Stát by na Ištvanovi mohl vymáhat peníze, které zaplatil Tluchořovi a spol.
Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan je přesvědčen, že s náhradou nemajetkové újmy, kterou stát vyplatil ODS Ivanu Fuksovi, Marku Šnajdrovi a Petru Tluchořovi, nemá nic společného. Je to ale pravda? Odpověď následuje v analýze právníka Aleše Rozehnala.
Nejvyššího soud označil trestní stíhání tří bývalých poslanců ODS – Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře – s ohledem na poslaneckou imunitu resp. indemnitu za nezákonné. Stát se jim poté omluvil za vazbu, ve které strávili zhruba měsíc, a vyplatil jim odškodné v řádu stovek tisíc korun. Ištvan, který jejich stíhání nařídil, má za to, že se ho tento krok českých úřadů netýká, protože nebyl účastníkem řízení o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci.
Co na to říká právo?
Takový názor však není v souladu s platnou právní úpravou. Podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem platí, že nahradí-li stát škodu nebo nemajetkovou újmu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel státní zástupce, může stát tuto škodu, resp. újmu po tomto státním zástupci vymáhat.
Předpokladem však je, že vina státního zástupce musí být zjištěna v kárném nebo trestním řízení. Za kárné provinění se považuje zaviněné porušení povinností státního zástupce nebo zaviněné jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu popřípadě snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce. Vzhledem k tomu, že zákon vyžaduje zavinění, musí se státní zástupce takového porušení povinností nebo jednání dopustit buď úmyslně, nebo z nedbalosti.
Jednal Ištvan úmyslně, nebo z nedbalosti?
Úmyslné porušení povinností znamená, že státní zástupce chtěl porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem nebo věděl, že svým jednáním takové porušení nebo ohrožení může způsobit. Nedbalostní porušení povinností státního zástupce znamená, že státní zástupce věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Nebo nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Ištván byl podle všeho skutečně přesvědčen, že bývalí poslanci spáchali trestný čin. V jeho případě tedy připadá v úvahu to, že nevěděl, že svým jednáním může ohrozit práva těchto poslanců, ač to vzhledem ke svému postavení a právnickému vzdělání vědět měl a mohl.
Co by měl Ištvan vědět
Trestní řád vyjímá určité osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Mezi tyto osoby, které požívají těchto výsad a imunit patří také poslanci. Ti jsou chráněni imunitou a nelze je za projevy učiněné ve sněmovně nebo jejich orgánech trestně stíhat. Za takový projev je považováno i jednání poslance v souvislosti s jeho politickou činností, a tedy také jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím.
Za takový projev je nutno pokládat i takové jednání poslance, které spočívá v odmítnutí souhlasu s přijetím daňových zákonů, ale i vzdání se poslaneckého mandátu proto, aby bylo umožněno pokračování vlády, která s přijetím uvedených zákonů spojila hlasování o vyjádření důvěry.
Projev učiněný poslancem v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky tak nelze zakomponovat, jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Hlasování o přijetí zákona, zdržení se takového hlasování, hlasování proti zákonu či vzdání se poslaneckého mandátu, nelze považovat za naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu a takový projev je chráněn nejen imunitou, ale i indemnitou (neodpovědností). Je tedy zřejmé, že se poslanci vzdáním se mandátu nemohou z podstaty věci dopustit trestného činu.
Výše uvedená úvaha přepokládá znalost ústavního a trestního práva. Od státního zástupce se očekává, že vzhledem k tomu, že má právnické vzdělání a vysoké postavení v rámci výkonné moci aplikující právo, měl by znát tyto dva právní obory vyučované na všech právnických fakultách v České republice. Porušení povinností státního zástupce zaviněné nevědomou nedbalosti tedy v úvahu přichází.
Varování to každopádně je
Poněkud jiný názor na rozhodnutí Nejvyššího soudu a kritiku vrchního státní zástupce Ištvana vyjádřil nedávno senátor a právník Václav Láska. Podle něj jde o politický bič a snahu odstranit nepohodlného olomouckého vrchního státního zástupce. Má za to, že jde o odstrašující varování pro státní zástupce a policisty, kteří se budou chtít v budoucnu pustit do stíhání politiků.
Omluva a finanční satisfakce pro bývalé poslance varováním pro státní zástupce v každém případě je. Varováním, aby svoji práci vykonávali odborně, pečlivě, řádně a v souladu s právem.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Obávám se že pan doktor Rozehnal asi nemá pravdu, a to ze dvou důvodů. Za prvé zmíněný výklad rozšiřující pojem „projevy “ poslance učinil Nejvyšší soud až „ex post“ dávno po jednání pana Ištvána, takže on zcela objektivně nemohl vědět.
A za druhé, pořád se nám zde pan doktor Rozehnal (jakože i jiní podobní) pokoušejí vsugerovat že pan Ištván jednal zcela autonomně a na vlastní zodpovědnost. Což je, jak pan doktor se znalostí trestního řádu ví, nesmysl-on si totiž musel již předem na řadu svých rozhodnutí vyžádat rozhodnutí příslušného soudce ke kterému musel podat patřičné zdůvodnění. Jen tak zběžně, § 69 Příkaz k zatčení, odst 1 a odst.5 – který pokrývá i uvalení vazby.
Takže snad pan doktor Rozehnal jistě bude souhlasit, že nelze jako trestné – a dokonce ani z nedbalosti označit takové jednání které bylo provedeno s vědomím a souhlasem přislušného soudu.
Ovšem, druhá chyba je další tvrzení „Omluva a finanční satisfakce pro bývalé poslance varováním pro státní zástupce v každém případě je.“.. tak by to bylo pouze v případě kdyby o té omluvě a finanční satisfakci rozhodl nezávislý soud. Vzhledem k tomu že to bylo politické rozhodnutí ministra, tak na něj st.zástupce brát ohled nemusí.
Překvapuje mě, že tento textík vygeneroval člen správní rady vydavatele Hlídacího Psa. Podtitul psa zní „žurnalistika ve veřejném zájmu“. Absolutně mně není jasné jaký má veřejnost zájem na tom, aby bylo na stránkách Psa, byť rádoby otcovsky laskavým tónem, vyhrožováno těm několika málo statečným, kteří ještě mají odvahu a chuť šlendrián české politiky označit za zločinné praktiky. Fuchsu, Šnajdra a dokonce ani Tluchoře nikdo nevolil proto, aby mohli kupčit s mandátem. Takže své voliče podvedli a basta. Pokud to není trestné, určitě by mělo být. Rozhodně je to na žaludeční nevolnost. Jako právník si autor článku jistě dobře pamatuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým teď moudře argumentuje, vzbudilo v odborné veřejnosti všeobecné překvapení a u její části veliké pochybnosti. To, že musí být respektováno, neplyne z jeho kvalit, ale z postavení Nejvššího soudu (mimochodem to, že pro výklad v dané věci je příslušný tento soud a nikoli Ústavní je pouze shodou nesystémových náhod, což autor při svém vzdělání nepochybně ví). Odstavec o tom, že Ištvan a jeho lidé jsou v podstatě nedovzdělaní pitomci (čtvrtý odstavec části „Co by měl Ištvan vědět“) , je už doopravdy podpásová nechutnost.
Jinak ovšem obecně je téma odpovědnosti za škodu způsobené při výkonu veřejné moci určitě zajímavý právní problém. Doufám, že se autor vzpamatuje a přesune jeho řešení do poslucháren a kuloárů právnických fakult, nebo svých oblíbených kaváren, kam patří. Vyhrožováním Ištvanovi a jeho hypotetickým následovníkům veřejnému zájmu neprospívá ani za mák.
Kupčili s mandátem? A to jak, prosím pěkně? Nebylo naopak od nich vlastně fér, když nesouhlasili s návrhem vlastní vlády, že se mandátu vzdali, aby vláda nepadla?
To, že potom ani ne všichni, ale dva ze tří nastoupili na místa, pro něž měli naprosto dostatečnou kvalifikaci a která byla placená hůř než poslanec, přeci není nic špatného. A to mi věru z těch tří není lidsky sympatický ani jeden…
Víte, já se musím smát argumentaci že “ nastoupili na místa ..která byla placená hůř než poslanec“-pokud tím místem míníte pozici v dozorčí radě VZP. Jo jasně, aritmeticky je míň 40 000 Kč ve VZP než zhruba asi 57 000 Kč platu poslance. Ale už jste si ani nevšiml, že schůze dozorčí rady VZP se konají jednou za 3 měsíce, a navíc tam jeho účast ani není povinná. Pokud na tom nemá nějaký osobní zájem (třeba hlasování ala IZIP), tak do VZP vlastně vůbec nechodí a jenom mu každý měsíc přistanou peníze na účtu. A to se vyplatí, ne? 🙂
Toto je ovšem vrchol drzosti!
Autor samozřejmě pravdu nemá, což sám velmi dobře ví. Důvody jsou hlavně dva:
1) Jak už výše uvedl kolega, o vazbě, která má největší podíl na údajné újmě, rozhodl soud. Bylo by zcela absurdní, aby odpovědnost za škodu nesl navrhovatel, a ne ten, kdo rozhodl.
2) Dotyčný senát NS ve skutečnosti rozhodl, že předmětné jednání nemůže být trestné, pokud k němu došlo ve sněmovně. Vůbec se přitom nevyjádřil k tomu, zda je trestné obecně. K větě „Je tedy zřejmé, že se poslanci vzdáním se mandátu nemohou z podstaty věci dopustit trestného činu.“ je tedy třeba dodat, že slib vzdání se mandátu výměnou za výhody, naplnit skutkovou podstatu trestného činu může, přinejmenším když k němu dojde mimo sněmovnu.
Vymáhání škody by pak mohlo mít jediný výsledek: státní zástupci by napříště stíhali jen věci, které lze snadno a „neprůstřelně“ prokázat a sofistikovaný zločin by obloukem obcházeli. Což by se panu Rozehnalovi a jeho komplicům zajisté velmi líbilo.
Senátor Václav Láska má naprostou pravdu. I tento příspěvek je součástí kampaně, která má státní zástupce zastrašit.
Pánové Břešťane, Neumanne a Stejskale, měli byste si rozmyslet, zda bude HlídacíPes nezávislý, nebo zda ho budou pro své kampaně zneužívat některé politické strany a vlivové skupiny. V druhém případě nemůže být nikdy věrohodný.
Je běžné, že média, ať již zavedená či nová, publikují kontroverzní texty vedoucí nutně k polemice. Nevím, z čeho vyvozujete, že bychom snad měli podléhat nějakým tlakům či sloužit „politické straně a vlivové skupině“.
Moje výtka byla míněna tak, že těm konkrétním zájmům slouží JUDr. Rozehnal. Vzhledem k tomu, že tu publikuje velmi často, jeho příspěvek je vnímán jako „redakční“ a samozřejmě se tváří jako analýza, přestože jde o propagandu.
Pokud by takový text měl být chápán jako názor, bylo by přece logické dávat stejně často prostor i odlišným názorům, např. třeba zrovna senátora Lásky.
Polemiku senátora Lásky budeme rádi publikovat.
Omlouvám se, že se k tomu po dlouhé době zpátky vracím, ale nedá mi to.
V rubrice „O sobě“ uvádíte mimo jiné „Zaměřuje se především na originální zjištění a dlouhodobé monitorování témat … Zakládáme si na originálních odhaleních, na původní, do hloubky jdoucí publicistice … dodržujeme nejpřísnější standardy novinářské nestrannosti“, což je něco úplně jiného než „kontroverzní texty vedoucí nutně k polemice“.
Nebylo by tedy vhodné oba druhy příspěvků jasně odlišovat?
Názorové texty, kterých je u nás výrazná menšina, jsou obvykle uvozeny jménem autora a dvojtečkou. Je pravda, že v tomto případě to tak nebylo, což je editorská chyba, ano.
Moc díky, teď už je vše jasné a můžeme pokračovat – 🙂
Jakkoli chápu advokátské motto „vše pro klienta“, tady si autor lže (do kapsy) a ví to. Pěkný příklad odbornosti a profesionality, že? Jinak věcně to zde již okomentovali petrph a Taoiseach, netřeba ničeho dodávat.