Továrna na peníze Karel Gott – vzor 1970. Ideál OSVČ senátora Štěcha – vzor 2017
GLOSA Co vynášelo státu víc – Škodovka, nebo Karel Gott? Náhodný nález starého časopisu může nabídnout zajímavé paralely se světem bezmála o padesát let starším.
Osoby samostatně výdělečně činné jsou – jak známo – podle předsedy Senátu Milana Štěcha (ČSSD) často „z národohospodářského hlediska neefektivně využity“.
Ideální vzor efektivně využitého OSVČ se podařilo shodou náhod objevit v nečekaném čase a na nečekaném místě. Na třetí straně kdysi vysoce populárního časopisu Mladý svět z prosince 1970 (!).
A nejde o nikoho menšího než o (již tehdy) slavného zpěváka Karla Gotta.
Z originálního textu s titulkem Továrna Karel Gott citujeme:
Někomu se snad tvrzení, že Karel Gott je továrnou, bude zdát přehnané a absurdní. Ale je to skutečnost. Vezmeme-li jeho činnost a budeme ji měřit pouze finančním efektem, Karel Gott skutečně pro naše národní hospodářství představuje velice produktivní továrnu.
Přejděme přínos, jaký získává náš stát z Gottovy domácí činnosti a podívejme se na jeho práci v zahraničí. Bylo spočítáno, že za každé koncertní vystoupení, které Karel Gott v zahraničí uspořádá, přijde do Československa právě taková suma valut, jakou stržíme třeba při prodeji jednoho osobního automobilu Škoda MB 1000.
Mladý svět tehdy propočítal, že jen na chystaném turné po Jižní a Střední Americe takto Gott vyzpívá šedesát embéček…
A co teprve příjmy za gramofonové desky, které Karel Gott natáčel v zahraničí:
Za rok devětašedesát odevzdá gramofonová firma Polydor našemu státu z prodeje gramofonových desek Karla Gotta přes půl miliónu marek. Za Gottovu koncertní činnost dostane Československo dalších tři čtvrtě miliónu marek…
Kolik vozů Škoda Superb dnes mistr odvede na daních, to samozřejmě netušíme. S přáním vysokého národohospodářského přínosu i jiných umělců a dalších samostatně se živících osob toto stále inspirativní listování starým Mladým světem uzavíráme.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
Nechte oslavence v klidu žít.
Taky do vás takhle někdo stále šťourá?
Pan Štěch dneska něco slaví?
Nejsem si jist, že by se oslavenci taková gratulace líbila. A to nejsem žádný jeho fanda.
Historie budiž. Ale míchat do gratulace zarudlého Štěcha?
V roce 1999 u nás vyšla kniha od chorvatské disidentky Dubravky Ugrešič : „Kultura lži a antipolitické eseje“ . Dovolím si z ní citovat malou kapitolu. “ V románě „Kniha smíchu a zapomnění“ píše Milan Kundera: “ Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu / bylo to v srpnu 1972 / osobní dopis. Cituji z něho doslova a nic si nevymýšlím: „Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se , prosím vás zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám…“ Karel Gott tento dopis popírá….Přemýšlejme o tom chvíli: Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott. Protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga. Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle „My pomůžeme vám, vy pomůžete nám“. Nemohli jeden bez druhého být…Epizoda, o níž Kundera píše, je typická a patří do společné paměti občanů bývalých východoevropských socialistických zemí. Každý z nás měl své „idioty hudby“, některé, jako Karla Gotta, jsme v rané době socialistické estrády i sdíleli. V české kotlině ho sdílíme dosud ! Ve středověku se o nás tradovalo, že jsme „lid tvrdých šíjí“ a platí to bohužel stále!
Odpovím 2x. Podruhé:
Máte samozřejmě pravdu. Uměl bych to napsat podstatně zlomyslněji v Husákově citaci z 1971: „Keď si chce zpievať za buržoazné penize, nech si zpieva. Keď sa chce vrátit, nech sa vrátí. Ále buržoázné metódy nám tu zaváďať něbudě!“
V podstatě skrytý pardon, viz:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/gott-psal-husakovi-uprimne-jsem-si-pral-normalizaci/r~i:article:643546/
No a co?
Gott se vrátil, komoušům zazpíval na sjezdu, zahrál vůdčí roli v Antichartě.
Jen místní malověrné dušičky mu něco budou vyčítat. Nemám ho sice v oblibě, ale osobně nijak extrémně neškodil, to je nutno zdůraznit.
A ten citát chorvatské disidentky Je značně vošajstlich. Ano, každá ideologie užívá hudbu, o tom žádná.
Máte pravdu, že totalitní ideologie užívají s oblibou bezčasovou líbivou hudbu bez společenské reflexe.
Jenže jako za Hitlera zpívala Lale Andersen svou Lili Marleene, kterou přejaly všechny válčící státy, zpívala v CCCP Alla Pugačeva nebo Kalinčuk (ukradla dnes Sofia Rotaru na Ukrajině) svou Červonou rutu. Písně jsou nadále oblíbené.
Anarchisticko-rudý španělský song z občanské války „Ay Carmela“ si zpívali Srbové v nacionalistické verzi před 20 lety.
Je opravdu jedno, kdo byl Gott a kdo dnes je.
Dokonce jsem mu schopen odpustit s odstupem likvidaci mladého Šedy, co zpíval lépe než on. Bartoň=Šeda dnes pěstuje bonsaje a je evidentně šťastnější, než Gott.
Přesto si myslím, že gratulace má vypadat jinak, než hnidopišení a hrabání v minulosti, kterou nikdo nemůže mít křišťálovou.
zajimave, zajiste soudruh Gott ma radost, ze si lide pamatuji hlavne jeho zpev, jsou lide, kteri si pamatuji jeste jeho silhave oci, zuby pres sebe, skoro podobne hlodavci a vcelku ne moc elegantniho chlapce. Dnes starec ktery tvori sve vlastni vnoucata zaplni arenu pri oslavach svych narozenin. Umelec stvoren soudruhem Husakem, emigrant ktery si rozmyslel emigraci, umelec ktery sve ja zaprodal certu, Moskve a slave maneze.
Bez ohledu na Vámi vylitou žluč je Gottův život zhuštěnou reflexí života nás všech jeho vrstevníků. Každý se tu musel nějak protlouct bez ohledu na vstřícnost či odpor k bolševíkovi.
Kdo ho chce soudit, nechť si nejdříve sám sobě zodpoví své postoje za Husákova bezčasí.
Na rozdíl od převážné většiny občanů bývalého Československa, kteří neměli možnost Československo jen tak opustit a byli nuceni v tom komunistickém hnoji žít nebo spíše vegetovat, Karel Gott tu možnost měl a sloužit komunistům nemusel. Rozhodl se tak, jak se rozhodl, do Československa se vrátil a komunistům sloužil na základě vlastního rozhodnutí. Kdyby na západě zůstal, mohl posloužit svému národu stejně jako například Karel Kryl. Možná ještě více. Tuto šanci Karel Gott zahodil. V tom spočívá jeho vina. Drtivá většina občanů bývalého Československa takovou šanci neměla, Karel Gott ji měl.
Tohle vše jsou kecy….Karek je,byl a bude Bůh
Mé teologické znalosti sice příliš obsáhlé nejsou, ale vím, že bráti jméno Boží nadarmo je hřích. Pokud jste věřící, běžte se vyzpovídat. Pokud ne, přečtěte si desatero.
Soudruh Štěch se stal senátorem z dopuštění nerozumných voličů a předsedou senátu (= nadstandardně placené trafiky více-méně nepoužitelných politiků!) z dopuštění nerozumných senátorů. Petr Pithart, rovněž před lety předseda toho zbytečného a nefunkčního spolku, před lety blábolil něco v tom smyslu, že senát zkultivuje či zkulturní české politické prostředí. Pan Pithart zřejmě bydlí ve dvojdomku, kde slyší růst trávu. Česká politická kultura je skutečně na vynikající úrovni, bohužel se znaménkem mínus.
Politická kultura v České republice určitě dobrá není. Proč to ale vyčítáte Petru Pithartovi? On tu politickou kulturu určitě nepokazil.
Vzhledem k té debatě, která se tu rozvířila okolo Karla Gotta za komunistické éry i okolo té „božskosti“ (ke které jistě přinejmenším přidává úplně prostý překlad jeho příjmení německého původu), nedá mi to nepřipomenout jeden existující vtip, respektive takovou vtipně znějící souvislost, která při příležitosti jeho koncertu a jeho snad 60. nebo 65.narozenin zazněla v českém rozhlase (tuším, že na Radiožurnálu)… Ten vycházel z toho, že Karel Gott se narodil v červenci 1939, tedy krátce po německé okupaci. Prostě v době, kdy sem přijeli vojáci a ti měli na opascích napsáno „Gott mit uns“ – a prostě jako by toto dalo K. Gottovi do vínku jeho budoucí úspěch a věhlas.
Jenom dodávám, samozřejmě, to „Gott mit uns“ na opascích se překládá jako „Bůh s námi“.