Těla mrtvých parašutistů Němci odklidili důkladně, až na jedno, říká historik
Pro běžného člověka to vypadá jako bestiální sadismus, ale byla to tehdy taková kriminalistická praxe, říká badatel Jaroslav Čvančara o faktu, že Němci uřezali hlavy parašutistů Gabčíka a Kubiše a naložili je do formaldehydu. Po ostatcích mužů, kteří se podíleli na likvidaci Reinharda Heydricha, pátrá už desítky let.
„Pokud by z německé strany zaznělo jasné ano – máme, nebo ne – nemáme, byl bych mile překvapen. Z německé strany cítíme někdy až přehnané sypání si popela na hlavu, hlavně za holokaust, ale co se týče odboje, tam mi přijde, že velká sebereflexe z jejich strany není,“ říká Čvančara v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Platí pořád, i po těch dlouhých letech, že parašutisté, kteří se podíleli na likvidaci Reinharda Heydricha, sice mají různé pomníky a připomínky, ale pořád nemají ani svůj symbolický hrob?
Bohužel je to pravda. I když, abychom byli přesní, ze všech parašutistů, kteří zde zahynuli, existuje jeden jediný hrob – člena operační skupiny Out Distance, desátníka aspiranta Ivana Kolaříka ve Zlíně na lesním hřbitově. To je skutečně jediný autentický hrob, který unikl pozornosti německých úřadů. Jak se to podařilo, nechápu, protože jinak v tom byli maximálně důslední.
Je ukázkou té důslednosti, možná spíše zvrácenosti, že parašutistům, kteří padli při boji v kostele a v kryptě v Resslově ulici, pak uřezali hlavy, vypreparovali lebky a hlavy Gabčíka s Kubišem naložili do formaldehydu?
Pro běžného člověka to vypadá jako bestiální sadismus, ale byla to tehdy taková kriminalistická praxe. Pátrání se vedla ještě v dalších týdnech a měsících, takže to zpočátku sloužilo i k identifikaci při vyšetřování. Jinak ale ty lebky i hlavy byly určeny pro budoucí říšské kriminalistické muzeum.
Vy se tématu dlouhodobě věnujete, máte k dispozici i dobové fotografie těch vypreparovaných lebek. Podařilo se v pátrání po těchto ostatcích nějak pokročit, navzdory času, který již uplynul?
Fotografie pořídil za pomoci zaměstnanců Ústavu soudního lékařství kriminalista, pozdější šéf tzv. pražské mordparty, plukovník Miloslav Nečásek. O dalším osudu těchto ostatků se bohužel neví nic. Ještě se zachovalo svědectví jednoho ze zaměstnanců, pitevního zřízence Josefa Pánka, který vypověděl po válce do protokolu, že 20. dubna 1945 si pracovníci gestapa přijeli pro důležité věci, mimo jiné i pro hlavy parašutistů a odvezli je neznámo kam.
Jaroslav Čvančara (vpravo) s někdejším šéfem tzv. pražské mordparty Miloslavem Nečáskem a spisovatelem Jaroslavem Andrejsem (vlevo) na hřbitově v Ďáblicích v druhé polovině 80. let. ZDROJ: Archiv J. Čvančary
Jsou různé teorie, že je pak nechali spálit v krematoriu, nebo že je odvezli do Německa…
Když nejsou fakta, zbývá prostor pro dohady. Přikláním se ale k tomu, že Němci ještě 20. dubna nepovažovali válku za prohranou a důležité listiny, údaje a podobné věci si odváželi pryč. Kdysi mi vyprávěl profesor Jaromír Tesař z Ústavu pro soudní lékařství, že Němci si odvezli i vzácné mikroskopy a oni se je po válce snažili získat zpět. A v rámci pátrání došli k tomu, že Němci si různé věci, obrazy a cennosti sváželi na Smíchovské nádraží k nákladnímu vlaku a že ten byl při cestě snad napaden spojeneckým letadlem. Ale i tohle jsou jen dohady, které mohou a nemusí být skutečností.
Historik Jaroslav Čvančara: Komunisté atentát na Heydricha nemohli vymazat, tak se alespoň snažili líčit ho jako nesmyslnou akci
Vy jste v této věci požádali o spolupráci i současného německého velvyslance v Praze Christopha Isranga. Máte naději, že se podaří ještě něco nového zjistit, objevit, třeba i díky jeho intervenci?
Dostali jsme se do slepé uličky, protože jsme už vyčerpali vše dostupné v našich archivech. Vyřešit tuhle velkou neznámou by snad mohli samotní Němci či Rakušané, kdyby chtěli. Pokud ty ostatky byly někde ukryty, mohou být stále neobjevené či nezveřejněné někde v depozitářích. Proto jsme navštívili kancelář prezidenta republiky, kde jsme dostali doporučení právě na současného německého velvyslance Isranga. Ten nás už vloni přijal velmi ochotně, detailně se zajímal, vyžádal si, abychom sepsali návrh, co konkrétně by mohl udělat. Dodali jsme mu seznam vybraných německých archivních institucí, včetně lékařských, ale od loňského září je ticho po pěšině. Jen nám popřál vše dobré k novému roku.
Třeba ho i tenhle rozhovor trochu popíchne…
To by bylo skvělé.
V předchozí odpovědi jste použil formulaci „pokud by sami Němci chtěli“. Myslíte, že i po těch skoro osmdesáti letech je tu nějaká neochota se těmito věcmi zabývat?
Podívejte, za války se v Plötzensee a v Drážďanech vraždilo gilotinou. Těla pak byla předávána do německých anatomických ústavů, kde dlouho sloužila studentům. To je téma, o kterém se donedávna vůbec nehovořilo. Až v posledních letech se psalo o tom, kde byly ty histologické zbytky pohřbené, pořád je to nějakým způsobem citlivé téma.
Mimochodem, před několika lety dostal historik Petr Blažek e-mail, kde mu autor napsal, že viděl skleněné válce s hlavami Gabčíka a Kubiše ještě v dobách NDR v 80. letech v depozitáři nějakého anatomického ústavu. Pokud by z německé strany zaznělo jasné ano – máme, nebo ne – nemáme, byl bych mile překvapen. Z německé strany cítíme někdy až přehnané sypání si popela na hlavu, hlavně za holokaust, ale co se týče odboje, tam mi přijde, že velká sebereflexe z jejich strany není.
ZDROJ: Facebook Iniciativa A
Jak Gabčík, tak Kubiš zemřeli mladí, bez potomků. Podařilo se zajistit od jejich příbuzných vzorky DNA pro nějakou případnou budoucí identifikaci?
To se začalo řešit v podstatě hned poté, co se s DNA začalo šířeji pracovat. Sám jsem předával Vojenskému historickému ústavu kontakty na některé jejich příbuzné. Byli například na Slovensku i za Katarinou Tomčíkovou, praneteří Josefa Gabčíka.
Ví se s jistotou, že těla parašutistů jsou v hromadném hrobě kdesi na hřbitově v pražských Ďáblicích?
Skutečně tam byla hozena do společné šachty, jak se to tehdy dělalo. Jsem ale velmi skeptický k tomu, že se tam dá něco nalézt. Tamní zaměstnanci a pohřební služby byli vždy takoví dosti komisní. Hned na začátku devadesátých let jsme se snažili to místo se skauty trochu upravit, protože tam byla absolutní džungle. Pak tam ale jednoho dne k mému překvapení přijel bagr a asi týden tam bagroval do poměrně velké hloubky. Dodnes mne mrzí, že jsem si to nevyfotil, abych měl důkaz. Ještě někdy v roce 2012 jsme tam jednou jeli s panem Vladimírem Kučerou s kamerou pro pořad Historie cs, a zaměstnanci hřbitova nás dost neurvale vyhodili, že nemáme povolení, i když nebylo potřeba.
Takže je poměrně velká míra pravděpodobnosti, že tam ty ostatky už ani nejsou?
Ano. Další věc je, že podle odhadů profesora Tesaře by tam mělo být pohřbeno nějakých 18 000 těl. Bylo to odkladiště veškerých neidentifikovaných mrtvých, různých utonulých, oběšených, sebevrahů, a pak i takovýchto zahynulých z přestřelek. A protože se o tom veřejně nevědělo, tak se v té praxi pokračovalo i po roce 1945. Proto se tam pohřbívali i ti, kdo byli popraveni podle rozsudků Mimořádného lidového soudu. Proto jsou tam i gestapáci z Kladna, nebo K. H. Frank, Kurt Daluege či Emanuel Moravec. Fakt je, že v roce 1968 žila ještě celá řada svědků, i u StB, a tehdy se začal řešit případ pátera Josefa Toufara. Ukázalo se, že se ta těla neukládala úplně bez systému. Každý měl na palci cosi jako cedulku s číslem.
Nedávno se řešila možnost vyzdvižení ostatků Zdeny Mašínové, manželky odbojáře Josefa Mašína a matky bratří Mašínů, která ve vykonstruovaném procesu dostala 25 let a v roce 1956 ve vězení zemřela… Mohla by tahle exhumace pomoct i dalšímu zkoumání a nálezu ostatků jiných obětí?
Já bych si samozřejmě přál, aby to bylo úspěšné, ale jsem k tomu maximálně skeptický.
V poslední době se hodně mluví o přepisování historie, zejména v souvislosti s událostmi na konci války. Jako by se zapomínalo na to, že ten, kdo tu historii přepisoval, byli hlavně komunisté… Jak se vlastně k likvidaci Heydricha stavěla komunistická historiografie i politika před rokem 1989?
Stavěla se k tomu tak, že lidi, jako jsem já, komunistická historiografie motivovala k tomu, abychom se o to téma začali zajímat. Cítili jsme, že je tam vždy něco nedořečeného, nebo naopak poťouchle ideologického. Proto jsme v mezích našich tehdejších možností pátrali sami. Osobně za velkou čest považuji, že jsem se mohl seznámit s některými aktéry a pamětníky těchto událostí, ať už z domácího odboje nebo s válečnými veterány. V některých případech se mnoho nezměnilo ani dnes. Dobře víme, který z historiků je prodejný a píše věci na objednávku…
Přeci jen parašutisté přiletěli ze Západu, na příkaz Londýna. Snažili se i proto komunisté výklad likvidace Heydricha pokřivovat?
Absolutně, ale tak významnou historickou událost vymazat nemohli. Takže to komentovali tak, že ten čin neměl žádný smysl, že to zbytečně stálo mnoho lidských obětí, na to kladli důraz a vyzdvihovali svůj vlastní odboj. Já mám ale úctu k majestátu oběti, smrti, k jakémukoli odboji, i k tomu komunistickému, protože když pak ti lidé byli dopadeni, většinou to s nimi dopadlo strašně.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
21 komentářů
Němci jsou čunata a já nechápu proč se spojenci po skončení války nerozhodli německý národ zrušit a jejich území rozdat sousedním státům.Tak bude díky migraci 3 světová a začne to zas v Německu.
Je vidět, že jste odborník na svém místě. Kolik států by bylo podle vaší teorie ještě potřeba zničit a rozdělit mezi okolní země kvůli stejným skutkům, hrůzným činům a nenávisti k ostatním národům, podle kterých hodnotíme německý národ. Nechtěl bych být ani vaším sousedem. Přeji vám klid v duši pane.
S panem Čvančarou nesouhlasím v jediné věci. Dekapitování mrtvol, natož jejich naložení do formaldehydu, nebyla žádná obvyklá kriminalistická praxe. Dělo se tak v případě vyjímečných jedinců. I to dokládá, jakou důležitost nacisté padlým parašutistům přikládali. Ty hlavy a lebky byly určeny do sbírek jako trofeje. Podobně jako to prováděli v koncentrácích zvrhlí dozorci. V Česku byla obdobným způsobem naložena do lihu např. hlava filmové „bestie“ ze seriálu 30 případů mjr. Zemana, Huberta Pilčíka.
Děkuji, za velice poučný článek. Co překvapilo jsou asi 2 věci.
Jednako, že se ta žádost do Němec musí dnes řešit přes velvyslance. Člověk by řekl, že když jsme v tej EU, tak to už půjde peer to peer na mnohem nižší urovni.. (ale jak vidno to tak není, ani v tom Německu).
No a za druhé, ten neštastný závěr, i když jak se říká „na hloupou otázku, hloupá odpověď“. Nebyli to vůbec až komunisté, kteří „..to komentovali tak, že ten čin neměl žádný smysl, že to zbytečně stálo mnoho lidských obětí, „, tato kritika se objevila mnohem dřív už před tím atentátem , kdy i náš na západ napojený disent upozorňoval, že odplata Němců bude strašná a bude to stát mnoho obětí. A jestli se přesto Beneš a spol v Londýně rozhodli, že ta akce bude provedena, tak si za to nesou i svou politickou zodpovědnost–Nemá smysl házet všechno na zlé komunisty, to by jsme se z té historie poučili velmi málo..
Ohledně těch komunistů se právě nejen náš národ pořád nechce a nechce poučit. A myslím si, že to není zase tak těžké. A operace Anthropoid měla obrovský význam. Bylo hodně obětí, ale po boji je……. Já v té hrozné době naštěstí nežil, nicméně historicky je to velice důležitá událost nejen pro Čechy, ale i pro ostatní svět. Není tady tolik prostoru pro vysvětlování a debatu, tak toho raději nechám. Jen doporučím, čtěte, vzdělávejte se a chtějte se vzdělávat.
Já jsem v té době žil a chodil do školy a to do třetí třídy obecné školy. Mohu potvrdit, že ta operace Antropoid měla, kromě těch obětí, jen ten dopad, že nám dětem rodiče zdůrazňovali, že by i nás to mohlo stát život, pokud bychom někde vykládali, o čem se doma mluví. Dnes, po 78 letech a se znalostí všech souvislostí, jsem přesvědčen, že to bylo jen Benešovo gesto vůči Anglii a západu vůbec, aby zdůvodnil existenci exilové vlády; přesto jsme po válce zaplatili nejen její existenci v Londýně, ale i boj proti Němcům a podporu domáciho odboje, včetně úroků, tedy do posledního cvočku v podrážce komisňáků našich vojáků. Zaplatili jsme to ve zlatě ze státního pokladu ČSR, který byl odvezen do Anglie. SSSR jsme neplatili nic.
Dle knihy Kam zmizel zlatý poklad republiky investigativního novináře Stanislava Motla, si dovoluji citovat : „V době před Mnichovem mělo Československo v různých trezorech doma i v zahraničí více než 90 tun zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli Němci v letech 1939 a 1940. 26 tun jsme předali Britům jako platbu za výzbroj a dodávky pro naši armádu i za udržování naší exilové vlády v Londýně. (Ostudné je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu i ponožky, i když naši letci zachraňovali Velkou Británii.) Další ostudou Velké Británie je to, že v r. 1939 ,na vynucený příkaz z okupovaného Československa, vydala hitlerovskému Německu 23 tun našeho zlata. Churchill dne 26.5.1939 označil převod československého zlata Němcům za veřejné neštěstí. Restitucí zlata uloupeného ve II. světové válce se zabývala Tripartitní komise Anglie, Francie a USA. Spočetla naše ztráty na 45.300 kg zlata a přiznala nám navrácení alikvotní části – 24.500 kg zlata. V roce 1948 jsme ze Západu dostali první část – něco přes 6.000 kg. Kvůli studené válce dále zůstávala většina na Západě. Po složitých jednáních, platbách za znárodněný západní majetek u nás apod., nám byl zbytek – 18,4 tun našeho zlata – vrácen v r. 1982.“
Víte, ono je nutné si uvědomit něco jiného. Když se vrátíme do období Mnichova, Beneš a další přece argumentovali, že musíme přijmout německý diktát aby se zabránilo obětem a masakrům. Když potom v březnu 1939 (Benešem pověřený) prezident Hácha přijímal druhý Hitlerův diktát, zase se argumentovalo tím že ho musíme přijmout, aby se zabránilo obětem a masakrům .
Takže, jakou potom mělo logiku, pro nějaký „vyšší? cíl“ posílat do Prahy atentátníky zastřelit Heydricha, za situace kdy už se civilní Češi nemohli už vůbec bránit a Němci je mohli masově vraždit, doslova jako dobytek na porážku??
Těžko říct, myslím si že zvěrstva spáchána nacistickym režimem a následně ukázka odporu k těmto činům nejde hodnotit zcela objektivně… Reakce němců se dala očekávat , dnes z pohledu dnešní doby těžko předjímat jak by vypadalo konečné řešení…“ceske otázky “ mohla být daleko krutejsi i když uznávám bestialitu odvety která nastala… Nicméně asi bylo dobře ukázat okupantům že nikde nejsou v bezpečí… ale říkejme to pozůstalým třeba v Lidicich… Nicméně komunistická zvracená ideologie a její prosazování v praxi…si nemá s tou nacistickou co vyčítat ..
Děkuji
svaistiku zakázali, ale rudý hvězdy může nosit kdo chce, přitom je to stejná sebranka… a náš blbej národ to drží u koryt…
Co má komunismus společného s atentátem na Reinhardta Heydricha? Ale zní to zajímavě, i když jde jen o obyčejný pokus o zlehčení viny Němců, že dopustili a ztotožnili se, se zrůdnou vládou Adolfa Hitlera a jeho NSDAP.
Já naprosto souhlasím, že komunistický systém (hlavně za Stalina) byl stejně hrůzný jako ten nacistický za Hitlera. V čem je drobný rozdíl, že za Hitlera se Němci nedokázali dohodnout se Západem, (a podrazili i Stalina), takže pak si Spojenci dojeli až do Berlína, a celý ten nacistický systém zrušili a i do budoucna zakázali, jakož i jeho vedoucí představitele soudili,odsoudili a potrestali.
Zatímco komunisté si tu dohodu o rozdělení světa se Západem dohodli a byla po 40 let oboustranně (krom lokálních postranních konfliktů) dodržována. Navíc, když přišel Gorbačov tak si se západními politiky doslova padli kolem ramen, a na ty zločiny se dočasně pozapomnělo. A jede se dál. Ani dneska Západ nebude posílat svoje armády do Ruska, aby porazil Putina, zastavil rozpínání Ruska a zakázal komunistické strany na věčné časy…
Každopádně to byl velice hrdinský čin, smekám klobouk. Následky byly samozřejmě
hrozné, ale nezapomeňme na tyto hrdiny, a na spoustu dalších kteří za to zaplatili životem.
To, že z toho pak profitovali zasraný komančové, kteří se neštítili použít Maxe Rostoka -vraha z Lidic do svých služeb, kterého náš slavný komunistický „president“ Novotný omylostnil, je miz toho zle, stejně jako z Babiše,
který si hraje na spasitele, ale hrabe si hlavně do svého hnízda, a to nejen do toho čapího,,,,,
Hrdinové byli obětováni, ostatně jako vždy jiným cílům, než jim bylo namluveno (tedy těm hrdinům).
Von Brauna , tvůrce raket V2 , tedy masového vraha , udělali Američani vedoucím jejich raketového vývoje !
Koho prosim myslite? … Dobře víme, který z historiků je prodejný a píše věci na objednávku…
Každá antikomunistická lež a pomluva je dobrá. Že ano Čvančaro. Co např. film Atentát a spousta publikací od Ivanova a dalších spisovatelů?
Historik Jaroslav Čvančara: Komunisté atentát na Heydricha nemohli vymazat, tak se alespoň snažili líčit ho jako nesmyslnou akci
Ta informace, že hlavy Gabčíka a Kubiše jsou někde v nějaké sbírce v Německu vůbec není nová. Byla publikována už v 60.letech v českém tisku. Dokonce tam tehdy byl jmenován i německý doktor (jméno si už bohužel nevybavím), který v tom měl prsty. Tu publikaci před asi 50 lety napsal pokud si dobře pamatuji autor jménem Žižka. Mimo jiné v témže článku poprvé dokládal, že jedním ze tří parašutistů,kteří zahynuli v Resslově ulici při obraně kúru, nebyl Jaroslav Švarc, nýbrž Josef Bublík. Což je dnes obecně přijímáno značnou částí publicistů. Vypadá to, že v Německu existují stále lidé, kteří znají skutečný stav věcí. Hlavy Kubiše a Gabčíka měly být důležitou expozicí v muzeu třetí říše, které na štěstí nikdy nevzniklo. Ale celá záležitost se asi nikdy nevyřeší. To by se k tomu Němci museli postavit čelem, to ale už dávno nedělají. Na přelomu 40. a 50.let udělali za nacismem tlustou čáru a ve skutečnosti se s nacismem a Třetí říší nikdy nevyrovnali. Kdo tomu nevěří, tomu doporučuji zalistovat na př.v knize Vojtěcha Kyncla Ležáky. Tam jsou opravdu krásné příklady jak se Německo „vyrovnávalo“ s nacismem. Velmi silně pochybuji, že by se Německo zachovalo poctivě a chtělo vyvolat akci s velký politickým dosahem a vydat hlavy nebo lebky Kubiše a Gabčíka k důstojnému uložení.
Ještě jedna věc mně vadí. Součástí první vlny výsadků byla též skupina Silver B ve složení Vladimír Škácha a Jan Zemek. Tento výsadek byl provázen neskutečně obrovskými potížemi. Parašutisté se nepodařilo spojit se skupinou Úvod a tak se zapojili do odboje na Moravě a přes obrovské nebezpečí se jim, jako jediným z první vlny výsadkú, podařilo přežít do konce války. Škáchovi v koncentračním táboře Flossenbürg a Zemek bojoval jako člen partyzánského oddílu. Ovšem pro historiky a publicisty jakoby neexistují, nebo jen velmi okrajově. Někdo tyto dva statečné vojáky prostě vyřadil z dějin. Takže si myslím, že ještě minimálně dva náhrobky parašutistů z první vlny paradesantů existují. Jeden nejspíše v Torontu a druhý nejspíše v Brně.
A pan Čvančara má málo načteno.
Jenom pár poznámek, když se tu i v diskusi hovoří o tom atentátu na Heydricha a jeho dopadech. Tak tady se občas taky vyrojí teze, že jsme za druhé světové války byli, jako součást té Třetí říše, vlastně fakticky spojenci Německa (a možná se tu některým může předkládat, při bližším pohledu ale v mnoha zásadních bodech velice odlišný, případ sousedního Rakouska, v jehož případě se dodnes vyskytují dohady, zda bylo Hitlerovou „první obětí“ či jeho „spolupachatelem“, že…). Jasně, vždyť Mnichov 1938 a následně hlavně ta okupace v březnu 1939, která už souvisela s úplným rozbitím toho zbývajícího Česko-Slovenska a které bezprostředně předcházel ten Hitlerův nátlak na Háchu v Berlíně (ale která byla asi taky hlavním podnětem pro Velkou Británii a Francii, aby přehodnotily politiku toho tzv. appeasementu, protože ty v tom shledávaly porušení samotné mnichovské smlouvy z Hitlerovy strany), to všechno přece přišlo ještě před vypuknutím druhé světové války v Evropě v září 1939. Tehdy byl Protektorát Böhmen und Mähren už řadu měsíců, jak se říká, fait accompli, žádné Československo tu prostě v reálu nebylo…
O tom, že ten atentát znamenal, a jistě i vzhledem k těm událostem let 1938/1939, obrovskou prestiž pro to exilové Československo (existující nebo uznané zase až od roku 1940), o tom asi není pochyb. Fyzické odstranění tak vysoce postavené osoby v hierarchii nacistického Německa, jakou byl Reinhard Heydrich… Taky je známý ten ohlas, jaký pak vyvolaly ty odvetné nacistické represe, resp. vyhlazení Lidic (nevím, do jaké míry je to známo mezi naší širší veřejností, ale stačí připomenout okamžité, takové emotivně-symbolické reakce, jaký osud Lidic vyvolal i v takových zemích, kde by to člověk třeba na první pohled ani nemusel čekat, jako Mexiko nebo Brazílie – jistě, zrovna tyhle dva státy se zrovna v roce 1942 taky přinejmenším formálně zapojily do války proti Německu)…
Že tohle zvýšení mezinárodní prestiže exilové ČSR přineslo své tragické oběti, to je jasné. Tak víme, jak taky někteří podobně poukazují na oběti v důsledku květnového povstání v roce 1945, zahájeného už v době faktické válečné porážky Německa a zhroucení Hitlerova režimu.
Zkrátka pár poznámek, úvaha k těm občas se objevujícím tezím o tom, že jsme byli fakticky spojenci Německa a té ve finále poražené strany – když tedy na druhou stranou povážíme (samozřejmě, pomíjím případ Slovenska), že po celou druhou světovou válku Německo opravdu např. využívalo i našeho, a dost významného, průmyslového potenciálu, kterého se předtím zmocnilo fakticky bez boje.
Prosím vás, kde jste potkal takové slabomyslné teze typu „že jsme za druhé světové války byli, jako součást té Třetí říše, vlastně fakticky spojenci Německa“ ? To když Němci za války využívali zdroje v obsazené části SSSR tak bylo SSSR spojencem Německa? Ten kdo pomohl Hitlerovi nejvíce už od poloviny 30.let byla Velká Británie aFrancie. Na př. Se svijí svinskou politikou podporující Hitlera už třeba při občanské válce ve Španělsku v roce 1936.
Tak ne, že by nějaké takové teze zazněly někde snad nějak oficiálněji, ale občas se s nimi lze setkat jako výsledkem nějakého filosofování mnohých, ať už to mnozí vnímají jakkoliv; a když tedy připustíme, že české země se ještě před druhou světovou válkou staly zcela součástí té Třetí říše, fakticky bez boje a bez nějakého válečného stavu, a ještě třeba i nějaké jiné faktory (opomíjím tedy, že za spojence Německa můžeme bezpochyby označit takového Emanuela Moravce a další), tak si člověk může říct: dobře, můžeme to podrobit tedy důkladnější analýze.
Tak samozřejmě, stačí už jen čistě vojenská stránka. Jestliže na jednu stranu už od září 1939 bojovali vojáci pod československou vlajkou proti Němcům v Polsku, jaké české oddíly (při eventuálně se nabízející možnosti, a na rozdíl od případu některých jiných Německem okupovaných zemí) bojovaly na druhou stranu proti vojskům antihitlerovské koalice, že…(?) Víme tedy o tom protektorátním vojsku, které bylo po (prvním) pádu Mussoliniho v roce 1943 nasazeno proti partyzánům v Itálii, ale víme taky, že zrovna moc loajality vůči Třetí říši nezachovalo…
Ale zase ta občanská válka ve Španělsku v letech 1936-1939, kde na jednu stranu intervenoval Hitler a Mussolini, a na druhou stranu i Stalin s mezinárodním komunistickým hnutím (kdežto Velká Británie a Francie se upnuly k zásadě striktního nevměšování), to byl specifický případ… Ze širšího mezinárodního hlediska na ní bylo mj. tedy podstatné třeba to, že vlastně (spolu)podmínila vytvoření těsnější spojenecké vazby mezi Německem a Itálií.