Ukrajina na několik měsíců odebrala akreditaci známé dánské veřejnoprávní rozhlasové zpravodajce Matilde Kimerové. Důvody úřady nevysvětlily, z kontextu však vyplývá, že v cestách a reportážích Kimerové viděly možnou kolaboraci s ruskými okupanty. Reportérka teď po tlaku ze zahraničí akreditaci přece jen získala zpět, zahraniční novinářské organizace ale Ukrajinu dál kritizují i za nový mediální zákon. Podle nich ohrožuje svobodu médií a hrozí cenzurou.

Matilde Kimerová pracovala od roku 2006 jako novinářka v Rusku, na Ukrajině a ve Střední Asii. Několik let žila v Moskvě, kde působila jako zahraniční reportérka Dánského rozhlasu. O válce na Ukrajině informuje už od roku 2014, jen v letošním roce připravila více než 230 televizních a rozhlasových reportáží o ruské invazi.

Je také autorkou knihy s názvem Válka uvnitř, která vychází z jejích reportáží z Ukrajiny, počínaje protestním hnutím v Kyjevě v roce 2014, které svrhlo proruského prezidenta Viktora Janukovyče, a prvními roky konfliktu na východě Ukrajiny.

V listopadu 2022 obdržela Matilde Kimerová od dánské královny Cenu Ebbeho Muncka za žurnalistiku, která je považována za nejvyšší novinářské ocenění v zemi. Za reportáže o ruské válce na Ukrajině je Kimerová v současné době nominována také na Cavlingovu cenu, což je dánská obdoba Pulitzerovy ceny. V nominaci je zmíněn zejména její dokument, který natočila v dubnu v Charkově o mladé Ukrajince, která koordinovala nouzovou pomoc civilistům a zároveň navzdory ruskému bombardování organizovala vlastní svatbu.

„Podezřelé otázky, cesty i komentáře“

Od konce srpna už ale Matilde Kimerová žádnou další reportáž o dění na Ukrajině nepřinesla. Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) jí totiž odebrala akreditaci. To způsobilo v Dánsku poprask, na stranu novinářky se postavila dánská vláda, Dánská unie novinářů i Evropská federace novinářů.

„Jsem rozhořčena tímto útokem na svobodný tisk. Pokud země trvá na tom, že se označuje za demokratickou, musí chránit nezávislost médií. Všichni velmi potřebujeme, aby talentovaní novináři byli našimi očima a ušima na Ukrajině, a ukrajinské úřady to samozřejmě musí respektovat,“ konstatovala Tine Johansenová, předsedkyně Dánského svazu novinářů.

Matilde Kimerová se o odebrání akreditace dozvěděla z dopisu, který obdržela 22. srpna od oddělení pro styk s veřejností ozbrojených sil Ukrajiny. Přesný důvod zákazu ale reportérka dosud nezná. „Zdá se, že Bezpečnostní služba Ukrajiny byla konkrétnější při rozhovorech s ukrajinskými kolegy než se mnou. Takže jsem si mohla přečíst výpovědi, které v rozhovorech dával někdo anonymní, a také verzi ukrajinského velvyslance – ale ani jedna z těch verzí nebyla totožná. Mluvilo se v nich jen o ‚podezřelých cestách‘, ‚podezřelých otázkách‘, ‚podezřelých postech na sociálních sítích‘, nebo ‚podezřelých místech pobytu‘,“ popisuje Kimerová pro HlídacíPes.org.

Důvody odebrání akreditace nechápal ani vedoucí zahraničního zpravodajství Dánského rozhlasu Niels Kvale. Dánský rozhlas má na Ukrajině mnoho novinářů a od května také stálého reportéra v Kyjevě. „Matilde je však naší nejzkušenější zpravodajkou, která se Ukrajině věnuje více než deset let, a proto bylo pro naše zpravodajství velkým handicapem, že na Ukrajině nemohla pracovat,“ dodává Kvale.

Chcete akreditaci? Pište propagandu

Matilde Kimerová má už od začátku srpna zákaz vstupu do Ruska. Odebrání akreditace na Ukrajině přišlo paradoxně jen pár týdnů poté. Novinářka se podle svých slov se obrátila na tiskového tajemníka SBU Artěma Děchtjarenka a na ukrajinské ministerstvo obrany, ale nedostala žádné vysvětlení. Až když kontaktovala dánské ministerstvo zahraničních věcí a dánské velvyslanectví v Kyjevě, pozvala ji SBU na schůzku do Kyjeva.

Schůzka se uskutečnila 8. prosince a kromě Matilde se jí zúčastnili dva zaměstnanci dánského velvyslanectví. Důstojník SBU se měl novinářky zeptat, proč cestovala do Podněstří, Ruska, tzv. Luhanské lidové republiky a tzv. Doněcké lidové republiky. „Odpověděla jsem, že jsem pracovala jako novinářka a informovala o tom, co se tam děje. Pochopila jsem, že to podle jejich názoru znamená, že kolaboruji s okupanty,“ řekla Kimerová webu Zaborona.com.

Kimerová dále uvedla že během setkání s SBU jí bylo řečeno, že podle nich je její deportace z Ruska zástěrkou pro její činnost a údajně měla propagovat „ruské narativy“. „Na konci schůzky jsem se zeptala, jak bych mohla znovu získat důvěru. Důstojník SBU řekl, že potřebuje vážné argumenty, aby můj případ přehodnotil. Navrhl mi, abych dělala ‚dobré příběhy o Ukrajině‘ a použila k tomu některé dokumenty SBU,“ tvrdí novinářka.

To ale Kimerová odmítla. „Jako nezávislá novinářka nebudu prezentovat příběhy z materiálů, které vytvořil někdo jiný než já. Nemohu sedět u stolu v redakci Dánského rozhlasu a psát propagandu pro jakoukoli zpravodajskou službu. Ani tu ukrajinskou,“ řekla. Poté, co totéž sdělila důstojníkovi SBU, schůzka byla náhle ukončena, uvedla Kimerová pro The Intercept.

Akreditaci získala zpět až v tomto týdnu, zřejmě na základě velkého tlaku ze strany dánské vlády. Ministr zahraničí Lars Løkke Rasmussen pro Dánský rozhlas prohlásil, že jeho úkolem v nové funkci je zdůraznit ukrajinským orgánům, že Dánsko přikládá velký význam svobodě tisku. Osobně kvůli případu několikrát mluvil s ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrijem Kulebou. „Ukrajina je země ve válce, ale je to také země, která chce do Evropy, a to samozřejmě zahrnuje svobodu tisku. Takže jsem rád, že se podařilo tento případ vyřešit,“ řekl rozhlasu Lars Løkke Rasmussen.

Mediální zákon pod palbou kritiky

Ve stejné době, kdy Ukrajina na čas odebrala dánské novinářce akreditaci, ukrajinská vláda schvalovala nový kontroverzní mediální zákon. Ten byl kritizován domácími i evropskými novinářskými organizacemi v průběhu celého legislativního procesu, prezident Volodymyr Zelenskyj jej přesto 29. prosince podepsal.

Evropská federace novinářů již v červenci vyzvala ukrajinské úřady, aby návrh mediálního zákona stáhly, protože obsahuje mnoho ustanovení, která jsou v rozporu s evropskými hodnotami. „Donucovací regulace, kterou návrh zákona předpokládá, a to v rukou regulátora zcela ovládaného vládou, je hodna nejhorších autoritářských režimů. Musí být stažena. Stát, který by uplatňoval taková ustanovení, prostě nemá v Evropské unii místo,“ uvedl tehdy generální tajemník federace Ricardo Gutierrez. „Regulaci médií by měl provádět orgán nezávislý na vládě a jeho cílem by měla být nezávislost médií, nikoli jejich kontrola,“ doplnil.

Po schválení zákona nyní může podle evropských organizací docházet v zemi k cenzuře a omezení svobody médií. Ukrajinská Národní rada pro televizní a rozhlasové vysílání bude nyní moci ukládat pokuty všem typům médií (televizi, rozhlasu, tisku i internetovým médiím), zrušit registraci tištěných médií, či regulovat činnost provozovatelů kabelových a internetových televizí.

Dále bude mít pravomoc bez soudního rozhodnutí zakázat práci online médií (dočasný zákaz šíření online obsahu na 14 dní), nařídit poskytovatelům internetu, aby zablokovali přístup k některým serverům. Platformám jako YouTube a Facebook bude moci Rada přikázat odstranění jakéhokoli obsahu a po Googlu může požadovat odstranění obsahu z výsledků vyhledávání uživatelů, a to bez práva redaktorů na obhajobu.

Mnohem tvrdší, než požadovala EU

Ukrajinská televizní a rozhlasová rada, která pravomoci zákonem získala, v současné době není nezávislým regulátorem. Polovinu členů Rady jmenuje prezident a druhou polovinu poslanci (v současném složení většinou kontrolovaní prezidentem).

Evropská federace novinářů kvůli zákonu poslala v červenci také podnět Platformě Rady Evropy pro bezpečí novinářů, a to společně s Výborem na ochranu novinářů (CPJ). Ukrajina však na podnět dosud nereagovala.

Ukrajinské úřady odmítají výtky vůči zákonu s tím, že cílem úpravy je uvést ukrajinskou legislativu do souladu s právem EU a bojovat proti ruské propagandě. Novela mediálního zákona byla jednou z podmínek EU, aby Ukrajina získala statut kandidátské země. Ukrajina ale podle kritiků zachází v novele mnohem dál, než bylo doporučeno Evropskou unií, a médiím nyní naopak hrozí cenzura.

„Tento návrh zákona je samozřejmě ještě širší než směrnice EU, protože jsme potřebovali změnit a modernizovat naši mediální legislativu, která nebyla měněna 16 let,“ uvedla v prosinci v tiskovém prohlášení Nejvyšší rady Ukrajiny Jevhenija Kravčuk, poslankyně a místopředsedkyně parlamentního výboru pro humanitární a informační politiku.

„Proběhlo mnoho diskusí, ale jsem ráda, že tento návrh zákona podporují jak oborové asociace, tak i veřejné organizace působící v oblasti médií. Na tvorbě tohoto dokumentu se spolu s poslanci podíleli i někteří zástupci veřejných organizací,“ tvrdí v prohlášení poslankyně.

Zelenskyj a „stín diktátora“?

To ale vyvrací zástupci ukrajinských novinářských organizací. „Návrh zákona byl vypracován v zákulisí, bez otevřeného dialogu, a úřady již mají k dispozici dostatek mechanismů spojených s válečným stavem, který je v současné době v platnosti, aby mohly čelit ruské propagandě,“ konstatoval pro CPJ Sergej Tomilenko, šéf Národního svazu novinářů Ukrajiny.

Už v září svaz uvedl, že zákon je největší hrozbou pro svobodu slova v historii nezávislé Ukrajiny a že přijetí zákona by mohlo na Zelenského vrhnout stín diktátora.

Návrh zákona podle svazu neupravuje mediální sféru, ale zakládá vztah podřízenosti, kdy se média stávají kontrolovanými orgány. Svaz novinářů vyzval v prosinci poslance, aby odložili projednávání návrhu mediálního zákona až do vítězství Ukrajiny.

Pro implementaci směrnice EU o audiovizuálních mediálních službách by podle svazu bylo možné část návrhu zákona, která stanoví regulaci audiovizuálních služeb, zaregistrovat jako samostatný návrh zákona a okamžitě jej přijmout. „Tato nejdůležitější část pokrývá pouze 10 % textu návrhu zákona a nevyvolává žádné připomínky,“ uvedl novinářský svaz.