Na lotyšsko-běloruské hranici se i ve dvacetistupňových mrazech stále pohybují desítky uprchlíků. Ti jsou týdny až měsíce vytlačováni opakovaně z Lotyšska do Běloruska a zpět. Podle zprávy Lékařů bez hranic došlo už i k úmrtím na podchlazení a omrzliny s nutností amputace končetin. Média do takzvané „mrtvé zóny“ nesmí, lotyšská novinářka Maria Kugel tak sbírá informace alespoň od humanitárních pracovníků, kteří uprchlíkům pomáhají. Situace je alarmující, říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Na konci prosince zemřel v nemocnici na podchlazení Afghánec, který byl nalezen na lotyšském území nedaleko hranic. Jeho krajan, který byl s ním, zůstal kvůli omrzlinám a amputaci bez obou nohou a byl dlouho v kómatu. Lidskoprávní organizace Respect-Protect-Fulfil, kterou v Litvě založili běloruští právníci a která se zabývá ochranou migrantů na lotyšsko-běloruské hranici, uvedla, že na hranici jsou stále desítky lidí bez jídla, vody, přístřeší, teplého oblečení a bez možnosti spojení s okolním světem.

Informovala o tom v polovině ledna novinářka Maria Kugel na webu SeverRealii.org. Na lotyšských hranicích byla podle ní jen za posledních třicet dní zaznamenána nejméně dvě úmrtí.

Iráčtí Kurdové dokázali lépe přežít v zimě v přírodě. Nyní je tam většina Íránců a také Afghánci, a ti nejsou tak vybaveni. Například nedokážou často ani rozdělat oheň

Podobně popisuje situaci také organizace Lékaři bez hranic, která působila v Lotyšsku rok a půl. „Lidé zůstávají uvězněni v lesích, bez přístřeší, nemají dostatek jídla a vody; takovéto odsuny se stávají de facto praxí. Minulou zimu na přelomu let 2021 a 2022 zemřelo na těchto hranicích nejméně 27 lidí, i když skutečný počet může být vyšší.

Navzdory drsným zimním podmínkám pokračují každodenní odsuny bez ohledu na lidskou důstojnost a práva,“ uvádí organizace ve zprávě, kterou vydala v prosinci. Zprávu o mučení, svévolném zadržování a pravděpodobně i násilném zmizení migrantů vydala loni také Amnesty International.

Lotyšské orgány ale tvrdí, že totožnost osob překračujících hranice neregistrují a nevedou o nich záznamy. Zprávy Amnesty International a dalších organizací označují jako dezinformace, podotýká Maria Kugel.

Zóna bez zákonů

Migrační krize vypukla na hranicích mezi Běloruskem a zeměmi EU v létě 2021. Běloruská víza se tehdy masově prodávala na Blízký východ a do Afriky a běloruské hranice zároveň nebyly přísně hlídané. Po příjezdu do Běloruska pak byli oklamaní migranti často naháněni příslušníky běloruských pořádkových sil přímo do pohraničních lesů k tzv. „zelené“ hranici. I když pak uprchlíci nebyli na území Evropské unie vpuštěni, nebylo jim zároveň umožněno ani vrátit se do Minsku.

Tehdy začalo opakované vytlačování uprchlíků z obou zemí do takzvané mrtvé zóny, neboli pushbacky. V srpnu 2021 Lotyšsko po Polsku a Litvě zavedlo v příhraničních regionech výjimečný stav, zakázalo podávat žádosti o azyl, zablokovalo přístup médií, dobrovolníků, lidskoprávních aktivistů a nezávislých pozorovatelů do oblasti. Na hranice s Běloruskem byla vyslána armáda, policie a speciální jednotky.

Lukašenko už to sám nemá zdaleka tolik pod kontrolou. Jakmile migrační trasa jednou vznikne, bude po ní stále nějaká část uprchlíků přicházet

Migrantům byly odebrány telefony a byli umístěni do zóny, kde doslova neplatí žádné zákony. Kvůli tomu o jejich existenci dlouho nikdo nevěděl, popisuje pro HlídacíPes. org novinářka Maria Kugel. Ta je v kontaktu s dobrovolníky, kteří uprchlíkům pomáhají. „Až do prosince směli uprchlíci nocovat ve vojenském stanu, jehož režim zadržování připomínal vězení pro teroristy. Od poloviny prosince nocovali pod širým nebem ve dvacetistupňových mrazech. Někteří z migrantů strávili v pohraničním lese sedm až osm měsíců a každý den byli tlačeni z Lotyšska do Běloruska a zpět,“ říká Maria Kugel.

Z lesa vedla jediná cesta – podepsat souhlas s „dobrovolným“ návratem do země původu a vzdát se práva žádat o azyl v Lotyšsku. Ti, kteří souhlasili, byli postupně přijati do oficiálního centra pro zadržené cizince v Daugavpilsu a deportováni do země svého původu.

Opakované odsuny uprchlíků do Běloruska umožňuje výjimečný stav, který nyní platí do 10. února. Podle novinářky lze očekávat, že poté bude opět prodloužen, přestože Amnesty International vyzvala Lotyšsko k jeho okamžitému ukončení a změně přístupu k migrantům.

Zákaz vstupu novinářům

Situace je nyní mnohem horší než před rokem, upozorňuje Maria Kugel. „Tehdy byli mnozí z uprchlíků iráčtí Kurdové, kteří dokázali lépe přežít v zimě v přírodě. Nyní je tam většina Íránců a také Afghánci, a ti nejsou tak vybaveni. Například nedokážou často ani rozdělat oheň,“ podotýká.

Lotyšští pohraničníci vidí v uprchlících stále do značné míry nástroj běloruského Lukašenkova režimu a ohrožení země. Podle Marie Kugel se ale situace změnila. „Lukašenko už to sám nemá zdaleka tolik pod kontrolou. Jakmile migrační trasa jednou vznikne, bude po ní stále nějaká část uprchlíků přicházet,“ myslí si.

V Lotyšsku panuje obecně velmi silná protiuprchlická nálada a zároveň nikdo z poslanců se touto problematikou nezabývá. Naši lidé se bojí právních důsledků a jednoduše nátlaku a násilí ze strany pohraniční stráže

„Uprchlíci přiletí obvykle ze zemí Blízkého východu nejprve do Moskvy a pak se přes Bělorusko dostanou různými způsoby k hranicím Polska, Litvy a Lotyšska. Tuto cestu si vybírají proto, že je zkrátka nejkratší. A pomáhají jim samozřejmě za úplatu různí převaděči,“ popisuje Kugel.

Pohraničníci v Lotyšsku podle ní rozhodují sami o tom, kdo bude přijat do uprchlického tábora a koho pošlou zpět do Běloruska. Mají mimo jiné pravomoc posuzovat zdravotní stav osob a jejich právo na azyl, ačkoli k tomu nejsou kvalifikovaní.

To vše je možné i díky tomu, že lotyšská média o situaci na hranici s Běloruskem téměř vůbec neinformují, podotýká Maria Kugel. „Do tzv. mrtvé zóny nikdo nesmí, ani novináři. Máme proto informace jen od těch, kdo se dostali do uprchlického tábora, a také od polských dobrovolníků, kteří pomáhají uprchlíkům i na běloruské straně dostat se alespoň zpět do Minsku,“ říká novinářka.

Lékaři bez hranic se museli stáhnout

Rozdíl mezi Lotyšskem a Litvou či Polskem je především v tom, že v Lotyšsku je velmi slabá občanská společnost, vysvětluje Kugel: „Panuje zde obecně velmi silná protiuprchlická nálada a zároveň nikdo z poslanců se touto problematikou nezabývá. Naši lidé se bojí právních důsledků a jednoduše nátlaku a násilí ze strany pohraniční stráže.“

Uprchlíkům podle ní pomáhají dostat se z mrtvé zóny na lotyšských hranicích především polští dobrovolníci. V Lotyšsku existuje pouze jedna nevládní organizace, která se věnuje pomoci uprchlíkům, jejichž zemí původu není Ukrajina: organizace Grību Palīdzēt Bēgļiem (Chci pomáhat uprchlíkům). Proti nim bylo ale nyní zahájeno trestní řízení pro možnou pomoc při nelegálním překročení hranice a jejich činnost je podle Marii Kugel v podstatě paralyzována.

Ke konci prosince navíc ukončili pomoc uprchlíkům v Lotyšsku po roce a půl také Lékaři bez hranic (MSF). „Omezení a okolnosti bránily našim týmům poskytovat péči migrantům s plnou důvěrou a v souladu s našimi zásadami. Navzdory ukončení našich aktivit v Litvě i Lotyšsku naše obavy o migranty a žadatele o azyl v těchto zemích přetrvávají,“ uvedla organizace v lednu na svém webu.

„Lidé, kteří se pokoušejí přejít do Litvy a Lotyšska přes Bělorusko a hledají zde bezpečí a ochranu, jsou i nadále vystaveni násilnému vytlačování, které ohrožuje jejich životy,“ podotýká organizace. Během loňského roku provedla litevská pohraniční stráž více než osm tisíc vytlačení migrantů a lotyšská pohraniční stráž více než čtyři tisíce, upřesňuje.

Žaloba kvůli pomoci uprchlíkům

Spolek Gribu palīdzēt bēgļiem spolupracoval úzce s právníky z organizace Respect-Protect-Fulfil. Společně řešili naposled případ skupiny sedmi uprchlíků ze Sýrie, kteří se na ně obrátili v první polovině ledna. Předtím měli strávit asi měsíc pod širým nebem v mrtvé zóně mezi Lotyšskem a Běloruskem. Byla mezi nimi i jedna nezletilá osoba a jedna žena. Právníci z Respect-Protect-Fulfil podali naléhavou žádost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP), který obratem nařídil Lotyšsku, aby tyto lidi nevyhánělo zpět do Běloruska a poskytlo jim humanitární pomoc.

Lotyšští aktivisté se poté v noci na 12. ledna vydali do pohraničního lesa, aby zajistili Syřanům pomoc. Zastihli jen pět ze sedmi osob, na něž se rozhodnutí ESLP vztahovalo. Protože byli údajně ve špatném stavu, zavolali aktivisté záchranku a pohraniční stráž. Tři z nich byli převezeni rovnou do detenčního centra pro cizince v Daugavpilsu a dva nejprve do nemocnice. Byly jim ale zabaveny telefony a právníci a aktivisté je poté již nemohli kontaktovat, informovala Maria Kugel.

Proti aktivistům ze spolku Gribu palīdzēt bēgļiem (GPB) bylo ovšem zahájeno trestní stíhání za možnou podporu nelegálního překročení hranic. A to i přesto, že už od roku 2016 spolupracují s pohraniční stráží, nakupují a převáží oblečení a potraviny na hranice v případě nouze. Spolek byl jedinou organizací praktické pomoci, které bylo umožněno účastnit se zasedání Centra operačního řízení při ministerstvu vnitra. Má také přístup do uzavřených táborů a spolupracuje s nemocnicemi.

V minulém roce spolek obdržel za svoji činnost dokonce vládní ocenění za pomoc ukrajinským uprchlíkům i cenu PEN klubu.

Právě lotyšský PEN klub nyní odsoudil kriminalizaci aktivismu. „Gribu palīdzēt bēgļiem pomáhá všem uprchlíkům. Nerozděluje lidi podle rasy, pohlaví nebo jiných parametrů. Ieva Raubiško a Egils Grasmani pomohli těmto uprchlíkům již na území Lotyšska. Když viděli kritický stav uprchlíků, okamžitě podali zprávu Státní pohraniční a záchranné službě. Spolupráce se státními institucemi probíhala od samého počátku, takže není jasné, proč se Státní pohraniční stráž rozhodla zahájit trestní řízení,“ uvedl PEN klub na svém facebookovém profilu.

Politici i veřejnost proti migrantům

Zástupci spolku GPB od srpna 2021 opakovaně podávali jménem svým i jménem dotčených uprchlíků stížnosti Úřadu pro vnitřní bezpečnost při ministerstvu vnitra. Ty byly bez výjimky zamítnuty, shrnuje Maria Kugel.

Proti aktivistům se nyní postavili i lotyšští poslanci. Jānis Dombrava, předseda parlamentní komise pro národní bezpečnost a člen pravicové konzervativní strany Nacionālā Apvienība (Národní svaz), prohlásil, že dobrovolník Ievy Raubiško ze spolku GPB se podílel na hybridní válečné operaci a podporoval svojí pomocí migrantům ruský a běloruský režim.

„Měli bychom být nekritičtí ke všem syrským občanům, z nichž někteří se mimochodem účastnili vojenských akcí na ruské straně, když víme, že při příjezdu na bělorusko-lotyšskou hranici překročili mnoho bezpečných zemí nebo přiletěli letecky?,“ cituje Dombravu Maria Kugel.

Politiku odsunu migrantů podporuje také liberální politička a bývalá ministryně vnitra Maria Golubeva i současný ombudsman Juris Jansons. „Oba označili migranty na lotyšsko-běloruské hranici za falešné uprchlíky. Rasistické výroky namířené proti uprchlíkům s jinou barvou pleti podporuje většina místního obyvatelstva. Projevy na jejich podporu vyvolávají na sociálních sítích vlny nenávisti a šikany,“ tvrdí Maria Kugel.

Samotná legalizace pushbacků je podle mezinárodního práva a práva Evropské unie nezákonná, upozornil v rozhovoru s Marií Kugel lotyšský právník Alexej Dimitrov, poradce frakce Zelených v Evropském parlamentu.

„Pohraniční stráž se neustále odvolává na to, že se řídí rozhodnutím kabinetu ministrů o mimořádné situaci, ale to ji nezbavuje odpovědnosti. Existuje řada případů u Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropské unie, podle nichž pouhá skutečnost, že osoba překročila hranice nelegálně mimo hraniční přechody, ji nezbavuje práva požádat o azyl. Nemůže být automaticky vyhoštěna, aniž by byla zjištěna její totožnost a aniž by byl dodržen zákonný postup stanovený například ve směrnici Evropské unie o navracení,“ uvedl právník.