Venezuela se vzdaluje od mírového řešení, které by obnovilo politickou stabilitu, myslí si venezuelsko-francouzský novinář a viceprezident Evropské federace novinářů Pablo Aiquel. „Násilná a nelegitimní agrese americké vlády ironicky pouze posílila vládu, armádu a část populace, která je podporuje. Aby se země mohla posunout k míru, musí existovat ochota budovat společně, jak to prosazoval Nelson Mandela v Jižní Africe nebo Václav Havel v České republice. To ale ve venezuelské opozici ve skutečnosti neexistuje, nebo jen velmi slabě,“ řekl v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jak byste popsal atmosféru v zemi nyní, dva týdny po únosu Madura Spojenými státy?

Nejsem v současné době ve Venezuele, ale informace, které jsem obdržel, naznačovaly, že během prvního týdne panovalo klima napjatého klidu. Nyní však lidé čelí dvěma různým typům prohlášení. Na jedné straně projevy Donalda Trumpa a jeho blízkých, kteří se snaží přesvědčit lidi, že mají situaci pod kontrolou a že venezuelské úřady jsou jim k dispozici. Na druhé straně projevy venezuelských úřadů, které postupují v rámci právního rámce venezuelské ústavy a odsuzují její porušování, které země utrpěla, diplomatickými, mírovými a politickými prostředky. V zemi bylo zorganizováno několik velkých protestů požadujících návrat Madura a jeho manželky, ale stále panují velké obavy, nikdo neví, co se může stát v nadcházejících měsících. A zároveň se objevují uklidňující oznámení, jako je obnovení letecké dopravy, zejména do Španělska, od 1. února.

Bylo to, co Trump udělal, pro lidi ve Venezuele velkým překvapením? Je to teď, když je Maduro mimo hru, spíše úleva, nebo převažují obavy z toho, co se bude dít dále?

Tento nelegální a nelegitimní útok byl samozřejmě překvapením, ale je výsledkem šestiměsíčního tlaku a hrozeb, které začaly v srpnu, kdy americké vojenské lodě obklíčily venezuelské karibské pobřeží a došlo k několika bombovým útokům na rybáře, údajně obchodníky s drogami, které i bývalá ministryně zahraničí Hilary Clintonová označila za útoky mimo zákon. Rozhodně panuje více obav než úlevy, ohledně toho, co se stane.

Myslíte si, že v „hladkém průběhu únosu“ mohla hrát roli možná korupce místních obyvatel? Někteří analytici se diví, jak mohl únos proběhnout tak hladce.

Těžko říct. Jasné je, že bylo mnoho mrtvých, čísla se pohybují mezi 80 a 100. Mnoho vojáků, ale i někteří civilisté, a také velké materiální škody, včetně obytných domů. Prezidentská garda byla pravděpodobně zdecimována. A zjevně nedošlo k žádnému protiútoku protiletadlové obrany, ať už kvůli selhání ruských zbraní, jak uvádí New York Times, nebo proto, aby se zabránilo eskalaci, která by vedla ke krveprolití ve venezuelském hlavním městě.

Zdá se obtížné prokázat, že vůdce, byť považovaný za autoritářského, stojí v čele obchodování s drogami nebo je do něj přímo zapojen. Během několika dní byla obžaloba americkým soudním systémem pozměněna.

Udělal Trump z Madura jeho únosem „mučedníka“?

Je zřejmé, že prezident Maduro za posledních deset let hodně ztratil na popularitě. Byl zvolen po smrti Huga Cháveze, protože ten ho v těžké nemoci označil za svého nástupce, ale nikdy nebyl příliš populární. Způsob, jakým byl unesen, gesta, která dělal rukama, když byl v poutech veden z letiště na policejní stanici a poté do vězení – ta gesta lze vidět na videích pořízených americkými policisty – a jeho způsob mluvení u soudu, kdy zdůrazňoval, že je úřadujícím prezidentem uneseným ze své ložnice se svou ženou, to vše přispívá k jeho image oběti, která to vše snáší důstojně a vysílá uklidňující zprávy venezuelskému lidu, zejména svým příznivcům. Byl jsem docela překvapen, jak se mu podařilo během několika hodin po únosu využít snímky pořízené americkými policisty a svůj čas u soudu k rozesílání zpráv, které se virálně šířily na „chávistických“ sítích ve Venezuele. Trump z něj jednoznačně udělal mučedníka. V každém případě se zdá, že Maduro byl na tuto eventualitu připraven, zatímco Trumpova administrativa se na to, co mělo následovat, připravena nezdála.

Pablo Aiquel

Venezuelsko-francouzský novinář Pablo Aiquel působil jako zahraniční zpravodaj pro Radio France Internationale (RFI) a další francouzská média v Caracasu a zároveň byl reportérem pro celostátní noviny ve Venezuele na začátku „Bolívarovské revoluce“ (1997–2003). Během tohoto období se věnoval zejména analýze dění v sociálním hnutím, které podporovalo Cháveze. Od roku 2003 se pravidelně vrací do Venezuely, ať už z profesních nebo rodinných důvodů. V současné době je generálním tajemníkem Národní unie novinářů (SNJ-CGT) ve Francii a viceprezidentem Evropské federace novinářů (EFJ).

Byl Maduro skutečně zapojen do obchodu s drogami?

Obvinění z obchodování s drogami byla oslabena. „Kartel sluncí“ byl z případu stažen, protože pravděpodobně neexistuje. Venezuela může být centrem drog z Kolumbie a dokonce bych řekl, že v zemi působí i další mafie, stejně jako v mnoha zemích Latinské Ameriky, Evropy a po celém světě. Zdá se však obtížné prokázat, že vůdce, byť považovaný za autoritářského, stojí v čele obchodování s drogami nebo je do něj přímo zapojen. Během několika dní byla obžaloba americkým soudním systémem pozměněna.

Delcy Rodríguezová, Vladimir Padrino López, Diosdado Cabello – jak vidíte jejich šance na setrvání ve vedení země? Měli by zůstat na svých pozicích?

Delcy Rodriguezová byla jmenována prozatímní prezidentkou, protože to umožňuje ústava republiky Venezuela. To nebyla volba Donalda Trumpa. Jednalo se o právní kontinuitu a Spojené státy neměly jinou možnost, než ji akceptovat, aby se vyhnuly chaosu. Co jiného mohly udělat? Dosadit vojenského důstojníka? To by znamenalo státní převrat jako v Chile v roce 1973, a to si očividně nemohly dovolit. Dosadit opoziční vůdkyni Marii-Corinu Machadovou? Trump tuto myšlenku během několika minut zavrhl. Je to realpolitika. Diosdado Cabello je jednou z dlouholetých politických osobností Bolívariánské revoluce. Spolu s Madurem a Ciliou Floresovou je jedním z mála, kteří zůstali od začátku Chávezovy vlády v roce 1999. Je nepochybně jedním z těch, kteří promlouvají k nejradikálnějším částem chávistických hnutí a pochybuji, že by mohl být „obětován“ v této době, kdy vláda potřebuje demonstrovat jednotu. Vladimir Padrino Lopez je ministrem obrany. Nemyslím si, že to se teď změní, ale někteří z vojenského personálu už byli propuštěni, pravděpodobně po selhání vojenské obrany během amerického útoku. Takže jeho pozice je možná oslabena.

Očekáváte, že se nyní vrátí z exilu Juan Guaidó? Mohl by hrát nějakou roli?

Ne, to si nemyslím. V roce 2019 byl použit jako loutka pro neúspěšný pokus o „paralelní vládu“. Ztratil také velkou část důvěryhodnosti, a to i v rámci opozice, která mu na konci roku 2022 zrušila mandát. Označuje se za středolevého, ale v Brazílii podporuje Bolsonara a v Peru Keiko Fujimoriovou, kteří jsou krajně pravicoví nebo liberálně pravicoví. Juan Guaidó má blízko k Leopoldu Lópezovi a Maríi Corině Machadové. Myslím, že by důvěryhodnost mohly získat i další osobnosti, které se staví do opozice vůči vládě, ale také jasně odmítají americké útoky, jako například Claudio Fermín nebo Henrique Carpiles Radonski, rovněž dlouholeté opoziční osobnosti, ale s umírněnějšími postoji a respektem k právnímu státu.

Jaký je váš názor na Marii Corinu Machadovou? Co si myslíte o tom, že získala Nobelovu cenu a Sacharovovu cenu? Proč si myslíte, že ji Trump teď „hodil přes palubu“? Jakou podporu má v zemi doopravdy?

Myslím, že je to jeden z největších hoaxů posledních dvaceti až třiceti let. Důkladná a nestranná žurnalistika mohla prokázat, že je vším, jen ne mírovou aktivistkou. Více než 25 let se snažila zvítězit ve všech volbách ve Venezuele, a to i v těch, které byly nesporné. Nejprve během Chávezova prvního funkčního období zorganizovala se svou nevládní organizací referendum o odvolání, které bylo stanoveno ústavou. Ale neuspěla a Chávez referendum vyhrál a následně byl dvakrát znovuzvolen. Od roku 2014 podněcovala násilné protesty, které si vyžádaly četné oběti. Naposledy vyzvala k vojenské invazi do země a dokonce prohlásila: „Zapomeňte na Saúdskou Arábii, dáme vám všechnu naši ropu!“ Pro část populace je skutečnou zrádkyní národa. Chavisté ji nenávidí stejně jako opozice Madura. Ale především je proti jakémukoli dialogu! Podle odhalení v NYT se dokonce odmítla setkat s vyslancem Donalda Trumpa Richardem Grenellem, když v lednu loňského roku přijel do Caracasu. Samozřejmě není pochyb o tom, že má silnou podporu mnoha Venezuelanů, kteří zemi opustili, zejména v letech 2017 a 2018, a má také příznivce v zemi, která je stále velmi polarizovaná. Ale podle mého názoru je její Nobelova cena stejně velká fraška jako ta, která byla udělena Henrymu Kissingerovi. Julian Assange navíc podal žalobu na Nobelův výbor za nerespektování závěti Alfreda Nobela. Pokud ji i Trump tak snadno odmítl, je to proto, že ji nebylo možné dosadit do vedení státu. Nemá respekt ani u armády, ani u významné části populace. Způsobilo by to ještě větší chaos. Kromě krajní pravice evropští lídři, kteří ji podporují, prokazují svůj nedostatek znalostí a nekompetentnost ohledně Latinské Ameriky.

Venezuela je dysfunkční země, kde byla žurnalistika těžce poškozena, ať už na jedné, nebo druhé straně.

A co Edmundo González? Má teď nějaký význam – měl by šanci být uznán prezidentem?

Edmundo González je diplomat. Je těžké zcela zavrhnout tento typ profilu v tak delikátní situaci, jakou Venezuela v současné době prožívá. I když je pro chavisty pouze loutkou Marie-Coriny Machadové, vláda již četněkrát vyzvala k dialogu, míru a jednotě. Nemohla odmítnout rozhovor s mužem, který byl v posledních kontroverzních volbách hlavním kandidátem. Nemyslím si, že by mohl být jmenován prezidentem, protože vláda neuznala jeho vítězství, o on nedokázal prokázat svá tvrzení o podvodu, a jednoduše proto, že ústava neumožňuje jmenování kohokoli jiného než úřadujícího viceprezidenta. Ale nemyslím si, že můžeme vyloučit možnost, že v budoucnu bude hrát roli. Nicméně je mu 76 let…

Očekáváte, že se nyní velká část venezuelských uprchlíků vrátí do své země?

Ne v krátkodobém horizontu. Nejprve by se musela normalizovat letecká doprava. A ekonomika by se musela zotavit. Dojde ke střetu narativů. Na jedné straně Donald Trump tvrdí, že venezuelská vláda dělá, co tvrdí, a hraje si na sociálních sítích s tvrzením, že on je ten, kdo má vše pod kontrolou. Na druhé straně venezuelská vláda jedná s velkou opatrností, jako by vyjednávala s únoscem. Obě země například hovoří o znovuotevření diplomatických vztahů: pro Američany je to důkaz, že nutí Venezuelu ustoupit; pro Venezuelany jde o otevření kanálů pro poskytování právní podpory Nicolásovi Madurovi a Cilii Floresové. V každé otázce, každý den, existují dvě verze každého kroku. Abychom provedli spravedlivou analýzu, nemůžeme předstírat, že vidíme pouze jednu stranu příběhu. Ropný průmysl navíc vyžaduje investice a trvá 5 až 10 let, než přinese výsledky. Myslím, že nemůžeme vyloučit návraty uprchlíků, ale spíše ve střednědobém horizontu.

A co porušování lidských práv a svobody tisku? Zdá se být prokázáno, že byli propuštěni političtí vězni, ale také že byli zatčeni novináři. Co si o tom myslíte?

Nepochybuji o tom, že ve Venezuele dochází k porušování lidských práv. A ano, došlo k propuštění vězňů, ale i zde máme jiné informace: vláda hovoří o několika stovkách, zatímco sdružení rodin vězňů hovoří o hrstkách. Vláda Delcy Rodriguezové ujišťuje, že se jedná o jednostranné rozhodnutí a nikoli o žádost Spojených států. Ať tak či onak, je to pozitivní!

Pokud jde o novináře, odsuzuji jakékoli zatýkání novinářů. Je však zřejmé, že ve velmi polarizované zemi se média také velmi polarizovala mezi opozičními a vládními médii. Občané jsou již více než dvacet let v informačních bublinách. S výjimkou několika online médií specializujících se na investigace neposkytovala hlavní média nestranné a úplné informace, mnohá bohužel sehrála roli v degradaci demokratického rámce a byla velmi stranická, ať už na jedné nebo druhé straně. Venezuela je dysfunkční země, kde byla žurnalistika těžce poškozena, ať už na jedné, nebo druhé straně.

Vidí někdo nějaké kroky k stíhání Spojených států za porušování lidských práv ve Venezuele? Už ani nejsou signatáři Římského statutu a stíhají soudce a žalobce Mezinárodního trestního soudu.
To nemá nic společného s lidskými právy ani demokracií. Pokud ano, proč nikdo nic nedělá proti saúdskému režimu, kde jsou popravováni horníci a novinář Džamál Chásogdží byl rozřezán, a Trump k tomu mimochodem neměl co říct? To vše souvisí s ropou a Donald Trump se tím netají.

Kde by podle vás měla být Venezuela geopoliticky v budoucnu, které země by pro ni byly nejlepšími partnery?

Stejně jako každý svobodný a suverénní národ musí být každá země tam, kde chce být svobodně. Nemůžeme akceptovat návrat do éry impérií nebo studené války. Experti OSN velmi jasně odsuzují agresi Spojených států proti Venezuele.

Pokud Evropa nebude mít jasno v nutnosti dodržovat mezinárodní právo, nikdo to neudělá. V budoucnu je nezbytné, aby Venezuela znovu získala podporu ostatních jihoamerických zemí, které byly schopny spolupracovat na začátku 21. století, a to navzdory svým politickým rozdílům. Dále by bylo žádoucí, aby Evropa byla důslednější a soudržnější ve svých lidských a demokratických hodnotách a aby posílila svá spojenectví v Latinské Americe obecně, ale také s Venezuelou. Pokud některé země nakonec vytvoří spojenectví s Ruskem, Tureckem, Íránem a dalšími autokraciemi, je to také proto, že Evropa není schopna hrát svou roli. Čína z této situace samozřejmě těží.