Ilustrační foto: Profimedia

Studenti pod dohledem chytrých kamer. Více rizik než jistota bezpečnosti

Napsal/a Václav Mach 14. listopadu 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Po loňské střelbě na pražské Filozofické fakultě se některé veřejné prostory začínají opevňovat, respektive zavádět nové sledovací systémy. Je však společenská reakce na bezpečnostní hrozby adekvátní? Rizika plynoucí z nových sledovacích systémů jsou v mnohém nepřijatelná.


Nově otevřené přírodovědné gymnázium v Brně začalo školní rok za zvýšeného mediálního zájmu. Budova má totiž pět desítek kamer, které slibují rozpoznat psychologicko-patologické jevy. Sedm stovek tamních studentů i díky tomu navštěvuje jednu z nejmoderněji chráněných škol v Česku.

Stávající legislativa zatím brání tomu, aby systém rozpoznával tváře. I překotné nasazování analytických systémů, které nepracují s obličeji, má však hodně skrytých problémů a vyvolává řadu otázek.

Děkuji, raději screening

Sofistikované kamerové systémy jsou zpravidla instalovány ve snaze předejít tragédiím, jakou byla loňská prosincová na pražské Filosofické fakultě. Tehdy střelec zavraždil 14 a zranil 25 lidí.

Během uplynulé dekády došlo v Česku ke třem případům masové střelby, při kterých bylo střelcem zavražděno celkem 29 osob. Ryze statisticky jde tedy o přibližně tři oběti ročně.

Podle Českého statistického úřadu, který pravidelně vydává statistiku příčin úmrtí v České republice, byly v roce 2022 daleko častější třeba akutní otrava alkoholem (92 případů) nebo udušení potravou (17). V roční bilanci zemře více lidí kvůli pádu z postele nebo židle, než následkem útoku aktivního střelce.

Pokud se někdo rozhodne v nějaké formě zopakovat útok, který se odehrál loni na pražské filozofické fakultě, bude nutně opět o krok napřed před bezpečnostními sbory.

Obavy a zděšení z těchto činů je však pochopitelné – jde o ojedinělou, náhlou a velmi tragickou událost, kdy celý národ sleduje, jak postupuje práce ozbrojených bezpečnostních sborů při záchraně potenciálních obětí. Společnost a pozůstalí obětí pak chtějí vědět, jaká opatření byla přijata, aby se podobná tragédie neopakovala, či zda v postupu policie nedošlo k pochybením.

Důsledkem je pak i zavádění bezpečnostních opatření v podobě všudypřítomných kamer a inteligentních dohledových systémů hodnotících rizikovost chování každého z nás.

Pokud by přitom jediným měřítkem zavádění nových společenských opatření byla záchrana co největšího množství zbytečně zmařených životů, mnohem větší smysl by dávaly třeba kampaně na preventivní prohlídky či screeningové programy k včasnému odhalení určitých druhů nádorů.

O krok napřed před policií

Problém je i s účinností sledovacích systémů. Policie tvrdí, že zločinci jsou obvykle o krok napřed. Příkladem jsou kybernetické podvody: kyberzločinci vyvíjejí nové způsoby, jak vysát naše digitální konta a policie reaguje na jejich modus operandi.

Podobně to může být s útoky vraždících střelců, které jsou dopředu promyšlené a naplánované. Pokud se někdo rozhodne v nějaké formě zopakovat útok, který se odehrál loni na pražské filozofické fakultě, bude nutně opět o krok napřed před bezpečnostními sbory.

Potenciální útočník již dnes v mediálním prostoru sleduje, jaká bezpečnostní opatření jsou prováděna, jakých „chyb“ se dopustil střelec při cestě na filozofickou fakultu, a jak vše udělat „lépe“, kdy, kde a jak zaútočit, aby nebyl předčasně odhalen a dopaden. Tento faktor tvoří většinu učiněných bezpečnostních opatření prakticky neúčinnými.

Ostatně již krátce po útoku na pražské filozofické fakultě někteří bezpečnostní experti tvrdili, že bezpečnostní rámy a zákazy zbraní útokům masových vrahů nezabrání.

Přesto se část veřejnosti dožaduje opatření připomínajících orwellovský svět všudypřítomného dohledu. Ten je na vzestupu především díky rozvoji systémů umělé inteligence napojených na kamery a mikrofony umístěné ve veřejném prostranství.

Pokud připustíme, že žáci takové školy budou chráněni před útokem více než žáci jiných škol, neplatí to pro společnost jako celek.

Právě ochranou před útoky aktivních střelců nebo teroristů se přitom nejčastěji argumentuje. Nejinak je tomu i u zmíněného bezpečnostního systému zaváděného na přírodovědném gymnáziu v Brně.

Zvyšování ochrany nese i rizika

Tamní systém je tvořen chytrými kamerami a turnikety s přístupem na čip (karta či mobil). Díky těmto nosičům s vlastní identitou se lidé dostanou nejen dovnitř, ale obecně právě tam, kde by měli být. Na některá místa by měl být vstup časově omezený.

Obvodové zdi gymnázia jsou osety chytrými kamerami a za vstupními skleněnými dveřmi se nachází školní recepce, v níž moderní technologie zaznamenají pohyb a chování všech příchozích.

Pomocí umělé inteligence a analýzy dat z kamer bezpečnostní systém rozpozná například vytáhnutí nože či doutnající odpadkový koš. V takovém případě upozorní obsluhu recepce, která může situaci řešit a případně přivolat policii.

Pokud připustíme, že žáci takové školy budou chráněni před útokem více než žáci jiných škol, neplatí to pro společnost jako celek. Jestliže bude útočník podobný typ útoku plánovat a odradí ho bezpečnostní opatření na konkrétním místě, spáchá útok na místě jiném, které tak dobře střežené není.

Aby tedy mělo podobné opatření smysl, bylo by nutné podobně opevnit všechny veřejně přístupné prostory.

Bezpečnostní expert a nyní i koordinátor strategické komunikace Úřadu vlády Otakar Foltýn v reakci na loňský útok na filozofické fakultě prohlásil: „Dokonalá ochrana měkkých cílů, což jsou všechny cíle mimo těch chráněných, by znamenala, že budete žít v koncentračním táboře.“

Zvyšování ochrany tudíž přináší také určitá negativa. Proto by nás nemělo nechat chladnými především to, jak reagovala na střelbu na filozofické fakultě policie. Slovy svého prezidenta Martina Vondráška plánuje vytvořit tzv. jednotný analytický nástroj, který by měl propojovat výstupy z různých informačních systémů policie.

Již dnes policie využívá paletu informačních systémů a registrů, které za pomocí umělé inteligence dokážou nejen vyhodnocovat kamerové záznamy na veřejných prostranstvích, ale třeba také vyhodnocovat obsah, který přidáváme na sociální sítě.

Mezi sledovací systémy, kterými policie již dnes disponuje, patří kamerové systémy s biometrickou identifikací v reálném čase, mikrofony k detekci protiprávního jednání na veřejných prostranstvích, systém stylometrické identifikace autorů anonymních textů na internetu, systém pro automatické čtení a záznam registračních značek vozidel pomocí kamer nebo mapy zobrazující předpověď zločinnosti v čase.

S novými technologickými možnostmi vznikne nový druh kriminality, který bude velmi obtížné vyšetřit. Oběti se budou moci jen obtížně bránit, protože zločinu se dopustil samotný hlídač.

V zájmu režimu snadno a rychle

Sledovací systémy pak obecně přináší riziko zneužití k páchání nových druhů zločinů. Motiv zneužití systému určenému k ochraně společnosti je v populární kultuře vyobrazen ve filmu Minority Report.

Hlavní postava v něm postupně zjišťuje, že systém k chytání zločinců je zneužíván policejním velitelem zodpovědným za chod samotného systému, který díky své funkci kryje své vlastní zločiny.

Kultovní sci-fi končí happyendem, kdy dojde ke zrušení systému právě z důvodu jeho zneužití velícím policistou. Ovšem reálný svět nemusí vždy končit šťastně a nabízí se zásadní otázka: kdo ohlídá hlídače?

Bezpečnostní systémy jsou konstruované tak, aby jejich operátor disponoval jistým druhem pravomocí nad sledovanými. Nové technologie tak otevírají svým provozovatelům možnosti, které mohou svádět ke zneužití k osobním účelům.

Je téměř jisté, že s novými technologickými možnostmi vznikne také nový druh kriminality, který bude velmi obtížné vyšetřit. Oběti takových trestných činů se budou moci jen obtížně bránit, protože zločinu se dopustil samotný hlídač.

Pravděpodobnost zneužití samotnými „hlídači“ je možné do určité míry snížit robustními kontrolními mechanismy. Naopak rizikem, kterému nebude nejspíš možné předejít nikdy, je možnost zneužití autoritářskou vládou, která by se k moci dostala změnou režimu.

Přestože se může zdát, že takové riziko je dnes velmi málo pravděpodobné, nedávno jsme mohli být svědky něčeho podobného v Afghánistánu. Američané, kteří zemi v létě 2021 opustili, zde zanechali biometrické databáze s nimi spolupracujících Afghánců. Kvůli přístupu k těmto databázím dnes může Tálibán snáze pronásledovat osoby, které zastávaly funkce v předchozím režimu.

Také v Česku, kde historicky došlo k několika změnám režimu, si lze připomenout možnost zneužití databáze osobních údajů. Dědictví Rakouska-Uherska v podobě pečlivě vedených matričních knih usnadnilo v době protektorátu efektivní vyhledávání osob s židovským původem.

Funkční rozlézání se může stát hybnou silou vedoucí ke konci demokracie a v extrémním případě až ke společnosti vyobrazované v dystopických románech.

Uvedené nebezpečí je aktuální i dnes, kdy nestabilita světového řádu a válečné konflikty na samé hranici Evropské unie mohou způsobit změnu politických poměrů také u nás.

Jak vypadá pronásledování opozice, novinářů nebo příslušníků některých etnik za pomoci inteligentních kamer a biometrické identifikace můžeme pozorovat na příkladu Ruska nebo Číny. Mělo by nám to připomínat, že bezpečnostním rizikem se může stát kdokoliv velice rychle.

Hybná síla konce demokracie

Zdaleka největším problémem sledovacích a informačních systémů je pak takzvané funkční rozlézání (z anglického function creeping). Jedná se o praxi, kdy opatření nebo nashromážděná data, která slouží k vyřešení jednoho konkrétního problému, se postupně využívají k řešení dalších problémů, pro něž nebylo původní opatření zavedeno.

Příkladem je situace, kdy se logy karetních transakcí, sloužících k bezpečnosti bankovních služeb, začaly využívat k odhalování případů porušení karantény v době pandemie.

Snadno si lze představit, jak mohou být nashromážděná data využívána k jiným účelům: zdravotní data k určení ceny pojistných služeb, lokalizační data mobilních telefonů k hromadné identifikaci účastníků politických manifestací nebo k odhalování chůze na červenou.

Postupné využívání nashromážděných dat nebo nových druhů technologií k dalším a dalším účelům je tikající časovanou bombou. Prakticky dnes nevíme, k čemu budou využity údaje, které jsou každý den ukládány.

Funkční rozlézání se může stát hybnou silou vedoucí ke konci demokracie a v extrémním případě až ke společnosti vyobrazované v dystopických románech.

Současná přetechnizovaná společnost připomíná klasický syndrom pomalu vařené žáby, kdy jsou shromažďovaná data po malých krůčcích využívána stále k novým účelům díky technologiím, které byly dříve nemyslitelné.

Pokud bychom už dnes viděli, jak bude vypadat plně rozvinutá digitální společnost, automaticky bychom okamžitě sahali na brzdu. Kde se nastavený trend zastaví, záleží především na tom, jaké limity budou digitálním technologiím a jejich rozlézání nastaveny.

Rozpoznání tváří na letišti

Již dnes proto musíme hodnotit všechna rizika zaváděných sledovacích technologií. Ty je navíc nutné poměřovat s riziky, kterým mají a mohou sledovací technologie předejít.

Inteligentní sledovací systémy hodnotící naši rizikovost budou mít pravděpodobně jen minimální dopad na nejzávažnější předem naplánované útoky ve veřejných prostorech, ale velmi zásadně zasáhnou do našich práv a svobod.

V případě brněnské školy tak sice jako Seznam Zprávy můžeme velkolepě napsat, že se v Česku nasazuje podobný „systém jako v USA“. Měli bychom ale také dodat, že na příkladu Ameriky rozhodně nelze říct, že by se tamní školy skutečně staly bezpečnějšími.

Jak nedávno popsali redaktoři 404 Media, detektory zbraní poháněné umělou inteligencí se více než čím jiným vyznačují nepřesností, kdy jako zbraň identifikují třeba notebook a skutečnou zbraň naopak leckdy přehlédnou.

Normalizujeme-li navíc dohledové systémy ve školách, nebude nám pak připadat divné, když na podobné systémy narazíme i všude jinde.

Pohled do zahraničí není v tomto případě příliš optimistický: kamery na britských nádražích slibují rozpoznat třeba “přílišné běhání či skejtování”. Tamní policie pak usiluje i o širší nasazení kamer rozpoznávajících tváře.

Obdobné biometrické úsilí vyvíjí policie v Německu. A systémy na rozpoznávání tváří by měly být dle aktuálních informací nasazeny i na slovenských školách – vláda na ně podle DenníkuN vyčlenila 63 milionů eur.

V Česku jsme zatím, co se týče „vaření žab“, na začátku. Změna zákona týkající se automatizovaného rozpoznávání tváří – zatím – ovlivní pouze nasazení na českých mezinárodních letištích. Nyní novela bez většího politického či společenského rozruchu hladce míří do Sněmovny. Protože přece – komu by to mělo vadit?


Autor je spolupracovník organizace Iuridicum Remedium a autor studie Český Minority Report.

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)