V Praze se na podzim sejdou němečtí pamětníci poválečného odsunu z Československa
Na podzim roku 1946 skončila organizovaná část odsunu celkem tří milionů lidí z Československa, převážně sudetských Němců. O sedmdesát let později, v listopadu 2016, by se v Praze mělo odehrát několik akcí, jež poválečné události připomenou i za přítomnosti pamětníků z Německa.
Na projekt Smíření 2016, který připravují organizace Antikomplex a Sdružení Ackermann-Gemeinde, pod záštitou ministra kultury Daniela Hermana, probíhala i crowdfoundingová kampaň.
„Chceme poukázat na příběhy z nedávné minulosti, které by neměly být zapomenuty. Jedná se možná o jednu z posledních šancí setkat se s přímými pamětníky odsunu. A protože jich chceme do Prahy pozvat co nejvíc a uhradit všem ubytování a cestu, potřebujeme vaši pomoc,“ píší organizátoři.
Požadovaných 70 tisíc korun se podařila vybrat a v plánu je vedle setkání s pamětníky například i koncert, výstava a panelová diskuse.
„Na projekt nám přispívá Česko-německý fond budoucnost, Nadace Hannse Seidela, Praha 7 a bavorské Ministerstvo práce, sociálních věcí, rodiny a integrace. My se však chceme obrátit především na individuální dárce z České 
republiky – lidé to mohou brát jako takové osobní vyrovnání se s vysídlenými,“ říká za organizátory Vlaďka Vojtíšková.
Jan Urban: Zapomenutý masakr, při kterém bylo zavražděno více lidí než v Lidicích
Tématika vyhnání a odsunu sudetských Němců se do české veřejné debaty opakovaně vrací. Strašení domnělými nároky sudetských Němců je i tradiční součást české politiky.
V předvolební kampani v roce 2002 téma například „znovuobjevila“ ODS pod vedením Václava Klause, tradičním strašákem jsou sudetští Němci pro komunisty a „sudetoněmecká otázka“ a Benešovy dekrety se ukázaly být klíčové v souboji prezidentských kandidátů Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana.
Bouřlivé reakce vyvolala i loňská omluva za divoký odsun Němců z Brna po skončení 2. světové války a pochod smrti, při němž zemřelo na 1700 lidí.
Sudetoněmecké krajanské sdružení ze svých stanov až počátkem letošního roku vypustilo pasáž o tom, že „prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení“ a že „hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj“.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Zamilovali se do sebe na válečné frontě. To nejhorší je ale čekalo doma
„Kdo je ten chlap v oranžové teplákovce?“ Na Letné mluvil hned po Havlovi
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Odsun byl vojenskou nutnosti prosazený vítěznými mocnostmi.
Bez ohledu na podepsanou kapitulaci se organizoval nekonečný odboj ve kterém sudetští Němci měli být i proti své vůli jakousi základnou pro bojůvky werwolfů.
Jindřich
Tak jak sudetští Němci v r.1938 vítali Hitlera, tak ještě v r. 1946 byli nejspolehlivější Werwolfové a prováděli fanaticky sabotáže. Jako děti jsme do odsunu měli zakázaný les, kde se pohybovali němečtí zběhové a Werwolfové.
Vybírat jednotlivé okrajové detaily z celku tak,aby byly předkládány veřejnosti naprosto v opačném smyslu než celek,je krajně nezodpovědné a provokující.A o to zřejmě Sudetským Němcům,jež vítězové 2.svět.války potrestali tím,že musely jako menšiny opustit státy ve kterých před válkou žili,nejvíce vadí.Tak to tenkrát bylo,to se tehdy stalo.Odsunutí byla odplata,někdy tvrdá,jindy tvrdší,ale pohlédneme-li na 6 let hrůz a šíleností jež Němci napáchali,této době odpovídající. Přičemž hlavní víník Německo nezaplatilo naší republice nic za nedozírné škody na životech a majetku čsl.občanů a čsl.státu.Proto jsou jejich arogantní tvrzení a požadavky neslušná a provokativní.Dnešní Češi se k dnešním Němcům chovají slušně,bohužel Němci k nám již tak ne.Nechtěli by snad od našeho státu ještě také omluvy a odškodnění za pobití křižáků husity…!?
To je právě to špatné vysvětlení, že to byla odplata. To z nás právě dělá ty rasisty a hromadné zločince.
To správné vysvětlení je, že to bylo preventivní opatření, v souladu s rozhodnutím norimberským tribunálem. Sudetští Němci museli být odsunuti, aby je Německo nemohlo u nás využít kdyby chtělo rozpoutat další válkuj
Jediného Němce, který se k nám Čechům choval tak, jak se na Sudeťáka „sluší“, t.j. ne příliš vstřícně, byl byl z Ústín/L. a žil v Sangerhausenu v bývalé NDR,ale itam se většina chovala vstřícně. Ostatní Němci, na př. z Karlruhe v bývalé SRN, kam jsem také často služebně jezdil (hlavně po listopadu, protože jsem pro odmítnutí spolupráce s jakýmsi panem Wimerem z STB, měl poslední tři roky totality zaražené výjezdy), naopak říkali, že raděj by měli za souseda Čecha, než Prušáka. Takže, jak tvrdili soudruzi, nebyl a není Němec jako Němec.A Rakušáci, nebo Němci ze Švýcarska? Mezi těmi mám dodnes několik dobrých přátel.I když chápu motivy, byl odsun Němců coby nepřátel „rodem“, vlastně plošná diskriminací jednoho etnika bez jakéhokoliv hodnocení míry viny jednotlivců. Jako takový byl spíše aktem obyčejného buranství, pomstychtivosti a hamižnosti (paralela s vyvoláním antisemitismu nacisty), než spravedlnosti a byl, zejména praktickým provedením, nedůstojný vítězů. Byl také, v jistém slova smyslu, předzvěstí „vítězného Února“, jenom Němce nahradili nepřátelé kapitalisti, kteří ale byli, na rozdíl od nepřátel Němců odsunuti ne za hranice, ale do vězení, či t.zv. táborů nucené práce, s čímž mám osobní zkušenost; stalo se to mým rodičům.
A kdy bude sraz těch co masakry sudetáku přežili nebo těch co sudetáci vyhnali z jejich domovu?
A zůčastní se jich i ti, či jejich potomci, co je Poláci vyhnali z Těšínska, na rozdíl od Němců, místy zvláště drsným způsobem?
Narodil jsem se v pohraničí až několik let po válce. Odsun si nepamatuji, pamatují si jej však moji rodiče a pamatovali si jej moji prarodiče, kteří krátce po válce do pohraničí přišli. A jejich charakteristika sudetských Němců se kterými až do odsunu několik měsíců žili? Totálně zblblí, zfanatizovaní, nebyla s nimi možná žádná rozumná řeč a i po prohrané válce pro ně byl Adolf Hitler cosi jako Pánbůh. Nedovedu si představit, jak bychom s takovými lidmi mohli žít v jednom státě.
Můj otec vzpomínal, že při mobilizaci v září 1939 nenastoupilo několik set vojáků německé národnost z jeho pluku k útvaru. Jaký trest za to náleží?
Omlouvám se. V roce 1938.
Nevidím nejmenší důvod,proć v Praze!!!!!Jsou odsunuti,tedy
ať se schází tam!Nejsme jejich kolonií!Jsme svrchovaná země a srazy ať pořádají doma!
Slyšela jste někdy o svobodě pohybu, svobodě projevu nebo aspoň o tom, že je rok 2016?
Život je zápasem o své místo na slunci
Historie nás učí , vítěz určuje podmínky a vítěz píše dějiny. Poválečné řešení po I.sv.válce nebylo vyvážené a vedlo po 20letech k další válce.
Poválečné řešení po II.sv. válce přes železnou oponu udrželo Evropu 3 generace bez celoevropské válkya bylo stvrzeno až KBSE/1975/a sjednocením Německa. Odsun se prokázal jako dobré řešení ze všech horších. Vždy přicházejí individuální tragedie v životě mírovém a zvláště v době válečné.
V porovnání následků paradoxně nad výsledky II.sv.války mohou žehrat spíše občané bývalého SSSR než poražení Němci.
Němci v českých zemích žili v hojném počtu přes 800 let. České země byly ekonomicky i kulturně na úrovni Rakouska, Německa. O tom si dnes už můžeme jen nechat zdát, nikdy Západ nedoženeme, naopak nás dohání a předhání Slováci i Poláci atd. Ztratili jsme ekonomickou i kulturní pozici jakou jsme mívali díky našim německým spoluobčanům a nikdy už ji zpátky nedostaneme. České země jsou od doby vyhnání Němců spravovány bohužel hůře než kdysi, to všichni cítíme, jen si jaksi nechceme přiznat pravý důvod.
O to tragikomičtější je, když dalších 70 let po historicky velmi krátkém období nacistické vlády v Německu mnozí Češi stále dělají z této události stěžejní událost v našich dějinách. Není to pravda, byly daleko horší a ostudnější etapy našich dějin a tím, že si to neumíme přiznat, škodíme nejvíc už jen sami sobě. Němci se od nacismu distancovali daleko, daleko jednoznačněji než my od komunismu, jsou opět vyspělý, demokratický národ respektovaný v celém světě. My jsme kuriózně v pozici opětného ústupu za slávy a možná budeme rádi když ubráníme naši pokulhávající demokracii před autokraty a diktátory které mnozí našinci tak milují. Neustále sami škodíme sami sobě víc a mnohem déle než nám kdy uškodili Němci. Proč?
O odsunu Němců z Československa rozhodli vítězové druhé světové války na konferenci v Postupimi, jako výsledek války, kterou němečtí občané žijící v ČSR velice horlivě pomáhali rozpoutat.A nebyl to akt odplaty, ale prevence, aby se nemohl opakovat rok 1938. Když jsem v srpnu 1946 jel z Měchopup u Žatce do Strojetic, na několika místech jsem viděl nápis: Sieg, oder Sibirien. Dobře věděli, proč to píšou.
Při mobilizaci v září 1938 jich desetitisíce nenastoupilo do armády. Za to všude existuje jen jeden trest.Smrt. Tady nebyli popraveni, ale jen odsunuti. Za činnost, kterou jim demokratický stát umožňoval byl za jejich vlády trest smrti, v lepším případě koncentační tébor, odkud vedla ven jen cesta komínem. Nečetl jsem, že by byl někde vztyčen kříž smíření na místě, kde byli v roce 1938 zavražděni nevinní českoslovenští občané.
Pane Břešťan,o tom všem jsem slyšela,jsem totiž tak o 30 let starší,než Vy.Moji rodiče dobu zažili na vlastní kůži a to doslova.My např.v Německu pořádáme srazy ???
V rámci historie je nutno odlišit několik epoch.
1/ Němci jako nositelé vyšších technologií byli vítanými kolonisty těch částech Českého království, kam Slované z mnoha důvodů nedosáhli v rámci vlastního státu.
2/ Tzv. Sudety dokázali Němci osídlit a hospodářsky využívat jen etničtí Němci, kteří ovšem byli poddanými českého království či později rakouské monarchie.
3/ Němci se právem cítili v „Masaryxtánu“ jako druhořadí, proto se mezi nimi ujímaly myšlenky Henleina hlavně po nepodporoře německé socdem ze strany ČR.
4/ Mimo pár fanatiků se čeští Němci nechtěli „vrátit do Říše“, protože věděli předem, že jimi Hitler ucpe frontu jako podřadnými vojáky-to se i stalo.
5/ Němečtí sudetští sedláci nenáviděli Říši, mám mnoho důkazů a výroků etnických Němců, kteří byli v nacismu ždímáni Říší a dodnes pan starosta Horské Kvildy vzpomíná, jaké hrůzy musel jako dítě snášet od říšských Němců.
6/ „Divoký odsun“ nebyl divoký, bylo to plánováno z CCCP a také prováděno, nehodnotím ani předchozí vinu sudetských Němců ani tzv. divoký odsun.
7/ Aby bylo jasno: Ve Frymburku na dnešním Lipně byla „chovná stanice árijské rasy“, kde hrdlořezové Waffen SS šoustali modrooké blondýny. Místní němečtí sedláci tyto SS-many ubodali vidlemi, když se blížila fronta. Problém není v ideologii, ale v bídě sedláka zbaveného synů donucených do Wehrmachtu, odkud se nejspíše nevrátili.
8/ Zkuste si projít všechna pro i proti, pokud se považujete za nezávislého publicistu.
Zdravím!
LK
Děkuji. Ta zpráva je ale o něčem jiném než o tom, co se událo od středověku do roku 1945.
Jenže ono nelze vypíchnout jen info z 2016, je třeba znát historický kontext. Doporučuji návštěvu chebského muzea, tam je vidět rozdíl v historických foto mezi nadšenými příznivci Říše a mezi německými socdemokraty, kteří ji odmítali. Navíc není dodnes zdokumentován rozdíl mezi chudými šumavskými Němci a bohatšími severočeskými Němci ve vztahu k sympatiím k Henleinovi.
Máte v mnohém pravdu, jen bych doplnil jeden drobný detail. Totiž v bodě
„..3/ Němci se právem cítili v “Masaryxtánu” jako druhořadí..
Jejich pocit totiž vznikl ze situace při vzniku ČR v roce 1918 – oni totiž už tehdy společný stát s Čechy nechtěli – ale už tehdy v tom roce 1918 požadovali buď připojení (minimálně Sudet) k německé říši, a nebo vytvoření nového německého satelitního státu – který by obsahoval území s německým obyvatelstvem v rozpadle rakouské říší. Což samozřejmě nebylo tehdy (po porážce Německa) politicky možné – ale ztratili tím možnost jednání o uznání německé menšiny v nově vznikajícím státi. Zdůrazňuji -německé menšiny- čeští Němci samozřejmě měli všechna občanská práva jako ostatní občané – ale „jako německá měnšina“ neměli nárok na nic „jenom pro Němce“–
Samozřejmě máte pravdu v tom, že to Němci zkoušeli. Krumlovští Němci si již v roce 1919 vytvořili stát ve státě, který byl nakonec zlikvidován čs. armádou.
Problém od té doby trvající je neschopnost a neochota Masaryxtánu přistoupit na federaci, což se neblaze projevilo na vývoji od 1938 do 1946.
Vše je vždy jen o lidech. Nejslavnější krumlovský fotograf Němec Seidl měl 2 syny. První byl arestován v nacistické base za odmítání nacismu, druhý padl na východní frontě.
Právní problém je jiný. Pokud BRD uzná neplatnost Mnichovské smlouvy, stanou se neplatnými i veškeré smlouvy občanů v tu dobu, tedy od 1938 do 1945.
Víte – ono je sice hezké teoretizovat o nějaké rozšířené federaci za Masaryka – ovšem je nutné připomenout, že ač se pozdější nacistický požadavek týkal připojení „německých “ Sudet, tak německé menšiny u nás žily roztroušené po celém území, prakticky ve všech větších i menších městech a tvořily zde nikoliv nepodstatnou ekonomicky i organizačně činnou složku obyvatel. Takže jakási federace (Německé) Sudety – Střed Čech – Slovensko by neřešila vůbec nic. Řekl bych že to co chybělo tehdy (stejně jako později při naší rozlůdče se Slováky po roku 1989 byla oboustranná (zdůrazňuji oboustranná) ochota neustále vyhledádávat dojednávat a prosazovat oboustranně výhodná kompromisní řešení..Nikoli buch – buch a teď se udělá nějaký zákon o federaci a tím to hasne
Věcinejsou zase tak jednoduché . Za prvé je nutné doplnit zajímavou informaci – k té že „Sudetoněmecké krajanské sdružení ze svých stanov až počátkem letošního roku vypustilo pasáž ..“. Ve skutečnosti už tu pasáž vypustilo o rok předtím. Jenže – při německé akurátnosti je to nepochipitelné – učinilo to takovým způsobem že ono vypuštění byo právně neplatné. Takže sice mediálně se psalo o sblížení – ale ta pasáž hlásájící ideologické nepřáteství vůči českému státu byla v jejich stanovach právně dál. (Což ptvrdil i německý soud). Takže jí letos opěz za mědalní pdopory zrušilo opět – ale nikoliv Bůh a svatý Václav, ale nějaký kovaný právník se specializací na německé právo a právo EU by snad mohl říct co a platí nebo neplatí – ve stylu známé pohádky „Odvolám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil“..
Tím spíš, že ten kovaný právník by rovnou mohl upozornit, že vypuštěný požadavek „na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj”.. vlastně trvá dál. Protože české právo nezná institut hromadné žaloby. Tudíž ono sdružení vůbec nemohlo právně vznášet jakkoliv společně právní požadavek za všechny odsunute Němce na odškodnění, to by musel právně požadavek každý ten Německ jednotlivě – a to může samozřejmě i nadále. Se sdružením nebo bez něj (to si umyje ručičky jako Pilát), s bleskem nebo bez blesku.
To zase nepíšu z nějaké vrozené nenávisti k vyhnancům, ale spíše že dnes není doba že bychom si padali s bratry Němci do náručí – těch rozporů třeba ohledně řešení migrace je spousta. A docela zajímavá je otázka na čí straně bude stát to Sudetoněmecké krajanské sdružení , pokud snad tohle území považují za svou domovinu..
Je to jako po odporném konci manželství. Házeli jste po sobě hrnce, nože, štvali jste proti sobě rodiče, děti. A pak jste se rozváděli rok, protože jste se nebyli schopni domluvit ani na datu stání. Chcete teď, dvacet let (například) po rozvodu, aby vám ex vlezl do obýváku a roztahoval se tam? Asi ne, že?
Jistě, toto porovnání pokulhává. Ale je to o tom, že Němci museli opustit pohraničí protože s nimi nechtěl nikdo bydlet. A protože to bylo známo spojencům, tak ti to jen popostrčili. Uvědomte si, že od roku 1936 se Sudetští Němci nechovali jako občané ČSR a dělali všechno proto, aby se odtrhli. A to se nedá zapomenout. Ne po sedmi letech potupy, krve, násilí a nepřátelství.
Ono tady toho k tématu zaznělo již dost, ale… Myslím, že z dnešního hlediska můžeme odsud Němců z ČSR, a ani bych se nebál slova „vyhnání“ (Vertreibung – jak říkají sami Němci), navíc i doprovázený skutečnými masovými zločiny, označit jako pomstu. Jistě, víceméně obdobná nucená stěhování či vyhánění obyvatelstva na etnickém principu (možná můžeme použít i ten nehezký termín „etnická čistka“) nejsou v dějinách, a to ani v Evropě 20.stol., něčím tak neobvyklým; a ostatně, víme, že podle Benešových dekretů měl stejný osud potkat i Maďary na Slovensku – jenže tam se to zčásti vyřešilo trochu (!) jinak, protože jejich odsun neschválily vítězné velmoci. – – – Jinak samozřejmě, touto událostí vyvrcholil staletý kontakt, a také antagonismus, mezi Čechy a Němci na českém území. Může být přitom zajímavé, že, aspoň se mi zdá, někteří západní historici, možná ne tolik obeznámení s dějinami střední Evropy, mají za to, že příslušnost území, postoupených na základě Mnichovské smlouvy 1938, k českým zemím či k Německu byla jaksi sporná – což, možná s výjimkou Chebska a některých jiných menších regionů, nebyla (Němci sem ve středověku a v raném novověku přicházeli jako pozvaní kolonisté). V jednom z komentářů zde padlo, že odsun plnil úlohu prevence… Je pravda, že Němci v českém pohraničí neprojevili separatistické tendence poprvé až za Hitlera. Kromě toho, že se po r. 1867 němečtí političtí reprezentanti zasloužili o zmaření projektu, na jehož základě by české království dosáhlo vůči Rakousku pozice víceméně srovnatelné s Uhrami, o násilné připojení k Německu či Rakousku se Němci v českém pohraničí pokusili těsně po první svět. válce, v době vzniku ČSR. – – – Takže je to dost komplikované… Soužití více etnik v jedné zemi s sebou často přináší různé problémy – a nechtěl bych to teď odvádět k částečným, časově i aktuálnějším či přímo aktuálním paralelám jinde, protože to bychom se dostali třeba k úplně jiným problémům, než jaké byly mezi Čechy a Němci (a to i když případ Albánců a srbského Kosova je s tím občas srovnáván).
Očekávám sraz pamětníků českého odsunu po záboru sudet Německem v Berlíně, pak si budeme fifty fifty. Jen poznámka – nebyli odsunuti všichni občané německé národnosti. Zůstali tady jednak antifašisté, a potom nepostradatelní odborníci, bez kterých by se podniky v pohraničí neobešli – nebylo jich moc, ale byli.
Už jsem zde v jiném příspěvku napsal, že jsem se v pohraničí, kam po válce přišli moji rodiče a prarodiče, narodil. Odsun jsem nezažil, ale pamatuji si několik málo sudetských Němců, kterým se z nějakých důvodů podařilo odsunu vyhnout. Než jsem začal studovat, vyučil jsem se nejprve v jednom podniku černému řemeslu. Po ukončení výcviku v učňovské dílně jsme byli celý ročník přeřazeni do normálního provozu. Byl památný rok 1968, jaro, při přestávce na svačinu lidé vytahovali noviny, které si koupili při cestě do práce, četli z nich a hlasitě nad články diskutovali. Nemohli se náhlé svobody slova nabažit. V dílně pracovala pomocná dělnice a svačinářka, jistá paní Vlasáková, sudetská Němka provdaná za Čecha, což jí asi zachránilo od odsunu. Tehdy však už byla myslím vdovou. I ona se chtěla nějakým způsobem zapojit do diskuze a využít náhlé svobody slova, a tak ke všeobecnému údivu a posléze zděšení začala vychvalovat Adolfa Hitlera. Když se osazenstvo dílny vzpamatovalo z prožitého šoku, vykázali paní Vlasákovou do patřičných mezí. Obávám se, že paní Vlasáková nebyla mezi sudetskými Němci ojedinělým zjevem.
O odsunu byla napsána spousta nepravd a polopravd. Především odsun nebyl naplánován v Moskvě, nýbrž v Londýně. Již od podzimu 1939 byl odsun projednáván mezi polskou exilovou vládou a Vládou jejího veličenstva. W. Churchill se dokonce o odsunu zmínil při projevu v Dolní Komoře. Churchill považoval odsun za dobrý nápad na základě zkušenosti s odsunem etnických Řeků z Malé Asie ve 20. letech. Teprve v roce 1942, kdy jej Vláda jejího veličenstva milostivě vzala na milost, se k požadavku na odsun Němců připojil i Beneš. Bylo to poté, kdy ztroskotala jednání s Wenzlem Jakschem o obnovení Československa a bylo jasné, že soužití s Němci ve společném státě není možné.
Český národ, který kolaboroval s německými a potom sovětskými okupanty nezná pojem smíření. Největší počet obětí okupace je vinou našich, ryze českých udavačů a kolaborantů. Proto nepřekvapuje neschopnost usmíření ani vítaní okupantů na motorkách.
Četl jsem kdysi knihu od jistého pana Beneše, bratrance našeho prezidenta Dr. Edvarda Beneše. Kvůli svému příbuzenskému vztahu s bývalým prezidentem byl krátce po okupaci zatčen a uvězněn. Prošel několika koncentračními tábory a napsal o svém pobytu v těchto koncentračních táborech knihu V německém zajetí. Pamatuji si jeden jeho postřeh týkající se právě udavačů, kterýmžto postřehem byl sám dost udiven. Mezi Čechy se vyskytovalo podstatně méně udavačů, než například mezi Francouzy, Poláky, Rusy a dalšími národy. Ne snad že by nebyli vůbec, ale bylo jich snad úplně nejméně. Já sám mám podobnou zkušenost. Před lety jsem pracoval u jistého německého zaměstnavatele, u kterého pracovali i Ukrajinci a Chorvati a i několik málo Maďarů. Náš šéf si jednou postěžoval, že co se děje u Ukrajinců, Chorvatů nebo Maďarů se vždy dozví, ale co se děje u Čechů se nedozví nikdy nic. Řekl bych tedy, že co se udavačů týče, nejsme na tom v porovnání s jinými národy až tak zle.
Pokud má někdo problém projevit usmíření s dědky, kteří při odsunu byly děti a hrdinní Češi celu válku někde zalezlí je kopali do zadku, je smutné.
Článek mi utekl, reaguji hodně pozdě a asi zbytečně, těžko se ještě někdo podívá na diskuzi.
Problematika odsunu je daleko košatější a složitější, než lze vystihnout v jednom článku a komentářích, v nichž je dost pravd ale i nepravd či polopravd. Např. to, jak spojenci odsun podporovali. Především Stalin to řešení podporoval, to se sluší uvést. Např. Churchill se obával, jak veřejné mínění u něj doma přijme tak masový přesun civilistů. Stalin, ten s tím samozřejmě problém neměl, u něj to bylo běžné.
Mám pocit, že chybí věcné, a třeba i nekompromisní, postavení se k tématu. Emocí je v příspěvcích až až a nejsou všechny po sedmdesáti letech až tak namístě. Některé příspěvky mně připadají, jakoby je napsalo komunistické Rudé právo.
Zmíním nyní pár bodů. Střípků, které samy o sobě nic neřeší, neumím podat komplexní zprávu, ale jen rozšiřuji výše popisovanou tématiku.
Začnu válkou. Mého dědu mučilo gestapo. Byl v odboji, ale nic z něj nevymlátili, tak ho pustili. (Takové chyby by se StB nedopustila). Mlátil ho sudeťák, který hovořil česky stejně dobře jako on. Jeho bratra Němci popravili. (Byl to šéf dost velké odbojové skupiny a užil si vyloženě peklo, protože mj. pomohl k útěku jednomu z protektorátních ministrů.) Děda Němce nenáviděl, zanechal o tom doma i tvrdý emoční zápis. Věděl též, že se ve třicátých letech zhoršoval poměr čs. Němců k Čechům. Ale to mu nezabránilo, aby se snažil na věci dívat z nadhledu (i když to pro něj bylo těžké). Po válce byl striktně proti plošnému odsunu, protože měl spoustu známých Němců na Šumavě a znal jejich politické názory a věděl, že není možné paušalizovat. A také tvrdil, že za zvěrstva nacistického režimu nemohli řadoví čs. Němci. Též říkával, že Henlein čs. Němce přesvědčil na program autonomie, nikoli na program odtržení, a není proto možné tvrdit, že kdo volil Henleina, volil říši. A aby to bylo složitější, tak po roce 1948 pár čs. Němců, kteří se nedostali do odsunu, pomohlo pár dědovým přátelům dostat se přes šumavské lesy do Německa za svobodu. Děda ten útěk organizoval. Můj děda byl duší demokrat a člověk plný humanismu. Nejsem si jist, zda by ho mnozí z diskuse pod článkem nehnali bičem do Německa ještě dnes, protože se dopustil „nepřístojného“ soucítění s obyčejnými lidmi a snahy o spravedlnost.
Nevím, možná jsem přehlédl v příspěvcích, ale je na místě zdůraznit, že dost Němců sice nemilovalo ČSR, ale nebyli ani nadšeni z připojení k říši, protože věděli, že budou ekonomicky biti a mnozí i věděli, co je to hnědá totalita. Proti náckům byli soc.demokratičtí čs. Němci i komunističtí čs. Němci. (Ne že bych komunisty měl rád, vůbec ne, ale tady je potřeba tu info zaznamenat.). A byli proti nacistům i jiné skupiny obyvatel, ač se aktivně neprojevili. (Kdo u nás se aktivně projevil proti komunistům?). Nemilovat někoho ještě není zločin.
Bylo by též dobré zmínit, že za okupace ničili české lidi nejen nacisté či běžní Němci, na svědomí mají hodně i čeští udavači a v mnoha případech se čs. Němci snažili Čechům pomoci. Ono to s tím tématem článku pana Břešťana sice nesouvisí, ale protože příspěvky pod jeho článkem se rozvinuly hodně daleko, chci i toto uvést.
Je snad také na místě připomenout, že odsun toho kvanta Němců zahrnoval jednotlivé lidi s jednotlivými osudy, lidi, kteří se ničím neprovinili proti Československu. To nebyla bezhlavá masa zaprodanců Hitlera. To byli lidé, kteří neměli možnost v třicátých letech ovlivnit politiku a běh dějin a to, jak západ Hitlerovi masivně ustupoval a ustupoval, až nás odepsal (podzim září 1938, březen 1939), čímž zpečetil válku a nakonec v jejím důsledku přišel odsun. Je chybou tvrdit, že „němečtí občané žijící v ČSR velice horlivě pomáhali válku rozpoutat“, jak zaznělo v jednom z příspěvků. Obraťte se na Německo a Francii a Velkou Británii popř. na Itálii. Tam dali Hitlerově expanzi a později Sudetskému tématu zelenou. Příklady:
– Anglie vyzývala na začátku třicátých let Francii k omezení rozsahu její armády.
– Britsko německá námořní dohoda (1935), která umožnila růst německého námořnictva.
– Německo v rozporu s versailleskou smlouvou nezákonně vytvářelo vojenské letectvo, které v roce 1935 dosáhlo síly britského. Británie odmítala vidět a začít zbrojit, což Hitlera posilovalo.
– V létě 1935 Německo zavedlo povinnou vojenskou službu. Další porušení versailleské dohody. Západ se smířil.
– Obsazení demilitarizovaného Porýní Hitlerem (1936); porušení Versailleské mírová smlouvy (1919); bez vojenské odpovědi západu.
– Anšlus Rakouska (1938).
Tady se položil základ k válce. Ten základ nepoložili čs. Němci.
Tvrdit, že naši Němci mohli za válku a tudíž i za odsun, je až nefér. Větry vanuly ve vyšších „letových“ hladinách než v úrovni obyčejných lidí. Je však možné tvrdit, že byl odsun nutný. (O tom se vedou velké polemiky a ani čs. exilová vláda v Londýně dlouho neměla jasno, zda ano či ne.)
Od zastánců odsunu bych očekával, kdyby napsali, že jsou si vědomi neštěstí lidí, kteří se nijak konkrétně proti Československu neprovinili, válku nezavinili, jejichž rody tu byly usídlené mnohdy i 400 až 600 let a kteří byli náhle zbaveni svého domova. Kdokoli z nás, komu by se to stalo stejně, by měl svůj odsun nikoli za odsun, ale za vyhnání, a když by říkal, že ztratil domov (domovinu), měl by pravdu. Tahle pravda nelze okecat jakýmkoli politickým pohledem.
Nevím, zda můj příspěvek bude cupován, ale píšu ho 100x více za svého dědu než za sebe. Takže připomínky prosím směrujte nikoli sem, do Hlídacího psa, ale přímo mému dědovi někam na Věčnost. Děkuji
Ještě něco ke kolektivní vině, kterou dějiny často naplňují, ač se leckterému člověku princip kolektivní viny zajídá. Určitě by se zajídal kolektivní trest každému, kdo by tomu trestu byl podroben, aniž se něčím provinil. Na tom se, myslím, mohou shodnout všichni (?) diskutující.
Uvádím citaci z knihy Nezhojené rány národa. Ta citace se sice netýká přímo čs. Němců, byla napsána jako zamyšlení kolem viny komunistů za totalitu u nás, ale je v tom textu většina obecná a problematika čs. Němců a Německa je též zmíněna. Snad bude pro někoho ten text inspirující. Text nepředjímá, co je či není správně. Je jen a jen k zamyšlení.
Kolektivní vinu můžeme brát v širší a užší podobě.
Širší podoba, ta běžně vnímaná: kolektivní vina, tedy záhadná vina nevinného. Vina předurčená nikoli chybou, zločinem, pomluvou, vydíráním, ale příslušností k nějaké skupině podle národnosti či náboženského přesvědčení, podle stranictví, majetkových poměrů, vzdělanosti, rodiny, podle úspěšnosti, podle jinakosti povahových rysů či velkého nosu apod. Pár procent z té či oné skupiny spáchá něco špatného, anebo vůbec nic, prostě někomu vadí jejich existence, a za vinné či podivné či nesnesitelné se prohlásí všichni z té skupiny. A společně se, právě kvůli vzájemné svázanosti, potrestají; i včetně dětí a starců. Nebo je prohlásí za vinné, protože o zlém činění těch druhých ze své skupiny/rodu věděli a nezasáhli (báli se nebo zůstali nevšímaví). Tento pohled dal vinu sudetským Němcům za válku: nebránili příchodu Říše do Sudet, nebránili řádění nacistů, gestapa, nepostavili se proti válce atd. Ale ten samý pohled by mohl vinit Čechy za komunismus: nebránili příchodu komunismu do Čech, nebránili řádění komunistů a StB atd. Určitě kolektivnímu zúčtování se sebou samotným člověk napomůže (aniž on sám se čehokoli dopustil) právě tehdy, když mlčky přehlíží křivdy, jež působí lidé jeho společenství, a tváří se, jako by se ho to netýkalo, a tím přispěje nespravedlnosti. Nebo když příliš snadno do své duše přijme bezpráví, jehož se dopustili jeho předkové, a nebrání tomu bezpráví, neuvažuje o něm a nezamýšlí se nad ním anebo se tváří, jakoby ono temné údobí neexistovalo, popřípadě ve špatném konání otců pokračuje. Straníci jsou za politiku KSČ možná víc odpovědní než řadoví Němci za válku, protože komunisté vstoupili dobrovolně, zatímco Němec se Němcem narodil. Kolektivní vina je modernímu člověku proti srsti. Neslučitelná s moderním právním řádem a lidskými právy vztahujícími se k jedinci. Kriterium osobního provinění je rozhodující. Ne vazba k někomu. Jenže kolektivní vinu historie tolikrát naplnila.
Užší podoba vnímání kolektivní viny: to když se skupina lidí dopustí společně (tedy všichni) zločinu. Seskupí se např. do gangu (strany) a násilím si něco přisvojí, vraždí, škodí. Takový postup lze brát jako vinu kolektivní. Je to samozřejmě otázka vnímání obsahu slova kolektivní: někdo vinu gangu nepovažuje za vinu kolektivní, ale za individuální viny řady jednotlivců, a kolektivní vinu chápe jen ve zmíněném širším slova smyslu. Určitě i v případě spolčení za účelem ničit, brát, je každý odpovědný v jiném stupni a je třeba mu odpovědnost přiřknout na míru, a přitom nedopustit, aby jeden jediný z toho kolektivu unikl. A též mít na paměti, že tím, že se dali dohromady, každý z nich posílil dav a jeden dodával druhému odvahu k agresi. Spolčení coby přitěžující okolnost, nikoli že ovlivnění davem omlouvá. Nelze samozřejmě o všech členech KSČ říci, že se spojili ke zločinu. Avšak tvrdé jádro od nejvyšších úrovní k nejnižším, i StB a donašeči, vedení milicí, aktivní vykonavatelé politiky dole, samozřejmě bachaři atd., ti škodili ve spolčení. A individuálně navrch.
Ještě jedno zamyšlení.
Pohled z pozice „člověk člověku“, tedy pohled ryze individuální, požaduje i spravedlnost individuální, tedy nikoli dle principu kolektivní viny. Tento postoj dává jiné výsledky, než pohled „národ národu“ (či „národ totalitní straně“ atd.), tedy pohled z pozice dvou velkých subjektů. Veme-li se subjekt (národ, skupina, rod) jako jedna bytost, která škodila, zúčtování nastane po právu. Např. osekat výhonky subjektu-Německa po prohrané válce. Prostě obrana. Ale pokud jeden subjekt naloží druhému subjektu, tomu ničícímu, zároveň naplní kolektivní trest na jednotlivcích; potrestá viníky i nevinné, protože žádný subjekt není homogenní a ne všichni z druhého subjektu individuálně škodili subjektu prvnímu. Jako po válce v případě sudetských Němců. Individuálně se většina z nich neprovinila. Kdybychom vzali poválečný odsun jako precedens, tedy jako kolektivní vinu v širším slova smyslu, tedy padni komu padni, jak bychom naložili s KSČ?