Talentovaný, zneužitý a dohnaný k sebevraždě. Slavný komiks slaví 90 let

Erich Ohser byl jedním ze „tří Erichů“ ze Saska, kterým zničila kariéru i život cenzura nacistů ve 30. letech minulého století. Ilustrátor, který se narodil na hranicích s Českem, se proslavil především díky komiksovým sériím Otec a syn. První z nich vyšla přesně před 90 lety. Životní příběh nadaného kreslíře připomíná, jak rychlý může být nástup totalitního režimu a jak zničující má dopad na životy lidí.

Z trojice přátel, kteří sdíleli stejné křestní jméno a nadání v oblasti literatury, je v Česku nejznámějším spisovatel Erich Kästner. Jeho knihy Emil a detektivové, Kulička a Toník nebo Luisa a Lotka, si oblíbilo mnoho českých dětí několika generací.

Kästnerův životní příběh je zároveň z „tria Erichů“ nejméně dramatický. Přestože byl nacisty zakázán i zatýkán a jeho knihy byly páleny, Kästner brutální režim přežil a dožil se 75 let. Jeho blízcí přátelé, novinář Erich Knauf a kreslíř Erich Ohser, takové štěstí neměli.

Erich Knauf se narodil v roce 1895 v saském městečku Meerane. Po studiích v Lipsku dostal v roce 1922 místo redaktora v deníku Volkszeitung für das Vogtland v Plavně, které leží 60 kilometrů od jeho rodného města.

Zde se potkal s kreslířem Erichem Ohserem, který v Plavně žil s rodinou od svých šesti let. A v roce 1923 seznámil Ohser Knaufa s třetím v budoucím triu, Erichem Kästnerem, který v té době psal především básně. Knauf je publikoval v deníku Volkszeitung a Ohser je často ilustroval. V této době zlatých dvacátých let tedy vzniklo blízké přátelství „tři Erichů“.

Rozuměli si i politicky. Kästner byl zapáleným pacifistou a odsuzoval národní socialismus, což vyjadřoval i ve svých esejích a básních. Erich Ohser byl členem sociálně-demokratické strany SPD a od roku 1931 stále více kreslil politickou satiru. Na mušku si často bral také Hitlera a Goebbelse. V SPD byl i Erich Knauf, který ve stranickém magazínu publikoval svůj politický reportážní román.

Nacisté se pomstili za vtipy

Erich Ohser se narodil v roce 1903 ve vesnici Untergettengrün (dnes Gettengrün), která leží pouhé tři kilometry od české obce Hranice. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Plavna. Erich si i přes nesouhlas svého otce prosadil uměleckou dráhu a odešel studovat do Lipska. Už ve 20. letech se mu dařilo prosadit se i v konkurenci jiných kreslířů a karikaturistů.

Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org

Karikatury na národní socialisty vydával Ohser ještě v roce 1931. Na jedné z nich například zobrazil Josepha Goebbelse a podnikatele a mediálního magnáta Alfreda Hugenberga, oba upocené a bezradné. „Našemu byznysu se nedaří. Naše stranická kasa je prázdná. Naše politika se rozpadá,“ říká jeden z nich. Druhý odpověděl: „Je nejvyšší čas, abychom se dostali do vlády.“

To se o dva roky později skutečně stalo. A nacisté Ohserovi jeho vtípky z předchozích let nezapomněli. Nedostal členství v profesní komoře, a to v podstatě znamenalo, že nemohl tvořit. V té době jej rok živila manželka, která pracovala jako ilustrátorka dětských knih. Až v roce 1934 směl Ohser znovu kreslit – ale pouze na nepolitická témata a pod pseudonymem.

Od protestů k propagandě

Právě tehdy vznikla komiksová série Otec a syn, když Ohser vyhrál soutěž na sérii kreseb pro časopis „Berliner Illustrirte Zeitung“. Postavy Otce a syna, jejichž předlohou měl být sám Ohser a jeho vlastní syn, začal publikovat pod pseudonymem e.o.plauen.

První série vyšla 13. prosince 1934. Postavičky znázorňující příběhy, v nichž je otec svému malému synovi mnohem více parťákem než autoritou, si vzápětí oblíbily miliony Němců.

Když národní socialisté viděli úspěch komiksových postaviček, vymysleli ďábelský plán. Donutili Ohsera, aby pracoval pro ně a začali využívat oblíbené postavičky pro své vlastní propagandistické účely.

Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org

Ohser se podvolil, aby uživil a zabezpečil svoji rodinu. A tak Otec se synem dělali reklamu nacistické Organizaci zimní pomoci, volbám do Říšského sněmu v roce 1936 či letním olympijským hrám v témže roce.

Ohser nakonec úspěšnou sérii příběhů Otce a syna ukončil již po třech letech. Poslední z přibližně 150 příběhů vyšel v roce 1937 a zobrazoval otce a syna, kteří odchází ze světa na Měsíc.

Nicméně od května 1940 pracoval Ohser, vnitřně zlomený, pro nacistický týdeník „Das Reich“. Objevilo se zde více než 800 jeho kreseb, často agresivních karikatur protivníků Německa ve válce, například Churchilla jako podvodníka nebo Ruska jako agresivního vlka.

Ohser se podle současných badatelů snažil nacházet kompromisy a zachovat si alespoň pocit, že nepracuje pro nacisty, ale proti potenciálně ještě většímu zlu. Již v roce 1930 byl spolu s Erichem Kästnerem v Moskvě a Leningradu a vrátil se – hluboce zděšen poměry v zemi – jako přesvědčený antikomunista, připomínají německá média.  Důsledně se naopak vyhýbal kreslení protižidovských karikatur.

Doplatili na donašeče z Wehrmachtu

V roce 1943 Ohser evakuoval svou rodinu z těžce bombardovaného Berlína a jeho žena se synem se přestěhovali do jižního Německa. Sám Ohser zůstal v Berlíně, aby odtud mohl rodinu živit.

O domov přišel v té době také Ohserův přítel Erich Knauf a oba se tak společně nastěhovali na konci roku 1943 do domu vojenského lékaře v Berlíně-Kaulsdorfu. To se jim ale stalo osudným.

Krátce po nich se do domu nastěhoval i Bruno Schultz, kapitán Wehrmachtu a SS Untersturmführer se svojí manželkou. V únoru 1944 manželé Schultzovi informovali vedení strany o tom, že Knauf a Ohser si vypráví politické vtipy o válečné situaci, o Hitlerovi a dalších nacistických velikánech.

V dochované zprávě gestapa se uvádí, že Ohser obvinil Goebbelse, že zničil umění v Německu. Denně docházelo k popravám umělců. „Pozoruji to na ztenčování okruhu svých známých,“ měl tehdy Ohser prohlásit.

28. března 1944 byli Erich Knauf a Erich Ohser zatčeni gestapem. Jen pár dní po zatčení se konal soudní proces. Za přítomnosti předsedy lidového soudu, prominentního nacistického ideologa Rolanda Freislera, byl Knauf obviněn z „podkopávání vojenské síly a zrádné podpory nepřítele“ a byl nad ním vynesen rozsudek smrti. Následně byl popraven gilotinou ve věznici Brandenburg-Görden 2. května 1944.

Erich Ohser spáchal sebevraždu ve vazební věznici Moabit v Berlíně v noci z 5. na 6. dubna 1944, dva týdny po svých 41. narozeninách. Jeho synovi Christianovi bylo v té době 13 let.

Třetí Erich, spisovatel Erich Kästner, podobnému osudu unikl. Po nástupu nacistů k moci psal pod pseudonymem a jeho knihy vydávalo švýcarské nakladatelství. Poslední týdny války se Kästnerovi podařilo přečkat v Tyrolsku.

Prodaly se stovky tisíc výtisků

Nejslavnější komiksové postavy století v německojazyčných zemích, jak bývají Otec a syn nazýváni, vycházeli již od roku 1935 i knižně. Prodaly se stovky tisíc výtisků, celkem bylo vydáno 194 různých příběhů. Co se týká vlastnických práv na původní Ohserovy kresby, od 1. ledna 2015 jsou veřejně přístupné.

Pomník postav Otce a syna stojí v Plavně od roku 1995. Od roku 2019 lemuje cestu od nádraží k bývalému domu Ericha Ohsera 17 variant dřevěných figur Otce a syna v životní velikosti.

Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org

Sochy jsou sponzorované různými městskými společnostmi a staly se turisticky oblíbenou atrakcí města.
Hrob Ericha Ohsera a jeho syna Christiana, který zemřel v roce 2001, se nachází na hlavním hřbitově v Plavně. Náhrobek zdobí kresba z posledního příběhu série Otec a syn, v níž pár kráčí pryč ze Země směrem k Měsíci.

V Berlínské ulici Dudenstrasse je také umístěn Stolperstein Ericha Ohsera. „Byl hlasitým kritikem své doby,“ napsal Erich Kästner později o svém příteli. „Nenáviděl prospěcháře, smál se pokrytcům, útočil na byrokracii, bojoval za svobodu jednotlivce a proti hlouposti většiny lidí.“