Vraždy a věznění novinářů jsou bežná věc. Podívejte se, kde všude

Novinářské řemeslo je nejen stresující a náročné na čas, ale místy i velmi nebezpečné. 

Z hlediska této profese je dlouhodobě nejnebezpečnější asijský kontinent, kde bylo do letoška usmrceno 65 % ze všech zavražděných novinářů, 16, respektive 14 % z celkového počtu úmrtí připadá na Latinskou Ameriku a Afriku, pět procent úmrtí na Evropu.

Extrémně nebezpečné země

Nejnebezpečnější zemí pro novináře je Irák, kde se odehrála téměř čtvrtina obětí vražedných útoků za celé sledované období.

Mezi extrémně nebezpečné země dále patří Filipíny, Pákistán, Somálsko, Mexiko, Sýrie, Indie, Rusko, Brazílie a Kolumbie. Na opačném, bezpečném pólu pak leží střední a západní Evropa (Francie bohužel před několika dny vstoupila do nepříznivých statistik), dále severské země, Austrálie, Kanada, Argentina a také například země na jihu a severozápadě Afriky.

Kliknutím na obrázek se dostanete k interaktivní mapě s detailními počty usmrcených novinářů a daty jejich skonu. Čím červenější odstín, tím vyšší počet obětí. Zobrazí se vám také jejich jména.

Je mezi nimi například kanadsko-íránská fotografka Zahra Kazemi. Ta se v roce 2003 při jedné ze svých reportážních cest dostala do rukou představitelů íránského režimu, kteří ji uvěznili. Íránské úřady sice tvrdily, že šlo o nehodu a že fotografka zemřela při výslechu na srdeční mrtvici, ale podle pozdějšího svědectví patologa byla Zahra Kazemi ve vězení umučena.

Její příběh, stejně jako osudy dalších stovek zavražděných novinářů, se časem odsouvají do pozadí, a veřejnost s obavami sleduje události novější. Třeba osud amerického novináře Jamese Foleyho, jehož loni brutálně zavraždili představitelé Islámského státu a záznam vraždy nechali kolovat na internetu.

42 let ve vězení?

Do statistik, které vede organizace Reportéři bez hranic, se zahrnují pouze úmrtí, u nichž se prokázalo, že bezprostředně souvisela s výkonem novinářského povolání. Před měsícem se do nich dostal bohužel i Luke Somers, novinář, jehož se v Jemenu pokusili Američané osvobodit ze zajetí al-Káidy, avšak neúspěšně.

Zmínit lze i Anju Niedringhausovou, zastřelenou fanatikem v Afghánistánu, Santiaga Ilídia Andrada, zastřeleného při jedné demonstrací v Brazílii, Gregoria Jiméneze de la Cruze, umučeného svými únosci v Mexiku, Mayadu Ashrafovou, již podle svědků střelil do hlavy egyptský policista, Annu Politkovskou, kritičku prezidenta Vladimira Putina, zavražděnou roku 2006, a jejich dalších 860 kolegů z celého světa, kteří byli v letech 2002 až 2015 připraveni o život kvůli svému povolání.

Trochu jinak vypadá mapa světa, když se zaměříme na uvězněné novináře, jichž je k dnešnímu datu 177. Počtem vězněných novinářů dominují Čína (29) a Eritrea (28). Čína pak zhruba dvě třetiny novinářů zadržuje 10 a více let.

Írán vězní 19 a Egypt 16 novinářů, mezi nimiž je od prosince 2013 například také australský reportér Peter Greste.

Nejdéle evidovaným vězněm je Libyjec Abdullah Ali al-Sanussi al-Darrat, který skončil za mřížemi bez obvinění a bez soudu hluboko v dobách Kaddáfího režimu, v roce 1973. Libyjské úřady se přes opakované dotazy nikdy nevyjádřily ani k místě jeho pobytu ani k jeho zdravotnímu stavu, logicky tedy panuje podezření, že nepohodlný novinář ve vězení zemřel. Ani to však není úředně potvrzeno ani jinak prokázáno. Pokud Abdullah al-Darat žije, je nejdéle vězněným novinářem vůbec (42 let).

Právo na spravedlivý proces

Jeho čínský kolega Lin Youpping žije za mřížemi od roku 1983, tedy 32 let. Mohammed Bekjanov a Jusuf Razimuradov jsou drženi v uzbeckém vězení skoro 12 let, laoský novinář a disident Thongpaseuth Keuakoun prožil v tamním vězení už téměř 16 let. Shiferraw Insermu žije v etiopském vězení 11 let.

Reportér televize Al-Arabíja Moheeb Al-Nawaty je držen v syrském vězení 4 roky, ruský novinář Aleksandr Tolmačev je za mřížemi více než 3 roky. Devětapadesátiletému novináři je opakovaně prodlužován pobyt ve vazbě, ačkoli má Aleksandr Tolmačev vážné zdravotní problémy. Jako dlouholetý kritik soudní a politické korupce je nyní v rukou právě těch, které kritizoval a Reportéři bez hranic opakovaně upozorňují, že je mu upíráno právo na spravedlivý proces.