Ve světě přibývá mediálních domů a médií, která zavádějí platební brány, tedy podmiňují četbu svých textů platbou, ať už za článek, či paušálem. Podle analýzy Reuters Institute Oxfordské univerzity (ze které nedávno citovala česká média takřka výhradně jen pasáže o své důvěryhodnosti) to ale na trh nemá zatím zásadnější dopad.

V České republice se cestou placeného obsahu a digitálního předplatného rozhodlo jít jako první vydavatelství Economia s digitální verzí Hospodářských novin, serverem iHNed.cz.

Vydavatelství nedávno oznámilo, že cenu předplatného zvýší: „Současná cena webového předplatného 99 Kč za měsíc není dlouhodobě ekonomicky udržitelná. Rok po zavedení placeného obsahu proto zvyšujeme ceny.“

Cena za odemčení jednotlivého článku se zvýší z devíti korun na 19 Kč, cena základního webového předplatného pak stoupne z 99 Kč na 145 Kč měsíčně při roční platbě; při platbě jednou měsíčně bude základní cena 159 Kč.

Ryze placený web má od začátku Deník N. Placený obsah nabízí také web Echo 24. Formu čtenářské podpory prostřednictvím žádosti o dary za přečtené texty má například Forum 24 i HlídacíPes.org.

V Česku jen sedm procent

Ochota platit za digitální zpravodajský obsah (nejde jen o digitální předplatné, ale šířeji členské příspěvky či podporu formou dárcovství) v řadě zemí roste jen mírně, spíše stagnuje. V USA byl zjevný skok vzhůru v roce 2017 po zvolení Donalda Trumpa prezidentem.

Podle Reuters Institutu v České republice za online zpravodajský obsah platí sedm procent lidí. V Rakousku je to devět procent, na Slovensku osm procent.

Procento lidí, kteří platí za zprávy na internetu
(vybrané země 2013 – 2019 + průměr za USA, Británie, Francie, Španělsko, Itálie, Německo, Dánsko, Japonsko a Finsko)

©Reuters Institute

Navzdory mírnému růstu v některých zemích obecně platí, že za posledních šest let se mnoho nezměnilo. „Většina lidí není stále připravena na to, že by za online zpravodajský obsah měla platit a ze stávajících trendů plyne, že není pravděpodobné, že budou ochotni platit v budoucnu – přinejmenším ne za ty druhy zpráv, k nimž mají nyní přístup zdarma,“ stojí v analýze Reuters Institutu.

Nejvyšší nárůst je v severských zemích: v Norsku a ve Švédsku. Největší oblibu mají u předplatitelů bulvární média.

©Reuters Institute

Pokud se však čísla z těchto dvou zemí omezí jen na digitální předplatné a nezapočítá se kombinované předplatné s tištěnými verzemi, ani ti, kterým předplatné hradí někdo jiný, dostaneme se na méně zajímavá čísla. Norsko – 15 %, Švédsko 14 % /Finsko 6 %, Dánsko 6 %, Británie 4 %, Španělsko a Itálie 3 %.

USA po takovém očištění vykazují jen 8 % lidí ochotných platit za online zpravodajské texty.

Vedou zde ale kvalitní média typu New York Times (přes tři miliony předplatitelů digitální verze) a Washington Post s jedním milionem předplatitelů. Globální Financial Times mají milion předplatitelů, z toho 740 tisíc má jen digitální předplatné.

Nepřekvapí, že výrazně vyšší ochotu platit (předplácet si) vykazují lidé bohatší, s vyšším vzděláním a se zájmem o aktuální dění.

Jen minimum lidí je však ochotno si platit více než jedno médium. I v nám bližším Německu ze statistik vychází, že 70 % lidí (z těch, co si nějaká digitální média předplácejí) má jen jedno předplatné, jen 10 % platí tři a více.

Převládají spíše velké národní tituly jako je Bild a Zeit, což podle analýzy Reuters Institutu vysvětluje i to, proč se menším a lokálním značkám nedaří na trhu s digitálním předplatným prorazit.

Nerovný boj proti Netflixu

Problémem je i to, že zpravodajský obsah bojuje o pozornost s řadou jiných atraktivnějších platforem, především s předplacenými hudebními a filmovými službami jako je Netflix, Spotify, Apple Music a Amazon Prime.

Samotný Netflix má kolem 150 milionů předplatitelů, z toho 60 milionů z USA.

Z průzkumů plyne, že „kultura obsahu zdarma“ je stále silně zakořeněná a uživatele obtěžují výzvy k placení za různé druhy obsahu online.

Na místě je i obava, že čím častěji budou zejména mladí uživatelé narážet na platební brány, které je nepustí dále k obsahu, tím spíše se o zpravodajský segment přestanou zajímat. Na druhé straně se nabízí i výklad, že jde o proces, kdy si lidé postupně uvědomují, že za kvalitní a původní obsah je nutné platit.

Podle průzkumu Reuters Institute 49 % z těch, kteří přiznávají zájem o zpravodajství, konzumují týdně obsah v průměru na čtyřech různých zdrojích.

Dárcovský model, na němž stojí například britský deník Guardian (a některá lokální média v USA), je alternativou k platebním branám – paywallům, ale přispívá stále jen zlomek čtenářů.

V loňském roce v USA přispělo nějaké novinářské organizaci (médiu) jen tři procenta lidí, dvě procenta ve Španělsku a jedno procento v Británii.

Graf níže (uvedena je i Česká republika) ukazuje vztah mezi ochotou platit za digitální obsah a přímými přístupy přes weby či aplikace konkrétních médií.

©Reuters Institute

Přesun k online obsahu stále více rozvolňuje vztah mezi čtenářem a konkrétním médiem. V průměru jen 29 % lidí navštěvuje přímo web či aplikaci daného média, 55 % na ně přichází přes různé vyhledávače, sociální média a agregátory zpráv, kde řazení zpráv vybírá počítačový algoritmus. Konkrétní čísla se samozřejmě liší v jednotlivých zemích.

Pro vydavatele, kteří nemají vybudovaný přímý vztah se svými čtenáři, je výrazně těžší zpeněžit svůj obsah, konstatuje Reuters Institute.