ROZHOVOR. Je v tom trocha sarkasmu, že tak chmurné pusté místo pojmenovali Chaplinovo náměstí, napsal v jedné básni v roce 2018 ukrajinský básník, prozaik, novinář a překladatel Oleh Kocarev. Tehdy byl na rezidenčním pobytu v Praze, kde vydal sbírku básní, a ještě netušil, jak chmurným a pustým místem se za pár let stane jeho rodné město Buča.

Dnes je Oleh Kocarev styčnou osobou českého nadačního fondu Charon, který pomáhá umělcům na Ukrajině přežít válku. „Život jde dál i ve válce, po boku smrti. Válka je všude kolem nás, a tudíž také v našich dílech,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• Jaký je váš osobní příběh od začátku války?

Před začátkem současné fáze války – válka obecně začala už v roce 2014, jak si jistě pamatujete – jsem pracoval na svých textech a trávil čas se svou dcerou. Žili jsme v Buči nedaleko Kyjeva. Nyní je toto město známé po celém světě. V únoru jsme museli z Buči utéct, odjeli jsme na západní Ukrajinu, kde je naše dcera ve větším bezpečí. Teď stále píšu básně, ale také sloupky o válečné realitě, a snažím se dělat nějakou další práci, pokud na to mám. A samozřejmě se účastním dobrovolnických projektů na pomoc ukrajinské armádě a civilistům, kteří trpí ruskou agresí. Pomáhám vyhledávat umělce, spisovatele, fotografy, herce a další, kteří potřebují pomoc. Je jich hodně.

• Jak tito umělci přežívají ve válce?

Výstava Oleha Kalašnyka v podzemní galerii v metru v Charkově. Foto: se souhlasem Oleha Kocareva

Je to spousta dramatických příběhů. Například básník Ihor Mitrov. Do února 2024 to byl jasný bohemistický autor. Mohli jste ho potkat na mnoha literárních čteních. A dnes je z něj ukrajinský voják. Nebo Oleh Kalašnyk, umělec z Charkova. Své výstavy a výtvarné akce pořádá v charkovském metru a v podzemních galeriích. Proč? Protože mnoho obyvatel Charkova se ukrývá v metru a ve sklepích, protože město je pravidelně pod ruskými raketovými útoky. Mychajlo Ozerov je herec loutkového divadla. Nyní působí také při představeních v metru. Básnířka a scenáristka Luba Jakymčuk byla v Kyjevě během všech ruských útoků na jaře, během pokusu o přepadení našeho hlavního města. Po celou tu dobu se věnovala dobrovolnické činnosti. A Vasyl Riabko, lídr rockové skupiny „Papa Carlo“, veselý chlapík z festivalů, nyní rozváží humanitární pomoc v malém autobusu a evakuuje civilisty před ostřelováním. Básnířka a překladatelka Daryna Berezina byla nucena opustit svůj domov a všechny důležité věci a evakuovat se z Mykolajivu do západní části země. Sochař Arsen Pelušok je po okupaci a osvobození Buči, kde žije, bez práce. Básník z Běloruska Serhij Pryluckyj strávil dva týdny se svou ženou a synem v době okupace také v Buči. Ukrývali se ve sklepě cizího domu. Na dvoře si na ohni ohřívali vodu na jídlo a mytí, protože v domech nebyla elektřina, plyn ani voda. Všude kolem se ozývaly výbuchy a výstřely. Ruští vojáci zabíjeli civilisty kilometr od nich. V současné době tento básník spolu s městem Buča hledá cestu k normálnímu životu. Básnířka a překladatelka Ija Kiva se poprvé stala uprchlicí v roce 2014, kdy Rusko obsadilo její rodné město Doněck. Poté se přestěhovala do Kyjeva. Po novém ruském útoku odešla do Lvova, dnes je velmi aktivní dobrovolnicí.

• Jak významná je pro přežití umělců pomoc ze zahraničí?

Jakákoli podpora „tvůrčí třídy“ je nyní velmi důležitá. Tito lidé mají katastrofální finanční situaci, ale zároveň všichni pomáhají armádě, uprchlíkům, lékařům atd. To je velmi zvláštní a obtížná realita. Proto jsme všichni velmi vděční české nadaci Charon za její pomoc. Samozřejmě nelze přežít jen z pomoci zahraničních fondů, takže umělci a básníci musí hledat jiné způsoby, jak si vydělat peníze.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

• Jaké například?

Záleží na tom. Někdo si částečně ponechal předchozí způsoby výdělku. Někdo utrácí své úspory. Někomu se podaří prodat obraz nebo sochu nebo získat dobrý honorář za text. Lze se pokusit získat ukrajinské nebo zahraniční stipendium. Samozřejmě obecně platí, že každý den války zhoršuje ekonomickou situaci a umělci to velmi pociťují.

• Konají se i přes válečný stav nějaké kulturní akce?

Kulturní život už není takový, jaký byl před únorem 2022. Ale v těch městech, kde frontová linie není úplně blízko, se konají různé akce. Výstavy, čtení poezie, koncerty. Téměř vždy se na takových akcích vybírají peníze pro potřeby armády, raněných a uprchlíků. Život jde dál i ve válce, po boku smrti.

• Jak se odráží válka v samotných uměleckých dílech?

Loutkové divadlo v charkovském metru. Foto: se souhlasem Oleha Kocareva

Válka je všude kolem nás, a tudíž také v našich dílech. Například v dílech Mychajla Zablodského procházejí poněkud expresionistické obytné budovy zásahem ohně. Černé stopy na těchto obrazech jsou skutečné. Jako stopy po ruském ostřelování domů v ukrajinských městech a vesnicích. Taková smíšená technika. A například básnířka a hudebnice Jelyzaveta Žarikova nachází metafory a rytmy, které ukazují pocity člověka, jenž se nachází uprostřed války. Nebo pestré, ale strašidelné sochy a obrazy Oleha Kalašnyka. Co není symbolem paradoxu války? Ať už válka skončí. A pak se jistě dočkáme mnoha dalších zajímavých a důležitých reflexí. Dnes je hlavní zastavit ruskou agresi. A k tomu potřebujeme zbraně.

• Jaká je aktuálně situace na Ukrajině z pohledu vás, kteří jste neodešli? Údajně se někteří uprchlíci už vrací domů, je tedy bezpečněji?

Situace na Ukrajině je velmi různá podle toho, kde se nacházíte, záleží na regionu. Na Donbase nebo u Charkova je peklo. U Mykolajivu, Chersonu a Záporoží jsou neustálé boje. Na západní Ukrajině je celkem klid, ale občas může proletět raketa. Kyjev a jeho předměstí jsou pod strážním napětím; nyní dochází jen k občasným leteckým útokům, ale kdo ví, zda se nepřítel neodváží zahájit novou ofenzivu ze severu. Střední Ukrajina neustále slyší letecký poplach. Jsem teď někdy v Kyjevě a Buči, někdy na západní Ukrajině. Víte, mnoho lidí se bojí a zároveň věří ve vítězství. Ať je to jak chce, musíme neustále něco dělat, abychom zvítězili. A nejen my. Pokud Ukrajina padne, věříte, že se Rusko zastaví?