Tajemství z archivů: STB byla po Únoru 48 ve formě, do šesti let se podepsala na desetitisících lidských osudů
Archivy československé tajné služby skrývají až neuvěřitelné pokusy o útěk za svobodou skrz železnou oponu. Lidé k tomu měli pádný důvod. Státní bezpečnost jen v letech 1948 až 1954 předala soudům pro protistátní činnost bezmála 30 tisíc osob.
V polovině října 1948 byl na hraničním přechodu Rozvadov kontrolován vůz mexického vyslance Manuela Y De Negriho. Vyslanec byl ve vozidle osobně přítomen. Při kontrole totožnosti pohraničníci zjistili, že v ženských šatech s cestovním pasem na jméno Margarita Rojas se skrývá dvaadvacetiletý student Vladimír Orlt. Po zadržení v Rozvadově byl Orlt odsouzen na čtyři roky odnětí svobody. Po polovině trestu podmíněně propuštěn. V květnu 1964 byla Orltovi povolena návštěva matky v Kanadě. Do republiky se již nevrátil.
Několik tisíc podobných příběhů zmapovala Státní bezpečnost v rámci „Akce 48“ i s kartotékou jednotlivých případů. A také s vyhodnocení nárůstu protistátní činnosti v prvních pěti letech po komunistickém puči.
Téměř dvanáct tisíc lidí za rok
Podle údajů v soudních rejstřících bylo v letech 1948 až 1954 předáno soudům pro protistátní činnost 28 625 osob ve 4133 skupinách. Z nich bylo odsouzeno 20 359 osob.
Jen v roce 1949 bylo soudům předáno k potrestání 11 744 osob podle zákon 231/1948 na ochranu lidově demokratického zřízení republiky, z toho téměř osmdesát procent osob páchalo protistátní činnost v 1179 skupinách. O rok později to bylo 6622 osob, z toho téměř devadesát procent v 695 skupinách. V dalších létech poklesl počet osob na 3846 osob a postupně až na 3054 osob v roce 1954.
Od Února 1948 stoupal podíl organizovaných skupin na trestné činnosti ze 78,16 procenta v roce 1948 až na 89,17 procenta v roce 1952. Od tohoto roku podíl organizovaných skupin na trestné činnosti soustavně klesá.
Masoví chodci
Velkou roli v protistátní činnosti po Únoru 1948 sehráli agenti-chodci, jejichž nasazení analytická zpráva „Akce 48“ hodnotí jako masové. Masové nasazení ztížilo Státní bezpečnosti jejich odhalování, rozpracování a likvidaci.
Charakteristickým jevem po roce 1951 je všeobecný pokles protistátní činnosti vůbec, zvláště pak v protistátních skupinách.
V polovině 60. let Státní bezpečnost vybrala pětačtyřicet případů protistátní činnosti, které předala prostřednictvím tiskového orgánu ministerstva vnitra k dalšímu rozpracování vybraným spisovatelům.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Nerad bych spekuloval o nějakém omylu, čerpá-li autor přímo z archivů StB, a nemám-li k dispozici seznam jmen diplomatických zástupců různých států působících v Československu kolem r. 1948 (a ani se teď k němu nemohu nějak dostat), ani jakoukoliv bližší informaci k osudu Vladimíra Orlta… Ale když je zmiňován případ studenta V. Orlta a mexického vyslance… Kdysi jsem zaslechl o téměř stejném či velice podobném případu, tuším, že také již z r. 1948, který se však týkal diplomatického zástupce Peru. Samozřejmě, vůbec, ani zdaleka nevylučuji, že to, co je zde zmíněno o voze mexického vyslance a V. Orltovi, se mohlo opakovat, jako jeden z těch zmíněných „několika tisíc podobných příběhů“, také v případě vozu diplomatického zástupce jmenované jihoamerické republiky.
Dalsi dokaz omnipotencie teroristickeho rezimu, obavam sa, ze nie konecny. Stale to potvrdzuje moj nazor, ze po odsudeni komunistickeho rezimu a la Moskva, sa v „oslobodenom“ Ceskoslovensku neodsudili zlocinci cerveneho teroru (sam som obetou rezimu)!Bola to dobre myslena chyba!
Ač moji rodiče patřili mezi ty desetitisíce na jejichž lidském osudu se v těch šesti letech podepsala STB, která „byla po Únoru 48 ve formě“ (na mém osudu, co by dítěte z vykořisťovatelské rodiny, ten „podpis“ trval v různé formě téměř celý můj produktivní život), nechápu proč byl článek napsán, když třeba v současnosti máme místopředsedou vlády Andreje Babiše, který pochází ze společenské vrstvy (z vrstvy kovaných komunistických papalášů) v jejímž jméně STB svou formu na desetitisících lidských osudů předváděla. A obešlo se to dodnes „bez ztráty kytičky“. Co se tím výčtem obětí, potažmo i Babišových rodičů a jejich soudruhů, jakož i jeho samotného (byl přece členem „zločinné“ KSČ), sleduje?