ANALÝZA. Využití tématu Ukrajiny pro politickou manipulaci se projevuje i v těch zemích, kde krajní pravice dříve zaujímala tvrdě protiruské postoje; postupem času se ale její názory změnily. Nejvýraznější je tento posun v Maďarsku, Rumunsku, v menší míře také v Polsku.

Krajní pravice v jednotlivých zemích střední a východní Evropy sleduje v rámci svých vztahů k Ukrajině vlastní politické cíle, což má ale zároveň význam pro zájmy Putinova režimu.

Strany využívají pestrou paletu proruských a protiukrajinských témat, pomocí kterých živí strach a hněv části obyvatel. Podněcováním těchto emocí krajní pravice zneužívá bezpečnostní krizi způsobenou Ruskem ke svému politickému zisku, přičemž obviňuje své oponenty z vyvolávání válečného konfliktu.

A na naše lidi se zapomíná

Krajně pravicoví politici běžně akcentují odpor veřejnosti vůči příchodu velkého počtu ukrajinských uprchlíků a poskytované pomoci Ukrajině. Před volbami v roce 2023 přišla polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) s tezemi o údajné nedostatečné ukrajinské vděčnosti za polskou pomoc a o přehnané výši sociálních dávek a dalších finančních podpor pro ukrajinské uprchlíky.

PiS se tím snažila získat zpět voliče, kteří se přesunuli ke Konfederaci, jejíž preference v říjnu 2024 dosahovaly až 13 %. Ukrajinští uprchlíci se tak stali v Polsku rukojmími volebních kampaní zaměřených na přilákání krajně pravicových voličů.

Podobně Slovenská národní strana a strana Republika kritizovaly během podzimních voleb v roce 2023 slovenskou vládu za to, že zatímco Ukrajincům poskytuje miliony eur, „na Slováky zapomíná“.

Maďarská menšina byla dlouhodobým terčem i slovenských nacionalistů, ale po změně postoje vůči Viktoru Orbánovi se jejich rétorika zaměřila hlavně na ukrajinské uprchlíky.

Rumunská krajní pravice zažila v posledních parlamentních volbách v prosinci 2024 značný úspěch. Hlavní krajně pravicová strana, Aliance pro svaz Rumunů (AUR), využila rostoucích protiukrajinských nálad a dezinformací a od voleb v roce 2019, v nichž získala přes 9 %, zdvojnásobila svůj volební zisk na 18 %.

Tato původně okrajová strana zaměřená na kritiku maďarské menšiny nyní zaostřila svou pozornost právě na ukrajinské uprchlíky.

Do rumunského parlamentu se navíc dostaly další dvě krajně pravicové strany – Strana mladých lidí (POT) a ještě radikálnější a otevřeně proruská S.O.S. Romania, vedená Dianou Șoșoacă. Ta se zviditelnila jako tvář rumunského antivaxerského hnutí, brojící proti anticovidové politice.

Údajné utlačování menšin

Maďarská menšina byla dlouhodobým terčem i slovenských nacionalistů, ale po změně postoje vůči Viktoru Orbánovi se jejich rétorika zaměřila hlavně na ukrajinské uprchlíky.

Společným tématem pro krajní pravici ve všech těchto zemích, a známe to i z české politiky, je obviňování vlád z toho, že preferují Ukrajince před vlastními občany.

Vláda strany Fidesz v Maďarsku využívá protiukrajinskou rétoriku v souvislosti s maďarskou menšinou žijící na Ukrajině, jejíž velikost se od roku 2022 snížila z přibližně 150 tisíc osob na odhadem 50 tisíc.

Zvlášť je kritizován ukrajinský jazykový zákon z roku 2017, jehož cílem bylo omezit ruštinu ve veřejném prostoru. Tento zákon se stal nástrojem Orbánovy vlády, která jej používá k poukazování na údajné diskriminační praktiky vůči maďarské menšině na Ukrajině.

Maďarská vláda klade jako podmínku pro jakoukoliv pomoc Ukrajině řešení této otázky, i přesto, že byl zákon pozměněn a v únoru 2024 byl přijat dokument, garantující menšinám, včetně Maďarů, právo na používání mateřského jazyka (i při studiu).

Předseda parlamentní frakce Fidesz, Máté Kocsis, ale tuto změnu označil za „kosmetickou a bezvýznamnou“.

Některé krajně pravicové síly v Maďarsku a Rumunsku dokonce otevřeně vyhlašují územní nároky na části Ukrajiny.

Podobně se i rumunská AUR snaží využít ve svůj prospěch téma údajného „potlačování práv“ rumunské menšiny na Ukrajině, kterou tvoří asi 150 tisíc lidí. Ono potlačování se má týkat především používání rumunštiny v místech soustředění rumunské menšiny, zejména v Bukovině v okolí města Černovice, jež bylo dříve součástí Rumunska.

AUR a další krajně pravicové strany pak viní rumunské státní představitele, že nezasáhli a nedonutili ukrajinské úřady, aby obnovily výuku rumunštiny ve školách.

Územní nároky na části Ukrajiny

Bulharská strana Obroda, jejímž lídrem je Kostadin Kostadinov, se zase snaží využít bulharskou menšinu na Ukrajině, zejména v oblasti jižní Besarábie v Oděské oblasti. Obroda požaduje pro tuto oblast autonomii a Kostadinov ji označuje za „starobulharské území pod dočasnou ukrajinskou správou“.

Některé krajně pravicové síly v Maďarsku a Rumunsku dokonce otevřeně vyhlašují územní nároky na části Ukrajiny. Maďarská pravicově extremistická strana Hnutí Naše vlast, vedená László Toroczkaiem, požaduje případnou revizi hranic s Ukrajinou, zejména pokud by ukrajinský stát v důsledku války zkolaboval, a nárokuje si Zakarpatí.

AUR a S.O.S. Romania apelují na územní integritu Rumunska a požadují „sjednocení“ s Moldavskem a ukrajinskými částmi Besarábie, severní Bukoviny a Zakarpatí, čímž podle svých slov vyvolávají snahy o obnovu historických hranic. Diana Șoșoacă z S.O.S. Romania mj. opakovaně obvinila Ukrajinu z „krádeže rumunského území“.

Tyto revizionistické teze se navíc někdy střetávají, jako je tomu v případě Zakarpatí nebo Sedmihradska, rozsáhlého regionu, který je od konce první světové války součástí rumunského státu, ale je považován za historickou součást Uherského království.

Rizika pro vztahy uvnitř Evropské unie se dotýkají i možného ohrožení přístupového procesu, protože tyto strany, zejména AUR, nepovažují Moldavsko za samostatný a suverénní stát, což v případě jejich dalšího volebního úspěchu může mít vliv na unijní rozšíření.

Není vyloučeno, že jakmile přestane být Ukrajina tématem pro rumunskou krajní pravici, může se za určitých podmínek opět vrátit protimaďarská rétorika. Varovnými signály do budoucna je zejména radikalizace rumunské mládeže, která tyto strany volí nejvíce.

Výzvy pro Česko

Česká zahraniční politika by měla zohlednit riziko radikalizace voličů v některých zemích střední a východní Evropy, kde krajně pravicové strany získávají na společenském vlivu a popularitě.

Tyto subjekty mohou změnit geopolitickou orientaci svých zemí, a to jak v pozici menších koaličních partnerů, tak i jako vládní strany (příklad toho vidíme v maďarském Fideszu).

V budoucnu mohou i některé dosud mainstreamové strany přijmout podobnou rétoriku, pokud veřejnost pod vlivem ruské propagandy a dalších faktorů projeví poptávku po podobné politice.

To pak může mít za následek oslabení vnitřní soudržnosti EU vůči hlavním bezpečnostním výzvám, mezi něž patří v prvé řadě ruská agresivní politika a narušení diplomatických vztahů Česka s dalšími státy.

První známky takového napětí jsou již patrné v nynějších česko-slovenských vztazích. Zároveň je nezbytné efektivně bojovat proti dezinformacím a nenávistným projevům namířeným proti ukrajinským uprchlíkům, které mohou zesilovat polarizaci ve společnosti.

Česká zahraniční politika by měla v určitých zemích sledovat úroveň společenské podpory ukrajinským uprchlíkům, podporu protiruských sankcí a vojenské pomoci Ukrajině v okolních zemích, ale i v Česku.

Ostatně v tomto ohledu podle průzkumů Eurobarometru z podzimu 2024 patří česká společnost mezi nejskeptičtější. Tyto trendy je třeba neustále monitorovat, aby Česko dokázalo reagovat na dynamiku ve vztazích v regionu.

Antiukrajinská politika krajně pravicových aktérů podporuje kremelské zájmy, jelikož je dalším faktorem polarizujícím veřejnost vůči liberálně-demokratickým hodnotám.

Podpora zájmů Kremlu

Od roku 2022 lze pozorovat stálou nebo rostoucí popularitu krajně pravicových stran, a to nejen v analyzovaných zemích, ale napříč celou Evropskou unií.

Radikalizace obyvatelstva, zajímajícího se zejména o domácí problémy, často spojené s migrací, přináší riziko, že pomoc Ukrajině a podpora ukrajinských uprchlíků bude oslabena jako vedlejší důsledek úspěchu těchto aktérů.

To by ve výsledku nejvíce prospívalo Putinovu Rusku, neboť oslabení podpory pro Ukrajinu, stejně jako oslabení demokracie a její legitimity jako preferované formy vlády, nahrává Moskvě.

Krajní pravice tak působí jako síla narušující soudržnost EU a jednotnou pozici v klíčových otázkách, což může ovlivnit další geopolitické směřování jednotlivých zemí i celé EU.

Antiukrajinská politika krajně pravicových aktérů podporuje kremelské zájmy, jelikož je dalším faktorem polarizujícím veřejnost vůči liberálně-demokratickým hodnotám.

Kromě oslabení postojů vůči Ukrajině může růst nacionalistických nálad vytvářet napětí i mezi členskými státy EU, zejména tam, kde některé radikální subjekty uplatňují územní nároky vůči Ukrajině a kde stále panují určité historické křivdy, jako je tomu v případě Maďarska a Rumunska.

Pokud dojde k výraznějším volebním úspěchům radikálních subjektů (např. v Rumunsku), popř. dokonce k radikalizaci státní politiky (v Maďarsku), a zároveň k vojenské porážce Ukrajiny, není vyloučeno, že téma územních nároků začne pronikat i do oficiální politiky těchto zemí.

Autor, Martin Laryš, působí jako výzkumník Ústavu mezinárodních vztahů, zaměřuje se na energetickou politiku a politické násilí v post-sovětském prostoru. Text je verzí článku, který vyšel v publikaci „Analýzy ÚMV: Svět v proměnách 2025“ každoročně vydávané Ústavem mezinárodních vztahů.