Rozvodněné řeky způsobí v Česku každý rok stamilionové škody a za poslední čtvrtstoletí v důsledku povodní zemřelo více než 130 lidí. I když se o protipovodňových opatřeních dlouho mluví, na řadě míst stále chybějí a správci povodí na ně nedostávají tolik peněz, kolik by mohli. Na změnu nyní tlačí pojišťovny, na něž vysoké náklady na likvidaci škod po povodních dopadají.

Povodně jsou v České republice – podle dokumentů Ministerstva životního prostředí –  pokud jde o přírodní katastrofy stále největším přímým nebezpečím. Jen mezi lety 1997 a 2013 dosáhly škody způsobené velkou vodou celkem více než 180 miliard korun.

Jak ale zjistil Nejvyšší kontrolní úřad, Česko stále ochranu před velkou vodou podceňuje. Koncepce a podklady jsou hotové, ale praxe pokulhává, napsal NKÚ ve své dva roky staré kontrolní zprávě: „V České republice nejsou vytvářeny předpoklady pro předcházení vzniku povodní a minimalizaci jejich škod dle požadavků koncepčních a strategických dokumentů.“

Ministerstvo: Peněz dost, žádostí málo

Podle NKÚ více než 50 % z celkového počtu 135 navržených konkrétních opatření nebylo v kontrolovaném období vůbec zahájeno. Ministerstva přitom tvrdí, že na ochranu před povodněmi poskytují peněz dost, dokonce více, než se nakonec vyčerpá. Chyba je podle nich u správců vodních toků, tedy ve státních podnicích povodí a státní firmě Lesy ČR, které údajně nečerpají dost.

„Ministerstvo životního prostředí (MŽP) opakovaně jednalo s podniky povodí i s Ministerstvem zemědělství, aby čerpaly a upřednostňovaly prostředky na přírodě blízká povodňová opatření z našich dotačních programů. Žadatele ale k podávání žádostí na realizaci projektů nijak donutit nemůžeme,“ uvedlo v reakci na kontrolní zprávu NKÚ Ministerstvo životního prostředí.

A od té doby se toho příliš nezměnilo. „V rámci Operačního programu Životní prostředí 2014-2020, který je v gesci MŽP, nedošlo v minulých letech k převisu žádostí o dotace v uvedené oblasti nad alokovanými prostředky,“ popisuje aktuální stav pro HlídacíPes.org Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva.

Správci vodních toků, kterými jsou zejména státní podniky Povodí Vltavy, Labe, Moravy, Odry a Ohře, zdůvodňují nečerpání dotací na ochranu proti povodním hlavně problematickým a zdlouhavým vyjednáváním s vlastníky dotčených pozemků.

„Většinou se jedná o akce velkého rozsahu na pozemcích mnoha vlastníků. Majetkoprávní projednání je hlavním faktorem prodlužování přípravy jednotlivých staveb, které pak nelze v daném období realizovat,“ tvrdí Hana Bendová, mluvčí Povodí Labe. „Soukromí vlastníci mnohdy prodej pozemků zcela odmítají nebo si kladou zcela nepřiměřené požadavky,“ souhlasí Petr Chmelař, mluvčí Povodí Moravy.

Tisíce lidí v povodňovém riziku

Protipovodňová opatření brzdí podle správců vodních toků také obstrukce ze strany různých organizací, sdružení či jednotlivců.

„Bavíme se o stavbách, které jsou žádané zejména z pohledu chráněných subjektů, tedy měst a obcí. Samotné obstrukce často nejsou založeny na racionální a věcné kritice záměru, později se ukáží jako neopodstatněné, ale úřady se podněty musí ze zákona zabývat. To mnohdy vede k zpomalení či zastavení realizace, ale i prodražení veřejně prospěšných staveb,“ shrnuje Chmelař.

Řada míst v Česku tak stále není proti povodním chráněna, přestože je podle podkladů ministerstev velkou vodou ohrožena. Třeba v oblasti spravované Povodím Labe patří podle vyjádření podniku k nejvíce ohroženým povodí Lužické Nisy od Liberce až k státní hranici a povodí řeky Smědé.

„Tato povodí byla v poslední době často ohrožována povodňovými průtoky. V poslední době byla nejhorší katastrofická přívalová povodeň v roce 2010, která svými kulminacemi výrazně převyšovala stoleté průtoky,“ připouští mluvčí Hana Bendová. Pro obě oblasti už byly zpracovány studie protipovodňových opatření a následovat má projektová příprava.

Povodí Vltavy aktuálně řeší tzv. „uzel Kralupy nad Vltavou“ či dolní úsek řeky Berounky. Povodí Ohře se snaží dokončit suché nádrže u Bíliny, Stráže pod Ralskem a u České Lípy, kde se ale potýká s problémy při majetkoprávním vypořádání. Povodí Moravy pracuje na protipovodňové ochraně Olomouce, Hranic, Kunovic a Uherského Brodu a v různé fázi příprav je protipovodňová ochrana Přerova, Lipníku či Troubek.

Povodí Odry dokončuje modernizaci Vodního díla Morávka a říční hráz podél města Paskova. Chystá i stavbu protipovodňové ochrany Bohumína, především místní části Pudlov, a Českého Těšína.

„Stěžejní je pokračování přípravy a realizace opatření v povodí horního toku řeky Opavy s ochranou obcí od Zátoru, přes Brantice, místní část Kostelec až po ochranu měst Krnov a Opava, kde v současnosti žije v nepřijatelném povodňovém riziku necelých šest tisíc obyvatel a je zde přes 800 stavebních objektů,“ vyjmenovává mluvčí Povodí Odry Šárka Vlčková. Celkem je ve stoletém záplavovém území přes 16 tisíc obyvatel a necelé dva tisíce objektů.

Řeky zpět do původních koryt

Chránit před povodněmi by měl také návrat řek do jejich přirozeného koryta, takzvaný proces revitalizace a renaturace. Podle odborníků z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka by mělo být revitalizováno téměř devět tisíc kilometrů vodních toků.

Mezi lety 2010 až 2018 ale prošlo tímto procesem jen 61,3 kilometru vodních toků ve správě čtyř kontrolovaných správců povodí, zjistil NKÚ. Z toho více než třetina, zhruba 22 kilometrů, se nachází v oblasti Povodí Odry. Podnik za tyto úpravy zaplatil kolem půl miliardy korun.

Do roku 2017 se měly v každém povodí uskutečnit pilotní projekty renaturace vodního toku. Správci řek k této otázce přistoupili každý po svém. Povodí Labe v době kontroly NKÚ dokončilo 14 renaturací a dalších 13 probíhalo, na jedné akci pracovalo Povodí Moravy. Povodí Odry a Vltavy v té době ještě žádný takový projekt neměla.

„Chyběly zásady a postupy, jak zacházet s majetkem státu, který má státní podnik za povinnost udržovat v řádném stavu a rozmnožovat, nikoliv odstraňovat,“ uvádí mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán. Až novelou vodního zákona podle něj došlo od 1. února 2021 k definování jasného způsobu odstraňování vodních děl za účelem obnovy přirozených koryt vodní toků. Povodí Vltavy od té doby uskutečnilo čtyři renaturace a další chystá. Povodí Odry provádí v současné době renaturaci bystřiny Černá Ostravice v Beskydech.

Černé stavby v záplavovém území

Nejvyšší kontrolní úřad také zjistil, že stále dochází k nové výstavbě v aktivních zónách záplavového území. Ke kontrole si vybral 40 stavebních projektů dokončených v letech 2015 až 2018 v místech ohrožených povodněmi. U čtvrtiny z těchto případů nikdo nepodal u správce povodí žádost o stanovisko k dané stavbě, další pak vznikly i přes negativní postoj správců povodí. O které stavby se jedná, ale NKÚ nesdělil.

„Tyto informace bohužel nemůžeme poskytnout, je na to dokonce výjimka ze zákona 106,“ komentoval to ředitel odboru komunikace NKÚ Jaroslav Broža. K odstraňování černých staveb v záplavovém území dochází v posledních letech například v Lounech.

„V aktivní zóně řeky Ohře bylo v minulosti (cca 60 let nazpět) realizováno několik desítek až stovek staveb bez řádného povolení. Stavební úřad řeší v současné době nařízení odstranění staveb na základě obdržených podnětů. Komplexní revize území proběhne v součinnosti s katastrálním úřadem v horizontu několika let,“ upřesňuje Kateřina Todtová, vedoucí odboru stavebního úřadu města Louny.

Pojišťovny zasahují

Ohrožení velkou vodou začaly loni řešit také pojišťovny, které na škody způsobené povodněmi doplácí. „Začátkem minulého roku vznikla na půdě České asociace pojišťoven pracovní skupina Mojžíš II, která si klade za cíl vyhodnocovat, co přináší klimatická změna pro pojišťovny obecně,“ popisuje strategii pojišťoven pojistný matematik Adam Voldán.

Prevence povodní je jen jednou z oblastí, na které se pracovní skupina zaměřila, ale právě tímto tématem se rozhodly pojišťovny začít. „Od začátku nás zaujaly články a názory Jindřicha Durase nebo Kláry Salzmann, a samozřejmě Jiřího Malíka, který se spolkem Živá Voda rozjel opravdu nepřehlédnutelnou kampaň za vodu v krajině. Tito lidé nám pomohli uvědomit si řadu souvislostí, které jsme ale následně museli začít ověřovat v datech,“ přibližuje vznik iniciativy.

Pojišťovny se podle něj také snažily kontaktovat už minulou vládu a připomínkovat jednotlivé legislativní návrhy, které v tu dobu vznikaly a souvisely s tématem povodní:

„Protierozní vyhláška je z našeho pohledu stále příliš mírná. Vyhláška o lesním hospodářství z našeho pohledu nezohledňuje klimatickou změnu a posun vegetačních stupňů, a výsledkem je, že smrky se obnovují stále příliš mnoho – jakoby si nikdo neuvědomoval, že za 80 let zde bude výrazně jiné klima,“ vyjmenovává Adam Voldán.

Připomínky podala skupina Mojžíš II i k Národnímu plánu obnovy, jehož cílem je hlavně oživení české ekonomiky po pandemii covidu. Snažila se prosadit, aby byla krajina chápána více komplexně a aby se pojistná ochrana a práce s vodou nezaměřila pouze na přehrady.

„Dodavatelé našich modelů se zaměřili na predikci scénářů změn ve vývoji srážek a potvrdili jinak obecně známý pocit, že bude víc krátkých velmi lokálních intenzivních srážek střídaných dlouhými suchu. Nyní to umíme vyčíslit, jsme schopni komentovat, jak moc se změní dopad do škod a tedy i jak moc se vyplatí investovat do krajiny a do opatření,“ konstatuje Voldán.

Pojišťovny se proto podle něj chtějí nyní více propojit se státní správou a sdílet data, například o půdní erozi a majetkových škodách způsobených půdními smyvy z polí: „Věci se nestanou přes noc, ale potěšily nás první kroky nové vlády, která odmítla jednostranně připravená dotační schémata, která by právě jiné hospodaření na půdě zablokovala.“