V částech Česka chybí až třetina učitelů s kvalifikací. Problémové regiony to ještě víc ničí
Fakt, že výsledky žáků Česku souvisí „s nerovnoměrným hospodářským a sociálním rozvojem regionů“, je dlouhodobě známý. Nejnegativnější efekty mají problémy spojené s chudobou a bydlením, jako jsou například časté stěhování a exekuce. Projekt Vzdělávání v datech, který v polovině května představila Česká školní inspekce, však nabízí i z velké části dosud nepublikovaná a nezveřejněná data o českém školství.
„Pohled na vzdělávání optikou situace v jednotlivých regionech a sledování faktorů, které v daných územích silně působí, je pro další úvahy nad zkvalitňováním vzdělávání či řešení vzdělávacích překážek zcela zásadní,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. „Jedním z našich záměrů při tvorbě této studie bylo vizualizovat možné problémy a podněcovat přemýšlení o nich,“ dodává.
Důležitým – a dosud málo zmiňovaným a řešeným – faktorem je například i nedostatek kvalifikovaných a aprobovaných učitelů v některých okresech. Místy není výjimkou, že bez dostatečné pedagogické kvalifikace (jen se středoškolským vzděláním) stojí za katedrou až třetina vyučujících.
Zde si lze data prohlédnout v interaktivním grafu
„Potřeba zajistit dostatek kvalifikovaných a aprobovaných učitelů se proto zdá být klíčová, protože jedině tak lze částečně zmírnit negativní působení sociálního, kulturního a ekonomického znevýhodnění žáků,“ shrnuje studie. Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal ji označuje za unikátní dokument, který „svým pojetím a zaměřením nemá v českém prostředí příliš obdoby“.
Rozhoduje rodina a štěstí
Problém s kvalifikací učitelů se týká i bohatých regionů Plzeňského a Středočeského kraje a také Prahy. Naopak vysokou míru kvalifikovanosti učitelů vykazuje například Moravskoslezský kraj – a jak se ukazuje, dokáže to vyvážit jiné problémy strukturálně znevýhodněného regionu: výsledky žáků jsou zde lepší, než by se dalo očekávat jen na základě sociodemografických ukazatelů.
„Zjednodušeně řečeno rozhoduje štěstí – v tom, do jaké rodiny a jakým rodičům se v Česku narodíte. Vliv rodičovského zázemí je u nás jeden z největších v Evropě. Rodiče do velké míry předurčují vzdělání už od začátku – zda půjdete či nepůjdete do mateřské školy, zda bude dobrá, nebo vás bude někdo hlídat jak auto na parkovišti… Pak je tu výběr základní školy, možnost jít na víceleté gymnázium a tak to jde až na vysokou školu, kde rozhoduje, jestli mají rodiče dost peněz na to, aby vás mohli podporovat při studiu,“ shrnul už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org ekonom CERGE- EI, ředitel think-tanku IDEA a také poradce pro oblast školství premiéra Petra Fialy Daniel Münich.
„V krajích jako je Karlovarský a Ústecký je v oblasti vzdělávání opravdu vyhrocená situace, ale naši společnost to doposud moc nezajímalo. Bere se to jako osud: holt se narodíš do rodiny, která ti nepomůže, a to už je tvůj problém. V řadě oblastí jsme velmi rovnostářská společnost, ale ve školství jsme opačný extrém,“ dodává Münich.
V důsledku jde o téma, které ovlivňuje klima ve společnosti, budoucí prosperitu země i politické směřování. HlídacíPes.org rozsáhlou studii pročetl a nabízí výběr některých zajímavých dat a závěrů (celá publikace v PDF je ke stažení ZDE).
Zahraniční studie dokazují, jak zásadní je podchytit vzdělávání dítěte již v předškolním věku. Je to v zájmu celé společnosti, protože opak „nemá negativní dopad pouze na dítě samotné, ale také na celou společnost, jelikož ekonomický výkon takového dítěte v jeho dospělosti je nižší“. Zahraniční data dokazují i to, že investice do vzdělávání nesou největší plody právě v předškolním vzdělávání, kdy je jejich ekonomická návratnost nejvyšší. S věkem dítěte pak návratnost investice do jeho vzdělávání klesá.
Začíná to ve školce
K porušování povinnosti přihlásit dítě k předškolnímu vzdělávání dochází podle českých dat nejčastěji v Karlovarském, Ústeckém a Středočeském kraji. Nerovnosti se potom dále prohlubují v základním vzdělávání. Jiné téma je kapacita školek a vůbec možnost dítě k předškolnímu vzdělávání přihlásit:
Podíl dětí v MŠ ve věku 3–5 let a úspěšnost žádostí o přijetí do mateřské školy – okresy ČR (v %)
Analýza ukazuje na skupinu okresů, kde obyvatelé nadprůměrně čelí destabilizující chudobě, mají vysoký podíl exekucí, vysokou nezaměstnanost, rozvodovost a vysoký index sociálního vyloučení.
Zároveň se jedná o totožné okresy, ve kterých se kumulují problémy v rámci vzdělávacího systému: podíl neprospívajících žáků, podíl žáků se sníženou známkou z chování a počet neomluvených hodin na žáka v okrese souvisí s podílem exekucí a podílem obyvatel pobírajících dávky v hmotné nouzi. Jedná se typicky o okresy s vysokým počtem vyloučených lokalit.
Níže jsou uvedena data o podílech žáků ve speciálních třídách – mohou nepřímo poukazovat i na problematiku nerovností daných předškolní výchovou, která se později zesiluje v rámci základního vzdělávání.
Podíl žáků vzdělávajících se ve speciálních třídách
Následující mapa ukazuje podíl žáků se sníženou známkou z chování. Již tradičně jsou nejpostiženějšími oblastmi kraje Karlovarský a Ústecký. Na druhou stranu nejnižší podíl je ve všech okresech Zlínského kraje.
Jak podíl neprospívajících žáků, tak podíl žáků se sníženou známkou z chování a počet neomluvených hodin se dají shrnout do takzvaného indexu rizikového chování.
Index rizikového chování
Mapy české chudoby
Výše uvedené mapy se v mnohém překrývají s počtem lidí v exekuci a s podílem vyplácených příspěvků na živobytí v daném místě. To odráží i kvalitu bydlení v těchto regionech, v nichž je i vyšší rozvodovost a vyšší podíl matek samoživitelek. Nižší kvalita bydlení má za důsledek i horší výsledky žáků v těchto regionech.
Podíl vyplácených příspěvků na živobytí
Nerovnosti ve vzdělávání v již tak socioekonomicky znevýhodněných okresech Ústeckého a Karlovarského kraje prohlubuje problém nedostatku kvalifikovaných učitelů.
Naopak Moravskoslezský kraj, který se rovněž potýká s řadou strukturálních problémů, má vysoký podíl aprobovaně vyučovaných hodin. Vysoká míra personálního zabezpečení je pozorována v případě Zlínského kraje a Kraje Vysočina. Přestože ani tyto kraje nepatří mezi ty s nejvyšším ekonomickým rozvojem, dosahují jejich žáci nadprůměrných výsledků a nepozorujeme zde ani vyšší výskyt rizikového chování žáků.
Nejvíce nekvalifikovaných učitelů je v kraji Karlovarském, Ústeckém a Středočeském. „Je prokázáno, že učí‑li třídu kvalifikovaný pedagog, žáci dosahují lepších výsledků,“ podotýká studie.
Učitelé bez kvalifikace
Nedostatek kvalifikovaných učitelů má podle ČŠI dvě příčiny, přičemž obě vycházejí ze socioekonomických faktorů. V případě Karlovarského a Ústeckého kraje se jedná o sociálně znevýhodněné regiony, kde není vysoká motivace pro profesi pedagoga a i přes snahu některých zřizovatelů o náborové příspěvky, benefity v podobě obecních bytů atd. se nedaří nalákat nové učitele. Je zde nejnižší vnímání prestiže povolání učitele.
V případě Středočeského kraje a okolí hl. m. Prahy se jedná o problém, kdy kapacity škol nestačí demografickému vývoji. Možným dalším faktorem je konkurence dalších a lépe placených povolání, kdy absolvent pedagogických oborů získá práci mimo svůj obor.
Kdo neumí, stejně musí učit
Vedle kvalifikaci data České školní inspekce sledují i aprobovanost. Tedy: učitel může být sice kvalifikovaný, ale je mu přiřazen předmět, na jehož výuku nebyl připravován a „učitel se v tomto předmětu nemusí důkladně orientovat po věcné stránce“. Kupříkladu v předmětu informatika nemá potřebnou kvalifikaci v průměru 55 % vyučujících, u fyziky 35 % a u rodinné výchovy dokonce 65 %.
Informace o neaprobované výuce vybraných předmětů na 2. st. ZŠ (v %)
Dalším ukazatelem, který se ve většině analýz dosud nevyskytoval, je sociální kapitál – měří se jím vazby mezi obyvateli ve společnosti. Jde o míru spolkové činnosti, občanského zapojení a politické participace.
Počítá se s indikátory jako je například podíl dobrovolných hasičů v okrese, podíl členů České unie sportu, počet neziskových organizací na počet obyvatel okresu a volební účast ve sněmovních volbách.
Index sociálního kapitálu
„Příčiny problémů je samozřejmě nutné řešit ve vazbě na konkrétní situaci, určitě není jen jedna všeobjímající příčina všech problémů. Hezky to je vidět na srovnání nižší míry aprobovanosti výuky v Praze či strukturálně postižených území severozápadních Čech. Můžeme se zamyslet nad tím, jakou roli v obou územích hraje možnost jiných uplatnění na trhu práce a jakou roli ochota učitelů nastoupit na některé školy. No a samozřejmě lze tyto úvahy prodloužit o krok dále. Jaké máme možnosti proti takovým důvodům intervenovat,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Asi před deseti lety jsem potkal absolventku pedagogické fakulty, které jsem někdy na konci devadesátek vedl diplomku. Bouřlivě se ke mě hlásila se slovy: „Pane doktore, jsem za vodou! Prodávám mobilní telefony.“
Byla jako studentka velice šikovná, tu diplomku měla hodně nadprůměrnou a dokázala ji i dobře obhájit. Pokud ovšem jsou ve školství podmínky takové, že ideálem absolventa je „prodávat mobilní telefony“ čímž myslím dělat cokoli mimo školství, tak tím jednak obecně ubývají učitelé a, bohužel, přednostně ti kvalitnější,
Lék neznám, aby bylo jasno. Jsem však toho názoru, že se nejedná jen o platové podmínky, ale o všeobecnou atmosféru ve školství, kde učitel místo učení komunikuje s tupými byrokraty a má stále více povinností, které s učením nijak nesouvisí. Dalším problémem je jeho postavení vůči rodičům (zejména nekvalitních a výuku narušujících dětí), proti dětem samotným atd. Já měl učitele češtiny a zeměpisu, který který zlobícího žáka jednoduše přehnul přes koleno a vyplatil rákosovým ukazovátkem. O mě jedno zlomil, a tak jsem mu sháněl nové 🙂 Nicméně tím bylo vše vyřešeno. Když tento Pan Učitel napsal žákovi poznámku do žákovské knížky (což se stávalo tak jednou za pár let na celé škole), byla z toho automaticky snížená známka z chování.
Jistě že to tak je – jenomže a proto je ten dokument tak hutný, a těch vlivů je tam popsána celá řada.
Takže právě že (obecně) nejde „jenom o to“, že učitel má (v průměru) menší plat a že jinde si vydělá víc. A ani to že „ta jiná“ práce je pro něj lehčí?/ – nebo jak? – to totiž ukazuje spíše na jednak motivaci a jednak podmínky toho jedince než celého systému.
To už si přece mohla celé to VŠ pedagogické studium odpustit úplně a jít ty mobilní telefony prodávat hned, ne?
Ono dokonce možná, když se vezmou do úvahy ty všechny popsané vlivy, tak v těch krizových lokalitách není (by nebyla) šťastná ani jako ta prodavačka mobilů.
A v delším období, že jsem pár takových lidí poznal, pokud byli skutečně schopní , tak je to prodávání předražených mobilů (a služeb) brzy přestalo bavit a šli dělat něco co je naplňovalo víc – i třeba učit (ale asi ne na státních školách) 🙂
Jasně, vystudují, odmítnou zaměstnání za padesát, půjdou učit za třicet do zvěřince s feťáky, násilníky a duševně vyšinutými, nechají si nadávat do gádžovských sviní a bílých kurev a povznesou tak úroveň vzdělání v místní populaci. Vůbec nevíte o čem píšete.