Tajemství z archivů: STB byla po Únoru 48 ve formě, do šesti let se podepsala na desetitisících lidských osudů

Archivy československé tajné služby skrývají až neuvěřitelné pokusy o útěk za svobodou skrz železnou oponu. Lidé k tomu měli pádný důvod. Státní bezpečnost jen  v letech 1948 až 1954 předala soudům pro protistátní činnost bezmála 30 tisíc osob.

V polovině října 1948 byl na hraničním přechodu Rozvadov kontrolován vůz mexického vyslance Manuela Y De Negriho. Vyslanec byl ve vozidle osobně přítomen. Při kontrole totožnosti pohraničníci zjistili, že v ženských šatech s cestovním pasem na jméno Margarita Rojas se skrývá dvaadvacetiletý student Vladimír Orlt. Po zadržení v Rozvadově byl Orlt odsouzen na čtyři roky odnětí svobody. Po polovině trestu podmíněně propuštěn. V květnu 1964 byla Orltovi povolena návštěva matky v Kanadě. Do republiky se již nevrátil.

Několik tisíc podobných příběhů zmapovala Státní bezpečnost v rámci  „Akce 48“ i s kartotékou jednotlivých případů. A také s vyhodnocení nárůstu protistátní činnosti v prvních pěti letech po komunistickém puči.

Téměř dvanáct tisíc lidí za rok

Podle údajů v soudních rejstřících bylo v letech 1948 až 1954 předáno soudům pro protistátní činnost 28 625 osob ve 4133 skupinách. Z nich bylo odsouzeno 20 359 osob.

Jen v roce 1949 bylo soudům předáno k potrestání 11 744 osob podle zákon 231/1948 na ochranu lidově demokratického zřízení republiky, z toho téměř osmdesát procent osob páchalo protistátní činnost v 1179 skupinách. O rok později to bylo 6622 osob, z toho téměř devadesát procent v 695 skupinách. V dalších létech poklesl počet osob na 3846 osob a postupně až na 3054 osob v roce 1954.

Od Února 1948 stoupal podíl organizovaných skupin na trestné činnosti ze 78,16 procenta v roce 1948 až na 89,17 procenta v roce 1952. Od tohoto roku podíl organizovaných skupin na trestné činnosti soustavně klesá.

Masoví chodci

Velkou roli v protistátní činnosti po Únoru 1948 sehráli agenti-chodci, jejichž nasazení analytická zpráva „Akce 48“ hodnotí jako masové. Masové nasazení ztížilo Státní bezpečnosti jejich odhalování, rozpracování a likvidaci.

Charakteristickým jevem po roce 1951 je všeobecný pokles protistátní činnosti vůbec, zvláště pak v protistátních skupinách.

V polovině 60. let Státní bezpečnost vybrala pětačtyřicet případů protistátní činnosti, které předala prostřednictvím tiskového orgánu ministerstva vnitra k dalšímu rozpracování vybraným spisovatelům.