ANALÝZA. Německé volby na konci února bude rozhodovat i otázka vojenské pomoci Ukrajině. Ačkoli pravděpodobný budoucí kancléř Friedrich Merz patří mezi německé válečné jestřáby, bude po volbách čelit silnému tlaku dosáhnout rychlého příměří v rusko-ukrajinském konfliktu. Mírová rétorika v Německu sílí a ukrajinské naděje, že se Berlín po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu stane po USA nejspolehlivějším dlouhodobým dodavatelem zbraní, stále víc blednou.

Válka na Ukrajině je v Německu nejdůležitějším předvolebním tématem a také velkým dilematem pro kandidáty na kancléře. Výzkumy veřejného mínění ukazují, že v zemi roste strach z války.

Ačkoli polovina Němců nadále souhlasí s vojenskou pomocí Ukrajině, 38 procent se bojí, že další dodávky zbraní povedou k rozšíření války do Evropy, a přes 60 procent se domnívá, že se Ukrajina bude muset vzdát části svého území.

Úspěšný kandidát bude muset Ukrajinu podporovat, přitom ale působit rozvážně a ujistit voliče, že se válka nepřesune do Německa.

Chceme mír a ruský plyn

Kromě pocitu osobního bezpečí musí kandidáti voličům také nabídnout ekonomickou perspektivu. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 vyschl tok levné energie z Ruska, která je dnes v Německu čtyřikrát dražší než například v USA. Vysoké ceny elektřiny drtí domácnosti a část průmyslu hrozí odchodem ze země.

Protestní voliči i opoziční a protestní strany, jako je Alternativa pro Německo (AfD) a nové Sdružení Sahry Wagenknechtové (BSW), žádají sblížení s Ruskem a obnovení dodávek plynu.

Merz se nyní bude snažit oslovit voliče AfD ve snaze oslabit extremisty a po volbách ho čekají složitá koaliční jednání. Principy a celistvost Ukrajiny pravděpodobně padnou za oběť německé domácí politice.

Křesťanský demokrat Friedrich Merz s 30 procenty vede v průzkumech veřejného mínění a s velkou pravděpodobností se stane příštím kancléřem. Jako vůdce opozice Merz pravidelně kritizoval vládu sociálního demokrata (SPD) Olafa Scholze za váhavé dodávky zbraní Ukrajině a v minulosti požadoval například dodání raket středního doletu Taurus.

Obavy části veřejnosti z nekontrolované eskalace se Merz snaží rozptýlit argumentem „Čím silnější Ukrajina bude, tím rychleji bude Rusko nuceno zasednout za jednací stůl“.

Vize Friedricha Merze o silném německo-ukrajinském partnerství je ovšem nejistá. Značná část veřejnosti již nevěří tomu, že více zbraní povede ke spravedlivému míru. Antisystémové strany AfD a BSW vedou rovnou kampaň ve jménu míru s Ruskem. Dokonce i u sociálních demokratů (SPD) se množí hlasy zpochybňující smysluplnost vojenské podpory Ukrajiny.

Merz se nyní bude snažit oslovit voliče AfD ve snaze oslabit extremisty a po volbách ho čekají složitá koaliční jednání. Principy a celistvost Ukrajiny pravděpodobně padnou za oběť německé domácí politice.

Od Lisabonu po Vladivostok

Podzimní volby do zemských sněmů ve východním Německu ještě zdůraznily, jak může být protiukrajinská rétorika atraktivní. Například v Durynsku 45 procent voličů hlasovalo pro AfD nebo BSW Sahry Wagenknechtové, tedy strany, které požadují okamžité pozastavení dodávek zbraní Ukrajině a jednání s Vladimirem Putinem. Středové strany si ve východním Německu již nemůžou dovolit ignorovat téměř polovinu voličů a „mírové“ rétorice se podřídily.

Krajně pravicová AfD slavila na podzim historický úspěch. V Sasku se s 30,6 procenty téměř vyrovnala vítězné CDU, v Durynsku dokonce s 32 procenty dosáhla vítězství.

Ačkoli stále není jasné, zda BSW překoná pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, má tato strana mnohem větší potenciál skutečně ovlivnit německou politiku než AfD.

Lídři AfD se přitom nijak netají svým obdivem k Vladimiru Putinovi, který je jejich přirozeným spojencem proti „woke-liberálnímu globalismu“ přicházejícího z USA a Bruselu.

Lídr durynské AfD Björn Höcke, který byl v minulosti odsouzený k pokutě za užívání sloganu nacistických oddílů SA, sní o „Evropě od Lisabonu po Vladivostok“ a „emancipaci“ Evropy vůči USA.

Nepřátelství mezi Německem a Ruskem je podle Höckeho historický omyl, protože hlavního nepřítele sám vidí v liberálním Západu vedeným USA. Není tudíž překvapení, že by předsedkyně AfD Alice Weidelová jako kancléřka směřovala podle svých slov svou první zahraniční cestu do Moskvy.

AfD se také podobně jako Vladimir Putin snaží vzbudit dojem, že podpora Ukrajiny povede k jaderné válce. Z Friedricha Merze tak dělá možného „Kancléře války“, který by na Ukrajinu vyslal německé vojáky a Německo by tak zatáhl do války s Ruskem, tvrdila v interview pro ZDF Weidelová.

Žolík jménem Sahra Wagenknechtová

Bojkot ostatních stran zatím AfD držel v opozici. Zejména Merz opakovaně jakoukoli spolupráci s AfD po volbách vylučoval. Nicméně po lednovém útoku neúspěšného žadatele o azyl z Afghánistánu v Aschaffenburgu Merzova CDU přijala ostrá protiimigrační opatření právě i s hlasy poslanců AfD: „Nehledím doprava ani doleva, v těchto otázkách hledím pouze vpřed“, řekl k tomu Merz.

Pokud by však skutečně plánoval vládnout s AfD, šel by proti své straně. Přes 80 procent konzervativních voličů si nepřeje koalici s Alternativou pro Německo a sám Friedrich Merz svou kandidaturu na kancléře spojil se slibem udržet AfD v opozici. Pokud by tento slib porušil, riskoval by tím svou politickou kariéru. AfD tak pravděpodobně zůstane v opozici a nebude mít vliv na zahraniční politiku.

Větší neznámou představuje nováček na německé politické scéně, Sdružení Sahry Wagenkechtové (BSW). Strana pojmenovaná po své hlavní tváři, bývalé komunistce, spojila socialistické ekonomické postoje s ostře protiimigrační a sociálně konzervativní rétorikou.

Podstatu války na Ukrajině vysvětluje BSW marxistickou logikou. Skutečným důvodem konfliktu je podle strany nenasytná expanze amerického kapitálu a západní imperialismus. Válka na Ukrajině je pak podle Wagenknechtové především „příležitost růstu pro americkou ekonomiku“

Svůj postoj vyjádřila šéfka BSW jasně loni v červnu, když při řeči ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského ve Spolkovém sněmu demonstrativně opustila sál.

Ačkoli stále není jasné, zda BSW překoná pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, má tato strana mnohem větší potenciál skutečně ovlivnit německou politiku než AfD.

Postoj k Ukrajině jako klíč k volbám

Zatímco stanovy CDU vylučují koalici s komunisty i AfD, spolupráce s BSW je zatím pořád na stole. Na časté dotazy ohledně BSW Friedrich Merz a jeho straničtí kolegové odpovídají, že je „potřeba mluvit se všemi stranami demokratického středu“. Přitom zdaleka není jasné, zda BSW k tomuto středu patří, či nikoliv.

Neochota vyjádřit se k případné spolupráci s BSW je pochopitelná. Zejména v Durynsku byla koalice s BSW pro nynějšího ministerského předsedu Mario Voigta (CDU) nevyhnutelná. AfD, komunisté (Die Linke) a BSW totiž dohromady získaly 59 z 88 křesel v zemském sněmu. Vzhledem k tomu, že stanovy CDU předem vyloučily spolupráci jak s komunisty, tak AfD, byla koalice s BSW jedinou možností.

Podobná situace nastala v Braniborsku, kde koalici s BSW uzavřela vládnoucí SPD. Sahra Wagenknechtová již během koaličních jednání veřejně prohlásila, že se její strana bude podílet pouze na vládě, která se bude zasazovat o mír. Koaliční smlouva s SPD v Braniborsku tak obsahuje „mírovou klauzuli“, ve které stojí, že „vláda bude brát vážně obavy občanů z rozšíření války do Německa“.

Ačkoli vlády jednotlivých zemí nerozhodují o spolkové zahraniční politice, vyvíjí BSW úspěšně tlak na tradiční politické strany.

Všichni kandidáti SPD a CDU (Zelení a liberálové ve volbách na východě Německa takřka nehráli roli) již před volbami pochopili, že s proukrajinskými postoji neuspějí. Nynější ministerští předsedové Michael Kretschmer (CDU) v Sasku, Mario Voigt (CDU) v Durynsku a Dietmar Woidke (SPD) v Braniborsku nutně potřebovali k sestavení koalice Sahru Wagenknechtovou a v otázkách války na Ukrajině se této bývalé stalinistce podřídili.

Společně loni v říjnu vydali článek v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, ve kterém spolkovou vládu vyzvali k větší snaze o diplomatické řešení rusko-ukrajinského konfliktu. Jejich strategií je odlákat vystrašené voliče od AfD a BSW zpět ke stranám politického středu. Zda se jim to podaří, ukážou parlamentní volby koncem února.

Vzkaz regionálních organizací CDU a SPD ve východním Německu směrem do Berlína je jasný. K zastavení vzestupu AfD je potřeba změnit pozici k válce na Ukrajině. Teprve rok stará strana BSW tak úspěšně zahnala hlavní strany do kouta. Když 12. ledna na stranickém sjezdu Wagenknechtová hřímala, že BSW vrátilo „otázku míru do středu politické debaty“ v Německu, nebyla daleko od pravdy.

Sílící mírová frakce v SPD

Nejpřirozenějším koaličním partnerem pro CDU Friedricha Merze by po volbách byla sociální demokracie. Avšak jediný úspěšný sociálnědemokratický kandidát za poslední tři roky byl výše zmíněný Dietmar Woidke, který odmítá další dodávky zbraní na Ukrajinu a požaduje mírová jednání.

Stranické vedení SPD proto dospělo k názoru, že Němci již nevěří, že jim vojenská podpora Ukrajiny zajistí bezpečí. Pod tlakem z východního Německa a v reakci na veřejné mínění se SPD vrací k jakési novodobé verzi „Ostpolitik“ – tedy koexistenci s Ruskem.

Změnu, kterou SPD nyní prochází, nejlépe ilustruje výměna na postu generálního tajemníka strany. Zatímco předchozí tajemník Kevin Kühnert proslul tvrdými postoji vůči Rusku, jeho nástupce Matthias Miersch v říjnu zavelel k politickému obratu. V interview symbolicky přivítal zpět do strany vyvrhele sociální demokracie, bývalého kancléře Gerharda Schrödera, a vyjádřil respekt k jeho životnímu úspěchu.

Schröder, osobní přítel Vladimira Putina, který si v dozorčí radě ruské energetické firmy Rosněft přijde na 600 tisíc eur ročně, se v posledních letech stal de facto nejvlivnějším ruským lobbistou v Německu. V minulosti například odmítal odsoudit Putina za zločiny v ukrajinské Buči. Schröderův návrat do stranického mainstreamu ukazuje, že jeho proruské názory v SPD již nejsou tabu. „I když máme zásadně jiné názory na Putina a Ukrajinu, musíme přestat myslet černobíle,“ potvrdil to tajemník Miersch.

Stávající kancléř Olaf Scholz se snaží odvrátit konec své vlastní politické kariéry. Jeho strategie je neztratit levicové voliče, kteří podporu Ukrajiny vnímají jako morální povinnost, a zároveň uklidnit ty, kteří se bojí eskalace v důsledku dodávek zbraní do válečné zóny.

Místo toho ovšem dosud spíše straší eskalací a snaží se politicky využít strachu z války. Na Putinovu hru Scholz přistoupil v listopadu 2024, když ruské použití raket středního doletu označil za „strašnou eskalaci“ a prohlásil, že největší priorita je nyní zabránit konfliktu mezi NATO a Ruskem. Svého vyzyvatele Merze označil za „nepředvídatelného kancléře“, který svými plány na dodávky raket Taurus Ukrajině zvýší riziko eskalace. „S bezpečností Německa se nesmí hrát ruská ruleta“, varoval Scholz před Merzem na stranickém sjezdu.

Scholzova předvolební taktika s sebou nese riziko zvyšování napětí mezi pravděpodobnými koaličními partnery. Posílit to může naopak antisystémové strany.

Kdo s kým po volbách?

Friedrich Merz si po návratu Trumpa do Bílého domu přeje silnější evropskou bezpečnostní politiku: „Tyto otázky bych chtěl důvěrně koordinovat s našimi sousedy,“ nechal se slyšet. Putinovi by dal ultimátum: buď přestanou raketové útoky na civilní cíle, nebo Německo dodá rakety Taurus a povolí útoky na cíle v ruském vnitrozemí.

Podle Merze Ukrajina nejlépe dosáhne úspěšného jednání z pozice síly. K prosazení dalších dodávek zbraní včetně raket Taurus ale CDU bude potřebovat koaličního partnera, kterým mohou realisticky být pouze Zelení a SPD.

Zelení byli během posledních tří let překvapivě stranou, která se nejvíce zasazovala o vojenskou podporu Ukrajiny. Voliči Zelených jsou také nejvýrazněji pro dodávky raket Taurus (53 procent, u CDU je to například pouze 39 procent). Ministryně zahraničí za Zelené Annalena Baerbocková například také navrhla, aby německá armáda po skončení války na Ukrajině garantovala mír. Ovšem koalice mezi CDU a Zelenými se zdá čím dál tím méně pravděpodobná.

Zelení jsou u konzervativnějších voličů CDU velmi nepopulární a předseda sesterské strany křesťanských demokratů, bavorské CSU, Markus Söder koalici se Zelenými po volbách již vyloučil. Ačkoli poslední slovo bude mít kandidát na kancléře Merz, není jasné, zda by se dokázal prosadit proti „antizelenému“ proudu ve své straně.

Z koaličních možností tak zbývá takzvaná „velká koalice“ mezi CDU a SPD. Voliči sociálních demokratů většinou (59 procent) nesouhlasí s dodávkami raket Taurus. Již zmíněný generální tajemník strany Matthias Miersch i sám kancléř Olaf Scholz nyní vedou kampaň, ve které požadují diplomatické řešení konfliktu. Pokud se CDU po volbách přeci jen rozhodne rakety Taurus dodat, může počítat s odporem od svého potenciálního koaličního partnera.

Přes 60 procent Němců považuje teritoriální ústupky Ukrajiny za nevyhnutelné a 61 procent se staví proti dodávkám raket Taurus. I uvnitř CDU se začínají ozývat kritické hlasy, převážně z východního Německa, kde již s proukrajinskými postoji nelze vyhrávat volby.

I přes rozhodnou rétoriku při návštěvě Kyjeva si Friedrich Merz připravuje zadní vrátka, pokud by dodávky zbraní nebylo po volbách politicky možné prosadit. Silný důraz na mezinárodní koordinaci Merzovi umožní vycouvat, pokud se s evropskými partnery nedohodne.

Především ale Merze čeká poprvé v životě vládní zodpovědnost. Jiná věc je požadovat dodávky zbraní jako opoziční lídr a jiná přímo rozhodnout o dodání raket středního doletu do válečné zóny.

Při návštěvě Kyjeva 9. prosince 2024 Merz působil dojatě, upřímnou touhu pomoci válkou zničené zemi mu nelze upřít. Musel by si ale troufnout jít proti názoru 60 procent vlastních voličů, možných koaličních partnerů i části vlastní strany. Z pohledu Ukrajiny tak dost možná kancléř Merz nebude o tolik jiný než kancléř Scholz.

Autor je absolventem studia moderních dějin na London School of Economics

Tento to text vznikl v rámci projektu EthProMedE. Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální  stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.