Polský voják Marcin Kulas, který v Afghánistánu jen těsně unikl smrti v boji s Tálibánci, se po deseti letech poprvé mimo bojiště setkal s mužem, který mu zachránil život – americkým seržantem Coreym Speckem. Stalo se v Praze, v rámci oslav dvaceti let od vstupu Česka a Polska do NATO.

I když na slavnostní večer do Domu armády v Praze – Dejvicích přišel i český a polský ministr obrany, jejich účast byla vedlejší. Hlavní pozornost se upírala na válečné veterány z Afghánistánu a především na silný příběh dvou z nich. Polského kaprála Marcina Kulase a seržanta americké armády Coreyho Specka.

Snímek válečného reportéra

Naposledy se potkali v září 2009 na bojišti v Afghánistánu. Kulas si z toho mnoho nepamatoval, byl těžce zraněn, Speck mu poskytl první pomoc, granátem se mu pak podařilo zlikvidovat Tálibánce, který po nich z výhodného úkrytu pálil, a těžce raněného polského vojáka odnesl k vrtulníkům, který jej a ostatní vojáky evakuoval.

Při akci další polský voják zahynul. Celkově Poláků v Afghánistánu zemřelo 44, českých vojáků 14, počet amerických obětî přesáhl dva tisíce.

Nyní se oba protagonisté živí a zdraví potkali poprvé mimo bojiště; po deseti letech, tisíce kilometrů od Afghánistánu i daleko od domova – v Praze.

Jejich příběh díky fotografii amerického válečného fotoreportéra Charlieho Eckerta objevil polský novinář Grzegorz Zasepa, který o osudech raněných polských veteránů natočil sérii dokumentů „Veteráni, kteří unikli smrti“ pro polskou televizi TVP.

„Vše začalo fotkou z internetu. Byl na ní americký voják , jak drží ruku na hrudi těžce zraněného polského vojáka vzhlíží nahoru k přilétajícím vrtulníkům, k pomoci. Našli jsme fotografa a díky němu pak i ty vojáky,“ říká Zasepa, jinak též šéfredaktor polského deníku Super Express.

©Fotograf: Charlie Eckert, zdroj: Facebook Grzegorz Zasepa

Právě on přišel na myšlenku, že by se v rámci promítání jeho filmu v Praze při oslavách vstupu do NATO mohli oba vojáci osobně setkat. Podařilo se.

„Od začátku jsem snil o tom, aby se oba mohli potkat. Viděli se jen jednou, a to v kritické situaci v Afghánistánu, a pak až teď, v Praze,“ říká Zasepa.

Jeho dokument přibližuje dramatické okamžiky ze září 2009. Čtrnáctičlenná americká jednotka doprovázená neozbrojeným fotografem a zhruba 45 vojáky pravidelné afghánské armády byla při kontrole jedné z vesnic napadena Tálibánci. Vojáci netušili, že zde právě probíhalo setkání vůdců Tálibánu.

Pojistka od granátu

Síla útoku tomu ale odpovídala. Po více než dvou hodinách boje Američanům docházela munice, většina afghánským vojáků utekla. Jednotce vyrazily na pomoc nejprve vrtulníky Apache a poté polská jednotka rychlého nasazení. V ní byl právě i Marcin Kulas.

S touto podporou spojenečtí vojáci vnikli do vesnice. „Asi po dvaceti minutách prohledávání přišel nový útok, střely doslova pršely, Tálibánci byli všude,“ vzpomíná Corey Speck, muž z vojenské rodiny, který aktivní službu v americké armádě ukončil před čtyřmi lety.

„Viděl jsem jen záři a pocítil bodnutí. Na hrudi jsem ucítil teplo krve,“ vzpomíná Kulas na okamžik, kdy byl zasažen. Seržant Corey byl v tu chvíli nejblíže, roztrhl mu uniformu a na ránu přiložil obvaz.

Sílu příběhu podtrhují snímky, které v průběhu boje pořídil fotograf Charlie Eckert. Na jedné z nich je vidět letící granát, kterým Corey Speck zlikvidoval střelce Tálibánu, kteří je bezprostředně ohrožovali.

©Fotograf: Charlie Eckert, zdroj: Facebook Grzegorz Zasepa

„Až na základně jsem si všiml, že mám na rukavici pořád navlečenou pojistku od toho granátu. Od té doby ji deset let nosím na krku,“ říká Speck a připravuje si tak pole pro nejdojemnější okamžik večera – za potlesku publika pojistku od granátu z krku sundavá a předává ji Marcinu Kulasovi.

„Je to už deset let, jsme ale nesmírně vděčný, že se tu mohu s Coreym setkat. Tehdy jsem se opravdu podruhé narodil,“ říká Kulas, kterému sice kulka zůstala v těle u páteře, ale jinak se zcela uzdravil a v polské armádě stále působí, nyní jako náborový důstojník.

„I u vás se asi někdy o vojácích říká, že jsou to žoldáci, kteří si jezdí na mise jako je ta v Afghánistánu jenom pro peníze,“ obrací se kaprál Kulas k publiku, „ale to je nesmysl. Jezdíme tam sloužit vlasti a jsem upřímně přesvědčen, že v Afghánistánu pomáháme hájit naši bezpečnost.“