Tomáš Sokol: Bijte bohatší aneb Zákon o prokazování původu majetku
Není to snad až tak přehnané, když napíšu, že letošní rok bude, pokud jde o právní počiny a mimo jiné, ve znamení zákona o prokazování původu majetku (dále ZPPM). Jeho návrh je hotov, k dispozici a tedy i k diskusi. A je podle jako legislativní dílo špatný. Mnohem horší ale je jeho základní paradigma, tvrdí advokát Tomáš Sokol.
Jak dále doložím, nemá s právním státem nic společného a je, velmi mírně řečeno, totalitní. Nicméně i přesto, nebo právě proto stojí za to se návrhem zabývat, což bych rád učinil. Ne najednou, ale ve třech pokračováních, protože toho, co návrhu dá vytknout je nemálo.
Za selhání státu má pykat občan
A nejdříve k onomu „základnímu vzorci myšlení“, z něhož návrh vychází. Pro začátek se snad shodneme na tom, že výběr daní je v mezích daných zákonem právem i povinností státu. A je to stát, kdo odpovídá, že sledovaný cíl bude jednak vyjádřen formou, která je pro tento účel dostatečná a jednak i náležitě plněn. Jinými slovy, že bude vybráno to, co vybráno má být. Odpovědnost za plnění této povinnosti nemůže stát přenášet na občany s výjimkou toho, co jim zákon výslovně v souvislosti s výběrem uložil.
Zcela určitě nemůže stát činit občany odpovědné za to, že při plnění své funkce v minulosti selhal. A tady začíná problém, protože přesně tohle autoři návrhu ZPPM činí. Je možné, že tím hoví představě některých politiků, že to co bylo před nimi byl než jeden velký tunel, jenže to je nesmysl. Byl to pořád ten stejný stát. Stejně jako my jsme pořád ti stejní občané.
Základní důvod ZPPM je vysvětlován ve druhém odstavci důvodové zprávy:
„V praxi často dochází k tomu, že správce daně disponuje informacemi (získanými například v rámci vyhledávací činnosti nebo místního šetření), že majetek daňového subjektu neodpovídá příjmům, které tvrdil v daňovém přiznání (tzn., faktický stav neodpovídá stavu deklarovanému daňovým subjektem). Správce daně však nemá, zejména pokud je daňový subjekt nesoučinný, účinné nástroje k prokázání existence těchto příjmů a jejich následnému zdanění. Typicky jde o situaci, kdy poplatník, přestože vykazuje nízký základ daně, vlastní majetek vysoké hodnoty. Je tak zřejmé, že deklarované příjmy nemohou pokrýt poplatníkovy výdaje s nabytím majetku a skutečné příjmy jsou vyšší. Při dotazování na původ majetku, je však správce daně omezen lhůtou pro stanovení daně a též rozsahem důkazního břemene daňového subjektu.“
Daňová řízení se stovkami tisíc lidí?
Jinými slovy, v minulosti nám možná někde něco uteklo, pokud jde o daně, podle současné úpravy se k tomu vrátit nemůžeme, ale touhle cestou by to mohlo jít. Oproti svému názvu má tedy být ZPPM jakýsi hybrid. Především má umožnit dodatečné vybrání daně z příjmů, u nichž státní úředníci nebudou mít za jisté, že už zdaněny byly. A daňový subjekt to neprokáže. Tady nejde vůbec o prokazování původu majetku, ale o rozšíření možnosti vyměřit a vybrat daň nad rámec dnešních zákonných mezí.
Stát jako správce daně si náhle není jist, jestli někdy v minulosti neudělal chybu a něco mu neuteklo. Třeba nestihl doměřit daň v běžném, rovnou říkám civilizovaném, časovém limitu. A tak se jednou stanovené prekluzivní lhůty pokouší pomocí ZPPM obejít. To samo je špatné. Mnohem horší ale je, že všechna rizika této své původní neschopnosti, ať již legislativní nebo administrativní, a současně rizika, že se po prekluzivní lhůtě otevírá něco, s čím už nikdo nepočítal, přenáší stát na občany.
Přitom návrh nemíří na pár do nebe volajících případů zázračného a extrémního zbohatnutí, kde lze nahlas spekulovat o možném nelegálním původu majetku. Stát si otvírá prostor pro to, aby s desítkami či možná stovkami tisíc občanů mohl znovu vést daňové řízení. A případně jim doměřit daň zvýšenou o sankci jen proto, že nebudou s odstupem deseti a více let prokázat původ svého majetku a to, že byl zdaněn.
Teprve jako další „bonus“ zákon přidává možnost státu zkoumat původ příjmů, který až doposud nikoho nezajímal. A i tady by měla být občanovi uložena povinnost ex post, třeba i po dvaceti letech, ten původ prokázat. Jak, to je jeho problém. Zejména, když už doklady vůbec nemusí mít, protože byly zcela regulérně skartovány.
Rodinný domek svépomocí? Ukaž doklady!
Ve své podstatě návrhem tohoto zákona stát říká, že u kohokoliv, jehož majetek za uplynulých dvacet či více let narostl o více než 5 milionů (což je iniciační hranice), lze presumovat nějakou finanční nekalost a proto si stát osobuje právo, podrobit takového boháče speciální vyšetřovací tortuře. Vypadá to, že zase přichází do módy idea rudé lůzy, podle které se k bohatství poctivě přijít nedá.
Už to je porušením ústavního práva občana. Právo nerušeně vlastnit majetek přece nemůže spočívat jen v tom, že občanovi nesmí nikdo bezdůvodně nic sebrat, ale také v tom, že nikdo nebude bezdůvodně zpochybňovat legálnost nabytí majetku. Když navíc jedno dost úzce souvisí s druhým. Není tedy možné, aby si stát ex post vytvořil zcela nový zákonný instrument, díky němuž bude moci v podstatě komukoliv, říct: „Jak to tak vypadá, s legálností nabytí vašeho majetku to nebylo úplně v pořádku ale můžete se pokusit nám prokázat opak! Ale pronto, do třiceti dnů, protože jinak budete mít hodně velké nepříjemnosti!“
Dokázal bych se (snad) smířit se zákonem, v jehož úvodu by stát jasně deklaroval, že selhal pokud jde o výběry daní a že snad, možná a výjimečně někdo má nezdaněný majetek. Pročež ve zcela ojedinělých případech může přijít správce daně s tím, že se moc omlouvá, ale ať počítá jak počítá, aktuální tržní cena majetku plátce daně dramaticky, skutečně dramaticky, třeba v desítkách miliónů, přesahuje příjmy , které stát eviduje. A to řekněme deset let zpátky. A zda by byl dotyčný tak laskav a v nějaké rozumné době, řekněme tří měsíců. poskytl vysvětlení jak to vidí on. Tedy především značné zúžení okruhu „podezřelých“ a také značná ohleduplnost k nim, protože doposud jediným, kdo se přiznává k chybě je stát. Říká, že možná (!) nezdanil co měl. A jestli taky druhá strana něco dělala špatně, to se třeba zjistí, ale není možné to rovnou presumovat.
Protože pořídit si rodinný domek, který někdo lepil léta svépomocí, a má aktuálně i s pozemkem cenu přes pět milionů věru není až tak velký kumšt a snad ani zločin. A kde má dotyčný po deseti letech shánět doklady ze Stavebnin a párovat je se mzdovými páskami? Anebo doložit, že mu půl milionu dali rodiče, nyní již spolehlivě mrtví. Čímž se objevuje další chyba návrhu ZPPM, finanční úřad by podle něj neměl mít žádná omezení v cestě časem zpět.
Podle navrhovaného § 38x „Správce daně nevyzývá poplatníka k prokázání skutečností, které zjevně nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně.“ Ďábel je v onom „zjevně“, které musí prokázat daňový subjekt. Tedy, že příjem, z něhož si posléze koupil dům, byl získán „zjevně“ třeba v roce 1994. Pokud ne, přesněji, pokud úřad neuvěří, jede se dál a důkazní povinnost nese občan.
Z gruntu špatný zákon
Nemá smysl na sebe lišácky pomrkávat jako že přeci nikdo nechce mučit chudáka, který si postavil obyčejný dům. Jde přeci o naboba vedle, co má palác za sto mega, bílý mercedes a vrtulník. Přesně takhle totiž pomrkávali komunisti, když slibovali zákony, co zatočí s vykořisťovateli, keťasy, ale drobných živnostníků se netknou. A pak zatočili se všemi. Protože to bylo zakódované už v zákonech stejně jako by to bylo v tomhle. A spoléhat na nějaký milosrdný výklad je nesmysl.
Takže to nakonec semele ty, kteří investovali ve fondech, po kterých už není ani stopy, nebo prostě zbohatli na tom, že restituované zemědělské pozemky byly posléze změněny na stavební, pořídili se svépomocí mezonetový byt na Vinohradech a řadu dalších podobných „zazobanců“. Mimochodem, MF ČR eviduje podle svých webových stránkách třicet, slovy třicet, cenových map pozemků, vydaných městy a obcemi ČR. A z toho více než polovička už neplatí, protože byly zrušeny.
Zkuste si odpovědět na otázku, jak má třeba takový latifundista, vzešlý z privatizace, prokázat, že k zhodnocení majetku došlo prostě časem a jak má ostatně říct, jaká cena jeho majetku je, bude-li k tomu vyzván? Právě proto by to měl být stát, který provede primární šetření a teprve tam, kde ani pak nebude možné s rozumnou mírou pravděpodobnosti a jistoty určit zdroj majetkového nárůstu, přijdou se zdvořile zeptat.
Lze jistě chovat naději, že národ, jehož geny jsou vyztuženy schopností obcházet rozličné vrchnostenské zhůvěřilosti si už nějak poradí i s tímhle zákonem. Pokud projde. To ale nic nemění na tom, že základní filosofie, ze které návrh vychází, totiž stát možná něco pomrvil, ale teď je na občanovi, jak z toho vybruslí, je z gruntu špatná.
Psáno pro HlídacíPes.org a Česká justice
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
O autorovi se hovoří, že je schopný advokát. Někteří dokonce říkají, že je všehoschopný advokát…
Řekl bych, že lze souhlasit s oběma konstatováními…
To ovšem nic nemění na faktu, že ve výše uvedeném rozboru návrhu zákona o prokazování majetku má autor pravdu v každém slově….
No víte problém je v tom že při naší legislativní bídě byl se dal takový článek napsat o naprosto každém zákonu který je navrhován-a na každém lze prokazovat že ho lze zneužívat jak proti zájmu občanů, tak proti zájmu státu (připomeňme že suverénně nejdráž nás přišel vcelku nenápadný a nezajímavý zákon o podpoře fotovoltaických elektráren).
Takže, co s tím.
Zdravím všechny virtuální přátele. Rád vás tu vidím.
Otázka „Co s tím?“ myslím nabízí jedinou odpověď: zveřejňovat, debatovat a vyvíjet tlak směrem k tomu, aby se věci měnily k lepšímu (což je sice vždy jen subjektivní pohled, protože to, co je dobré pro mne, nemusí být dobré pro druhého, ale to k tomu patří. I schopnost nemyslet prvoplánově jen na sebe se může v delším horizontu vyplatit).
Žádná jiná cesta totiž podle mne není. A ta cesta je důležité slovo, protože jde o nikdy nekončící proces.
Pozdrav i ode mne, škoda, že se zde zatím neprojevuje více lidí, kteří mají diametrálně odlišný pohled na věci veřejné, než několik kolovrátkem točící krtci s písničkou „vrrr zlou to předem niť, přišli jsme debatu otrávit (překazit, zasvinit). Pořád tvrdím, že zlom naqstane až po kompletní generační výměně, normalizace i zdivočelá privatizace udělaly své.
Chybí mi diskutující typu rejpala, lily, líného černého psa a několika dalších chytrých lidí.
Ještě mne zajímá, co je s disgusem, nějak se zasekl debatní prostor?
Díky za pozdravení… Ano, debatovat a vyvíjet k lepšímu… Dle mého, tento návrh nového zákona k lepšímu nevede. Naopak. Podezírání, špiclování, udávání… to by stát svými normami /zákony/ podporovat neměl. Sám, tedy úřednický aparát / nechť kontroluje, nesrovnalosti nechť prověřuje, v případě zjištěných daňových úniků nechť doměřuje a trestá. Od toho si jej platíme.
Tady se dostáváme k dost podstatné otázce „diskuze o diskuzi“. Totiž zda vůbec politici reagují na to že se lidé pokoušejí „zveřejňovat, debatovat a vyvíjet tlak směrem k tomu aby se věci zlepšily“. Neboli, zda oněch 100+x koaličních poslanců dělá něco víc než že tupě zvednou ruku pro každý návrh předložený jejich koalicí, aniž si ho přečtou, aniž se o ně zajímají, aniž se starají co si o tom myslí jejich voliči nebo odborná veřejnost“. (jejich nedávný omyl, kdy je samotné toto bezmyšlenkovité hlasování přišlo na několik tisíc v platu dolů hovoří za vše.)
Protože pokud odpověď zní „politici stejně nereagují“, no nechtěl bych napsat že ty diskuze nemají žádný smysl, ale že si tu jenom brečíme do polštáře
Aha.. a taky že si tedy při příštích volbách můžem zvolit někoho jinýho.
Politici nereagují, pokud je veřejnost reagovat nepřiměje. To je podstata lidského chování (v politice člověk velmi rychle dospěje k názoru že on to myslí dobře, ale ostatní mu nerozumějí a chtějí mu jen škodit). Když se člověk nepředpojatě ohlédne, musí podle mne uznat, že se to mění k lepšímu. Občanská iniciativy už dokázala spoustu věcí. Jasně, v řadě případů je to pořád špatně, ale jedině čím dál větší zapojení čím dál více lidí může toto měnit. Ono to totiž funguje podle vcelku jednoduchého vzorce: v každém společenství jsou ti, co je vedou, a pak ti, co čekají na svou příležitost. Je to tak i v politice. Ti druzí jsou našimi potenciálními spojenci. Využijí toho, co občanská společnost chce, aby „sestřelili“ ty první. Ve chvíli, kdy se dostanou na jejich místo, začnou být stejní. A koloběh pokračuje. Zní to hrozně, ale to je princip. Žádný dobrý status quo nikdy nenastane, ale tento princip je možné/nutné využít ku prospěchu společnosti. Žádný jiný se totiž zatím neosvědčil.
Dalo by se s Vámi souhlasit, že různí lidé mohou z různého pohledu, jejich pohledu, zkritizovat každý zákon.
Zde ovšem, myslím, je situace jiná. Jak poznamenává autor, stát má a měl nástroje, jak vybrat daně, jak zkontrolovat, zda daňová přiznání odpovídají majetku toho kterého poplatníka. Že je neumí nebo nechce použít, a proto vymyslí aktivní politici další zákon, který opět daňové úniky nevyřeší, podvodníci se budou jen smát, za to každý řádný člověk který nabyl majetek řádným způsobem, zdanil co zdaněno být mělo, v případě jakéhosi podezření se bude muset obhajovat, je v základě to, co je špatné, s čím se s autorem ztotožňuji.
Co myslíte co by tedy bylo jednodušší? Vy sice píšete že „stát má a měl nástroje, jak vybrat daně, jak zkontrolovat, zda daňová přiznání odpovídají majetku toho kterého poplatníka. Že je neumí nebo nechce použít..“atdP.Pokud by mělo být „po Vašem“, stát by skutečně mohl zpřísnit kontrolu daňových přiznání, například že by ke každému plátci daně přišla každý rok daňová kontrola a podrobně s ním probírala všechny jeho příjmy a všechny doklady do poslední koruny? Byl by jste spokojen kdyby to stát prováděl takhle legislativně čistě? A jestli tedy není skutečně jednodušší pro obě strany když podobnou kontrolu stát provede-i podle jiného zákona jen v těch případech kdy zjistí výraznou disproporci mezi výší příjmů a majetkem?
Z vlastní zkušenosti mohu odpovědět takto : Podávám již cca 25 let jako fyzická osoba daňové přiznání a celkem pravidelně jsem zván do dvou až tří měsíců po podání na příslušný FÚ doložit jednou to, podruhé ono… Tedy – nejednotnost výkladu úředníků, co a jak dokládat… Takže to, co bylo před rokem O.K. nyní se musí doložit jinak… A podotýkám : důkazní břemeno je na mě, abych dokázal obhájit, že to jsem zdanil tak a tak, ono jsem zdanit nemusel pro to a to…
Totéž platí o daňovém přiznání naší společnosti, akciovky, v níž jsem významným akcionářem. Kontroly jsou celkem pravidelné… Mě to nevadí. Ale vadí mi, když kontrolor jen tak řekne : Víte, u Vás jsme rádi. Doložíte co požadujeme, bavíte se s námi. Jinde se s námi vůbec nebaví, ani nás na kontrolu nepustí a tak my tam ani nejdeme, protože stejně víme, že nám nic nepředloží ! Chápete můj vztek, když toto slyším… nebo když od jistých politiků slyším, že až nový zákon přenáší důkazní povinnost na daňového poplatníka, protože FÚ vlastně nic nemůže ?!!
Proto ze svých zkušeností souhlasím s tím co píše autor ! Není potřeba žádný nový zákon. Je potřeba důsledně vyžadovat dodržování toho, co již platí, chodit a kontrolovat i tam, kde se s úředníčkem z FÚ nebaví a kde je problém – trestat. Jde to i bez nového zákona o majetkových přiznáních !
Pěkný večer.
Já bych asi upozornil na jeden omyl pana Ruml-stát totiž ve většině případů nevyměřuje daně z příjmu. Od toho je právě Daňové přiznání, ve kterém občan sám uvádí své zdaňované příjmy a sám si z těchto přiznaných příjmů vypočítává (vyměřuje) daň. A stát provádí kontrolu správnosti těch oněch přiznaných částek pouze v minimálním počtu. Ve většině případů skutečně důvěřuje občanu že uvedl pravdivě všechny) své příjmy, což tento stvrzuje svým podpisem.
Potom je asi legitimní opatření, když stát (slovy oné důvodové zprávy) „..disponuje informacemi že majetek daňového subjektu neodpovídá příjmům, které tvrdil v daňovém přiznání“, má právo předpokládat že ho občan při vyplňovaní Daňového přiznání podvedl a vyžádat si vysvětlení.
Skutečně netuším co se na to zdá panu advokátovi Rumlovi podivné. On by snad radil nějakému svému klietovi proti kterému někdo vede spor se zfalšovanými dokumenty aby se na to vykašlal?
Pan Sokol je zdatný demagog, za ta léta advokátní praxe, kdy hájil především podivně zbohatlé existence nebo vysloveně kriminální živly, od kterých si nechal dobře zaplatit aby je z toho vysekal, docela ztratil kontakt s realitou.
Jeho příklad „vlaštovky“, která si léta lepila svépomocí své hnízdečko je k smíchu, zbytečně plaší vrabce, zatímco různí jestřábi a kalousové ušatí a straky zlodějky nerušeně plení veřejné rozpočty. To ale sokoly a orly nezajímá, neboť mouchy nelapají.
Bez smečky cynických a chamtivých advokátů by si všichni ti Pitrové, Ritigové a jim podobní ani neškrtli.
Zdá se, že Velký Andrej to s ochranou eráru myslí upřímně.
Pane šašku, napsal jsem, že autor je nejen schopný, ale také všehoschopný. Ale přece jen, co je demagogického v jeho sdělení stran nově připravovaného zákona ? Děkuji předem za jasnou citaci „demagoga“ z předloženého textu.
Za demagogii považuji jeho nejapný příklad o svépomocném staviteli rodinného domu, kterému zlý stát zdaní i krev, pot a slzy.
Všichni dobře víme, o koho se jedná. Např. hejtman Severomoravského kraje, exministr Palas nebo zločinné seskupení kolem exhejtmana Ratha. Příkladů bylo za uplynulé čvrtstoletí víc než je zdrávo, ale toho si slovutný advokát Sokol z výšky své perspektivy jaksi nevšiml. Měl by zajít k očnímu.
A y si myslíte, že pan Palas stavěl své nemovitosti sám ? Svépomocí ? A že skutečně neexistují normální lidé, kteří si své domy postavili skutečně svýma rukama, kdy neznali dovolené, volný čas… a několik let se skutečně „neusmáli“ ?
Na pana Palase bude i na pana Ratha bude stejně ten nový zákon krátký… Z těch stát nic nedostane… proto se populisticky chová, že cosi nového na tyto lidi připravuje, ale moc dobře ví, že se chce „vozit“ na těch ostatních, normálních lidech… Ti nic na manželku, babičku strejdu nepřepisují…
Nesouhlasím s Vámi. Autor není slepý… jen dovede využít všech kliček, které existují, které klikaté zákony umožňují, využívá situací, které každá nová právní norma ještě více zneprůhledňuje a zamotává…
Dobrý den, pane sasku,
řekl bych, že jste na zdejší debatéry zbytečně přísný. Řada postřehů je i tady velmi zajímavá, ale to samozřejmě neznamená, že zde diskutující, o kterých se zmiňujete, nechybí. Moc rád bych je tu přivítal.
Té otázce na Disqus nerozumím. Zde se tento systém nepoužívá, a s Aktuálně.cz již nemám nic společného.
Dobrý den všem virtuálním známým,
i já vás všechny zdravím a sděluji, že se tu občas objevím – zanechte všech nadějí – 🙂
A teď trochu k věci: pan JUDr. Tomáš Sokol je velmi povznesený. Že je velmi povznesený nad diakritiku, by ještě nebylo tak zlé, byť to zhoršuje srozumitelnost. Ovšem je poněkud povznesen nad problémy současné společnosti. Moje babička kdysi poukazovala: „dvacet let po válce a vono neni to a tamto“. Dneska máme sedmdesát let po válce a pro některé děti nejsou peníze na obědy.
Autor mluví o „právu nerušeně vlastnit majetek“, čímž poněkud připomíná volební program Machových „Svobodných“. I oni přiznávají člověku právo na život, ale potom už jen majetková práva – a ŽÁDNÁ jiná. Pokud se ovšem někdo dopouští daňových úniků nebo jiné hospodářské trestně činnosti, okrádá spoustu dalších lidí v této zemi, což nejde řešit individuálními žalobami. I když advokátům by se to asi líbilo – 🙂
Je v zájmu všech, tedy ve VEŘEJNÉM zájmu, aby měl stát dost prostředků na to, aby svým obyvatelům mohl nabídnout důstojné podmínky k životu a kvalitní vzdělání na každé úrovni vzdělávacího systému. Zvyšující se sociální rozdíly a vymizení stření třídy je nejlepší cesta k totálnímu rozvratu. Chápu, že mi za to někteří budou nadávat do komunistů, ale kašlu jim na to – 🙂
Zajisté SAMO O SOBĚ není nic špatného na tom, že advokát TS hájil lidi obviněné z velmi rozsáhlé hospodářské trestné činnosti. I oni musí mít advokáta. Jenže … přitom se velmi pravděpodobně dověděl řadu citlivých informací, které sice nemůže zneužít, ale už skutečnost, že jimi disponuje … má obrovský význam. Vezměme v úvahu, že mohl docela dobře hájit (samozřejmě v různých procesech) obviněné, jejichž zájmy se navzájem kříží. Navíc v některých významných causách pro změnu hájil stát. Aby bylo jasno, to samo není nic protiprávního, ale dobrý pocit z toho vůbec nemám…
Zpátky k příspěvku: podle mého je nepřesvědčivý (jsemť od přírody kritičtější než někteří kolegové – 🙂 ). Důvodová zpráva říká, že má zákon dopadnout tak a tak na ty a ty, TS to vidí jinak. Pro takovou „dojmologii“ bych určitě nepoužil výraz „pravda v každém slově“ – nic ve zlém – 🙂
Zdravím na dálku a nezlobím se na to – „pravda v každém slově“. Je to ode mne trochu „přitažené za vlasy“, nicméně v mé replice k petruh si můžete přečíst, proč autorovi dávám za pravdu.
A nic ve zlém, ale :
-je třeba se i ptát, proč některé děti nemají na svačinu… jestli to není viny jejich rodiny či nezodpovědné svobodné matky….
a že stát pro podpory těch, kteří ji nepotřebují, dokonce, kteří ji zneužívají pak nemá na podporu těch svačin…
– program svobodných skutečně není jen o právu na majetek… a to Macha moc nemusím…
– sociální rozdíly u nás jsou nicotné ve srovnání s jinými zeměmi a myslím, že se u nás budou tyto rozdíly zvětšovat, protože mnozí z těch, co platí daně jsou proti dalšímu zvyšování daní nikoliv proto, že jsou „chudším nepřející zbohatlíci“, ale že když vidí, jak stát s těmito daněmi nakládá, tak se jim – obrazně řečeno – „otevírá kudla v kapse“… protože těžce vydělané peníze stát, lépe jistí politici, kteří nic kromě otevírání úst v rétorických cvičení a slibech neumějí, v mnohých případech doslova vyhazuje z okna…
O „všehoschopnosti“ autora, zastupovat v různých kauzách de facto protistrany a využívat informace… v tom s Vámi souhlasím.
Díky za reakci a velmi oceňuji slušnost – pokusím se oplatit stejnou mincí.
Musím přiznat, že znění návrhu neznám, ale i kdybych překonal lenost a prostudoval si ho, stejně bych nemohl odhadnout všechny dopady, protože ty budou nepochybně záviset i na dalších platných zákonech. Nicméně bych to vzal obecně. Navrhovaný zákon sice míří na jakýkoli nezákonně nabytý majetek, ale pokud se omezíme na daně, neplacení daní vede do Řecka, což je a priori argument ve prospěch každého opatření k „vylepšení morálky“. Samozřejmě je třeba posoudit i negativa každého takového opatření.
Stát by měl určitě s veřejnými prostředky nakládat co nejlépe a v tomto smyslu chovám určité naděje, že se to teď – po nejméně deseti letech trochu zlepšuje. Ale rozhodně jsem proti „štíhlému“ státu, který nám tu chtěli zavést pravičáci. I v nedávné krizi se ukázalo, že nejlépe fungují severské státy s vysokým přerozdělováním.
Sociální rozdíly se zvětšují, ale pokud by hodně oslabila střední třída, opravdu bych se bál destabilizace.
Když se vrátím k příspěvku, chtěl bych poukázat na to, jakou alternativu Tomáš Sokol navrhuje. Nechci to sem kopírovat, je to v odstavci „Dokázal bych se (snad) smířit se zákonem…“. Je jistě možné měnit parametry, ale bylo by potřeba uvést nějakým jednoznačným způsobem, co znamená „majetek … dramaticky … třeba v desítkách miliónů, přesahuje příjmy“. Podobně „deset let“ – ano, ale kdo dokáže, že nějaké peníze v bance nebo cenné papíry měl už před jedenácti lety?
Na rozdíl od autora nejsem právník, nicméně do zákona nepatří popis, co se stalo (s výjimkou „TGM zasloužil se o stát“), takže psát tam, že stát selhal, je z právního hlediska pitomost. I formulace „správce daně se moc omlouvá … zda by byl dotyčný tak laskav … značná ohleduplnost“ jsou nesmyslné. Zákon stanoví pravidla, jasně uvádí, jaká práva chrání a jaké povinnosti ukládá. Správce daně je POVINEN se jím řídit a nebude se za to, ku*va, omlouvat.
Pro mě je z toho ten závěr, že Tomáš Sokol může mít pravdu v některých bodech kritiky navrhovaného zákona, ale reálnou alternativu nenabízí.
Budu se snažit být stručný :
Že reálnou alternativu autor nenabízí ? Nabízí k využívání existujících zákonů. To je také alternativa… 🙂
K přerozdělování a úspěšnosti severských států :
My jsme známi mistrným obcházením norem, na místo toho, abychom přemýšleli, jak je dodržovat, vymýšlíme jak je obcházet. A platí : Příležitost dělá zloděje. Z výše uvedeného si dovolím trvat na tom, že čím více se u nás bude přerozdělovat, tím více se pomáhá nepotřebným, tím více se ztratí / ukrade /, a tím méně zbude na potřebné.
Prostě nejsme „severský národ“… a tedy nemusí u nás platit a fungovat to, co platí a funguje v severských zemích.
Měl jsem možnost se seznámit se situací na Novém Zealandu. Dle mého země, jež je moderním státem, kráčejícím rychle dopředu, když víme, jací přistěhovalci tam byli „expedováni“, vedle těch, kteří se tam rozhodli odejít dobrovolně…
Víte, že tam neexistují pracovní smlouvy ? Prostě když podnikatel potřebuje zaměstnance, dá vědět… a zaměstnanec přijde. Ti dva se dohodnou na práci a co za to… Má to jen jednu podmínku. Oba mají registrovaný účet v bance a plat jde pouze bezhotovostně z účtu na účet. Z této evidence se platí pak daně.. Když zaměstnavatel práci nemá, prostě si podají ruku a zaměstnanec odchází… Sociální podpora ? Ve srovnání s námi na minimální úrovni. Daně ? Ve srovnání s námi daleko nižší a podstatně jednodušší pro každého, minimum vyjímek, odečitatelných položek, úlev…. Občane, starej se o sebe.. Pracuj !!
(Mimochodem jedna zajímavá myšlenka odtud : Čím větší je ochrana zaměstnaného, tím menší možnost získat práci pro nezaměstnaného. Zajímavé… a myslím pravdivé, ne ?)
Chci tím příkladem říci, že i při nízkém přerozdělování může „to jít“ stejně jako při vysokém přerozdělování…
Ale – znovu : dovedete si představit, že by to mohlo u nás fungovat jako na Novém Zealandu ? Já ne ! Kolik lidí by nedostalo zaplaceno od „takypodnikatelů“, kolik by mezd by se platilo na ruku… kolik lidí zde nemyslí na důchod a proto si nechají platit z ruky do ruky ! A tam to jde a funguje… Prostě my nejsme ani ten „novozealandský národ“.
Proto si myslím, že vzhlížet k severským zemím sice můžem, ale to je tak asi vše… než se vyvineme k „severskému chování“… podobně to platí vzhledem k „novozealandskému chování“…
Chtěl bych být optimista, že stát teď zlepšuje nakládání s veřejnými prostředky… zatím to moc nevidím… bohužel.
Na rozdíl od Vás si opravdu nemyslím, že morálku vynutíme zákony, nota bene dalšími zákony, když ji nejsme schopni vynutit už existujícími. Morálku buď někdo má a i když mu něco zákon nezakazuje, tak to nedělá, protože „se to nedělá“. A ten bez morálky, pokud stát není schopen jej přinutit existujícími normami, tak jen se novým normám zasměje… a ty dopadnou na úplně jiné, těm zkomplikují život… těm, kteří i bez těch nových norem se chovají morálně…
Přerozdělování samozřejmě neznamená jen sociální podporu a podobné, i když je třeba říct, že zrovna momentálně nás drží těsně nad nulou domácí spotřeba, nikoli export, takže to nedávné zvyšování platů mělo svůj význam.
Pokud jde o tu ochranu zaměstnance vs. zaměstnanost, razí se teď „flexicurity“, tj. kombinace flexibility pro zaměstnavatele a „security“ pro zaměstnance. Je to sice jen takové hezké slovíčko, ale v zásadě souhlasím s tím, že ani jeden extrém není dobrý.
Přerozdělování samozřejmě znamená mimo jiné i investice. Na rozdíl od pana prezidenta Zemana nejsem nijak nadšen investicemi do dopravních staveb, ale klíčové jsou podle mého investice do lidských zdrojů. Rekvalifikaci si nezaměstnaný těžko zaplatí sám. Potom investice do vzdělávání: je v zájmu nás všech, aby všichni, kdo mají schopnosti dostali co nejkvalitnější vzdělání. A samozřejmě investice do výzkumu a vývoje. To podniky nikdy dělat nebudou. Například Kellner kupuje výzkumná centra – jenže v cizině. A potom taky podpora malých a středních podniků, které zajistí mnohem víc práce než nějaké prolamování těžebních limitů. Na to všechno je tedy třeba vybírat daně a ne úplně malé.
Zpět k tématu: důsledné využívání platných zákonů a zavedení nového zákona se ani trochu nevylučuje. Pokud zákon projde, uvidíme během dvou let, zdali je to strašení namístě, nebo zda přinese významné prostředky. Od Tomáše Sokola mi přijde dost primitivní, když předkladatelům a zastáncům návrhu nadává do komunistů.