Hnutí Trikolóra si dlouhodobě stěžuje, že ho mainstreamová média ignorují. Před krajskými volbami se tak spoléhá i na vlastní spřízněné weby či tiskoviny, napojené přímo na členy strany či její příznivce. V novinách, které strana rozdává voličům, se však předvolební podpora hnutí Václava Klause mladšího tváří jako nezávislé regionální zpravodajství.

Jihočeský kurýr (září 2020). Printscreen, archiv tištěného vydání JČKurýr

„Noviny z Jihočeského kraje“, stojí v podtitulu loga webu Jihočeský kurýr. Ten svým názvem navazuje na starší týdeník, který v regionu před několika lety vycházel. Jak vyplývá z dat Úřadu pro ochranu průmyslového vlastnictví, ochranná známka na původní titul zanikla v roce 2016.

Web má i tištěnou verzi a obojí nese výrazný rukopis hnutí Trikolóra, které usiluje o úspěch v říjnových krajských volbách, byť mu předvolební průzkumy příliš nadějí nedávají.

Tváře strany dominují většině rubrik na webu. V sekci rozhovory „visí“ dvakrát místopředseda Trikolóry a její krajský předseda v jižních Čechách Dalibor Uhlíř, mluvčí strany a kandidátka na jihočeskou hejtmanku Ivana Kerlesová, či další z lokálních osobností Trikolóry Jaroslav Zvěřina. Sekce „Zprávy“ pak obsahuje dvě zmínky o akcích Trikolóry, jinak nic.

Podpora zadarmo…

Za pozornost stojí i firmy, které na webu inzerují. Například společnost InterCars, která má na stránce Jihočeského kurýra banner, patří zmiňovanému místopředsedovi strany Daliboru Uhlířovi. Další z propagovaných firem, jindřichohradecká likérka Fruko-Schulz zase Trikolóru otevřeně podporuje. Její ředitel Josef Nejedlý má také na webu svůj rozhovor.

Zmíněné texty a inzeráty se objevily také v tištěné verzi Jihočeského kurýra. Ta je zdarma a za poslední čtvrtrok vyšla v červnu a v září, jak vyplývá z archivu tištěných vydání. Podle tiráže nebyl náklad několikastránkové tiskoviny zanedbatelný – pokaždé šlo o sto tisíc kusů a o distribuci po kraji se starala Česká pošta. Strana také nabízela noviny při kontaktní kampani voličům (viz foto).

Kandidátka na jihočeskou hejtmanku Ivana Kerlesová při kampani s novinami

https://www.facebook.com/trikolora.jiznicechy/photos/a.364719404920187/364721131586681

Vydavatelem Jihočeského kurýra je podle tiráže českokrumlovský podnikatel Jan Bohdal. Ten na dotaz HlídacíPes.org údaje z tiráže potvrdil. Nepopírá ani dlouhodobé kontakty s Trikolórou a jejími představiteli, detaily kolem projektu však zveřejnit odmítl.

Ačkoli jsou zmíněné reklamy firem či samotné Trikolóry v tištěném vydání označené jako inzerce, hnutí za ně podle své mluvčí a kandidátky na krajskou hejtmanku Ivany Kerlesové Jihočeskému kurýru neplatilo.

Výdaj za případnou inzerci skutečně není vidět ani na výdajovém transparentním účtu, který Trikolóra – tak jako ostatní strany – povinně zřídila pro krajské volby.

…i komerční inzerce

Na účet se zatím „nepropsala“ ani inzerce, kterou si mělo hnutí objednat na dalším podobném webu, který Trikolóru podporuje, serveru karlovarky.cz. Také jeho tištěnou verzi rozdávala strana na Karlovarsku v září při kontaktní kampani. Noviny lidem na ulici nabízel i sám předseda Václav Klaus mladší (viz foto).

„Inzerce Trikolóry bude řádně vyúčtována,“ potvrzuje majitel webu a někdejší koordinátor Trikolóry na Karlovarsku Aleš Chmelík, že si hnutí propagaci na jeho webových stránkách, respektive tištěném vydání, zaplatilo. Na dotaz, proč tedy platba za tuto inzerci rovněž není vidět na transparentním volebním účtu, dodává, že „vyúčtování teprve proběhne“.

Václav Klaus mladší rozdává lidem na ulici tištěné Karlovarky (Facebook: VKml)

Karlovarky.cz se v zápatí webu prezentují jako „nezávislé zpravodajství z Karlovarského kraje“. Z pohledu do různých sekcí webu je však zřejmé, že prosazují právě Trikolóru. Nejde jen o statický banner s nadpisem „Trikolóra dostane můj hlas“, ale i o jasnou dominanci respondentů z Trikolóry například v sekci rozhovor. Reklama na hnutí se objevuje i pod dalšími texty, označená jako inzerce.

Zatímco u webu Karlovarky.cz lze příklon k Trikolóře dosledovat zhruba k době, kdy loni v červnu strana vznikla, Jihočeský kurýr začal Klausovo hnutí podporovat až několik měsíců před krajskými volbami. Web byl nově registrován v dubnu, první tištěné vydání vyšlo v červnu.

Názorové noviny, nebo volební leták?

Oba tituly jsou registrovány jako média v databázi periodického tisku. Karlovarky.cz už od roku 2016, Jihočeský kurýr teprve od letošního května. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí už ale v minulosti řešil přinejmenším jednu kauzu, kdy tiskovina tvářící se jako noviny byla ve skutečnosti spíše „volebním letákem“.

Úřad v takových případech zajímá, zda strana neměla podporu v daném médiu započítat do nákladů volební kampaně a jejich zákonného limitu.

„Pokud se nejedná o placené texty, nelze průkazně tvrdit, že noviny nejsou noviny, ale ve skutečnosti prostředek kampaně (tak jako to náš úřad prokázal a vyargumentoval třeba u tiskoviny Na vlastní oči, která byla před sněmovními volbami 2017 ze 100 % vyhrazena prezentaci SPD),“ říká člen úřadu Jan Outlý.

Během kampaně v roce 2017 vycházely zmíněné noviny Na vlastní oči, jejichž jediným obsahem a účelem byla propagace hnutí SPD Tomia Okamury. Podle tiráže vycházely noviny v nákladu několika set tisíc kusů.

Kontrolní úřad došel při loňské kontrole k závěru, že „tiskovina Na vlastí oči nebyla „novinami“ ani periodickým tiskem, ale běžným prostředkem kampaně, fakticky reklamním letákem“. Za různá pochybení při financování volební kampaně v roce 2017 pak SPD dostala čtvrtmilionovou pokutu.

Jak je to v případě webů a novin podporujících Trikolóru, podle Jana Outlého tak jasně říct nelze. „Pro tisk neplatí požadavek na vyváženost, noviny bývají běžně názorové, někdy i dost vyhraněně (Haló noviny, Parlamentní listy, Forum 24, Echo 24 atp.),“ konstatuje Outlý.

Jak Jihočeský kurýr, tak Karlovarky se každopádně svým zpracováním, názvem a důrazem na novinky z regionu spíše snaží maskovat skutečnost, že jsou ve skutečnosti ve službách Trikolóry.

Jsou tak pro voliče méně „čitelné“ než některé jiné předvolební tiskoviny, na něž lze v probíhající kampani narazit a které mají politiku či stranickou příslušnost přímo v názvu, jako například Senátorské noviny či Pirátské listy.