navíc není nikdy zcela oproštěna od vlastních hodnot, ideologična i politizace.
To ano. Ale přeci když si dám tezi, tak vědecký přístup nesměřuje jen k tomu, aby se mi to potvrdilo. Zkoumám teze, ale i antiteze…
No, mělo by to tak být. Dám příklad. Zabýváte se KSČ. Tak jdete do bývalého stranického archivu. Zabýváte se stranickou strukturou, usneseními, fungováním aparátu a podobně. Ale neměla by se zkoumat i společnost, sociální vazby a další věci? Je to velmi košaté a záleží na tom, jak to který konkrétní historik vezme široce a co je schopen zvládnout. Zejména, jaké klade otázky a akcentuje aspekty. Protože grant je na dva, tři roky a vy musíte něco – pokud možno smysluplného – vyprodukovat. Pokud vůbec máte štěstí, že grant získáte. Takže existují různé limity. A, pokud tomu správně rozumím, Michal Pullman měl tezi, že vlastně komunistická strana ke své ztrátě moci přispěla sama tím, že změnila rétoriku v období perestrojky, která narušila období nehybnosti a osmělila společnost. Zjednodušeně řečeno. Kritici mu vyčítají, že dostatečně neakcentoval rámec. Že tady byly nějaké limity – byla tady jedna státostrana, byl tady geopolitický kontext. ČSSR fakticky fungovala jako gubernie Sovětského svazu. Mne každopádně jeho práce zaujala, bylo to také tenkrát něco nového, ale netřeba k tomu přistupovat nekriticky, ostatně jako ke každé historiografické práci. Zbytečně se z toho dělá kovbojka.
Komunistický obchod s nadějí
Co konkrétního jste o normalizaci vyčetl v moskevských archívech?
Když jdete do pramenů, tak vidíte nejen u našich politiků šílenou seberegulaci. Samozřejmě, někteří si mysleli, že je to tak správně. Že je správné, že jsme podřízeni Moskvě. Ale někteří – takoví ti realističtější se samostatnějším úsudkem, mezi které patřil i Husák – si o tom mysleli svoje. Ale museli zůstat v daných limitech: vedoucí úloha strany a nedovolení pluralitního politického života. I když v roce 1968 si s tím trochu pohrávali. Ale myslím si, že i Alexander Dubček, i František Kriegel i ostatní nechtěli parlamentní demokracii, protože ta by navazovala na první republiku. Oni chtěli reformovat systém, řekněme větší pluralitu uvnitř KSČ, ale vše v rámci daných mantinelů.
Což byl monopol komunistické strany bez reálné opozice…
Ano, to byl Rubikon. Až do konce v roce 1989.
Jak byste charakterizoval normalizaci? V jakém režimu jsme žili?
Můžeme použít politologické označení, jako autoritativní, totalitářský. Pak je to otázka definic. Je ale jasné, že tady stále byla jedna státostrana, která se snažila mít situaci pevně v rukou. Na druhou stranu, když popisujeme nějakou dobu, je dobré si uvědomit, že záleží na osobním prožitku, na rodinné paměti. A samozřejmě pak také na přítomnosti, ve které tu dobu hodnotíme. Neméně důležité je podle mě porovnávání a tematické akcenty. Že to můžeme porovnat s něčím, co bylo jinde. Třeba na Západě. Nebo s tím, co bylo potom. Nebo co bylo před tím. Některé jevy a procesy jsou také dobově podmíněné a nezáleží příliš na tom, jaký je režim.
Specifické je, že v té době dochází k ústupu od liberalizace veřejného prostoru, vytrácí se budovatelský étos – samozřejmě, ne každý na něj v roce 1948 naskočil. Ale je třeba říci, že vize budování socialismu, radikální vymezení vůči prvorepublikovému kapitalistickému systému, měla po druhé světové válce silnou podporu.
No ale KSČ rozhodně nebyla k lidem před rokem 1948 upřímná. Neřekli lidem: zlikvidujeme vám tátu, dědu, všichni, kteří nebudou poslouchat, budou zavření…
Radikálněji levicový politický volební program měli sociální demokraté. Komunisté dokonce slibovali podporu soukromému zemědělství a živnostníkům.
Ano. Jejich kampaň byla jednou velkou lží…
Částečně se jednalo o taktiku, přesto měli komunisté silnou podporu a tah na branku. Češi jsou plebejský národ, slyšeli i na rovnostářství. Ale co hlavně chci říci. V té době komunističtí funkcionáři měli vavříny vítězství z války a vizi, které až fanaticky věřili a šli za ní, také vcelku umně dokázali operovat s nacionální otázkou. Ale srpen 1968 byl velký šok – myslím, že většinově to bylo pojímáno jako národní potupa. I mezi komunistickými funkcionáři. I komunistické elity potom rezignovaly na vizi komunismu, což bylo dáno i dalšími faktory.
Československé, nebo i sovětské komunistické elity?
Myslím, že i sovětské. Vyhlásilo se zaměření na konzum. Vždyť se tomu i říká „reálný socialismus“. Ještě Chruščov říkal: tato generace se dožije komunismu. Jeho následovníci už nic konkrétního neslibují. Maximálně říkají: no, jednou to bude. Teď ale budujeme socialismus a komunismus nás nemusí zajímat. A když tuto epochální vizi odhazujete, na co chcete nalákat lidi? Navíc, když mají srovnání s ještě více konzumním a v jejich očích prosperujícím Západem?
A dějiny lidstva jsou dějinami slibů…
Ano. Obchod s nadějí. To je termín, který mám rád. A komunisté koncem 80. let už nebyli tak zdatní obchodníci, nebo vlastně někteří reálně až přílišní. Ale souvisí to i s geopolitickou situací, že to dopadlo, jak to dopadlo. I s podceněním antropologického a psychologického faktoru.
Jaká tedy byla normalizace?
Zakořeněný zážitek roku 1968, na který se oficiálně mělo zapomenout. A z toho plynoucí seberegulace, stáhnutí do soukromí a díky prověrkám vytvoření nemalé skupiny občanů druhé a třetí kategorie, tj. vlastně nepřátel režimu, ač se často jednalo o komunisticky smýšlející a profesně kvalifikované lidi. A hra na dvojí život – veřejný a interní. I když to nemuselo platit všeobecně. Byli přirozeně lidé, kteří přijali za svou tezi, že i podruhé přišli Sověti jako osvoboditelé, byl zachráněn socialismus, sociální jistoty, a zabezpečen klid na práci. A nemuselo jich zase být tak málo. Mnohým státní paternalismus zkrátka vyhovoval. A mladá generace zase jako vždy byla jinde. Je pochopitelně nejednoduché nějaký dějinný úsek několika větami zobecňovat. Stačí se někoho, kdo to zažil, zeptat. Odpovědi a hodnocení se velice různí dle osobních příběhů, hodnot a rodinné anamnézy.
Moskva vidí všechno
Vrátím se k tomu, co nového jste nastudoval v ruských archivech po dopsání Husáka?
Překvapila mě vysoká míra sovětského monitoringu dění v Československu. Vytipování lidí, zjišťování, co si skutečně myslí. Z různých, i interních zdrojů. Bylo to opravdu detailní.
Ale kdo do Moskvy informace dodával? To tady měla KGB tak rozsáhlou síť agentů? Spolupracovníků?
Byly tu zastupitelské úřady, ambasáda a síť konzulátů, která se tenkrát rozšířila. A jednotliví pracovníci shromažďovali materiály. Vedli rozhovory s československými představiteli a funkcionáři. Kolikrát tam i mohl náš představitel dojít iniciativně sám si pohovořit, nebo podstrčit nějakou informaci, která mu mohla nějakým způsobem pomoct. Nebo poškodit někoho jiného.
A kdo takhle rád chodil? Nebo chodili všichni?
To ne. Bylo dost těžké odmítnout sovětského činitele, když vás osloví. Ale třeba Vilém Nový, který je známý z palachiády svojí teorií, že se Palach vlastně nechtěl zabít, ten chodil iniciativně.
A z těch vrcholných? Husák, Biľak, Svoboda…
Za nejvyššími funkcionáři chodili Sověti pravidelně. Tam ani nebyla potřeba, aby přišli.
A kdo chodil? Velvyslanec? Jak to probíhalo?
Za těmi nejvyššími speciální spojky, ale zároveň někdo přímo z velvyslanectví. Třeba rada velvyslanectví.
Ptám se na hierarchii. Když si vezmete teoreticky suverénní stát a za jeho nejvyšším představitelem přijde subalterní úředník ambasády. Proč a jak moc mu něco povídáte? Protože víte, že je od KGB? Jste prezident, jste předseda vlády…
No, ale máte tady sovětská vojska. A jste součástí geopolitického východního prostoru.
Museli Husák, Biľak či Štrougal referovat – když to trochu přeženu – ruské sekretářce?
To byli vysocí představitelé ambasády, KGB a stranického aparátu. Na druhou stranu například Husák velmi tlačil na odvolání velvyslance Červoněnka, protože věděl, že je napojený na Biľaka a nemá ho rád. Ale ano. Nemohli odmítnout.
Takže dobře věděli, že všechno co řeknou….
…bude použito proti nim. Takže se velmi seberegulovali. Ale také tuto nezbytnou komunikaci mohli využít ve svůj prospěch. Například Husák díky tomu vzbudil u Sovětů důvěru, a tak se dostal do čela KSČ. A dost často také byli aktivní asistenti funkcionářů.
Že donášeli na své šéfy?
Také. Ale i obráceně – lobbovali za ně.
Vysoká hra generála Svobody
Co osoba generála Ludvíka Svobody? Jeho vazby na Moskvu se hodně probíraly v souvislosti s výrokem moderátora České televize Jakuba Železného o nábřeží, „které se kdovíproč jmenuje po komunistickém prezidentovi“. Co jste zjistil? Byl utajeným členem KSČ už v době, kdy seděl ve vládě jako nestraník před rokem 1948?
To pořád není dokázané. Nemáme k tomu jednoznačné důkazy. Našel jsem jeden pramen, kdy se Ludvík Svoboda svěřuje, že chtěl vstoupit do komunistické strany během druhé světové války, ale že mu to nebylo doporučeno Klementem Gottwaldem. Že prý bude užitečnější jako nestraník. Ale pro mě je důležité rozklíčování tří faktorů. Co politik dělá, co si myslí a co říká. A u Svobody mám pořád dojem, že hrál hru. Že na jednu stranu vidím, co říkal, ale z jiných materiálů a jeho činů mi to nevyplývá. Přijde mi, že se svým tvrzením snažil získat důvěru Moskvy a schválně se odvolal na lidi, kteří už byli mrtví a nemohli to dosvědčit. A obdobně to je i v jiných případech. Na druhou stranu jsou i prameny, kdy je Svoboda z komunistických pozic kritizovaný až jako antikomunista, že bránil v armádě komunistické agitaci. Takže toto nemáme jednoznačně rozšifrované.
Jaký byl osud generála po komunistickém puči?
Svoboda byl v padesátých letech v nemilosti. Ale do roku 1950 byl ministrem obrany a podepisoval výpovědi hrdinům západního i východního odboje z armády. A to je velmi smutná a ostudná kapitola našich dějin. Otázka je, co mohl dělat. Samozřejmě tam byl latentní strach, že se to může týkat i jeho. A že musí ukázat, že je na jedné lodi, na té správné. Samozřejmě, politik má vždycky možnost odejít. Ale i toho se asi obával. Určitě byl hrdina v první i druhé světové válce, přišel o syna, o část rodiny. Podle mě balancoval mezi prvorepublikovou tradicí a novým budováním komunistického ráje.
Generál Svoboda a rok 1968?
V březnu 1968 se dostává do prezidentské volby jako jednoznačný kandidát.
Jak se na něj přišlo?
Byl brán jako autorita. Člověk spojený se dvěma odboji i perzekucí, má dobrou pozici v Moskvě a bude mít u lidí popularitu. A všimněte si, že se stává prezidentem, ale až do srpna není členem žádného vyššího stranického orgánu. Když ho volí, volí ho jako někoho, kdo bude reprezentativní. Trochu jako maňásek, jako figura, která nebude hrát zas tak důležitou roli. Když se v březnu navrhoval Svoboda, tak vystoupil František Kriegel s tím, že by bylo dobré vědět něco o jeho zdravotním stavu. Že by bylo dobré udělat nějaké lékařské vyšetření. Jestli je vůbec způsobilý vykonávat tu funkci. Tenkrát mu bylo 72 let.
A dělalo se nějaké vyšetření?
Bralo se to jako nevhodné. Kriegel patrně narážel na možnou senilitu. Viděl jste unikátní film o prezidentské volbě Karla Vachka Spřízněni volbou? Tam bylo vidět, že Svoboda hodně vzpomínal na minulost. A bylo to už takové trochu zdlouhavější vyprávění. Ale pak se ukázalo, že dokázal být politicky velmi aktivní. Kdy naplno využil možnosti v srpnu 1968, kdy se ukázalo, že je vlastně jediný, který ještě může něco udělat a odjíždí do Moskvy vyjednávat se sovětskými politiky.
Odjíždí tam jako prezident republiky. Bez jiných funkcí…
… odjíždí tam bez souhlasu Národního shromáždění…
… a odjíždí tam jako agent sovětské tajné služby? KGB?
Ne. To jsou věci, které nejsou dokázané. Je známo, že v SSSR byl za druhé světové války i vyšetřovaný. Byl zavřený krátce před vpádem Hitlera v létě 1941 a obviněn za zradu, že navazoval kontakty s nepřítelem. Sondoval na velvyslanectví tisovského Slovenska, spojence Němců, ovšem činil tak s vědomím některých Sovětů. Prakticky byl postaven před tribunál, který mohl rozhodnout, že půjde ke zdi. Prý se ho při tom přešetřování i ptali, zda bojoval v československých legiích a kolik bolševiků zabil. Nakonec ho propustili s tím, že se jednalo o nedorozumění. V jeho prospěch například svědčil Heliodor Píka.
Ale v člověku tohle musí zůstat, takový zážitek. Možná i o to šlo, znejistit ho. A i by se nabízelo, že mu tam mohli podstrčit nějaký papír k podpisu. Jednoznačný důkaz ovšem není. Ať už to tak ale bylo, nebo ne, ze své funkce musel být Svoboda se sovětskými tajnými službami v intenzivním kontaktu. Za války například se sovětským rozvědčíkem Petrem Ivanovičem Kambulovem, který byl rovněž vyslán za Svobodou již jako prezidentem při vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
A co víme o tom, jak se Svoboda choval v Moskvě v srpnu 1968?
Jednoznačné bylo, že nechce opakování Budapešti roku 1956. A interně i říkal, že on Rusy zná. Že ví, čeho jsou schopní. Byla obava, aby nebyla zavedena okupační správa a co by se poté dělo v ulicích. To by mohlo být mrtvých exponenciálně více. Čili cítí politickou odpovědnost, vychází sice z československo-sovětského spojenectví a chce se projevit jako státník, na druhou stranu nepatří mezi zvatele vojsk i odmítne jmenovat proinvazní dělnicko-rolnickou vládu.
Čtěte pokračování rozhovoru příští týden
Země nemocných prezidentů
O Svobodově nedobrovolném konci v prezidentské funkci, o zdraví českých prezidentů od Masaryka po Zemana
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Pro laika je mnohdy nemožné dobrat se pravdy, říká vědec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
50 komentářů
Vážený pane Macháčku,
pozorně jsem si přečetl rozhovor s Vámi. Nebyl Váš tatínek také komunistou? Vy jste se jím stát nemohl vzhledem k svému věku. Teď si dovolím prognostikem, jako Ing. Miloš Zeman z jehož rukou jste přijal vyznamenání. Mnoho lidí, jichž si vážím to odmítlo a musím říct, že dokázali pro vlast mnohem víc než Vy. Mají totiž charakter. Trochu mi připomínáte našeho zlatého premiéra a to tím, že si stěžujete na zlou Akademii věd. Ten náš premiér, když není něco po jeho vůli, tak si také stěžuje. Takže pro Vás. Komunismus je zlo, které zplodilo fašismus a dál řádí ve světě. Je nejvyšší čas to zastavit. Pokud to chcete pochopit (komunistické zlo), tak si, prosím, přečtete knihu – viz odkaz: https://www.lpbh.org/filmy-a-knihy/knihy/9-komentaru-ke-komunisticke-strane/
Snad to pochopíte, pokud nejste svým myšlením komunista, anoista či vyznavač Tomia Okamury. Pokud se můj komentář dostane k Vaším očím, můžete mi klidně napsat. Tímto dávám redakci svolení k předání emailového kontaktu Vám. Děkuji Vám a čtěte víc literatury faktu, další knihy Vám doporučím. A koneckonců můžete si to dohledat v archivech. Koneckonců jakákoliv relativizace komunistického období a dělení komunistů na dobré a zlé je špatné cesta. Na jejím konci sežerou ti zlí ty dobré a v je při starém. Tak nám nezbývá je poslat k šípku a spolu s nimi i fašisty, přisluhovače a prostituty obou ideologií. Jako mladý člověk máte o čem přemýšlet a přeji Vám pěkný a bohatý den.
Těžko přesvědčit přesvědčené… Vy už máte názor na p. Macháčka dávno daný ( a to i kdyby nic nenapsal, respektive neřekl…). Já naopak si každý prezentovaný příspěvek od p. Macháčka vždy pozorně přečtu (poslechnu) a jeho přístup k věci beru jako velmi vyvážený a bez emocí. Mnozí mladí tzv.historici (ale i mnoho starších) dobu minulou popisují, uvádějí, komentují pouze jako dobu temna, ale jestli ji konkrétně takto oni prožili, tak to bych všem nevěřil (viz např. epizodně v článku uváděný Jan Rejžek…).
Milý pane Josefe, potěšil mne Váš názor na mne. Uvítal bych také kdybyste šel se svou kůži na trh a uvedl celé jméno. Jinak bych Vám rád doporučil tu knihu, kterou jsem doporučil panu Macháčkovi. Po přečtení pochopíte, proč je tak nebezpečné některé věci relativizovat. Ostatně, tak prohrál Čankajšek, ačkoli Japonce porazil on a ne Mao. POkud komunisté něco slibují, tak už mají v hlavě plán, jak Vás odstranit. Hezký den Vám přeje Karel
Já jako Josef se takto „představuji“ několik let (5 r. asi) a zůstanu u toho dále…! Vy jste tady zřejmě nováček, ale nic proti tomu… Vámi doporučovanou knihu číst nebudu, protože každé takovéto knihy jsou zaujaté přístupem autora. A pokud Čankajšek porazil Japonce tak to bylo (skoro) pochopitelné, protože byl generál a Japonci okupanti – čili v této době něco jako Talibán proti až 60 zemím svého času už skoro 20 let, kteří se tam „brání“. To je sice humor, ale smutný humor. Máte-li představu, že třeba dnešní komunisté představují nebezpečí, tak Vám ji neberu, ale dodávám k tomu, že daleko „větší“ komunisty přijal k sobě Václav Havel a to určitě Čalfu, Komárka, Dlouhého atd. atd. Takový Vojtěch Filip byl právník ve Sfinxu a Kováčik živočichář v družstvu na Ždársku. Pokud do 17.11.1989 jste se každodenně probouzel s neskutečnou nenávistí na režim a večer s tím takto pravidelně usínal a v noci se budil zpocený, tak Vás nesmírně lituji, že ani nyní po více jak 30-ti letech nejste spokojený, ale nebudu Vám měnit názor, který máte pevně ukotvený v křemeni a v kvádru. A nejde-li to tak jak jste si (možná naivně) představoval, tak zpytujte svědomí… Po těchto Vašich odpovědích na každý názor, věřím, že pokud by žil, tak od. V.Havla byste dostal vyznamenání k 28.říjnu ještě letos za sveřepost…
Japonce porazila především US Army, v konečné fázi s pomocí Rudé armády, tedy ani Mao ani Čankajšek. Komunisté bolševického typu vždy usilovali o mocenský monopol, tudíž odstranit jakoukoli politickou konkurenci je jaksi v jejich přirozenosti.
Ovšem vysvětlovat činy jednotlivého komunisty vždy pouze skrze zločinnou podstatu komunismu je příliš zjednodušující.
Opravdu jde z několika vět zjistit jestli je někdo přesvědčený komunista nebo ne. Velmi dobre si pamatuji na prázdné řečnictví, kde nebylo nic jiného než pusto se třemi buckovymi konzervami. Na regály plné soli a cukru a podpultovym toaletním papírem.
Pokud toto mysli autor jako soběstačnost, pak na této úrovni jsme soběstačnost i dnes.
Tak je to se všemi představami, které předkládá jako historická fakta.
Je těžké pochopit, kde se ve Vás „Karel Žytek“ bere ta nenávist. Jde zřejmě o psychické založení osobnosti. Takoví jako Vy, byli právě ti, co způsobili že z učení lásky k lidem křesťanství se stal nástroj inkvizice, z takových jako Vy, se re krutovali němečtí nacisté, stalinští strážci gulagů a z takových jako Vy, se rekrutují dnešní džihádisté, prostě fanatici všeho druhu. kteří zveřejńovali videa jakými prostředky prosazují své „spravedlivé požadavky na uspořádání společnosti. Jistě si pamatujete na ta videa, kde se upalovali, podřezávali a dětmi nechávali samopaly zabíjet údajní nepřátelé, tentokrát Alláhaa islámu. Takoví jste Vy fanatici a šiřitelé nenávisti všeho druhu.
Milý pane Oskare, potěšil mne Váš názor na mne. Uvítal bych také kdybyste šel se svou kůži na trh a uvedl celé jméno. Jinak bych Vám rád doporučil tu knihu, kterou jsem doporučil panu Macháčkovi. Zde je odkaz: https://www.lpbh.org/filmy-a-knihy/knihy/9-komentaru-ke-komunisticke-strane/ Jen na Okraj – historik je u mne ten, který kromě dopátraných faktů a ověřených skutečností, dokládá svědectví těch postižených lidí, kteří to prožili.
Přeji Vám hezký den a slunce v duši. S úctou Karel
Ještě by mě zajímalo, jak jste se postavil k vstupu vojsk Varšavské smlouvy (SSSR, Polska, Maďarska, Bulharska a zčásti i NDR) v roce 1968? Když ne Vy kvůli věku, tak Vaši rodiče a prarodiče. Já jsem to veřejně odsoudil a do listopadu odsuzoval, jako okupaci a mám na to ve svých kádrových materiálech, které jsem si vyzvedl po listopadu, kdy už to bylo možné, výslovně uvedeno. Jako jeden ze 17 lidí v celém podniku. A Vy?
A jak jste, Vy a Vaši předci, na tom s podpisem petice proti Chartě 77, který museli zaměstnanci každého podniku podepsat, což jsem já odmítl a nepodepsal. Vy mně chcete něco vyprávět o komunistech?
S pozdravem
Oskar
Celé své jméno nemám potřebu uvádět. Ani na Vaši žádost, já na Vaše jméno také nejsem zvědavý.
O době minulé nepotřebuji číst žádných 9 komentářů ke komunistické straně a to navíc o KS Číny, ani za sníženou cenu 39 Kč. O KS Číny a historii jejího vzniku, jsem si, shodou okolností četl v době, kdy vy jste ještě asi ani nebyl a to přímo od očité svědkyně Pearl Comfort Sydenstricker Buckové (čínské jméno 赛珍珠, pinyin: Sai Zhenzhu) (26. června 1892, Hillsboro, Západní Virginie – 6. března 1973, Danby, Vermont) americké spisovatelky, nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 1938, která tam od roku 1892 do roku 1934 vyrůstala a žila (Wikipedie, heslo Pearl S. Bucková). Ta v knize Dračí sémě, popisuje i vznik KS Číny a jejího zakladatele (v knize pod jménem En-lan).
Jinak, jako kapitalistický synek jsem byl po celý dospělý život osobou sledovanou StB se vším, co to obnášelo (mám to písemně doloženo díky lustračnímu osvědčení ke kandidátce jedné strany, která mě po listopadu 1989 zapsala na svou kandidátku v době, kdy lustrační osvědčení bylo vyžadováno ze zákona), takže o vládě komunistů bych něco věděl z přímé osobní zkušenosti. Nevěřím žádným dnešním cinknutým komentářům o minulosti a ani o komunismu, věřím tomu co jsem na vlastní kůži zažil a viděl. Byl jsem vyslýchán StB už jako 16ti letý, moji rodiče byli vězněni, aby nebránili znárodňování svýho majetků, ale všechno to bylo k přežití a naučil jsem se zejména všechno co „tvrdí všichni“, hlavně media, velmi důkladně ověřit.
Proto musím konstatovat, že ten dnešek, díky různým aktivistům, polofanatikům a fanatikům všeho druhu, není o mnoho lepší. Snad jen o ty počítače, mobily a technický pokrok vůbec. Jinak potraviny jsou horší a životní prostředí, přes veškeré snažení také (dnes jsem po delší době viděl mouchu).
Přeji Vám také hezký den.
Propagandista odpověděl. Na výklad světa si prostě s binárním pohledem nevystačíte. Třeba vám to jednou dojde.
Milý pane Josefe, potěšil mne Váš názor na mne a také že se zde prezentujete celým jménem a nesete svou kůži na trh. Binární pohled nemám. Jen jsem chtěl upozornit, co to je komunistické zl a co zplodilo. Až si přečtete knihu – odkaz: : https://www.lpbh.org/filmy-a-knihy/knihy/9-komentaru-ke-komunisticke-strane/ Pestrobarevný svět mám rád, ale prosím bez jakékoliv totality. Přejí hezký den a pěkné počteníčko. Karel
1. Nejsem Josef. 2. Když se oháníte Čankajškem, tak byste mohl vědět, že to byl také pěkný řezník a jeho režim neměl s demokracií společného vůbec nic.
Karlíčku, vy jste kádrovák a totalitně uvažující myslitel, který jako by promlouval jazykem 50. let, bojů s třídním nepřítelem, jen s opačným znaménkem. Vaše sudičská totalizace a neochota připustit složitost světa a rozmanitost lidských osudů mně připomíná cosi z minulosti. Proč historikovi Macháčkovi upíráte právo svobodného bádání a pohledu a kádrujete jej přes jeho rodiče a ideologicky jej poučujete o jediné své pravdě, namísto abyste čestně a poctivě argumentoval a vycházel z faktů a z práva na svobodu bádání.
Milý pane Radomíre, potěšil mne Váš názor na mne. Uvítal bych také kdybyste šel se svou kůži na trh a uvedl celé jméno. Jinak bych Vám rád doporučil tu knihu, kterou jsem doporučil panu Macháčkovi. Po přečtení pochopíte, proč je tak nebezpečné některé věci relativizovat. Ostatně, tak prohrál Čankajšek, ačkoli Japonce porazil on a ne Mao. POkud komunisté něco slibují, tak už mají v hlavě plán, jak Vás odstranit. Hezký den Vám přeje Karel
Klídek, Macháček je historik, zkoumající fakta, ne ideolog, prezentující své postoje, jako je prezentujete vy. Historiků typu Macháček je dnes ale bohužel poskrovnu, protože ideologie často vítězí nad fakty i akademické sféře.
Milý pane Vladimíre, potěšil mne Váš názor na mne a také že se zde prezentujete celým jménem a nesete svou kůži na trh. Sice zkoumá fakta, ale opravdu jen, co najde v zápisech, knihách apod. Pro mne je největší faktum výpověď postižených lidí, a že jich bylo. jsem rád, že někteří přežili a dosud ještě žijí. To, že tu byla normalizační většina, která měla svůj gulášový klídek a pěkně prostituovala. Pak jsme tu měli zas jednu menšinu, která se bála něco říct ze strachu jakou z odezvy, která by se rozpoutala, to také dokážu pochopit. Pak tu byla ještě jedna menšina, která donášela a to ochotně a dostávala většinu lidí do vězení. Co se týče ideologie, tak dvě by měly být zcela vyloučeny, a to: Komunistická a fašistická. Děkuji Vám za zveřejnění celého jména a přeji hezký den. Karel
Pane Žytku,
vy jste neuvěřitelný příklad totalitního myšlení. Jak si vůbec dovolujete napadat a ostrakizovat pana Macháčka za to, že přijal od demokraticky, v přímé volbě zvoleného, prezidenta státní vyznamenání? Vy nejste žádný majitel pravdy. Vy jen patříte k pokleslé partě ostrakizátorů , které nevadí urážet tuto zemi, její instituty i její občany. Takoví jako vy se snaží své spoluobčany klidně terorizovat.
plno směšných nesmyslů. Nejvíc mne pobavilo doporučení vystudovanému HISTORIKOVI, aby četl literaturu faktu… většinou populárně naučné plky a neověřené bulvární senzace pro historicky nevzdělané čtenáře. A to mu ještě chcete doporučit literaturu…
Přiznám se, že i mne šokuje v tomto článku jakýsi „pozitivní pohled“na komunismus a relativizace komunistických zločinů. Zároveň mne to utvrzuje v přesvědčení, že je velice nebezpečné právě pro další generace, když tyto zločiny a zločinci nejsou odsouzeni a potrestáni. Je nezbytné tyto zločiny odsoudit a potrestat viníky bez ohledu na jejich věk, či zdravotní stav. A jestliže je možné vyznamenávat in memoriam, proč není možné soudit a odsoudit ?! Prostě nacistické a komunistické zločiny jsou totožné a nesmějí být nikdy promlčeny !!
Milý pane Václave, potěšil mne Váš názor na věc a také že se zde prezentujete celým jménem a nesete svou kůži na trh. Plně souhlasím s Vaším názorem a děkuji Vám za něj. Zdraví a hezký a úspěšný den přeje Karel
Svoboda pro mě je z převažující části hrdina. Pravda, bránit se sovětské okupaci nikdo nezhodnotí. Obsazovali nás v tu dobu, mimo jiné, také Poláci a Maďaři.
O tom, že by byl masakr, není sporu. Je však možné (pravděpodobné), že v případě odporu, vlastně války, by Poláci a Maďaři ( tady země, kde se Sovětský svaz podílel na vraždách, krvavých potlačení povstání) přinejmenším pokračování bojů nezúčastnili. I Rumuni ( Čaučesku) tehdy odmítli účast na okupaci.
Pokud by se na odpor postavili Poláci a Maďaři ( a to nelze vyloučit), Rusové by takový odpor těžko zvládli. Nejméně 300.000 vojáků z výše uvedených zemí by byla obrovská síla odporu, jež by mohla vést k válce na části území Evropy. Nelze hodnotit, jak by zachovala bývalá NDR s početnou sovětskou okupační armádou.
Přinejmenším by se tam okupanti z části zavázali a zůstali „bránit dobyté území“.
Protože však v dějinách kdyby neplatí, nemá další smysl pokračovat.
O tom, že naši by na výzvu vedení státu a armády ( právě Svoboda) naši vojáci
s podporou civilního obyvatelstva pro okupantům bojovali, nepochybuji.
není pochyby.
A Svoboda se byl vědom, že by se jednalo prakticky o válku a nechtěl oběti.
Jen bych si dovolil trochu také zaspekulovat v případě toho Vašeho scénáře, že bychom v roce 1968 jako ČSSR kladli ozbrojený odpor té intervenci, a s těmi Poláky a Maďary… Na druhou stranu, mohlo by být docela pravděpodobné, že ti by naopak mohli být poměrně dost aktivní, pokud by Moskva v takové situaci legitimizovala jejich starší požadavky vůči Československu (tak taky stačí vzpomenout situaci kolem Mnichova 1938, že…). Nakonec, když připomínáte i to Rumunsko a Ceauseska, tak stačí připomenout i situaci už spíš v závěrečné fázi existence toho socialistického tábora, kdy se Kádárova Maďarská lidová republika dost ozývala vůči národnostnímu útlaku maďarské (sikulské) menšiny v Ceauseskově Rumunské socialistické republice…
Milý pane PavlePavle, potěšil mne Váš názor, jen nevím, zda ten druhý Pavel je Vaše příjmení. zkuste se přihlásit do diskuse i svým příjmení. Pak to bude opravdu OK. Nicméně úvahy jsou to pěkné, ale protože je to kdyby, tak jen teoretické. Asi na stejné rovině, jak by naši dědové, u některých i otcové bránili linii vybudovanou před Mnichovem. Co se týče generála Svobody, tak mu určitě nelze upřít snahu, ale ve svém věku by neměl šanci. Jinak je to bohužel smutná rozpolcená postava. Děkuji Vám za vyjádření a přeji hezký den Karel
Historie KSČ je zrada národa od nástupu Gottwalda.Pan historik je velmi tolerantní ke komunistům.Mohl by mi vysvětlit Kominternu roku 1939,rozdíl mezi Gottwaldem a Henleinem,vývojem po roce 1948,zastrašování obyvatelstva po roce 1968,(jak nepodepíšeš souhlas s internacionální pomoci půjdeš k lopatě).
Zastrašování „půjdeš k lopatě“… Tak zrovna pro historika či podobně vědecky zaměřeného člověka dnes (pokud není třeba protekční spratek) jít k lopatě může být naopak spása a naděje. V opačném případě by mohl totiž třeba i, obrazně a třeba ani ne tak obrazně řečeno, chcípnout hladem.
Milý pane Josefe II, potěšil mne Váš názor a plně s ním souhlasím, jen nevím, zda ta římská II je Vaše příjmení. zkuste se přihlásit do diskuse i svým příjmení. To, co zde popisujete se stalo mému tatínkovi. Nejdřív v červnu 1948 – 8 měsíců ve vazbě a pak, a to měl „štěstí“ 36 měsíců v lázních pracovních táborů. V 68 to bylo znova, sešup z vedoucího kanceláře na řadového referenta (2 měsíce), pak lopata. Pak pryč z fabriky. Tož tak to to bylo, proto mne štve ta relativizace z pera vystudovaných historiků. Děkuji Vám za trefné vyjádření a jestli můžete, tak si přečtěte mnou doporučenou knihu – odkaz: https://www.lpbh.org/filmy-a-knihy/knihy/9-komentaru-ke-komunisticke-strane/ Můžu Vám říct, že při čtení i slzička ukápla. Přeji hezký den Karel
Co jste zač?Nechcete i adresu?Jste na můj vkus moc moudrý.
Nejen, že jsem nepodepsal souhlas s internacionální pomoci, ale dokonce jsem trval na tom, že jde o okupaci, mám to doloženo v kádrových materiálech, byl jsem ovšem jako nestraník a sledovaná osoba StB, známým nepříznivcem socialismu, takže se ode mě nic jiného nečekalo, jak mně bylo při každoročním kádrování sděleno.. K lopatě mě neposlali, zůstal jsem se vedoucím výrobny a po čase jsem, když končil výzkum a vývoj léčivých přípravků v podniku, byxl pověřen zaváděním této výroby, kterou jsem několik let vedl a poté předal mladému komunistovy a byl jsem povýšen (i finančně) na hlavního nakupčího technologií ze západních států, zejména z Německa a Švýcarska; pravda znal jsem dobře jazyky. Takže Josef II, nelžete.
Že lžu?Nelžete vy?Můj profesor ruštiny si pustil pusu na špacír před kamarádem a máte pravdu,nešel k lopatě,ale k soustruhu.Byl to ruštinář,který znal ruštinu líp než mnohý rusák.Na stavbě se zedníci bavili tím,že na výtaháře volali,pane docente pošlete mi maltu.Podotýkám,že to byl opravdový docent.Chcete další příběhy?Musím uznat,že jste hrdina.
Mohu to doložit kádrovými materiály, které jsem si vyzvedl po listopadu, i lustračním osvědčením, které si vyžádala jistá politická strana, aby mě mohla napsat na svou kandidátku do nějakých voleb počátkem devadesátých let minulého století a od jejíhož tehdejšího předsedy jsem se o mém sledování od StB dozvěděl..
Ale Vy to, co tvrdíte doložit nemůžete.
Děkuji, velice dobře popsané.
Ostatně, ono platí i to označení „společenská smlouva“. Jen je nutné chápat v reálném smyslu. I dnešní právo zná typ adhezní smlouvy, v níž podmínky stanoví jedna smluvní strana a druhá je musí (pokud má tu smlouvu přímou) akceptovat.
Čili v tomto smyslu fungovala i společnost za komunismu – potom co komunisté brutálně převzali veškerou moc ve státě, už lidem nezbylo než tu jednostranně formulovanou smlouvu přijmout. A v rámci ní přežívat dál, po dalších 40 let
Ostatně, není od škody doplnit, že takto funguje i demokracie – i v rámci její společenské smlouvy musí občané „strpět“ co si vládní koalice umane, a pokusit se to změnit o příštích volbách…Samozřejmě s těmi limity, že zde mají fungovat nezávislé soudy a zejména Ústavní soud, které by měly zasahovat pokud stát porušuje práva (a zejména ústavní práva) občanů. S tím že – jak je ostatně popisováno v mnoha případech i zde na HP, ten soudní systém sám trpí řadou neduhů, takže na jejich rychlou pomoc se příliš spolehat nedá..
Milý pane PetřePh, potěšil mne Váš názor, jen nevím, zda ten druhá část jména je Vaše příjmení. zkuste se přihlásit do diskuse i svým příjmením. Ano je to přesně tak, jak popisujete. Já přidám, že jsme se vůbec v našem nadšení po roce 1989 nepoučili z minulosti. Ostatně pan Václav Čech to napsal ve svém příspěvku. Děkuji Vám. Zdravím a přeji hezký a bohatý den Karel
Tak pokud Akademie věd opravdu zajistila Michalu Macháčkovi vyhazov z akademického prostředí za vyznamenání od presidenta Zemana (zdůrazňuji, „pokud“, já se o tom dozvídám až nyní, a že možná, údajně), tak to je opravdu „hezký“. Jinak si myslím, že akademici, pokud mají být považováni za opravdové vzdělance, by měli být v maximální míře, pokud to jde, apolitičtí (jistě tedy, při respektování nějakých nejobecnějších zásad etiky, morálky)… Ale prostě vystupovat více méně apoliticky, podobně jako se to někdy předpokládá, je to žádoucí u některých jiných profesí…
Jinak, když už je tady opět připomínán ten případ Michala Pullmana… To je asi totiž taky o tom, co jsem tady opakovaně dříve připomínal – prostě, dělání historie či podobných věd za přinejmenším relativně slušný příjem, to je často o nějakém protekčním spratkovství (a tady se nejspíš, asi, možná ten fenomén táhne až do komunistických časů)… Prostě, princip „otec nějaký papaláš (ale ne historik) = záruka, aby syn byl dobrý historik na to, aby za tu historii (ekonomicky zcela nevýdělečný obor) bral slušné peníze“.
Ale tak zase, zbytečně pomlouvat ani závidět se taky nemá, co…?
Pane Žytek, dovoluji si Vás upozornit, že Svoboda udělal pro republiku mnoho
dobrého. Kdyby chom my Němci vyhráli tak nesedíte u PC a nepíšete stereotypní
bláboly. Možná by jste se vůbec nenarodil a pokud ano, tak by Vašim koníčkem
byla práce pro Německo. A pořádně si nastudujte dějiny, máte docela velké
mezery.
hermane, rád bych se ohradil proti pojmu my Němci. Druhou světovou válku vedli fašisté a nacisté, ať už to byli Španělé, Italové, Němci nebo třeba Japonci a celá řada dalších. Jenže ta válka poznamenala země celé Evropy, i těch jejichž představitelé byli součástí tzv. OSY.
Proto bych byl rád, kdybychom vždy hovořili o komunistech,nacistech a fašistech, kteří páchali zločiny. Nezapomínejme, že po boku Hitlera bojovala i rudá armáda SSSR, dokud Hitlerova vojska nenapadla SSSR.
Ještě sice není životní příběh gen. Svobody na těchto stránkách dokončen, ale z toho, co je uvedeno stále nemohu přijít na to, proč redaktor Jakub Železný na ČT sdělil veřejnosti, že byl gen. Svoboda zločinec a nezaslouží si, aby po něm byla pojmenována ulice.
Podívejte se do prokliku v otázce…
To se vám pane Neumanne přílíš nepovedlo. Ten váš odkaz je vlastně odpověď Železného na kritiku ČT napsanou panem Holcem. Dojímavé je, jak pan Holec píše o voze a pan Železný vytrvale o koze. A k tomu si trochu dost přilhává. Ale hlavně, Železný vůbec netuší, že veřejnoprávní ČT není jeho soukromá hračka, určená k provozování jeho osobních priorit.
Jestli bych si dovolit reagovat na ten úvodní názor že „.. akademici.. by měli být v maximální míře apolitičtí- ovšem že současně někteří z nich vystupují aktivně, politicky, jako u jiných profesí.
Jak si ještě pamatuji z přednášek sociologie, i historicky toto rozdělení existovalo, a někteří v obou dosáhli (nebo se účastnili) mnohých pokroků ve společnosti, ale jiní naopak nesli osobní riziko. Třeba našeho Husa, jak známo upálili, a Vergniaud skončil pod gilotinou. (Nebyli sami, už řada antických filozofů skončila „pro své názory“ tragicky.)
Ovšem, na straně druhé, samotné vědecké apolitické úvahy – pokud nejsou publikovány a navíc silně medializovány, taky velký úspěch nepřinesou. V tom zase platí ono heslo moderní vědy „Publish or die“, naštěstí pro ty akademiky jen metaforicky…“
Vy tady zřejmě reagujete na to, co jsem napsal já… Tak ano, můžeme přidat třeba Josefa Pfitznera, což byl český Němec a za I.Republiky takový docela uznávaný česko-německý historik (z okruhu řekněme té Pekařovy školy), ale pak vyloženě sklouzl k nacistické ideologii. Za Protektorátu byl dost činný na pražském magistrátu – a ke sklonku roku 1945 byl v Praze pověšen.
Tak nevím, ale jak je žádoucí, aby byli přespříliš politicky aktivní třeba duchovní (tady se to může s tím akademickým působením někdy překrývat, jak u Vámi připomenutého Husa, ale dneska u nás třeba i T. Halíka, že), soudci, vojáci, policisté…(???)
Jinak, co se tady dnes předkládají názory některých lidí z univerzit hlavně z USA nebo Velké Británie, tak může mít člověk pocit, že takoví lidé vůbec nepatří na nějaké univerzity (alespoň tedy pokud bychom je pořád chtěli vnímat za centra nějaké učenosti), ale někam do zábavných kabaretů nebo kam…
Pane Zytku, jste schopen prestat s neustalym kopirovani uvodni fraze o chozeni s kuzi na trh a s doporucovanim – zrejme Vami sepsane – knihy? Je to jednak otravne a rovnez se tim ztrapnujete. Podle nazvu jde pouze o nekolik komentaru, coz znamena, ze je bez jakekoliv vlastni vypovedni hodnoty…O objektivite nemluve…
Takže Mašíny jsme odsoudili a zatratili. Oproti tomu Husáka pomalu rehabilitujeme jako vcelku kladnou osobnost v dějinách této země. Děkuji. Výstižněji popsat českou národní povahu snad ani nelze. Je mi z toho smutno.
Tak pokud bychom akce bratří Mašínů a kol. tehdy v Československu brali jako „hrdinství“, tak oni mají za sebou i mrtvé policisty v NDR , když se prostříleli do býv. Záp. Berlína. Čili v Německu mají stále na svědomí vraždy a to nevím zda-li to – při své jisté velkohubosti – si Topolánek uvědomil…
Ano, vím. Říká se tomu ozbrojený odpor vůči zločinnému režimu a jeho představitelům. Ano, zahynuli u toho i nevinní lidé. To mne také mrzí. Ale alespoň se o něco pokusili se zbraní v ruce. Kdyby takových bylo více, nejlépe většina národa , tak nemuselo dojít k roku 68 a následně k normalizaci a nemuseli jsme dnes diskutovat o tom, jaký ten Husák byl vlastně kladný hrdina.
No v té době Husák byl ve vězení, původně dostal doživotí, ale nakonec z toho bylo asi 10 let (Havel seděl asi 3x cca 4,5 roku s přestávkami v daleko „fajnovějších“ podmínkách…). Jinak ale doživotní zmrzačení hasiče, který šel hasit stoh, který Mašínové zapálili, resp. zastřelení pokladníka, který vyzvedl peníze pro zaměstnance na výplaty (a Mašínové si z toho koupili motocykl) se dá těžko považovat za odboj proti režimu… A to se nezmiňuji o podříznutí hrdla strážmistra, který byl svázán a omámen chloroformem. Udělat toto (nyní) v Izraeli – a být to Palestinec- tak dojde k zabití teroristy a a jejich dům je „odbouchnut“ navždy. Pokud by tehdy stát podobně postupoval, tak není co v Lošanech navracet.. Ale přesvědčené nepřesvědčím…
Pane Liško, naštěstí ne tak zcela. Osobně premiér Topolánek, na základě rozhodnutí parlamentu a vlády, vyznamenal bratry Mašíny přímo při své návštěvě v USA. Však také nedlouho po té byl skandalizován, a dále prostřednictvím Zemana byla ustanovena vláda s premiérem Fišerem. Vláda premiéra Topolánka musela odstoupit, ač získala v parlamentu důvěru.
Já to vím, a také vím, jak to bylo veřejností přijato.
Fischer jako předseda vlády byl v roce 2009, Zeman ustanovoval předsedu vlády Rusnoka, vládu Topolánka „potopili “ vlastní poslanci ODS a také dvě “ Zelené“…
Chápu. Proto je třeba říct, že kdyby bratři Mašínové nestříleli, byli by zavražděni těmi přisluhovači zločinného režimu a tyrany s vycvičenými psími bestiemi, jako stovky jiných před nimi i po nich. Neboť „Vražda na tyranovi není zločinem !“